Poznámky z cest
Toulky kolem Baltu: Fischland-Darss-Zingst
srpen 2025
Mořský záliv, připomínající spíše soustavu jezer (v
němčině tradičně označovaných jako Bodden, do češtiny
nejčastěji překládáno jako „laguny″) je určujícím krajinným prvkem nejsevernější
části Předního Pomořanska (Vorpommern). Úzký pás
pevniny, oddělující ho na západě a severu od Baltského moře, býval
v minulosti pásmem ostrovů, do poloostrova spojených až v průběhu 14.
– 19. stol. Dodnes se tento poloostrov nazývá Fischland-Darß-Zingst, což je spojení jmen
tří původních ostrovů. Vlastní pás lagun je označován jako „Darß-Zingster Boddenkette″.
Velká část poloostrova i lagun je součástí
národního parku Vorpommersche Boddenlandschaft.
Národní park, který je třetím největším v Německu, zahrnuje i východněji
ležící ostrov Hiddensee a
západní pobřeží Rujány s přilehlými lagunami a
ostrůvky, tyto dvě části národního parku však nejsou nijak komunikačně
propojeny, a i turisticky jsou vnímány jako různé regiony (mimo jiné neexistuje
turistická mapa, která by zahrnovala celý národní park), proto je i tady
popisuji odděleně.
* * *
Jelikož v národním parku je jakékoli nocování
(včetně nočního pohybu) zakázáno, jako základnu pro poznání této jeho části
jsme zvolili Jugendherberg Ibenhorst (https://www.jugendherberge.de/jugendherbergen/born-ibenhorst).
Nachází se v krásné poloze na okraji parku, obklopen ze všech stran lesem,
a má i místa pro kempování. Velmi příjemné místo (pokud vám tedy nevadí křik
dětí, protože přes léto se tu konají tábory), jen tu je krom absence kuchyňky i
absolutní zákaz ohňů včetně plynového vařiče, takže trochu problém se
stravováním. Ale jinak nepřelidněno (my si místa pro stan radši rezervovali
předem, ale bylo to zbytečné, kempová část není zaplněná ani z poloviny) a
pár minut od stanice autobusu č. 210, který pravidelně projíždí celý
poloostrov.
V některých materiálech národního parku je
jako Ibenhorn označován celý lesní komplex na západní
straně Darssu, ale častěji je toto jméno lokalizováno
pouze pro herberg (kdysi nejspíš hájovnu) a okolní
les je nazýván Darsswaldem.
tábořiště
na Ibenhorstu
hnědák Schweinitzův přímo u stanu
ranní
strakapoud velký
ropucha,
snažící se nám dostat do stanu
housenka vztyčnořitky lipové po vyhození ze stanu
vážka nevímjaká na hasivce
nejstarší
budova areálu, snad bývalá hájovna
* * *
Poté, co jsme zjistili, že naše těstoviny a polévky
jsou zde nanic, protože si je na ničem neuvaříme, vyrážíme do čtyři kilometry
vzdálené vsi Born au dem Darss dokoupit zásoby, které lze konzumovat studené. Born leží na jižním pobřeží Darssu
a působí dodnes velmi vesnicky, i když si nedělám iluze, že by většina zdejších
domů nebyla využívána k rekreaci. Jen drobná zástavba, leckde velmi úzké
uličky. Svojí podobou se zásadně neliší domky staré 150 let od těch, které
vznikly před deseti lety. Na okraji v budově bývalého lesního úřadu muzeum
lesnictví a myslivosti (Forst- und
Jagdmuseum Ferdinand von Raesfeld), samozřejmě takhle večer již zavřené,
v rybárně v centru mimo jiné dva druhy výborné rybí polévky. Někde by
tu měl být i přístav a větný mlýn, ale tam už jsme nedošli, noc je neúprosná.
Nákupní centrum se nachází při hlavní silnici mimo aglomeraci.
zástavba Bornu nová i stará
bývalý
lesní úřad, dnes muzeum lesnictví a myslivosti (bohužel už zavřené)
pamětní
deska významného pruského lesníka „královského lesmistra″ Ferdinanda von Raesfeld, který na zdejším
lesním úřadě v letech 1891-1913 působil; muzeum dnes nese jeho jméno
pomník
padlým
různých
kotev coby památníků je v těchto přímořských oblastech jako naseto
různě po
vsi jsou takovéhle dřevěné sloupky s připomínkami různých osobností a
historie Bornu
copak na
tohle říkají elektrikáři? ;-)
* * *
Národní park Vorpommersche
Boddenlandschaft zabírá větší část Darssu, vyjmutý je pouze východní a jižní okraj bývalého
ostrova. Přičemž většinu z této plochy zabírá les. V jižní části, kde
jsme se převážně pohybovali, jde však do značné míry o kulturní stejnověký bor
s hustým podrostem hasivky. Na pohled sice úžasná „divočina″, když
jdete pěšinou, kde vás zprava zleva přerůstají kapradiny, ale není to
předpokládám to, co by zde bylo předmětem ochrany. Nějaké ty bučiny, březiny,
olšiny jsou zde ve výrazné menšině. Severněji i pěkné písečné bory, ale celkově
znám v jižním Pobaltí rozhodně zajímavější lesy. Možná jsme ale jen
nenarazili na tu správnou část; je to fakt rozlehlé.
Západní pobřeží je krásné, divoké. Lidé se tu i
koupou (není zakázáno), ale díky tomu, že je to poměrně daleko od civilizace,
není zde s výjimkou nejsevernější části pod majákem přelidněno. Díky
odlehlosti tu lze relativně často potkat nudisty. Místy vybíhají od moře do
pevniny enklávy močálů, původně nejspíš mořské zátoky, postupem času od moře
oddělené pásy dun. Tento fenomén je ještě výraznější na samém severozápadě Darssu, na mysu zvaném Darsser
Ort, které je z celé oblasti nejvíce dunový, ale zároveň nejvíce močálový.
Jde o krajinu velmi mladou, neustále živou a měnící se. Při pohledu na letecké
snímky se dá říct, že takřka před očima. Mimochodem, od Darsser Ortu vede k severu, k dánskému ostrovu Mon, podmořský hřbet, rozdělující Balt na východní, méně
slanou, a západní, slanější část.
Územím vede řada cest, ale žádné značené trasy
(navzdory mapám, kde jsou zakreslené). Podobně jako na Hiddensse,
v terénu vyznačeny nejsou ani naučné stezky. Takže člověk musí spoléhat
pouze na šipky, určující na rozcestí základní směry a vzdálenosti, či ještě
lépe na navigaci v digitální mapě.
jeden
z oficiálních vstupů do národního parku
v jižní
části Darsswaldu
zejména
v jihovýchodní části lesa je řada borovic se stopami po smolaření
turistický
rozcestník (nějaké značky tu nehledejte)
západní
pobřeží Darssu
hrachor
přímořský
racci se tu
procházejí dva metry od lidí
pomořanka
kde se v
písku na mořském pobřeží vzala splešťule?
zbytky
kraba
při
pobřeží je tu několik lagun zarostlých převážně rákosím, kdysi zřejmě mořských
zálivů, dnes od volného moře oddělených pásem písku
rdesno (obojživelné?) v jedné z lagun
„kostry″
stromů
ve
středním úseku západního pobřeží je poměrně hodně napadaných stromů … místy
obtížně průchozí
profil
písečnými návějemi
jakási
lebeda, rostoucí přímo z písečných dun, nejspíš lebeda pobřežní
borovice
vytvarované častými západními větry
roháček
kozlík
dřevomor červený
nejsevernější
část západního pobřeží Darssu
maják na Dersser Ortu
plastický
model okolí majáku
pod
majákem
měli by tu
žít tuleni, ale jediný, kterého jsme zahlídli, byl tenhle kamenný
dunové
lesy severovýchodně od majáku
z první
pozorovatelny na okružní stezce po Darsser Ortu není
vidět nic – je zarostlá v lese
mokřinami Dersser Ortu prochází stezka po povalových chodnících
další
pozorovatelna … s výhledem hlavně na rozsáhlé rákosiny, ptáků minimálně
písčiny na
Darsser Ortu
pavinec a smil písečný
* * *
Na Darsser Ortu
stojí cihlový maják z roku 1848 a pár k němu přiléhajících
historických budov. Celý komplex je využit jako NATUREUM, nevelká, ale pěkná
expozice o přírodě národního parku a geologii Baltu (www.deutsches-meeresmuseum.de/museumsstandorte/natureum).
Je tu i „muzejní kavárna″, několik malých akvárií s baltskou faunou
a v rámci vstupného je i výstup na maják. Akorát jsou všechny prostory
muzea i vyhlídková plošina majáku dosti prťavé, takže když se tu nakupí víc jak
pět lidí (což je skoro stále, je to jedno z nejnavštěvovanějších míst národního
parku), je tu k nehnutí.
(plánek areálu ke stažení, plánek stezek v okolí majáku ke
stažení)
maják
výhled
z majáku
v budově
přiléhající k majáku je hlavní část expozice
expozice
geologické různorodosti baltského pobřeží – jantar, křídové útesy a zkameněliny
ve vápencích
naplaveno
mořem
fauna
národního parku
zprůhledněné
ryby
v přízemní
budově na východní straně areálu jsou akvária … a taky pokladna a prodej
suvenýrů
kreveta
prosvítavá
platýs
bradavičnatý
vranka
mořská
…a
k tomu všemu tu vyhrává harmonikář :-)
* * *
Prerow je typickým
přímořským letoviskem. Z okénka autobusu vypadal jako šílený blázinec plný
lidí, aut a nevýrazné architektury, na živo je to o poznání lepší :-) Mimo
hlavní třídu celkem klid (možná i tím, že už je podvečer), nějaká ta zajímavá
přímořská architektura se tu taky najde, a hlavně tu je na severním okraji mezi
aglomerací a mořem nádherný park.
Prerow má hned dva přístavy – na východě, na kanále Prerower Strom, který mu umožňuje spojení s lagunami (tam
jsme nebyli), a na severu na otevřeném moři. Ten je, vzhledem k rozsáhlým
mělčinám, vysunut tři čtvrtě kilometru do moře a s pevninou spojen dlouhým
železobetonovým molem.
se vstupem
do národního parku a s kempy při břehu Baltu spojuje město elektrický vláček
Prerow
v
lázeňském parku
říčka
(kanál) Schüning
Prerower Strom býval kdysi průlivem mezi ostrovy Darss a Zingst, než byl na severu
zaslepen
výletní
restaurace Seeblick na pobřeží
typická
pláž německého Baltu
betonové molo (Seebrücke)
k severnímu přístavu
severní
přístav
* * *
Zingst. Tohle byl
asi nejslabší den celého letošního putování kolem Baltu. Původně jsme chtěli až
úplně na východ poloostrova, co nejdál od aglomerace, ale tam se o prázdninách bez
auta nedá kloudně dostat; do zastávek východně od Zingstu
zajíždějí autobusy pouze (velmi sporadicky) v době školního vyučování. Tak
jsme nakonec zvolili trasu v jižním a východním sousedství obce. I tady je
plno krásných biotopů – vlhké louky, mokřady, rákosiny i otevřená vodní plocha
laguny, je tu řada ornitologických pozorovatelen, ale na ptáky to bylo velmi
slabé. Holky alespoň viděli mořského orla, já se musel spokojit
s labutěmi, racky a sem tam nějakou volavkou.
Vlastní Zingst je divným
místem. Rozlehlá rekreační zástavba víceméně bez atmosféry. Půvabnější je
z toho, co jsme viděli, jen okolí přístavu na laguně a vlastivědné muzeum.
Meiningenbrücke s otočnou částí pro průjezd lodí úžinou Meiningenstrom mezi lagunami – původně železniční most,
postavený v letech 1908-1912, po zrušení železnice (1947) sloužil jako most
silniční, uzavřen roku 2012
nový
silniční Meiningenbrücke z roku 2012
dvě ptačí
pozorovatelny při břehu Zingster Strom, ta druhá
dokonce s dalekohledem ... ale k pozorování tu toho moc není
...více
méně jen labutě; těch je tu ovšem fakt hodně (pevnina uprostřed snímku je
ostrov Kirr)
jachetní
přístav Zingst
velmi
různorodý zástavba Zingstu
vlastivědné
muzeum
připomínka
malíře a karikaturisty Kurta Klamanna, který se v Zingstu narodil a prožil zde většinu svého života
vzpomínka
na malíře a fotografa Maxe Hüntena
loďařská
dílna
…a mnoho
dalších exponátů s lodní tematikou
ještě
trochu něco z muzejních sbírek
k muzeu
patří i volně přístupný venkovní areál s několika dalšími objekty, takový malý
„skanzen″ … v některých budovách jsou různé prodejničky,
v jedné pekárna s cukrárnou
také tady
mají pomalované trafostanice :-)
v přístavu
– na druhé fotce domek správce přístavu
i v
přístavu je pozorovatelna ... těžko říct, jestli spíš k pozorování ptáků, nebo
lodí
tohle je
zjevně nějaká developerská výstavba; satelitní městečko,
řekli bychom … ale také se drží stylové podoby
pastva na
ostrově Kirr, v pozadí opět Meiningenbrücke
v pozadí
město Barth na jižním břehu laguny
další
ornitologická pozorovatelna
…a zase
labutě
rákosiny
na laguně
vlhké
louky a kanály
volavka
popelavá
minipřístav Müggenburg
pozorovatelna
v Müggenburgském přístavu ... v přízemí volně
přístupné WC, přizpůsobené i invalidům
ze života
vlaštovčí rodiny (ve střeše ornitologické pozorovatelny)
hele,
orel!
Barth za ostrovem Kirr
pastviny
Osterwad čili Východní les (mapa
okolí Osterwaldu ke stažení)
...a opět
na pobřeží Baltu
Ostseeklinik Zingst
* * *
Ornitologicky vůbec nejbohatší místo celé této oblasti
jsme nakonec nalezli úplně mimo národní park či nějaké rezervace. Ve východní
částí poldru Werre.
Tisíce divokých hus, bahňáci, různé kachny… Pěkný
pohled do lokality je z hráze, která odděluje poldr
od laguny; vede zde sice cyklostezka, ale nezpevněná, jen mlatová.
Fouká jak blázen; leckdy mají husy vůbec problém vzlétnout. A fakt blbě se
fotí…
Původně šlo o zátoku laguny Saaler,
roku 1969 oddělenou hrází a vysušenu, aby byla získána zemědělská půda (louky).
V roce 2018 byl poldr opět částečně zatopen.
Pokud jsem dobře pochopil informační ceduli, renaturace
poldru byla kompenzačním opatřením za vytvoření
bariér na vodním toku někde úplně jinde (?) Mělká východní část poldru je přepásána, což zabraňuje zarůstání plochy rákosem
a udržuje zde slané trávníky a velmi mělké otevřené vodní plochy.
ohromné
množství divokých hus … a mezi nimi ledacos jiného, ale to na těch fotkách není
vidět
na téhle
fotce je dobře patrná struktura území, kde se vzájemně prolíná souš a voda
v poldru se pasou buvoli
jespák
bojovný
čejka
chocholatá
velké
hejno nějakých drobných bahňáků, snad kulíci (zlatí
?)
na okraji poldru stojí několik větrných elektráren
stavidlo
spojující polder s lagunou Saaler
(v pozadí snímků) a umožňující jeho napuštěná
rybák nad
lagunou Saaler
* * *
Nejzápadnější část tohoto území – bývalý ostrov Fischland –
patří historicky k Meklenbursku, tato hranice
však byla záměrně administrativně zcela setřena, takže dne ji nerespektují ani
hranice obcí, natož vyšších územněsprávních celků (podobně jako u nás
historickou hranici Čech a Moravy). Obec Ahrenshoop
protíná bývalý průliv mezi ostrovy Darss a Fischland, tedy historická hranice mezi Předním Pomořanskem
a Meklenburskem, fakticky v půli, dodnes tento
fakt připomíná pouze jméno ulice Granzweg.
Schifferberg – nevysoký (14,8 m n. m.), ale poměrně výrazný
pahorek,
větrný
mlýn na okraji Ahrenshoopu
Schifferkirche – dřevěný kostel z roku 1951 od architekta Hämera
z interiéru
kostela – křtitelnice, kazatelna i další prvky vyrobeny dle návrhu sochařky Doris Oberländer-Seeberg z topolu pokáceného na staveništi kostela
zvonice
z roku 2005, též od architekta Hämera
náhrobní
kámen v dlažbě před kostelem
pomník
padlým v 1. světové válce u kostela
v zástavbě
Ahrenshoopu se mísí tradiční architektura
s poměrně zajímavými moderními budovami
infocentrum … ale nějak jsem vůbec neobjevil, kudy se leze
dovnitř (?)
rekonstrukce
rákosové střechy
vyhlídka
na moře na konci ulice Grenzweg
od konce
19. století bylo letovisko oblíbené mezi umělci, z nichž mnozí zde i trvale
žili … tuto skutečnost připomíná mimo jiné stezka Kunstpfad
Ahrenshoop, jejíž deset zastavení konfrontuje různá
umělecká díla se současnou podobou obce a okolní krajiny
fouká
silný vítr, takže přístup na pláž i lavička jsou částečně zaváté jemným pískem…
…a Balt
jaksepatří rozbouřený…
…což se
velmi líbí kitesurfařům
posezení
pod útesy … v přívětivější čas tu je i občerstvení, dnes ovšem zavřeno
je tady i
kus dobře zachovaného biotopu písečných dun
máčka
přímořská
dál se podle
moře nesmí, útesy se tu řítí … jeden z místních nám říkal, že za klidného
počasí to občas chodí, ale v tomhle větru by to určitě neriskoval
uzavřený
je ze stejného důvodu vesměs i horní hrana útesů … tedy by se sice na vyhlídku
teoreticky asi dalo, ale jen člověk strčí hlavu mezi stromy, má plné oči a plný
obličej písku … drsné a zároveň úžasné, takovéhle poryvy písku jsem ještě
nezažil
Bakelberg (18 m n. m.) – nejvyšší bod Fischlandu
a dost možná i celého poloostrova
fouká tady
zjevně celkem často :-)
konečně
jedna vyhlídka
nová a
stará zástavba Wustrowu
ještě
jedna fotka z Wustrowu, než pojede autobus… -
socha Mutter Erde (Matka
Země) od Ingeborga Hunzingera
* * *
Rakytník je bez nadsázky symbolem německého pobřeží
Baltu. Je tu k mání v podobě marmelád,
bonbónů, šťáv, likérů, zmrzlin… Obchody tu běžně mají speciální regály na
výrobky z rakytníku, na trzích nesmí chybět alespoň jeden „rakytníkový“
stánek. Likér nás úplně neoslovil, ale vše ostatní naprosto skvělé!
Mimochodem, Němci mu říkají Sanddorn,
tedy doslova písečný trn.
úvodní stránka Německo
/ poloha
na mapě