POBALTÍ 2009

Kašubský Jeruzalém

Pro další postup máme dvě varianty. Buď přes Wejherowo se známou poutní cestou, nebo pár kilometrů s batohy na zádech po Puckých a Rzucewských útesech. Nechávám to na holkách, vyhrává Wejherowo. Ráno nás tedy opět zastihuje na autobusové stanici, tentokrát však v kompletní sestavě a v plné polní. A opět nervózní čekání, jestli autobus pojede nebo nepojede. V protisměru je silnice naprosto zasekaná, auta jedou krokem (Poláci asi vyrazili na víkend k moři) a tak si blahopřejeme, že jsme zvolili tenhle směr. Ještě aby to jelo, už tu měl být. No, jestli visí někde v té zácpě...

V pohodě, zpoždění jen nějakých čtvrt hodiny, a na rozdíl od natřískaných autobusů spojujících pobřežní letoviska poloprázdný, takže není problém vejít se tam i s naší objemnou bagáží. U Ostrowa obdivujeme kanály plné stulíků a leknínů (možná jsem měl včera místo toho bloudění kolem blat přeci jen jít raděj po značce), pak projíždíme kopcovitou zalesněnou krajinou kolem jezera Dobre.

První zjištění ve Wejherowu - na nádraží není úschovna zavazadel. Takže nás stejně chození s bagáží na zádech nemine. Zastavujeme se na radnici, kde je volně přístupný „Sál tradic a historie“ s modelem města, Kalvárie a malou expozicí kašubské kultury (rozhodně podařenější a zajímavější, než ta v Krokowé). Průvodkyně nám nabízí, jestli si chceme zatroubit na starou kašubskou troubu. Jediný, komu se daří vyloudit nějaký tón, je Majda! Podívat se můžeme i do místní šatlavy a do zasedací símě městské rady. Navrch dostáváme dvě pěkná razítka a radu, kde se tu dá naobědvat.

Restaurace Barbados se nachází na místní pěší zóně - architektonicky nijak výrazné, ale rozhodně příjemné. Polévky - dršťkovku a boršč s taštičkami (koldunami) á 4,50 Zl - už jsme tedy jedli lepší, ale pizzy (malé 6,50 - 8,50 Zl) tu mají dobré. Mezitím se na nebi stahují ošklivé černé mraky. Když zjišťujeme, že do katakomb místního františkánského kláštera se nedostaneme, neb mají otevřeno pouze ve všední dny, začíná kapat, a sotva za sebou zavíráme dveře místní cukrárny, venku se spouští neskutečná čina. Při zmrzlinových pohárech pozorujeme proudy vody za okny a posunujeme batohy tam, kde ještě nejsou louže, jelikož takovémuhle přívaláku plně neodolal ani lehký přístavek cukrárny.

Původně jsme chtěli dneska přespat někde na divoko v lese. Ale počasí na to věru nevypadá. V letáku, který jsme dostali na radnici, objevuji, že by přímo pod Kalvárií měla být nějaké harcerská (skautská) základna. To by se dalo zkusit.

Základnu tvoří asi patnáct jednoduchých dřevěných chatek. Správcová nás varuje, že tu bude dneska v noci hodně velký ruch, protože tu nějaká parta slaví osmnáctiny. Když se tváříme, že to nevadí, dostáváme za 80 Zl čtyřlůžkové patro v jedné z chatek na vzdálenějším konci od „centra dění“. Vzápětí mě další nepředstavitelná průtrž mračen uvězňuje na čtvrt hodiny na nedalekém záchodě.

Než se počasí trochu umoudřilo, je už pozdní odpoledne. Nebe pořád nejisté. Ale když už jsme tady, přeci prohlídku Kalvárie nevzdáme.

Celý poutní areál, ukrytý v lesích jižně od města, je nesmírně rozlehlý. Projít ho celý je nejen slušný turistický výkon, ale i orienťák, protože kapličky nejsou řazeny v řadě, ale i na různých odbočkách, a mezi některými jsou pořádné vzdálenosti. Bereme to pozpátku, což možná není z duchovního hlediska úplně košer, ale finální zastavení s kaplemi Kalvárie a Božího hrobu máme hned nad chatkou, zatímco začátek na Olivetské hoře bychom museli hledat kdoví kde. Po bouřce je příjemný vzduch, mokrým listím prosvítá večerní sluníčko a nejedna partie působí nesmírně magicky. Asi nejsilněji skupina kolem Domku Matky Boží a okolí hrázděných kapliček číslo 16 a 17. Škoda jen, že jsou kaple zavřené, a tak vesměs nejsou vidět plastiky a obrazy uvnitř.

U kapličky na mostě přes Cedron se dočítáme, že potoku je v těchto místech připisována nezvyklá moc. To se ví, že do něj holky hnedka lezou... Když konečně docházíme na Olivetskou horu, už se stmívá. V lese nám cestu kříží liška. Přes zámecký park se vracíme do města, v Žabce kupujeme trochu něco k večeři a upalujeme do chatky.

Noční oslava vůbec neruší. Na rozdíl od nějakých dvou dobráků, kteří se nad ránem začali přímo v místnosti pod námi hádat, jak by se chtěli povraždit...

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku