POBALTÍ 2009

Lodě, lodě, lodě

Ráno drobně prší. Nebe je beznadějně zatažené. Na nádraží se marně snažím vyznat v tarifech a jízdních řádech. Překrývají se tu státní dráhy PKP a „městské“ SKM, každá má jiné jízdenky a samostatné, úplně jinde vyvěšené řády... Najednou přijíždí rychlík směr Gdaňsk. Už nic neřešíme a bez lístků nastupujeme. Vlak je dost plný, s našima báglama dokonale blokujeme celou uličku. Průvodčí raději hned hlásíme, že nemáme jízdenky, abychom se vyhnuli nějakým problémům, ale když zjišťuje, že jedeme jenom do Gdyně (což je příští stanice), rezignuje a nechává nás jet zdarma.

Ve Gdyni se v první řadě potřebujeme zbavit bagáže (úschovna je tu teda pěkně drahá - za tři bágly chtěli nejdřív 28 zlotých, nakonec jsem to usmlouval na 24 - ale kdo by s nimi v tomhle počasí po městě lítal...) a ve druhé koupit „turistické karty“, které nám zajišťují na tři dny bezplatný pohyb po městě i vstup do některých muzeí, která hodláme navštívit. Dlouze jsme propočítávali, jestli se těch 65, respektive 40 zlatek na osobu vyplatí, nakonec jsme dopočítali, že snad jo.

Na Jižní molo, které je jakýmsi srdcem Gdyně, jede od nádraží autobus 050. Luxusní patrový vůz, zřízený jako přípoj na místní „vodní tramvaj“ na Hel. To se ví, že jsme si to náležitě užili.

V jednom z bufetů si dáváme k obědu další z místních specialit - bigos (zelí s masem) a flaki (dršťky - tentokrát ne jako polévku, ale pouze povařené), k tomu znovu pečeného platýze a pro Majdu kuře. Potom jdeme na prohlídku zdejších lodí. První je na řadě školní trojstěžník Dar Pomorza. Houpací sítě pro posádku, kajuty pro důstojníky, salónek, strojovna... Pro suchozemce zajímavé pokoukání. Sousední vojenská Blyskawica (vstup zdarma) spíše nahání hrůzu. Třetí z lodí zde zakotvených - honosná běloskvoucí třípatrová jachta s radarovou koulí na střeše - na prohlídku bohužel není. Privat! hlásají už zdálky cedule na můstku. Safra, tomu se říká soukromá lodička...

Mořské akvárium vzdáváme. Nekonečná fronta se netenčí, spíš naopak. Vystát si hodinu a pak se za drahé vstupné v davu lidí tlačit od akvária k akváriu (které prý podle různých komentářů stejně nejsou nic extra) zrovna nemusím. Uznává to i Majda, která se sem těšila ze všech nejvíc.

Konečně přestává pršet. Jako svačinku si kupujeme výborné gofri a vyrážíme na lov místních kešek. Jedna by měla být ve starém bunkru kdesi nad pobřežním bulvárem. Z pláže vyhrávají irské melodie, moře je plné plachetnic. Střelka GPSky nás podle zadaných souřadnic neomylně směřuje do toho nejhustšího křoví, ukrývajícího díru v zemi. Jo, tak tam někde uvnitř. Podzemní kešku jsme ještě nehledali. Pěkně tajemné.

Zpátky na nábřeží se nám nechce. Snažíme se tedy projít do ulic nad námi. Jeden plot, druhý plot, ohromní mravenci... a konečně průchod. Vilová čtvrť Kamienna Góra, od kříže pěkný výhled na město i moře, a v amfiteátru pod ním jazzový koncert. Zrovna zpívají Čarodějčinu oblíbenou árií z Bídníků. Sedíme na betonovém zábradlí, posloucháme... Gdyně sice není žádné krásné město, vesměs je tvořena dost fádní moderní výstavbou, ale jistý půvab jí upřít nelze.

K druhé místní kešce nás přístroj vede kolem barokního kostelíka (zřejmě jeden z mála pozůstatků původní rybářské vesnice) se sochou sv. Vojtěcha ve vestibulu. Cílem je Abrahamův domek, malé cihlové stavení ztracené mezi okolní zástavbou a zachované zřejmě jen díky tomu, že se tu narodil jeden z kašubských národních buditelů. Muzeum je bohužel zavřené. Kešku nacházíme bez problémů, nějakej pitomec v ní však roztrhal veškeré papíry. Tak se podepisujeme alespoň na přiloženou železniční jízdenku a pro další případné nálezce přidáváme na památku českou dvoukorunu.

Poslední Gdyňská zastávka je v přístavu. Čarodějka chtěla vidět nějaký trajekt. To se sice nepovedlo (trajekty jezdí z jiného přístavu, než do kterého jsme došli), ale náhradou více než plnohodnotnou byla loď Aida - ohromný plovoucí hotel, který se zrovna chystal k vyplutí. Zjevně to není úplně běžný obrázek ani pro místní, protože na molu bylo se stativy připraveno několik fotografů. Odvázat lana, z paluby vyhrává kapela, u zábradlí mávají pasažéři. Loď se až obdivuhodně rychle na svou velikost dává do pohybu a mizí mezi koncovými bójkami přístavu.

Tak, a teď už autobusem na nádraží, vyzvednout batohy a najít, ze kterého perónu odjíždějí městské dráhy, protože na PKP nám turistická karta neplatí.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku