BULHARSKO 2007

Na bílých útesech

Mikrobus nás vysazuje na autobusovém nádraží v Balčiku. Hned nás odchytávají dvě babky s tradičním dotazem, zda nehledáme ubytování. Nejprve že za třicet, když odmítáme tak snižují na dvacet leva za všechny do dvoulůžkového pokoje. Souhlasíme. Jedna z nich nás vede uličkama k rodinným domkům. Ještě před brankou však začíná vysvětlovat něco o dvou postelích a dětech a o problému a ukazovat kamsi na druhou stranu města, kam předtím odešla ta druhá z ženštin. Začínám tušit nějakou neplechu. Cože to tam spolu domlouvaly? Otáčíme se na podpatku a rychle mizíme.

V obchodu pod nádražím nakupujeme trochu jídla. Chtěli bychom sůl na rýži, ale mají pochopitelně jen kilovky. Paní prodavačka odbíhá dozadu, přináší vlastní sůl a trochu nám do pytlíku odsypává. Nic za ní nechce a dokonce vehementně odmítá i zaokrouhlení útraty.

Scházíme na nábřeží. Působí velice příjemně. Žádné velké pláže, zato na různých hrázkách a molech spousty rybářů. Lidi tu jezdí na šlapacích vozících, pobřeží je lemováno řadou příjemných restaurací. Zapadající sluníčko se opírá do bílých útesů nad městem.

Jdeme po nábřeží skoro kilometr. Dle mapy by tu někde měl být kemp. Avšak nikde nic. Ptám se správce těch šlapacích vozíků, ukazuje, že jediný kemp široko daleko je kdesi tam a ještě tam a přes kruhový objezd a pak ještě někam... odhaduju tak na několik kilometrů někde pryč od moře, kolem a kolem neznámo kde. Rozhodně ne tady. Zato přímo nad námi se tyčí několik nádherně divokých útesů. Čarodějka nese představu spaní v divočině hodně těžko (jak kdyby jsme tam jindy běžně nespali), zato mě ta myšlenka okamžitě zvedá náladu. Na vrcholu jednoho z útesů nacházím relativně rovné místo, sice poněkud obtížně přístupné, ale zato s výhledem na moře i na přístav, a přitom dokonale skryté. Mimochodem, ony ty útesy jsou všechny poněkud hůře přístupné. Sesuvy půdy jsou tu zjevně běžným jevem, a tak strmé partie střídají různé trhliny, rýhy a hromady, to vše porostlé - jak jinak - různým pichlavým křovím (a také čímsi, co silně připomíná okurky). Kór pak, když člověk táhne v jedné ruce krabici džusu, ve druhé třílitrový barel vody a ještě má přitom zezadu jistit polospící opice...

Zejména kvůli Majdě vaříme rýži a černý čaj. Bohužel než je dovařeno, to zvíře už tvrdě spí. Ráno objevujeme pod batohem ohromnou, dobrých osm centimetrů dlouhou černou stonožku. Doopravdy příšera skoro hrůzu nahánějící. Navrhuji nechat tu schované batohy a večer se sem vrátit. Čarodějka však trvá na poslední noci zase někde v hotelu. Prý je potřeba se před dvoudenní cestou vlakem trochu zcivilizovat... Jsou mi to novoty - ale pro klid v rodině souhlasím. Scházíme k moři a míříme k zámečku královny Marie. Do zahrad je vstup naštěstí (navzdory informacím v průvodci) i odsud od moře. Holčina v pokladně se nám však snaží tvrdit, že nemůžeme koupit jenom vstupenku do zahrad, že musíme zároveň koupit i prohlídku zámku (5 + 5 leva), což nechceme. Po chvíli handrkování v angličtině ustupuje a pouští nás dovnitř za 10 leva všechny (bez vstupenek).

Zahrady jsou opravdu nádherné. Výhledy na moře, ohromné opuncie, skalky, umělé vodopády... V jednom domku vinotéka s ochutnávkami jakýchsi speciálních vín. Koštujeme jedno červené, těžké, chutnající jakoby po višních. Výborné.. To by byl dárek domů - na stav naší peněženky je však příliš drahé. V růžové zahradě opice kupují růžové voňavé olejíčky a kapesníčky s vyšitými růžičkami. Podléháme taky a jako dárky rodinám nakonec kupujeme po třech leva několik skleniček růžové marmelády (mimochodem, nic moc - člověk má pocit, jako by jedl voňavku).

Dalo by se tu bloudit dlouho, ale s těžkými bágly na zádech a kručícími břichy to není úplně ono, tak to po dvou hodinách otáčíme k hornímu východu a jdeme se juknout po nějakém tom hotelu. Čarodějka má podle průvodce vyhlédnutý hotel Kaliakra - prý nejlevnější a navíc ve výhodné poloze u autobusové zastávky. Že je cena opět o něco vyšší, než uváděl průvodce, zjišťujeme vzápětí (35 leva za dvoulůžkový pokoj - opice coby „přistýlku“ nepočítají), ale dost možná, že i přesto je to stále nejlevnější hotel v Balčiku. Pokojík pěkný, útulný, se sociálním zařízením už je to horší (sprcha v dezolátním stavu, záchod špatně splachuje). Že ani poloha u zastávky není žádném terno zjišťujeme později, protože busy Balčik - Varna tady nestaví.

Bez bagáže vyrážíme na další obhlídku města. Stezkou kolem dalších bílých útesů vystupujeme do jeho horní části. Okukujeme kostel, odněkud přibíhá babka a pouští nás dovnitř. Interiér je velice zajímavý - mnohem skromnější, než je v těchto krajích zvykem, žádná kompletní výmalba, spíše připomíná katolické venkovské kostelíky. Vím, že je kostel součástí muzejního areálu, tak očekávám, kdy bude chtít nějaké vstupné. nechce. Tak si alespoň pro jednou platím fotografování (2 leva).

Vylézáme do nejvyšší části města, kde údajně mělo stát „staré město“ Nejprve se prodíráme mezi rodinnými domky, pak se dostáváme do nějakého slumu a nakonec na smetiště. Po něčem, co bych byl schopný identifikovat jako zbytky středověkého města, ani stopy. Ani výhled odtud není tak úchvatný, jak jsem předpokládal. Ale rostou tu zajímavé plevely :-). Zejména jakési pichlavé trsy s bílými květy a zelenými bobulkami, který později určuji jako harmalu, kdysi kulturní (a rituální) rostlinu, která se prý často vyskytuje v blízkosti starověkých památek. Že by tedy důkaz, že tu přeci jen nějaké město stálo?

Křivolakými uličkami míříme k moři. I tady se najdou zpustlá zákoutí, ale jako celek vyznívá Balčik rozhodně příjemněji než jakékoli jiné bulharské město, co jsme cestou potkali (snad s výjimkou Tarnova). Možná za to může jeho úžasná členitá poloha mezi skalisky, možná to, že zástavba má spíše vesnický než městský charakter...

Všude plno koček. Nedaleko přístavu se choulí malý minaret, takřka ztracený mezi okolními domy. Na nábřeží hledáme nějakou hospůdku, kde bychom mohli ochutnat něco z mořských ryb. Kotvíme v restauraci hotelu Lotos, která vypadá příjemně a přiměřeně levně. S výhledem na přístav a na hejna ryb přímo pod okny. Dáváme si makrelu se zeleninou a houbama a pak nějakou místní rybu. Dohromady s pitím za 23 leva. Zejména ta makrela byla lahůdková!

Ještě chvíli se holky cachtají v moři, pozorují medůzy a pak se vracíme do hotelu.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku