ORAVA - LIPTOV 2010

Rychle pryč! Ale jak?

Ani pokus utábořit se někde v dolní části doliny neprošel. Dvě obydlené hájovny byly dost pádným argumentem proti. Nehledě k tomu, že terén kolem cesty tu vypadá dost mokřadovitě. Za úplné tmy jsme se tedy dotáhli do Oravice. Z jedné strany hlasitý popík 80. let, z druhé snad ještě hlasitější dechovka, a mezitím autokemp, kde není kouska rovného místa na postavení stanu!

V raním sluníčku a tichu vypadá Oravice přívětivěji, než v noci, ale stejně je to asi nejnepřívětivější místo, které jsme cestou navštívili. Vlastně to vůbec není vesnice, jen velké rekreační středisko s chatkami, bufety a termálním koupalištěm.

Jdu koupit do obchodu něco k snídani (zásobení bídné) a při tom zjišťuju, že jediný autobus odsud odjíždí v osm ráno. Jelikož hodinky ukazují za deset osm a holky jsou ještě ve spacácích, je zjevné, že nemáme šanci to stihnout, i kdyby snad byly ochotné vzdát se vytouženého termálu. Tak co teď? Na přechod Skorušiny, jak jsme původně plánovali, se po včerejšku rozhodně necítí. Ale co tady celý další den?

Velká skepse. Nakonec volíme nouzovou variantu - když už tu musíme zůstat, tak alespoň trochu pohodlněji, aby si holky odpočaly. Jdu se přeptat do nedaleké chaty, jestli náhodou nemají volný pokoj za nějaký rozumný peníz. A dozvídám se nejen, že se dá po devíti eurech za osobu ubytovat, ale i, že by tu někde měla být ještě druhá autobusová zastávka, ze které toho jezdí víc. Tož díky! Pokud by přeci jen nic nejelo, přijdeme...

Zastávka u zpustlého hotýlku pod akvacentrem nevypadá ani trochu jako autobusová zastávka. Proto jsem se jí předtím vůbec nevšiml, i když jsem stál kousek od ní. Ale spojů tu staví hodně. Dokonce jede až do Bratislavy, což ovšem nepotřebujeme. Nám stačí Trstené.

Holky usuzují, že akvapark je zbytečně předražený (vzhledem ke své velikosti v porovnání s Bešeňovou) a jdou na hodinku a půl do termálního koupaliště (vstup 5/2 eura bez časového omezení). Já mezitím mířím za „ves″ a objevuji krásnou louku s výhledy na Tatry. Mimo národní park. O té vědět večer :-(

Ve tři čtvrtě na jednu nám jede autobus. Začíná tu, stojí tu, přesto nás nechá čekat přede dveřmi v úmorném horku až do poslední minuty, mizera.

Jízda podél řeky Oravice není ničím zvlášť pozoruhodná. Nekonečné vesnice s nevýraznou (neřku-li nehezkou) architekturou druhé poloviny 20. století a sem tam nějaká pěkná kamenná plastika. V rozkopané Trstené bleskový přestup na bus do Námestova a před třetí jsme u Oravské přehrady.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku