ORAVA - LIPTOV 2010

Přískoky Horní Oravou

Loď na Slanický ostrov jede za hodinu. Stihneme za tu dobu oběd? V Kolibě nás ujišťují, že ano. Včetně pečeného pstruha, po kterém už Míša pošilhává od Zuberce.

Jídlo tu mají dobré, ale obsluhu neskutečně zmatenou. Vařené brambory místo pečených, na mé halušky zapomněli pro jistotu úplně. Stíháme jen tak tak.

Plavba na ostrov je i s vyhlídkovým okruhem po přehradě. Na jednom obzoru vystupují Roháče, na druhém Babí hora a přímo nad přehradou se tyčí Magurka s nápadným vysílačem. Ostrov s galerií lidových plastik v chrámu a s křížovou cestou vystupující z jezera působí příjemně. Mnohem příjemněji, než jsem čekal. I přehrada působí příjemně, dokud si člověk neuvědomí, co vše kvůli ní bylo zničeno. Ale koupat se v ní nedá, je plná nějakých sinic. Takže opouštíme myšlenku na kemp a podvečerním autobusem se vracíme do Tvrdošína.

Táboříme na mírném návrší proti městu, nad státním statkem s bučícími a cinkajícími kravami. Pěkné klidné místo s výhledem, těžko bychom tu v nejbližším okolí města hledali lepší.

Ráno prohlídka Tvrdošína. Je to zdá se větší město, než na první pohled vypadá - má dokonce primátora. Náměstí toho času rozkopané, ale až ho dokončí, bude to důstojné centrum.

V obchodě kupujeme mléko a v protějším stánku pár buchet a koláčů. Mají je sice o něco dražší, než v Kubínu (kolem 50 centů), ale taktéž výborné. Snídáme u kostela, obklopeného řadou soch, ve směnárně měním ještě nějaké eura (kurz stejný jako u nás) a míříme k největší zdejší atrakci - dřevěnému kostelu. Prý nejstaršímu na Slovensku. Pěkný je, ne že ne, ale působí trochu mrtvě, spíš jak muzeum. Schází mu prostě taková nadšená babka, jakou jsme potkali v Leštině, a dost možná i nějaký aktivní farní sbor, který by se tu týden co týden scházel k bohoslužbám. Co mě zde nadchlo víc než kostel jsou dvě zděné kruhové stavbičky bez dveří - kostnice, kam se kosti ze zrušených hrobů házely oknem!

Čarodějka je stále hrozně unavená. Na nějaké toulání už není ani pomyšlení, tak maximálně na další popojíždění. Uvažujeme, jestli to nezabalit a nejet rovnou domu. Ale na sobotu máme zaplacená lehátka a cesty v sedě se Čarodějka bojí. Víc než zbývajících dvou dnů tady. Tak popojíždíme do Podbielu.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku