CECH SV. VÍTA (St. Veits Zeche)

k.ú. Drmoul (Podčeskoleská pahorkatina / Mariánskolázeňsko)

Zaniklá ves a bývalé vojenské cvičiště v tzv. Michelském údolí v podhůří Českého lesa.

Michelským údolím bývalo nazýváno údolí Senného (Svatovítského) potoka mezi Panským vrchem a Skelnými Hutěmi. Již v 16. stol. zde probíhala těžba a zpracování kvalitních měděných rud ve dvou důlních dílech – Cechu sv. Michala (odtud jméno údolí) a Cechu sv. Víta. Obě díla ležela nedaleko od sebe, takže někdy byly označovány společným jménem Veit- und Michaelzeche. Zatímco Cech sv. Michala (který ležel pravděpodobně na katastru Horní Vsi, kde je ještě v pol. 19. stol. v těsném sousedství Cechu sv. Víta uváděno pomístní jméno St. Michaelizech) ještě před koncem 16. stol. upadl, výnosný Cech sv. Víta se stal centrem těžby mědi a postupně se vyvinul v nevelkou hornickou osadu. Z pozdějších vrtných průzkumů vyplynulo, že v revíru se těžilo na pěti rovnoběžných žilách měděných rud.

cesta od Drmoulu k zaniklé vsi, s novými alejovými výsadbami

ves

Pozůstatky zaniklé vsi, složené ze dvou částí, tzv. Horního a Dolního Cechu sv. Víta. V v jižní části západnějšího Horního Cechu (585 m n. m.) dnes odkryty základy tří budov, postaven pamětní kříž (na místě staršího, zaniklého) a vysázen sad jabloní. Prostor zbývajících stavení, stejně jako celý prostor východnějšího Dolního Cechu (565 m n. m.), zarostlý a zcela nepřehledný, byť dle dostupných informací by i zde měly být pozůstatky budov patrné. V Horním Cechu údajně i pozůstatky důlních děl; terén v okolí dnes však v důsledku terénních úprav vojenského cvičiště značně „nečitelný″.

První výslovná zmínka o osídlení je v souvislosti s havárií a částečným zatopením důlního díla roku 1756, kdy zde uváděna tři stavení - tzv. Zámeček (Schlössl), v němž se byla hornická správa, hostinec a malý panský dvůr. Před koncem 18. stol. zde bylo 5 stavení. V té době již byly podzemní důlní díla uzavřeny (není zcela jasné, zda v souvislosti se zatopením roku 1756 či s vytěžením rudy), avšak ze starých kyzových hald se získával kamenec a vitriol. Počet stavení postupně narůstal až k 11 koncem 19. stol. K oživení zájmu došlo po 1. sv. válce v souvislosti s nálezem mimořádně bohatých uranových rud; v té době vznikl i Dolní Cech. Pokusy o těžbu uranu však byly pro velké průvaly vod a také nebezpečí ohrožení mariánskolázeňských pramenů v roce 1925 zastaveny. Před 2. světovou válkou zde bylo 24 domů; 16 v Horním Cechu (přičemž dva stály na katastru Horní Vsi) a 8 v Dolním Cechu. V roce 1946 zde byly znovu prováděny kutací práce na radioaktivní surovinu; založena byla dokonce nová jáma, aktivita však trvala velmi krátce. Po válce došlo k vysídlení německého obyvatelstva a částečnému dosídlení. Ves však byla velmi špatně přístupná, vedla sem jen špatná polní cesta. Zanikla počátkem 50. let; zřejmě v souvislosti se vznikem vojenského cvičiště, avšak někdy se uvádí jako důvod přestěhování i silně narušená statika domů v důsledku poddolování. K pietní úpravě jádra vsi došlo v roce 2011.

Historii vsi dnes připomínají dvě informační tabule, které jsou součástí naučné stezky Panský vrch.

fotografie jednoho ze stavení osady (z infotabule)

plánek vsi (z infotabule)

unikátní letecký snímek Horního Cechu z 50. let, již po demolici budov, avšak s dosud patrnými základy; žlutá čára je katastrální hranice (kontaminace.cenia.cz)

  

odkryté základy domů v jižní části Horního Cechu, pravděpodobně č. 4, 5 a 10

křížek na památku zaniklé vsi, postavený roku 2011 na místě staršího, zaniklého

zastavení naučné stezky Panský vrch v prostoru zaniklé vsi; vlevo nově vysázený jabloňový sad

vojenské cvičiště

Bývalé vojenské cvičiště se rozkládá západně od bývalé vsi, na jižním úbočí Panského vrchu a podél Senného potoka, na němž tři rybníky. Kromě Cechu je často nazýváno i Drmoul, třebaže na katastru Drmoulu ho leží jen nepatrná část; jádro vojenského cvičiště leží na katastru Skelné Huti, menší částí zasahuje i na katastr Horní Vsi u Mariánských Lázní a nepatrně na katastr Tří Seker u Tachova.

Takticko průpravné cvičiště řidičů pásových vozidel vojenského útvaru Velká Hleďsebe vzniklo v 50. letech 20. stol. a fungovalo až do roku 2004, kdy byl vojenský útvar zrušen. Díky činnosti armády se zde vytvořila pestrá mozaika mokřadních i suchých stanovišť s divočinou, loukami i pravidelně narušovaným terénem. Přírodovědné průzkumy zde po ukončení působení armády objevily na 50 druhů ptáků, zhruba stejně tolik motýlů (z nichž nejvzácnější je hnědásek chrastavcový), řadu obojživelníků a dalších drobných obratlovců, ale i zajímavých rostlinných společenstev s vemeníkem, prstnatcem, vachtou třílistou a mochnou bahenní. Proto byla v roce 2007 vyhlášena přechodně chráněná plocha Cvičiště (na dobu 7 let). Navzdory tomu ve východní části území zřízen roku 2011 motokrosový areál (pojezd techniky včetně čtyřkolek či terénních motocyklů je sice považován za žádoucí součást managementu bývalých vojenských prostorů, zde však intenzita využití a zejména míra terénních prací s provozem areálu souvisejících dalece přesahuje únosnou mez).

V západní části území vybudována v roce 2011 Českým svazem ochránců přírody naučná stezka Cech sv. Víta, dlouhá cca 1,5 km, s 9 informačními panely a třemi altánky. Většina trasy vede po povalových chodnících.

 

pozůstatky drobných vojenských objektů

 

bývalá řídící věž na severním okraji motokrosového areálu

   

motokrosový areál

výhled z plochy motokrosového areálu k jihovýchodu

zbytky suchomilných společenstev v motokrosovém areálu

dolní rybník na Senném potoku

 

západní část bývalého cvičiště s vlhkými loukami a solitérními keři

mochna bahenní, jedna z typických rostlin vlhké části cvičiště

 

periodické i stálé tůně; některé z nich pomáhá vytvářet a udržovat pohyb techniky

plánek naučné stezky – zastávky (ve směru hodinových ručiček): ZO ČSOP Berkut, Rybník, Luční biotopy, Ptáci, Motýli, Keřové porosty v krajině, Přechodně chráněná plocha Cvičiště, Obojživelníci, Praktická ochrana přírody na území PCHP Cvičiště

  

povalové chodníky naučné stezky

jedno ze zastavení naučné stezky

  

altány na naučné stezce

  

horní rybník na Senném potoce s vyhlídkovým molem naučné stezky v příbřežních porostech orobince

 

pozorovací srub; uzamčen, o klíč možno požádat ZO ČSOP Berkut

Svatovítská kyselka

Upravený vývěr železité kyselky v centrální části bývalého vojenského prostoru, nedaleko levého břehu potoka pod hrází horního rybníka při staré dnes již nepoužívané cestě do Skelných Hutí. V místě, kde se tato cesta odpojuje od dnešní asfaltky, informační tabule (součást naučné stezky Panský vrch).

Původní úprava pramene pocházela údajně z roku 1925. Zpustlý pramen byl vyčištěn, přičemž v něm byla nalezena řada zajímavých předmětů (mimo jiné kapesní hodinky či  zbytek dýmky). Současná úprava pramene pochází z roku 2009.

 

upravený vývěr kyselky

odpočívadlo u pramene

Zajímavosti, poznámky:

Ø        Ruda z dolů v Cechu byla zpracovávána v tzv. Schmelzthalu, což bývalo souhrnné označení pro dnešní osady Tachovská Huť, Plánská Huť a Chodovská Huť.

Ø        Voda byla k dolům v Cechu vedena od Panského vrchu umělým kanálem zvaným Pulvergraben. Zřejmě jde o onen hluboký příkop od Malé Hleďsebe, který nebylo možno překročit jinak než po cestě z Drmoulu do Tří seker, uváděný v komentáři k vojenské mapě z roku 1782; v samotné mapě však tento příkop patrný není. V terénu je údajně možno zbytky příkopu dosud nalézt.

Ø        Voda vytékající ze starých důlních děl byla údajně natolik znečištěná různými agresivními látkami, že ničila veškerou vegetaci na lukách a byla příčinou stížností tepelského opata.

Literatura:

-      Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - A-G (Praha 2002)

Web:

-      Hamelika - http://www.hamelika.cz/obce/CECHVITA/CECHVITA.htm

-      zaniklé obce – http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=1946

-      vojensko - http://www.vojensko.cz/cviciste-drmoul-cech

-      Český rozhlas - http://www.rozhlas.cz/kv/zpravodajstvi/_zprava/982130   

další místa v okolí (mapa) / Západočeská lázeňská oblast / rejstříky

červen 2014