ORAVA - LIPTOV 2010

Orava v kostce

Na rozcestí Zadný Ivanov vaříme v přístřešku večeři.

Scházím k potoku pro vodu. Horská bystřina, sroubek pod skalní stěnou. Krásné místo. Zřejmě přímo geologické rozhraní - skála vápencové, zatímco v potoku plno žulových balvanů.

Přilehlý ostroh, kde jsme chtěli spát, je ohrazený jako pastviny. Chvíli zkoušíme jít podél ohrad, pak rezignujeme a procházíme napříč. Opět „parková krajina″ s osamocenými smrky, kterou už jsme tu potkali několikrát. Na postavení stanu nakonec nacházíme místo mimo ohradu, na vlastním vrcholu Ivanova (870 m n.m.). Kolem plno sladkých malin, jídelníček zpestřují i pupavy. Výhled na Sivý vrch, Osobitou i Skorušinské vrchy. Pěkný západ slunce. Jen těch komárů a muchniček kdyby tu tolik nebylo.

Ráno scházíme do Zuberce. Brodění přes potok a pak ulicí, vyzdobenou ještě fáborky a různými úryvky lidových písní po víkendových národopisných slavnostech, k obchodu. Vydatná snídaně o několika chodech a zásoby na dalších několik dnů v horách. Konečně zas jeden slušně zásobený krámek.

Ke skanzenu vede souběžně se silnicí i lesní cesta. Prima! Oravský skanzen je velice podařený. Rozdělený na několik logických skupin podle jednotlivých částí regionu, vesměs s vybavenými interiéry a se zajímavými popisky. Je tu i chov hospodářských zvířat a políčko s původními zemědělskými plodinami. V některých objektech se prodávají suvenýry, vesměs však rukodělné výrobky (v „medovém″ krámku báječné medové koláčky po 50 centech - škoda že jsme je neochutnali hned na místě, nakoupili bychom jich bývali celý pytel).

Nejslabším objektem skanzenu je mlýn, který slouží jako „krčma″, ve skutečnosti však spíše rychlé občerstvení s prodejem nejrůznějších komerčních suvenýrů a s neochotnou obsluhou. Zato hospoda Koliba před skanzenem je skvělá. Velký výběr úžasných jídel za rozumné ceny. Dršťky na paprice (3,50), bryndzová polévka (1,49), kuřecí prsa na bylinkách (2,74), palačinka s medem a ořechy (2,82) atd. K tomu např. zákvas (kyselé mléko - 3 deci 0,99). Perfektní hostina v příjemném prostředí.

Dál už musíme po silnici. Sice jezdí na Zverovku i bus, ale jen dvakrát denně - ráno a po poledni. Teď už nic. Poprchá.

Alespoň na chvíli se zbavujeme silnice zkratkou lesní cestou podél Salatinského potoka. Čert ví, jestli i tím porušujeme zákaz vstupu mimo značené cesty v národním parku, ale je mi to upřímně fuk. Na silnici je provoz jak na magistrále. Zjevně všichni, když začalo pršet, slezli z hor a teď ujíždějí domů.

Cestu lemují zvláštní pahorky. Nejprve jsem je považoval za pozůstatky nějaké těžby, ale spíše to budou ledovcové morény.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku