RAKOUSKO

Wien - Inner Stadt (Vídeň - vnitřní město)

(Wien)

Historické jádro Vídně, někdy zvané také Altstadt (Staré Město), se rozkládá na terase na pravém břehu nejjižnějšího ramene Dunaje. Nejstarší část města se nalézá v prostoru mezi náměstím Am Hof a kostelem sv. Ruprechta; její vymezení (potažmo vymezení římského tábora, jehož opevnění město převzalo) je dosud v půdorysu města dobře patrné. Přirozeným centrem Vnitřního města je dóm sv. Štěpána. Součástí Vnitřního města řada paláců, kostelů a klášterů. V jihozápadní části rozlehlý areál císařského zámku Hofburg. Historické jádro je lemováno pásem reprezentativních budov z 19. stol. (radnice, parlament, divadlo, muzea...) a parků v místech zrušeného opevnění.

Prostor Vídně je nepřetržitě osídlen již od mladší doby kamenné. Jméno je keltského původu – původně se vztahovalo na říčku (Vedunia = lesní potok, dnes Wien), posléze bylo přeneseno i na osadu, která nad jejím soutokem s Dunajem vznikla (někdy označována jako oppidum; jednoznačnou informaci o tomto jsem nikde nenalezl). Roku 97 zde vznikl římský vojenský tábor Vindobona, střežící severní hranici římské říše. Vlastní vojenský tábor tehdy ze tří stran obklopovala i poměrně rozsáhlá civilní osada, o čemž svědčí mimo jiné vykopávky na Michalském náměstí. Římané město opustili počátkem 5. století, ale osídlení zde zcela nezaniklo, což dokazují mimo jiné nálezy byzantských mincí z 6. stol. Nejstarší středověká osada vznikla v severovýchodní části opuštěného tábora kolem kostela sv. Ruprechta, mezi ní a dnešním náměstím Hohen Markt vznikl nejpozději v 8. století dvorec zvaný Berghof. Postupně bylo v prostoru římského tábora vybudováno středověké město, které se roku 1155 stalo hlavním městem Rakous. Někdy v té době byla v jihozápadním rohu města, v prostoru dnešního náměstí Am Hof, postavena babenberská falc. Součástí opevněného města bylo i poměrně rozsáhlé židovské ghetto. Od 11. stol. však vznikala zástavba i mimo plochu původního římského tábora, nejprve východně (Uherské předměstí, později kostel sv. Štěpána), posléze i západně (Skotský klášter). Proto bylo počátkem 13. stol. vybudováno nové opevnění, vymezující Vídeň v rozsahu, který zůstal více méně neměnný až do 19. stol. Z města se postupně stalo díky výhodné poloze při Dunaji významné obchodní středisko. Význam města ještě vzrostl, když od poloviny 15. stol. stalo rezidencí některých králů a posléze císařů Svaté říše Římské. Roku 1469 bylo ve Vídni zřízeno i biskupství. V 1. pol. 16. stol. se stala Vídeň metropolí habsburského podunajského soustátí, tedy jedním z nejvýznamnějších měst Evropy. Roku 1529 byla Vídeň poprvé neúspěšně obléhána Turky, důsledkem čehož bylo doplnění vídeňského opevnění o deset bastionů. K druhému obléhání Turky došlo roku 1683. I po té následovalo vylepšení fortifikace – původní pásmo opevnění bylo doplněno jedenáctým bastionem a dalšími prvky ve stylu italského pevnostního stavitelství, předměstí před hradbami města obkroužilo druhé – vnější - pásmo hradeb. Roku 1850 byly k Vídni připojeny její předměstí a následně bylo v letech 1850 – 1864 zbořeno vídeňské opevnění, čímž byly tyto nové části Vídně spojeny s původním městem i fakticky. Od té doby se pro „starou″ Vídeň, která se stala pouze jednou z vídeňských čtvrtí (1. obvodem), používá označení Innere Stadt – Vnitřní Město. Na místě zrušených hradeb vznikla okružní třída – Ringstrasse - lemovaná parky a veřejnými budovami.Historické jádro Vídně je zapsáno na seznam světového dědictví UNESCO.

historický znak Vídně, používaná dnes jednak jako znak 1. vídeňského obvodu, jednak jako „malý″ znak celé Vídně, a znak Vídně používaný v letech 1461-1925

římský tábor Vindobona promítnutý do plánu dnešní Vídně (v lepším rozlišení) – severní roh byl koncem 3. stol. stržen velkou povodní

schéma historického vývoje Vídně (podle www.ruprechtsviertel.alt-wien.eu – upraveno) – zeleně zástavba do 8. stol., modře 9. stol., žlutě 11. stol., fialově polovina 12. stol.(názory badatelů však nejsou jednotné, je například zpochybňováno, že by kostel sv. Ruprecha měl být starší než kostel sv. Petra, do konce 9. stol. je někdy kladen i kostel Maria am Gestade, v místě chrámu sv. Štěpána je předpokládán starší hřbitovní kostel apod.)

Vídeň koncem 15. stol.

plán Vídně v pol. 16. stol. (v lepším rozlišení); půdorys římského tábora, respektive ranně středověkého města, se zaoblenými nárožími je v severozápadní části velmi dobře patrný

Vídeň začátkem 17. stol. při pohledu od Dunaje (tedy opačně, než je orientovaná výše uvedená mapa)

ulice Tiefer Graben prochází sníženinou, kdysi roklí potoka Ottekringerbach, která byla posléze severozápadním příkopem římského tábora i raně středověkého města – výše okolního terénu je patrná dle mostku, jinak si člověk dnes výškový rozdíl v zástavbě téměř neuvědomí

starý znak Vídně a novodobé domovní znamení na terase v ulici Am Gestade

průčelí České dvorní kanceláře (Böhmische Hofkanzlei), barokní budovy dle projektu Johanna Benharda Fischera von Erlach, z níž byly od roku 1714 řízeny záležitosti Českého království

40 kg těžký kámen, kteří vrhli Turci roku 1683 při 2. obléhání z Leopoldstatu na Vídeň, na budově Neustädler Hof v ulici Sterngasse; údajně jeden z mála dochovaných originálů turecké munice

mozaika připomínající 750 let kamnářského řemesla ve Vídni na nábřeží pod schodištěm Hafnersteig

nad schody Hafnersteig

řeckokatolický kostel sv. Jiří (Georgskirche) z poč. 19. stol., přestavěný v roce 1898, s pamětní deskou, připomínající 200. výročí mučednické smrti bojovníka za svobodné Řecko Rigase Velestinlise-Feraiose (1798)

Griechengasse

kostel Nejsvětější Trojice, zvaný též Řecký kostel (Griechenkirche zur heiligen Dreifaltigkeit) – metropolitní katedrála řecké pravoslavné církve v Rakousku – na ulici Fleischmarkt, v dnešní podobě z pol. 19. stol., a jeho předsíň

kostel sv. Barbory z Nikomédie (Barbarakirche) – hlavní chrám ukrajinské uniatské církve v Rakousku – v ulici Postgasse a před ním pomník ukrajinského spisovatele Ivana Franka od Ljubomira Jaremčuka z roku 1999

jezuitský kostel sv. Ignáce (Jesuitenkirche) z poč. 18. stol.; součást jezuitského komplexu východně od dómu sv. Štěpána

znak na portálu domu v ulici Bäckerstrasse

barokní sloup Nejsvětější trojice (Dreifaltigkeitssäule, též Pestsäule - morový sloup) uprostřed třídy Graben (Příkopy) západně od dómu sv. Štěpána

průčelí budovy federálního ministerstva zahraničních věcí na Minoritském náměstí

mozaika, připomínající 800. výročí úmrtí svatého Leopolda (markraběte Leopolda III. Babenberka), na křižovatce ulic Herrengasse a Leopold-Figl-Gasse

Austriabrunen (Rakouská kašna) s alegoriemi čtyř hlavních řek říše – Duneje, Labe, Visly a Pádu - z roku 1844 dle návrhu mnichovského sochaře Ludwiga Schwanthalera na náměstí Freyung

pamětní deska obránců Vídně k 250. výročí 2. obléhání Vídně Turky na křižovatce ulic Löwelstrasse a Teifaltstrasse

novorenesanční Burgtheter - jedna z nejproslulejších divadelních scén na světě - z roku 1888 (kdy nahradila zbořené staré divadlo v prostoru dnešního Michalského náměstí), takřka znovu postavený v původní podobě po 2. světové válce

parlament - neoklasicistní budova podle plánů nizozemského architekta Theophula Hansena, dokončená roku 1883

Ruprechtskirche (kostel sv. Ruprechta)

Menší dvoulodní kostel v severovýchodní části vnitřního města, na hraně terasy nad Dunajem, je nejstarším dochovaným kostelem ve Vídni. Byl centrem malé osady, vzniklé v troskách římského tábora nad přístavištěm člunů na Dunaji. Vznik kostela je kladen do souvislosti s dopravou soli, neboť sv. Ruprecht byl právě patronem obchodníků se solí a patronem města Salcburk, odkud byla sůl dovážena (konec konců, v dnes již zbořeném „Pražském domě“, bezprostředně přiléhajícím ke kostelu, byla Solná kancelář až do roku 1824). Kostel měli údajně založit roku 740 učedníci salzburského biskupa Ruprechta. Byť i oficiální prameny se vesměs shodují na tom, že kostel, který byl až do postavení chrámu sv. Štěpána hlavním vídeňským chrámem, mohl vzniknout již před koncem 8. stol., jeho nejstarší dochované části (severní loď a tři spodní patra věže s románskými sdruženými okénky) pocházejí až z 11. či počátku 12. století. Presbytář severní lodi byl přestavěn po velkém požáru koncem 13. stol., jižní loď byla přistavěna v polovině 15. stol. V kostele dochovány vitráže Ukřižování a Madony, nejstaršího dochovaného okna ve Vídni (jeho datace se v různých materiálech rozchází od 12. do 14. století) a na věži nejstarší zvony ve Vídni, z konce 13. stol. V 19. stol. plánována demolice, zachráněn díky iniciativě Elisabeth Ernst za zachování a rekonstrukci kostela u císaře Františka I. Vážně poškozen na konci 2. sv. války, poté zrekonstruován.

plán kostela – červeně románské zdivo, modře raně gotické, šrafovaně z 13. stol., bíle novodobé

kostel od severu

kostel od západu v roce 1925 (www.ruprechtsviertel.alt-wien.eu) a dnes; ke změnám průčelí došlo zřejmě v souvislosti s rekonstrukcí po 2. sv. válce

věž s románskými sdruženými okénky

socha sv. Ruprechta při kostelní věži

http://www.ruprechtskirche.at

http://de.wikipedia.org/wiki/Ruprechtskirche_(Wien)

http://www.cusoon.at/ruprechtskiche

http://www.ruprechtsviertel.alt-wien.eu/html/1_ruprechtskirche.html

http://www.suf.at/wien/kirchen/ruprechtsk.htm

http://videndovolenou.cz/katedraly/23-ruprechtskirche.html (česky)

http://www.planet-vienna.com/spots/Ruprechtskirche/ruprechtskirche.htm

Hoher Markt

Nejstarší dochované náměstí Vídně se nachází severně od dómu sv. Štěpána. Formovalo se již v 9. stol. Ve středověku zde největší vídeňský trh (zejména potraviny a textil). V letech 1325 až 1850 zde soud; na náměstí byl pranýř, popravy se však konaly většinou jinde. Dnes však nijak strarobyle nevypadá, neb bylo vážně poškozeno na konci 2. světové války a většina budov na náměstí je tak až z poválečného období..

Uprostřed náměstí stojí monumentální Svatební kašna (Vermählungsbrunen; též Josephsbrunnen, Josefova kašna), připomínající svatbu rodičů Ježíšových, Josefa a Marie plánů Josefa Emanuela Fischera von Erlach z roku 1732 (na místě starší, dřevěné, zřízené císařem Josefem I. jako poděkování za šťastný návrat z válek o španělské dědictví).

Na 10 m dlouhém mostě nad ulicí průchodem Bauernmarkt ve východním rohu náměstí je secesní orloj (Ankeruhr), přes nějž postupně během dvanácti hodin přechází dvanáct slavných osobností vídeňské historie: římský císař Markus Aurelius, císař Karel Veliký, vévoda Leopold VI., básník – minesengr Walther von der Vocelweide, král Rudolf Habsburský, mistr Hans Puchsbaum (stavitel katedrály sv. Štěpána), císař Maxmilián, purkmistr Johann Andreas von Liebenberg (obránce Vídně při 2. tureckém obležení), hrabě Ernst Rüdiger von Starhemberg (velitel vídeňské vojenské posádky při obležení Turky), princ Evžen Savojský, císařovna Marie Terezie a hudební skladatel Joseph Haydn.

Pod náměstím vykopávky pozůstatků římských důstojnických domů tábora Vindobona, odkryté v letech 1948-1950 (přístupné v rámci muzea, nacházejícího se na jihozápadní straně náměstí).

Svatební kašna

orloj od Franze Matsche z let 1911-1917, aktuálně na něm postavy císaře Maxmiliána a stavitele Hanse Puchsbauma

pamětní deska připomínající, že zde, na místě velitelské budovy římského tábora, byla roku 1858 založena pojišťovna Anker, která nechala vybudovat orloj (odtud jeho jméno)

štuková výzdoba spodní části mostku s orlojem, propojujícím dvě budovy pojišťovny

http://de.wikipedia.org/wiki/Hoher_Markt

http://www.ruprechtsviertel.alt-wien.eu/html/9_ankeruhr.html

http://www.helvetia.at/ueberhelvetia/anker_uhr/

http://www.wienmuseum.at/de/standorte/ansicht/roemermuseum.html

http://www.stadt-wien.at/wien/ausflugszielewien/parkanlagen/brunnen-in-wien/vermaehlungsbrunnen.html

http://www.vanderkrogt.net/statues/object.php?webpage=ST&record=atwi053

Maria am Gestade (chrám Panny Marie Na břehu)

Též Maria Stiegen. Gotický kostel s nápadnou 56 m vysokou věží v severní části města. Sloupy lodi zdobeny postavami světců ze 14., 17. a 19. stol. V presbytáři 4 okna s částečně dochovanými vitrážemi ze 14. a 15. stol.

Kostel, sloužící původně především lodníkům, byl na samém okraji bývalého římského tábora nad dnes již zaniklým ramenem Dunaje (odtud jméno) postaven údajně již koncem 9. stol. Prvně je zmiňován v pol. 12. stol., stávající stavba je však až ze 14. stol. (presbytář 1332, loď s bohatou žebrovou klenbou 1394), později upravovaná. Začátkem 15. stol. se dostal do správy pasovských biskupů, kteří si v jeho sousedství vystavěli rezidenci. Roku 1786 byl kostel uzavřen, během napoleonských válek sloužil jako stáje a skladiště. Obnoven a znovu vysvěcen byl roku 1812. Roku 1820 byl svěřen redemptoristům, kteří si v sousedním Pasovském dvoře zřídili bezprostředně po povolení působení v řádu v Rakousku svůj klášter. Kostel je mimo jiné i centrem české a francouzské komunity ve Vídni.

půdorys kostela; takto zvláštní protáhlý, nestejně široký a mírně ohnutý tvar má údajně kvůli stísněné poloze na samé hraně srázu nad řekou

pohled na kostel od západu, z „příkopu″ římského tábora

věž s velmi zdobnou kamennou helmicí, mistrovským dílem vídeňské gotiky z let 1419-1427 (narazil jsem na zmínku – nevím, jak moc důvěryhodnou – že věž snad mohla sloužit plavcům na Dunaji i jako maják; vzhledem k její poloze a nápadné výšce to nelze vyloučit)

západní portál kostela

jižní portál lodi s postavami světců

loď kostela z konce 14. stol.; nápis nad vítězným obloukem s datem 1414, varhany na kůru z roku 1911 od salcburského varhanáře Matthäuse Maurachera

boční stěna lodi s křížovou cestou

presbytář z roku 1332 s novogotickým hlavním oltářem od Thomase Marzika z poloviny 19. stol; vitráže za oltářem obsahují do značné míry původní středověké sklo

relikviářový oltář z korutanského mramoru od sochaře Oskara Höfingera s ostatky sv. Klementa Maria Hofbauera (redemptoristického řeholníka a patrona Vídně, svatořečeného roku 1909; mimochodem rodáka z Tasovic u Znojma) z roku 1987 a původní náhrobní deska od sochaře Josepha Gassera v kapli sv. Klementa na jižní straně lodi

novogotický oltář Matky Ustavičné Pomoci a sv. Josefa z roku 1878 v severní boční kapli

náhrobní kámen Hanse von Liechtenstein († 1473; obklopený votivními destičkami Klementa Maria Hofbauera), pátera Wilhelma Janauscheka († 1926) a ?? v lodi

pamětní deska redemptoristy, básníka Heinricha Suso Waldecka (vlastním jménem Augustina Poppa, rodáka ze Všerub u Plzně) na kostele

http://maria-am-gestade.redemptoristen.at

http://de.wikipedia.org/wiki/Maria_am_Gestade

http://www.suf.at/wien/kirchen/mariagestade.htm

http://www.planet-vienna.com/spots/Maria-Gestade/gestade.htm

Peterskirche (chrám sv. Petra)

Barokní kostel s centrální oválnou lodí a dvěma průčelními věžemi na Petersplatz (Petrském náměstí) západně od Štěpánského dómu; přístup z hlavní třídy Graben. V kopuli vysoký 54 m. Interiér bohatě vyzdobený.

Původní chrám sv. Petra byl při jižním okraji pobořeného římského tábora postaven zřejmě již někdy kolem roku 800 (některými badateli je považován za vůbec nejstarší kostel ve Vídni; o toto prvenství se „přetahuje“ s kostele sv. Ruprechta). Dle pověsti jej založil sám císař Karel Veliký. Z této středověké, několikrát přestavované stavby dost neobvyklá dispozice se však do dnešních dnů nic nezachovalo. Současný barokní kostel dle plánů Gabriela Montaniho a Johanna Lukase Hildebrandta byl na jejím místě postaven v letech 1701-1722 (vysvěcen 1733) jako vůbec první centrální barokní stavba ve Vídni.

půdorys dnešního barokního kostela (ke stažení s legendou) a poloha původního středověkého kostela vůči němu

průčelí kostela v noci (prosinec 2007)

interiér kostela – hlavní oltář, boční oltář a kůr s varhany

freska v kopuli kostela

původní středověký kostel sv. Petra od severu (rytina z roku 1609)

http://www.peterskirche.at

http://de.wikipedia.org/wiki/Peterskirche_(Wien)

http://www.suf.at/wien/kirchen/petersk.htm

http://www.planet-vienna.com/spots/Peterskirche/peterskirche.htm

Stephansdom (katedrála sv. Štěpána)

Gotická katedrála v centru města. Ze starší románské stavby dochováno západní průčelí s tzv. Obří bránou a dvěma šestibokými Pohanskými věžemi (Heidentürme). Při jižní straně 137 m vysoká věž zvaná Steffl, nejvýraznější z dominant Vídně. Na severní straně výrazně nižší (68 m) „Orlí věž″ se zvonem Pummerin, druhým největším zvonem v Evropě. Vlastní 28 m vysoké trojlodí s velkým množstvím zajímavých architektonických detailů, především pozdně gotických z konce 15. a 1. pol. 16. stol., z nichž vyniká zejména kazatelna. Pod chrámem krypta, v níž uloženy vídeňští biskupové a arcibiskupové, a také urny s orgány některých Habsburků.

Kostel byl založen roku 1137 na předměstí tehdejší Vídně (dle některých badatelů na místě staršího hřbitovního kostela, podle legend pak na místě pohanské svatyně) pasovským biskupem ke cti sv. Štěpána, patrona pasovské diecéze. Chrám byl na poměry tehdejší Vídně silně naddimenzován, a tak nelze vyloučit, že již tehdy byl stavěn s úmyslem zřídit ve Vídni biskupství. Z této původní románské baziliky, dostavěné roku 1147, se však nic nedochovalo. Dnešní románské průčelí pochází z 1. pol. 13. stol.. Začátkem 14. stol. získala bazilika nový trojlodní presbytář, tzv. Albertinský chór (pojmenován podle vévody Albrechta II., za jehož panování byl dokončen), a v průběhu 15. stol. byla stará románská loď postupně nahrazena dnešním trojlodím se dvěma věžemi. Roku 1365 byla při kostele zřízena kapitula a 1469 se stal biskupským chrámem nově zřízené vídeňské diecéze (posléze – 1722 – arcidiecéze). Koncem 2. světové války kostel vážně poškozen, během sedmi let (z velké části z darů) uveden do původní podoby. Dnes volně přístupná severní loď a podkruchtí, do zbytku kostela, stejně jako do krypty a na obě věže se platí vstupné (buď společné, nebo do každé části zvlášť).

plán kostela (hnědě podzemní katakomby) a jeho stavební vývoj (růžově nedochovaná románská bazilika z 12. stol., zeleně dochované románské průčelí z 13. stol., fiaolově gotický chór z poč. 14. stol., modře gotické zdivo z 15. stol. – dle wikipedie)

(podrobný plán kostela ke stažení)

románské západní průčelí s Pohanskými věžemi – nejstarší část kostela (jméno věží je v legendách odvozováno od údajné pohanské svatyně, která měla na tomto místě stát, pravděpodobnější je však výklad, že ke jménu přišli díky stavebnímu materiálu, z nichž byly postaveny, tedy z trosek římského - „pohanského″ - tábora; pozdější interpretace jim přisuzovala vzhled tureckých minaretů)

pozdně románská Obří brána (Riesnetor) v západním průčelí

jižní věž zvaná Steffl

nedostavěná severní čili Orlí věž (Nordturm, Adlerturm) s novým zvonem Pummerin, který byl ulit z trosek původního zvonu roku 1952

sloup sv. Giovanniho da Capistrano (Capistrankanzel) od Johanna Josepha Reslera z 1. pol. 18. stol. při severní straně presbytáře; v pozadí je vidět střecha presbytáře vytvořená z glazovaných tašek, vyrobenýcg v Poštorné u Břeclavi – je z nich vyskládán znak Vídně a znak Rakouské republiky (a na opačné straně střechy erb císaře Františka I).

několik z mnoha náhrobních kamenů na severní straně presbytáře

náhrobní kameny (?) při jižní straně presbytáře; na první foto Kristus v Getsemanské zahradě

Adlertor (Orlí brána) – vstup do chrámu od severu – se sochou Panny Marie ze 17. stol. a výjevem ukřižování na boční straně předsíně

hlavní loď katedrály v poněkud šíleném nasvícení

kruchta s moderními varhany (původní byly zničeny na konci 2. sv. války)

sloupoví lodi s bohatou sochařskou výzdobou

kazatelna sv. Štěpána – mistrovské kamenické dílo pozdní gotiky, přisuzované většinou Antonu Pilgramovi, avšak v poslední době spojované i s s dílnou Niclaese Gerhaerta van Leydense

severní loď; pohled k západu

Savojská kaple čili kaple prince Evžena (Prinz-Eugen-Kapelle) na západním konci severní lodě, v níž je pohřben Evžen Savojský

Wiener Neustädter Altar (též Friedrichsaltar – Fridrychův oltář) v presbytáři severní lodi – nejcennější oltář chrámu, gotický triptych s výjevy ze života Panny Marie z roku 1447, původem z cisterciáckého kláštera ve Wiener Neustadtu; jeho nejkrásnější část je však v tuto chvíli uzavřena uvnitř

boční kruchta v severní lodi z roku 1513 s autoportrétem stavitele Antona Pilgrama

boční oltáře při sloupech mezi hlavní a severní lodí; první z nich s pozdně gotickým obrazem z roku 1493

oltář Panny Marie Péscské se „zázračným obrazem″, přeneseným roku 1697 z Uher do Vídně, v západní části jižní lodi a jeho protějšek, oltář Srdce Ježíšova z 18. stol. v severní lodi

kamenné reliéfy v podkruchtí

náhrobní desky v interiéru

http://www.stephanskirche.at/index.jsp?langid=9&menuekeyvalue=2 (česky)

http://www.stephansdom.at

http://de.wikipedia.org/wiki/Stephansdom_(Wien)

http://www.suf.at/wien/gebauede/stephans.htm

http://www.planet-vienna.com/spots/Stephansdom/stephansdom.htm

http://www.tuerkengedaechtnis.oeaw.ac.at/ort/gnadenbild-%E2%80%9Amaria-pocs-im-stephansdom/

Virgilkapelle (kaple sv. Virgila)

Ranně středověká podzemní prostora v jihozápadním sousedství katedrály sv. Štěpána, dnes nazývána Virgilkapelle, má obdélníkový tvar cca 6 × 10 m se šesti bočními výklenky, takže dohromady tvoří jakýsi půdorys dvouramenného kříže. Podlaha je asi 12 m pod úrovní Štěpánského náměstí (Stephansplatz).

Původ ani účel postavení kaple není zcela známý; pravděpodobně šlo o pohřební kryptu, její vznik je kladen do doby panování Fridricha II. před polovinou 13. stol. Z té doby se ke kapli snad vztahují zmínky o oltáři sv. Kolomana, později o oltáři sv. Virgila. Kolem roku 1300 sloužila kaple jako kostnice. Pravděpodobně ve 14. – 15. stol. byla nadzemní část rozšířena jako hřbitovní kaple sv. Máří Magdaleny, sloužící pro potřeby hřbitova u sv. Štěpána. V roce.1732 byl hřbitov zrušen, kaple roku 1781 vyhořela a následně byla zbořena. Na podzemní prostor bylo zapomenuto, objeven byl roku 1973 při budování metra. Kaple dnes v otvíracích hodinách přístupná, do interiéru lze nahlédnout i z vestibulu stanice metra Stephanplatz. V dlažbě Štěpánského náměstí je půdorys kaple sv. Magdaleny i podzemní Virgilkapelle vyznačen mozaikou.

rekonstrukce a plán kaple včetně dnes již neexistující nadzemní části (z informační tabule)

jeden z výklenků kaple

Deutschordenshaus (komenda řádu německých rytířů)

Na první pohled nenápadný blok domů mezi Štěpánským náměstím, Churhausgasse, Singerstasse a Blutgasse v těsném jihovýchodním sousedství katedrály sv. Štěpána. Areál má dvě nádvoří, přístupná od jihu z ulice Singerstrasse. Nad průjezdem do západnějšího dvora věžička, vpravo od něj kostelní okna, za nimiž se skrývá řádový kostel sv. Alžběty (Deutschordenskirche St. Elisabeth), gotická stavba z 2. pol. 14. stol., barokně upravená na současný oválný půdorys. V kostele cenný křídlový oltář z roku 1520, vlámská práce vytvořená pro kostel Panny Marie v Gdaňsku (ve Vídni od roku 1864). Zdi zdobí erby příslušníků řádu a několik zajímavých náhrobních kamenů. Součástí řádového komplexu i klenotnice s řádovým pokladem a bohatě freskami zdobená sala terrena, využívaná zejména pro koncerty.

Vídeňský řádový dům založen již počátkem 13. stol. Roku 1809 (poté, co byl Napoleonem řád zrušen ve Východním Prusku) přesunuto do Vídně sídlo velmistra řádu. V domě bydleli Wolfgang Amadeus Mozart (1781) a Johannes Brahms (1863-65). Kostel volně přístupný, klenotnice otevřena v návštěvních hodinách.

průčelí komendy německých rytířů s kostelem (vpravo); fasáda z let 1725-35

celkový pohled na jižní průčelí těsně po jeho barokní úpravě (dnes již takhle celkový pohled okolní zástavba neumožňuje)

presbytář s cenným křídlovým oltářem

kůr, kolem něj erby příslušníků řádu

náhrobníky v kostele

pamětní deska, připomínající divoký odsun německých obyvatel Brna na konci května 1945, a mozaika patronky řádu, sv. Alžběty Uherské, v průjezdu před vstupem do kostela

http://www.deutscher-orden.at/content/site/ordenshausinwien/index.html

http://de.wikipedia.org/wiki/Deutschordenskirche_(Wien)

http://www.planet-vienna.com/spots/Deutschordenskirche/deutschordenskirche.htm

Dominikanerkonvent (dominikánský klášter)

Dominikánský klášter leží v Poštovní ulici (Postgasse), východně od dómu sv. Štěpána v sousedství jezuitského semináře. Severní stranu areálu uzavírá barokní kostel Panny Marie Růžencové (St. Maria Rotunda či Dominikanerkirche) s bohatě zdobeným západním průčelím a dvojicí věží na východní straně, který je jedním z mála raně barokních kostelů Vídně.

Klášter byl založen vévodou Leopoldem VI. roku 1226 (vysvěcen 1937). Klášter byl vzhledem ke své exponované poloze u městských hradeb velmi poničen při 1. tureckém obléhání roku 1529 (z pobořeného kostela dokonce údajně byl brán stavební materiál na opravu hradeb). Dnešní podoba kláštera je barokní ze 17. stol., jak však ukázaly poslední výzkumy z konce 20. stol., ve hmotě jsou dochovány stále středověké budovy. Současný kostel byl postaven v letech 1631-74 dle návrhů Cipriana Biasina a Antonia Canevaleho. Vídeňský konvent je jedním ze tří klášterů řádu, které přežily od založení řádu v 1. pol. 13. stol. až dodnes (další jsou v Krakově a Dubrovníku).

areál kláštera před jeho barokní přestavbou; vlevo Dominicaner Bastei, jedna z bašt vídeňského opevnění

areál kláštera od jihozápadu

jeden z portálů kláštera

průčelí klášterního chrámu se sochami dominikánských světců v nikách a vstupní portál se sochou Panny Marie Růžencové, patronky kostela

vstupní dveře do kostela s vitráží

interiér kostela s ranně barokními nástropními freskami od Franze Geylinga

výzdoba bočních stěn podkruchtí

http://www.dominikaner-wien.at

http://de.wikipedia.org/wiki/Dominikanerkonvent_(Wien)

http://www.fotoreport.at/galerien/stifte-und-kloster/dominikanerkloster-wien

http://www.suf.at/wien/kirchen/dominikanerk.htm

http://www.planet-vienna.com/spots/Dominikanerkirche/dominikanerkirche.htm

Michaelerkirche (kostel sv. Michala)

Trojlodní románsko-gotický kostel na východní straně Michaelského náměstí. Interiér s barokními a rokokovými prvky, průčelí klasicistní z roku 1792. Na kruchtě největší funkční varhany v Rakousku, dílo J. Siebera z roku 1714. Pod kostelem krypta, kde pochováváni v 17. a 18. stol. dvořané; někteří z nebožtíků místními podmínkami přirozeně mumifikováni (přístupná s průvodcem).

Kostel založen v 1. pol. 13. stol. (údajně roku 1221 vévodou Leopoldem VI.). Ve 2. pol. 13. stol. postavena dodnes dochovaná loď, v jejíž architektuře se mísí románské a raně gotické prvky. Kostel se honosil se titulem Královský a císařský dvorní, městský a kolegiátní kostel („Kaiserliche und Königliche Hof-, Stadt- und Collegiumskirche St. Michael“), byl – spolu se sv. Stěpánem a Skotským klášterem – třetím farním kostele Vídně, sloužil zejména potřebám císařského dvora. Silně poškozen zemětřesením koncem 16. stol., při němž se mimo jiné zřítila věž. Následné opravy s výjimkou průčelí výrazněji nesetřeli jeho raně středověký ráz. V 17. stol. pouze přistavěny boční kaple. Od roku 1923 kostel ve správě salvatoriánů.

kostel s klasicistním průčelím od Ernesta Kocha a se 78,5 m vysokou věží a jeho podoba před přestavbou, v 1. pol. 18. stol.

pohled hlavní lodí k bohatě zdobenému štukovému hlavnímu oltáři, rokokové práci z roku 1781

románský tympanon z poloviny 13. stol., dnes – zřejmě druhotně – v zazděném románském portále na severní straně lodi

jižní loď kostela s gotickou kaplí sv. Kříže (Kreuzkapelle; dříve Nikolauskapelle – kaple sv. Mikuláše) z doby kolem roku 1350; triumfální oblouk malovaný motivy květin a vinné révy, což na snímku bohužel není patrné

prostřední z bočních kaplí na jižní straně kostela – kaple Piety (Vesperbildkapelle) – z konce 30. let 17. stol.

freska Archanděla Michaela, jež váží duše, z poloviny 14. stol.; vlevo část renesančního portálu do podvěží z přelomu 16. a 17. stol.

románské zdivo se zazděným okénkem a freskou Krista v podvěžní kapli (Turmkapelle)

Berchtoldův náhrobek (Berchtold Epitaf) z roku 1593 v podkruchtí

http://www.michaelerkirche.at

http://de.wikipedia.org/wiki/Michaelerkirche_(Wien)

http://www.suf.at/wien/kirchen/michaelerk.htm

http://www.planet-vienna.com/spots/Michaelerkirche/michaelerkirche.htm

Minoritenkirche (minoritský kostel)

Chrám, dnes nazývaný Italský národní kostel Panny Marie Sněžné, stojí uprostřed Minoritenplatz (Minoritského náměstí) nedaleko Hofburgu. Svou vysokou střechou a „useknutou“ štíhlou věží je jednou z dominant města. Kostel je velmi netypického půdorysu – trojlodí, kde hlavní loď nemá vůbec presbytář, naopak jižní loď kdysi vybíhala do velmi dlouhého závěru (Langchor – Dlouhý chór), jehož základy dnes odkryté v ploše náměstí. K jižní straně kostela přiléhá novogotická arkáda, snad přestavěný pozůstatek původního ambitu kláštera (?). V západním průčelí dva bohatě zdobené portály. V interiéru nejvíce zaujme mozaiková kopie Poslední večeře Páně Leonarda da Vinci a stěny pomalované desítkami šlechtických erbů. V kostele i arkádové chodbě řada zajímavých náhrobních kamenů či jejich zlomků.

Oblast při jihozápadní hradbě města s již stojícím kostelíkem sv. Kateřiny daroval roku 1224 vévoda Leopold IV. čtyřem „menším bratřím“, poslaným sem na jeho vlastní žádost Františkem z Assisi. Současný kostel – tehdy zasvěcený sv. Kříži - založen po velkém požáru králem Přemyslem Otakar II. v roce 1276; když o dva roky později na Moravském poli Přemysl Otakar padl, jeho tělo bylo v klášteře 30 týdnů uloženo (jeho srdce bylo pochováno v původní kapli sv. Kateřiny). Výstavba kostela probíhala postupně takřka 100 let. Dodnes ne zcela jasnou kapitolou je otázka kaple sv. Ludvíka (Ludwigskapelle), která zde měla vzniknout jako původně samostatný prostor v letech 1316-1328 na základě testamentu Blanky z Valois, manželky vévody Rudolfa III. Habsburského (sv. Ludvík, jinak francouzský král Ludvík IX, byl dědečkem Blanky z Valois), a která posléze ve 14. a 15. stol. sloužila jako mauzoleum významných osobností; tato kaple je většinou ztotožňována s tzv. Dlouhým chórem, prodlouženým závěrem jižní lodi kostela, některými badateli je však kladena do dnešní severní lodi chrámu. V letech 1569-1620 sloužil kostel evangelíkům, konvent využíval pouze kaple sv. Kateřiny a sv. Ludvíka. Horní část zvonice opakovaně zničena při obléhání Vídně Turky, po druhém již nedostavěna. Roku 1782 klášter císař Josef II. zrušil, kostel daroval Italské národní kongregaci Panny Marie Sněžné (italské komunitě ve Vídni); od té doby kostel zasvěcen Panně Marii Sněžné. Za napoleonských válek v letech 1809-10 sloužil kostel jako skladiště a stáje. Budovy konventu byly po zrušení kláštera využívány státní správou a koncem 19. stol. zbořeny. V důsledku demolice budov bezprostředně navazující na kostel došlo počátkem 20. stol k novogotickým úpravám, při nichž zejména přistavěny dům v podobě sakristie, nahrazující zbořený Dlouhý chór, štíhlá vížka v jihozápadním nároží a upravena arkádová chodba v místech severního ambitu kláštera. Roku 1957 byl kostel svěřen zpět minoritům, i nadále však zůstává centrem italské komunity.

areál kostela a kláštera před jeho zrušením; na rytině vlevo od kostela a na plánku vpravo uprostřed kaple sv. Kateřiny (www.minoritenkirche-wien.info)

celkový pohled na kostel od severu a od východu

barokní předsíň na východní straně kostela; pozůstatek barokní zástavby, které dříve obklopovala ve věnci celou severní stranu chrámu

hlavní portál západního průčelí kostela z poloviny 14. stol. ve stylu francouzské gotiky; v levé části truchlící Panna Marie, v pravé části je mimo jiné zobrazen pravděpodobně vévoda Albrecht II. Habsburský, který se o vybudování portálu zasloužil

sochy svatých na hlavním portálu – Sv. Filip. sv. Tadeáš, sv. Jan Enavgelista; sv. Uršula, sv. Markéta a sv. Helena

jižní portál západního průčelí kostela; v levé části sv. František, v pravé zástupci tří větví františkánského řádu – sv. Antonín Paduánský, sv. Klára a sv. Alžběta Uherská – na konzolách starozákonní proroci

severní portál západního průčelí kostela, zazděný (stejně jako jižní) již od začátku 16. stol.

hlavní loď s oltářem

sloupoví hlavní lodi – pohled ke kůru a do jižní lodi

stěny lodi zdobené erby šlechtických rodů z přelomu 16. a 17. stol.

mozaiková replika Da Vinciho Poslední večeře páně z poč. 19. stol.; původně koupena císařem Františkem I. pro zámek Belveder, ale pro její značné rozměry nakonec umístěna roku 1847 zde, v severní lodi kostela

oltář sv. Antonína z roku 1902 v chóru severní lodi čili Antoniuskapelle (kapli sv. Antonína)

náhrobníky v kostele (Magdalena Beck von Leopoldsdorf z roku 1564, Henri du Val de Dampierre Comte z roku 1620 a bratři Heinrich a Nikolaus z Probsdorfu)

ještě jeden, zjevně starobylý náhrobní kámen při západní zdi lodi

novogotická arkádová chodba při kostele, v místech severního ambitu kláštera

náhrobek generála Johanna Rudolfa hraběte z Puchaimu z roku 1651 a náhrobek Hannse Kammerera v arkádové chodbě

náhrobní kameny Antona Franzina, Thomase Puccia z Florencie, Susanny Possa a Caspara de Valembourg v arkádové chodbě

další náhrobníky a jejich zlomky v arkádové chodbě

v ploše náměstí odkryté základy gotického Dlouhého chóru (dle některých badatelů nejstarší části kostela, jinými ztotožňovaného s kaplí sv. Ludvíka z 1. pol. 14. stol.), v 80.letech 18. stol. začleněného do obytného domu a začátkem 20. stol. i s ním zbořeného

pomníky v okolí kostela – sv. Frantiček s Assisi (2003), malíř Rudolf von Alt a politik Leopold Figl (v pozadí sv. Klement Maria Hofbauer)

http://www.minoritenkirche-wien.info

http://de.wikipedia.org/wiki/Wiener_Minoritenkirche

http://www.minoriten.at/inhalt/wo/minoritenkirche.htm

http://www.suf.at/wien/kirchen/minoritenk.htm

http://www.wien-vienna.at/kultur.php?ID=1296

http://www.planet-vienna.com/spots/Minoritenkirche/minoritenkirche.htm

http://videndovolenou.cz/katedraly/28-minoritenkirche.html (česky)

Ferstel Palais (Ferstelův palác)

Palác mezi ulicemi Herrengasse, Strauchgasse a náměstím Freyung, v sousedství Harrachovského paláce. Palácem prochází pasáž, spojující náměstí s ulicí Herrengasse, uprostřed níž je dvorana s kašnou. K nejvelkolepějším prostorům patří sloupová síň Cafe Central v jižním cípu paláce.

Historie paláce sahá do roku 1651, kdy zde Ernst hrabě z Abenspergu a Traunu nechal vybudovat Abensperg-Traunovský palác. V pol. 19. stol. prodali Traunové palác CK Rakouské národní bance, té však prostory nedostačovaly. Dnešní palác v historizujícím stylu s využitím prvků benátské a florentské středověké architektury proto postavil v letech 1856-60 architekt Heinrich Ferstel. Kromě banky zde sídlila i vídeňská burza, palác byl též významným společenským centrem Vídně. Navzdory historizujícímu rázu byl ve své době považován za nejmodernější stavbu Vídně. Koncem 2. sv. války těžce poškozen, obnoven v 70. a 80. letech.

pasáž s luxusními obchody

kašna Donaunixenbrunnen (fontána Dunajské panny) z roku 1861 dle návrhu Heinricha Ferstela v zastřešené dvoraně

http://www.palaisevents.at/palais-ferstel.html

http://de.wikipedia.org/wiki/Palais_Ferstel

http://www.burgenkunde.at/wien/w_palais_ferstel/w_palais_ferstel.htm

Schottenstift (Skotský klášter)

Rozlehlý areál Benediktinského opatství Naší Milé Paní Skotské (Benediktinerabtei Unserer Lieben Frau zu den Schotten) s kostelem se rozkládá mezi náměstím Freyung a ulicemi Schottengase a Helferstorterstrasse. Jeho součástí je i klášterní škola, obchod a muzeum středověkého umění. Tři nádvoří jsou volně přístupná. Na jižní straně areálu – do náměstí Freyung – stojí Chrám Naší Milé Paní, zvaný častěji Schottenkirche (Skotský kostel), trojlodní bazilika, v dnešní podobě barokní s klasicistním průčelím, ve zdivu však se zachovanými pozůstatky původního románského chrámu (zejména v tzv. Románské kapli při jižní straně presbytáře, v Temné sakristii při severní straně presbytáře a na jižní straně Kamenného dvorku). Věž a přilehlé sakristie fakticky již mimo kostel, od vlastního chrámu odděleny příčnou chodbou. V Románské kapli dnes umístěna románská soška Panny Marie z pol. 13. stol., nejstarší plastika ve Vídni (přístupné v návštěvních hodinách samostatným vchodem z náměstí Freyung). Pod kostelem krypta.

Klášter byl založen roku 1155 irskými benediktýny (Scotia byl původní římský název pro Irsko, přetrvávající v podobě „Scotia Maior″ ještě i ve středověku, proto Skotský klášter). Mnichy si s sebou přivedl z Řezna markrabě Jindřich II. Jasomirgott, když přesídlil do Vídně. Klášter byl založen mimo hradby tehdejší Vídně, ale zároveň v těsném sousedství Jindřichova sídla na dnešním náměstí Am Hof. Klášter byl od počátku centrem vzdělanosti. Kostel po požáru 1317 upraven raně goticky a po zemětřesení v pol. 15. stol. goticky. Roku 1418 zde byli usazeni němečtí benediktýni, ale jméno „Skotský“ mu již zůstalo. Ve 30. letech 17. stol. se kostel začal bortit (důsledek nekvalitní gotické přestavby, úderu blesku a dalších příčin), načež byl postaven nový kostel dle projektu Andrea Allia a Silvestra Carloneho, který zde stojí v podstatě dodnes, byť výrazně upravován ještě v 80. letech 19. stol. Klášterní budovy byly přestavovány v letech 1826-32 dle návrhu Josefa Kornhäusela.

Schottenstift začátkem 17. stol.

plánek současného areálu kláštera (v lepším rozlišení s legendou)

průčelí kláštera

kašny se sochou zakladatele kláštera Jindřicha II. Jasomirgotta od Sebastiana Wagnera na prvním nádvoří, Kašna delfínů z roku 1874 na druhém nádvoří

znak z 1. pol. 18. stol. na 2. klášterním nádvoří (je jich tu takových téměř stejných více)

plán kostela (1 – loď s presbytářem, 2 – Románská kaple, 3 – tzv. Temná sakristie, 4 – věž, 5 - sakristie, 6 – Kamenný dvorek, 7 – vstup do krypty v bývalé gotické křížové chodbě)

rekonstrukce středověké podoby kostela v porovnání s dnešním (oba ve stejném měřítku)

porovnání románské a současné stavby a detailní rozkreslení pozůstatků románského zdiva v prostoru presbytáře a postranních kaplí

celkový pohled na Skotský kostel z náměstí Freyung

klasicistní průčelí, loď a věž kostela

socha vévody Jindřicha II. Jasomirgota, zakladatele kláštera, který je ve zdejší kryptě též pochován, od Josefa Breitnera z roku 1893 v nice na jižní straně lodi

novobarokní interiér kostela z 80. let 19. stol. dle návrhu Heinricha Ferstela; nástropní malby od Julia Schmida

náhrobek Filipa Friedricha Breinera, svobodného pána z Aubing, z roku 1638 a náhrobek hraběnky Marie Josephy Reinhardy Raimundy Windisch-Graetzové, rozené z Erdödy, z roku 1777 v podkruchtí

kaple na severní straně podkruchtí s votivními destičkami

http://www.schottenstift.at

http://erwin-reidinger.heimat.eu/HP_Bilder/Schottenkirche_ver.pdf

http://de.wikipedia.org/wiki/Schottenstift

http://www.suf.at/wien/kirchen/schottenk.htm

http://www.cusoon.at/museum-im-schottenstift

http://www.planet-vienna.com/spots/Schottenkirche/schottenkirche.htm

http://videndovolenou.cz/katedraly/25-schottenkirche.html (česky)

http://www.vanderkrogt.net/statues/object.php?webpage=ST&record=atwi110

Mölker Bastei (Melcká bašta)

Vyvýšenina na západním okraji města. Navzdory vžitému označení však nejde o baštu, nýbrž o prostor k baště přiléhající; vlastní bašta ležela západněji a je dnes zcela zaniklá. Velkou část prostoru „bašty″ zaplňuje Melkerhof, dvůr patřící opatství v Melku, který dal baště jméno (Mölk je nářeční varianta). Prostor protíná od západu k východu malebná křivolaká ulička Mölker Steig.

Bašta byla součástí opevnění z roku 1531. Vyplňovala prostor mezi severnější Schottentor (Skotskou bránou, pojmenovanou podle nedalekého kláštera Schottenstift) a jižnější Franztor (Františkovou bránou). Bašta byla spolu s oběma branami zbořena při rušení vídeňského opevnění roku 1861. Dnešní podoba prostoru „bašty″ pochází z let 1870-71.

Mölker Bastei a přilehlý prostor na mapě z roku 1830

zástavba v prostoru „bašty″ - dominantním objektem se čtyřmi nádvořími je Melkerhof (ad maps.google.at)

západní a východní konec uličky Mölker Steig

portál Melkerhofu se znakem opatství v ulici Schottengasse

http://de.wikipedia.org/wiki/Mölker_Bastei

Neues Rathaus (Nová radnice)

Monumentální novogotická budova se 98 metrů vysokou věží na západním okraji Vnitřního města, v místech bývalého opevnění, postavena v letech 1872-83 architektem Friedrichem Schmidtem. Radnice je 152 m dlouhá a 127 m široká, zabírá plochu téměř dvou hektarů. Sídlo městské správy i orgánů spolkové země Vídeň. Před budovou Radniční park (Rathauspark) s řadou soch – mimo jiné v hlavní ose osmi významných postav rakouských dějin -, založený roku 1873 zahradníkem Rudolfem Siebeckem.