FUKOV (Fugau)

k.ú. Fukov (Šluknovská pahorkatina / Šluknovsko)

Zaniklá ves v nejsevernější části republiky, v úzkém výběžku vybíhajícím do Saska (dlouhém téměř 4 km, v nejužším místě širokém pouhých 400 m), v kotlině horního toku Sprévy. Jádro vsi s kostelem leželo severně od železniční trati přetínající Fukovský výběžek (Starý Fukov), řada domů však byla rozptýlena i jižně od této trati na úpatí zalesněného vrchu a při potoku v jižní části výběžku (Nový Fukov) a při státní hranici podél západní strany výběžku. Na Sprévě stával mlýn. V místech jádra vsi při křižovatce cest dosud zarostlé zříceniny několika objektů, základy několika budov patrné i při úpatí zalesněného návrší. Část objektů (v místech dnešních luk) zmizela beze stopy.

Ves prvně zmiňována 1474, kdy byla v držení saských vévodů. Od roku 1682 součást šluknovského panství. Dvakrát se uvažovalo o přičlenění Fukova k Německu - poprvé  v roce 1848, podruhé  v roce 1919. Zdejší obyvatelé se však v obou případech v referendu vyjádřili pro zachování obce v Čechách. Před druhou světovou válkou měl Fukov téměř 150 domů a přes 700 obyvatel, kostel, školu, poštovní úřad a minimálně pět hostinců. Po roce 1945 byla vyhnána převážně většina původního německého obyvatelstva (v roce 1950 zde žilo 87 obyvatel, částečně dosídlenců). V roce 1956 byl Fukov znovu vysídlen - mělo dojít k jeho odstoupení Německu výměnou za oblast v okolí Studánky. K dohodě nakonec nedošlo, ves však byla stejně v následujících letech zlikvidována, protože „komplikovala ostrahu hranic“. Jako poslední dvě budovy obce byly vyhozeny do povětří 23. září 1960 po 8. hodině večerní škola a kostel.

                

kostel sv. Václava

Stával v severozápdní části jádra vsi. Dosud zde zarostlé náletovými dřevinami mohutné hromady kamenné suti a drobné fragmenty zdi. Ojediněle možné nalézt i různě tvarované kamenné ostění. Na západním okraji zbořeniště osazen roku 23. září 2000 dřevěný kříž, na němž letopočty vzniku a zániku kostela (30. 11. 1788 – 23. 9. 1960).

Na největším ze tří zvonů, daru to města Litoměřic, byl český nápis: LEHTA PANE SLIT  GEST ZWON TENTO KE  CTY A CHWALE PANV WSSE MOHAVCIMV OD ZWONARE  MATAVSSE V MIESTIE RAVDNICV ZA RYCHTARZE PAWLA KOTRAVTA A STARSSYCH  WACLAW CZVRDA MARTIN MARESSKA MATAVSS  SWACZINY BLAZIEG KERVLIK WONDRZEY WLACHOWYCZ WIT PITANEK.

      

hřbitov

Dosud poměrně dobře zachovaný areál v severním sousedství bývalého kostela. Rozsáhlé zbytky ohradní zdi (v ní dochovány dva náhrobní kameny), dochována řada hrobů bez náhrobních kamenů a uprostřed sokl centrálního hřbitovního kříže. Z původní hřbitovní zeleně několik zeravů.

     

železniční trať

Jednokolejná železniční trať protínající od východu k západu Fukovský výběžek je peážní trať německých železnic ze Žitavy do Drážďan (jinak též nejsevernější železniční trať na území republiky). Otevřena byla 1. května 1875. Přístupová cesta z vnitrozemí do Fukova ji překračuje zajímavým betonovým mostem. Po tomto mostě vjel údajně roku 1938 do Sudet Adolf Hitler.

  

křížky

Při přístupové cestě od jihu (respektive v ploše rozptýlené jižní části vsi) řada skupin stromů (vesměs lip, výjimečně jasanů), zjevně v minulosti doprovázející drobné sakrální objekty. V některých případech dosud dochována terasovitá úprava terénu, podstavec soklu či dokonce torzo vlastního objektu. Křížek na historické fotografii ležel někde v centru Starého Fukova.

         

vodárna

Na úpatí zalesněného návrší v jižní části vsi. Dosud dobře zachovaný objekt (nejlépe z celé vsi), byť již nefunkční – podzemní klenutá kobka zcela suchá. Při cestě ke vsi dochováno i několik šachet původního vodovodu.

  

Zajímavosti:

Ø        V září roku 1813 tábořilo ve Fukově 60.000 ruských vojáků pod velením generála Langerona, pronásledujících Napoleonova vojska.

Ø        Ve Fukově fungoval Spolek betlémářů, který byl první nejen v Čechách, ale údajně v celé Evropě.

Ø        Ve Fukově se narodili August Weirich (* 1858) - hudebník, a Rudolf Kauschka (* 1883), sportovec,  rychlosáňkař.

Literatura:

-     Petr Joza: „Akce Fukov“ aneb Konec jedné vesnice - ad Děčínské vlastivědné zprávy 2/2000 (ročník X)

-     kol.: Děčínsko - Turistický průvodce ČSSR 18 (Praha 1984)

Web:

-     Zaniklé obce

-     Wikipedie

-     Šluknov historický

-     wllach - Šluknovsko a Lužické hory

-     Dolnopoustevenský posel

-     Turistik.cz

-     Společnost přátel Lužice

-     Historie mojí krajiny, Severní Čechy (fotografie)

Okolí: Jitrovník / Rybničná

Nejsevernější Čechy / rejstříky

březen 2007