RAKOUSKO

HOFBURG

(Wien)

Rozlehlý areál císařské rezidence na jihozápadním okraji historického centra Vídně. Nejstarší částí zámeckého komplexu je čtvercová budova středověkého hrádku, zvaného dnes Starý hrad (Alte Burg) či Schweizertrakt (Švýcarské křídlo). Západně od ní renesanční, barokní a klasicistní reprezentační prostory (Amalienburg, Leopoldinischertrakt, Reichskanzleitrakt), obklopující velké nádvoří In der Burg, kde dnes přístupné císařské apartmány, muzeum císařovny Sisi, Stříbrná komnata (Silberkammer - expozice stříbrných předmětů) a kde je též sídlo rakouského spolkového prezidenta. Od severu zajišťuje vstup do nádvoří monumentální Michalská brána (Michaelertor). Východně od Michalské brány (severně od Starého hradu) se nalézají objekty Španělské dvorní jízdárny (Spanische Reitschule). K severu do zástavby vlastního města vybíhá Hofburg renesančním palácem Stallburg. Součástí Hofgurgu je i Augustiniásnký klášter, jehož nejvýchodnější část později přestavěna na palác Albertina, ukrývající dnes umělecké sbírky. Císařská rezidence je s klášterem spojena křídlem, v němž se nalézá Národní knihovna (Nationalbibliothek) s bohatě zdobeným Slavnostním sálem (Prunksaal) a muzeem papyru. K jihu vybíhá areál tzv. Novým hradem (Neue Burg), nejmladším objektem Hofburgu, dokončeným těsně před 1. světovou válkou, kde dnes expozice Uměleckohistorického muzea (sbírka starých hudebních nástrojů, sbírka zbraní, Muzeum Efezu). Západně od Nového hradu se rozkládá parkově upravený prostor Heidenplatz, východně pak zámecká zahrada (Burggarten) se secesním skleníkem, v němž dnes biotopová expozice tropických motýlů Schmetterlinghaus (Motýlí dům). Trojici hofburských parků doplňuje nejzápadnější Volksgarten (Lidová zahrada). V širším slova smyslu se k Hofburgu počítají i muzea (uměleckohistorické a přírodovědněhistorické), postavená během 19. stol. v prostoru bývalého vídeňského opevnění jihozápadně od Hofburgu; svojí osovou kompozicí kolem náměstí Marie Terezie (Maria-Theresien-Platz) navazují na nikdy nedokončenou kompozici Nového zámku (měl mít ještě zrcadlový protějšek) a Hradní bránu (Burgtor). Celou tuto kompozici uzavírají na jihozápadě bývalé císařské stáje, přestavěné dnes na tzv. Muzejní čtvrť (MuseumsQuartier), komplex několika dalších muzeí. celý komplex má na 1500 místností!

Hofburg byl sídlem rakouských vévodů a arcivévodů, posléze císařů Svaté říše Římské a císařů rakouských. Starý hrad založen po polovině 13. stol. buďto posledními Babenberky nebo králem Přemyslem Otakarem II. K významným přestavbám, respektive dostavbám, došlo v době renesance (2. pol. 16. stol. - Amalienburg, Stallburg, přestavba Starého hradu) a ranného baroka (pol. 17. stol. - Leopoldovo křídlo). Největší stavební aktivita probíhala v době panování Karla VI. v první polovině 18. stol., kdy byly postaveny mimo jiné severní trakt císařské rezidence, jízdárna, Redoutensaaltrakt či trakt knihovny (čímž byl k Hofburgu stavebně připojen augustiniánský klášter). V té době zde působili významní architekti Johann Bernhard Fischer z Erlachu a jeho syn Joseph Emanuel. Situace v bezprostředním okolí Hofburgu se změnila začátkem 19. stol., kdy byl přestavěn přilehlý úsek vídeňského opevnění tak, že se mezi ním a palácem vytvořil prostor pro vznik zahrad a parků (ty mají dodnes lichoběžníkový tvar vymezený touto fortifikací; pozůstatkem těchto nově vybudovaných hradeb je Hradní brána). Další změna nastala ve 2. pol. 19. stol., když bylo opevnění zcela odstraněno a na jeho místě vzniklo náměstí Marie Terezie, z obou stran ohraničené novými budovami muzeí, které předjímaly plánovaný, avšak nikdy nedokončený rozvoj areálu Hofburgu tímto směrem. Koncem 19. stol. byly zbořeny objekty v ploše dnešního Michalského náměstí a byl vybudován nový reprezentativní vstup do zámku – Michalská brána. Poslední dostavby (Nový hrad) proběhly roku 1913, tedy pár let před koncem císařství. Císařským sídlem přestal být Hofburg roku 1918. Dnes zde řada expozic (viz výše, výčet možná není úplný) a sídlo prezidenta. Exteriéry volně přístupné.

plán areálu Hofburgu (ke stažení s legendou - expozice) a základní stavebně historický rozbor Hofburgu (dle wikipedie - oranžově do 17. stol., modře 18. stol., zeleně mladší; 1 – Alte Burg, 2 – augustiniánský klášter s kostelem, 3 – Stallburg, 4 – Amalienburg, 5 – Leopoldovo křídlo, 6 – Redoutensaaltrakt, 7 – jezdecká škola, 8 – knihovna, 9 – Augustiniánské křídlo, 10 – Palác knížete Alberta čili Albertina, 11 – Reichskanzleitrakt s císařskými komnatami, 12 – Slavnostní sál, 13 – Michalské křídlo s bránou, 14 – Neue Burg, 15 – Corps de Logis, 16 – skleník, dnes „Motýlí dům″)

areál Hofburgu koncem 17. stol.; v popředí jedna z bašt vídeňského opevnění – Burgbastei, v horní části je vidět zástavba v prostoru dnešního Michalského náměstí

pomník císaře Františka II. na hlavním hofburském nádvoří (In der Burg), v pozadí východní průčelí Amalienburgu, a tentýž prostor pravděpodobně v 1. pol. 17. stol., před postavením Leopoldova křídla (vlevo)

nádvoří Amaliina hradu, nejzápadnější části Hofburgu

Národní knihovna z Josefplatzu (prosinec 2007)

Neue Burg od západu

renesanční nádvoří Stallburgu se stájemi lipicánských koní, kteří zde již do roku 1565

budova přírodovědněhistorického muzea (protější uměleckohistorické je zvenčí nemlich stejné)

pomník Marie Terezie na Maria-Theresien-Platz od Caspara Zumbuscha a Antona Břenka z roku 1888

nikdy nerealizovaný projekt dostavby Hofburgu z konce 19. stol.; z něj je jasné, proč je Maria-Theresien-Platz s budovami muzeí (v popředí) považován za součást Hofburgu

Alte Burg (Starý hrad)

Též Schweizertrakt, Švýcarský trakt (jméno připomíná švýcarskou gardu, která byla najata v 18. stol. k ochraně císaře) - čtyřkřídlý objekt kolem čtvercového nádvoří zvaného Schweizerhof (Švýcarský dvůr). V přízemí umístěna Schutzkammer (Klenotnice), unikátní sbírka světských a církevních klenotů Habsburského pokladu nevyčíslitelné umělecké i historické ceny, kde se mimo jiné nalézají korunovační klenoty Rakouského císařství i Svaté říše Římské. V patře východní části jižního křídla Hradní kaple (Burgkapelle) z poloviny 15. stol. Od západu, z hlavního nádvoří Hofburgu, se do Starého hradu vstupuje renesanční Švýcarskou bránou (Schweizetor).

Alte Burg je nejstarší částí Hofburgu. Malý čtyřvěžový hrádek téměř čtvercového půdorysu (52 x 58 m) založen při hradbách Vídně zřejmě po polovině 13. stol. Výrazně rozšířen na trojkřídlý objekt byl nejpozději na přelomu 14. a 15. stol., kdy vznikla i dnešní hradní kaple (původní kaple vysvěcena 1296). Dnešní převážně renesanční čtyřkřídlou podobu nabyl v polovině 16. stol.

stavebněhistorický plánek Starého hradu – černě nejstarší zdivo, modře zdivo z konce 13. stol. červeně zdivo z přelomu 14. a 15. století, žlutě mladší; z nákresu je zřejmé, že středověký hrádek je ve hmotě budovy dodnes zachován (www.ebidat.de)

podoba hradu v polovině 16. stol.

Švédská brána z poloviny 16. stol.

deska na vnější fasádě západního křídla Starého hradu, původně při vstupu do dnes již neexistujícího Libosadu (Lustgarten), na současném místě od 18. stol.

jihovýchodní roh nádvoří Starého hradu; v přízemí vstup do Klenotnice, v patře do hradní kaple

presbytář hradní kaple, vystupující do úzkého dvorku Kapellenhof východně od Starého hradu

odkrytý fragment nejstaršího zdiva s románským okénkem ve vstupní části Klenotnice

koruna císaře Rudolfa II., vyrobená v Praze antverpským zlatníkem Janem Vermeyenem roku 1602 – jako jedna z mála osobních panovnických korun nebyla po smrti svého vlastníka zničena a při vzniku Rakouského císařství roku 1804 byla prohlášena za korunu Rakouskou; jablko a žezlo nechal pravděpodobně vyrobit roku 1612 Rudolfův bratr Matyáš

hermelínové pláště rakouských císařů

kolébka-trůn Napoleona II., syna Napoleona Bonaparta a Marie Luisy Rakouské (1811)

část Klenotnice, v níž uchovávány církevní poklady

skříň na klíče od rakví! z roku 1895

nezcizitelné dědictví Habsburského domu, které bylo od 2. pol. 16. stol. vždy ve společném vlastnictví všech příslušníků rodu - achátová mísa o průměru 58 cm (rozpětí držadel 76 cm) ze 4. stol. př. n. l., původem zřejmě z Konstantinopole, vyrobená z jednoho kusu kamene (považovaná dříve za Svatý grál), a tzv. roh jednorožce, 2,5 m dlouhý kel narvala

sbírka drahých kamenů – na prvním snímku jeden z největších smaragdů na světě, objevený v Kolumbii roku 1558, v současné podobě z roku 1641

koruna sedmihradského knížete (a vůdce protihabsburského povstání) Štefana Bočkaje z poč. 17. stol., dar Osmanské říše původem zřejmě z Persie

expozice říšských korunovačních klenotů, které sice měly být „na věky″ uloženy v Norimberku, v důsledku napoleonských válek byly přesunuty na bezpečnější místo do Vídně a jelikož ve Vídni byly v okamžiku zániku Svaté říše Římské, již zde zůstaly; v pozadí obraz císaře Zikmunda Lucemburského od Albrechta Dürera

koruna císařů Svaté říše Římské, pravděpodobně z 2. pol. 10. stol

legendami opředené Svaté (Longinovo) kopí, dle odborníků z 8. století

Říšský kříž z 1. pol. 11. stol., v němž byly uchovávány relikvie z Kristova kříže - jedna z nejlepších ukázek středověkého zlatnictví

zlatem a perlami vyšívaný císařský korunovační plášť, původně vyrobený ve 12. století arabskými umělci pro krále normanské Sicílie, a perlami vyšívaná korunovační rukavice z počátku 13. stol.

vyšívaná roucha (mešní ornáty) Řádu zlatého rouna z 1. pol. 15. stol., součást tzv. Burgundkého pokladu

detail výšivek

Leopoldinischertrakt (Leopoldovo křídlo)

Raně barokní trakt, uzavírající na jihozápadní straně nádvoří In der Burg. Vzniklo v místech dosavadních hradeb v 60. letech 17. stol., kdy fakticky propojilo Starý hrad a Amaliin hrad. Dnes v něm sídlo rakouského spolkového prezidenta.

pohled na Leopoldův trakt od západu

vstup do prezidentské kanceláře s nápisem v jazycích všech sousedních států

odkryté románského zdivo Widmertor - jedné z bran městského opevnění, kterou Leopoldovo křídlo při výstavbě pohltilo - v průchodu z nádvoří na Heidenplatz

Michaelertrakt (Michaelské křídlo) tor (Michalská brána)

Reprezentativní neobarokní vstupní křídlo Hofburku směrem od města má parabolický půdorys a uzavírá na jihozápadní straně Michalské náměstí. Uprostřed křídla se nachází Michaelská brána (Michaelertor), hlavní vstup do vnitřních prostor Hofburgu.

Křídlo s bránou v této podobě navrhl již roku 1720 Josef Emanuel Fischer z Erlachu, zbudováno však bylo až koncem 19. stol. Ferdinandem Kirschnerem. Kvůli výstavbě bylo zbořeno staré dvorní divadlo (Burgtheater).

pohled na Michalský trakt a Michalskou bránu z náměstí

kruhový vnitřní prostor brány, zvaný Rotunde

brána z vnitřního nádvoří, kde prochází starším křídlem Reichskanzleitrakt; sochy od Lorenza Mattieliho představují Herkulovy úkoly

Michaelerplatz (Michalské náměstí)

Kruhové prostranství před hlavní bránou Hofburku ve směru od města, v dnešní podobě vytvořené koncem 19. stol. po zboření starého Burgtheatru a postavení Michalského traktu. Kromě tohoto vstupního křídla Hufburgu na náměstí zaujme ještě kostel sv. Michala a tzv. Loosův dům (Looshaus). V ploše náměstí archeologické vykopávky římské civilní osady (canabae), v níž žily ženy a děti vojáků z přilehlého tábora Vindobona, a středověkých budov patřících k areálu Hofburgu, odkryté při výzkumech v letech 1989-91; v současné veřejně přístupné úpravě, zvané Archäologiefeld (Archeologické pole), dle projektu architekta Hanse Holleina.

plánek vykopávek při pohledu od Hofburgu – červeně zdivo římské, zeleně renesanční, modře zdivo z 18. stol. – a odkrytá plocha náměstí v době probíhajícího archeologického výzkumu (www. limes-oesterreicch.at)