PIRAN (Pirano)
k.ú. Piran
(občina Piran)
Historické město na poloostrově, vybíhajícím do Terstského
zálivu (Jaderské moře). Vzniklo údajně v 7. stol. našeho letopočtu (pod
kostelem sv. Jiří se však ukazují „římské a předřímské“ zdi !?). Bohatství
města pocházelo zejména z okolních solných polí (Strunjan, Lucia,
Sečovlje).
Nejzápadnější část města (čtvrť Punta) tvoří spleť
úzkých uliček s řadou schodišť, průchodů, dvorků a drobných náměstíček –
dokonalé bludiště! Nejzápadnějším místem poloostrova je objekt označovaný
většinou jako maják, ve skutečnosti však jde o mohutnou kruhovou baštu,
k níž je přistavěn kostel sv. Klementa (též Panny Marie Opatrovnice)
s výraznou válcovou věží připomínající věž hradu (skutečným majákem je
pouze drobná bílá stavbička na vrcholové plošině bašty - nepřístupné).
Do jižní části poloostrova se zařezává zátoka
piranského přístavu. Po jedná straně přístavu stojí Akvárium (s expozicí
místních mořských živočichů), po druhé Námořní muzeum Sergeje Mašera. Na
severovýchodní straně se do přístavu otvírá rozlehlé oválné Tartiniho náměstí
(Tartinjev trg) se sochou houslového virtuosa Giuseppe Tartiniho. Náměstí a
jeho bezprostřední okolí má zcela odlišný charakter než Punta. Obklopují jej
nejvýstavnějšími budovy ve městě – soud, radnice z 19. stol., Tartiniho
rodný dům (* 1692 – v jedné z místností malé muzeum)…
Severní stranu města uzavírá návrší s areálem
kostela sv. Jiří (kostel, zvonice, baptistérium). Kostel na místě starších
staveb získal svůj současný vzhled r. 1637. Při kostele tzv. Kostelní muzeum
(Župnijski muzej), kde lze po zaplacení nevysokého vstupného shlédnout část
archeologických vykopávek pod kostelem (údajně římské a předřímské zdivo), malé
lapidárium, loď kostela a nahlédnout i do zakristie. Do lodi lze nahlédnout též
bez vstupného od hlavního vchodu. O samotě stojící zvonice z roku 1609,
sloužící jako vyhlídková věž (vstupné), je údajně kopií zvonice u kostela sv.
Marka v Benátkách. Ostroh spadá na severní straně strmě útesy
k pobřeží. Od kostela krásný výhled na město i moře.
V prostoru mezi Tartiniho náměstím a kostelem
několik dalších zajímavých kostelů (některé s možností nahlédnutí do lodi
– např. kostel panny Marie Sněžné se zajímavou vnitřní výmalbou) a zejména
areál minoritského kláštera, založeného roku 1301, mnohokrát však
přestavovaného (do klášterního chrámu sv. Františka možno nahlédnout – zde mimo
jiné křtitelnice z velké mořské lastury, atrium s křížovou chodbou
volně přístupné – velice působivé místo).
Ve městě řada domů benátské architektury.
Nejkrásnější z nich je dům Benečanka (Benátský dům) z 15. stol. na
Tartiniho náměstí. Spousta neméně krásných domů je však nenápadně poschovávaná
v uličkách.
Na východní straně poloostrov uzavírá pásmo hradeb
z 15. – 16. stol, přetínající napříč celou výšinu nad městem. Opevnění
tvoří řada hranolových k městu otevřených věží spojených hradbou
s cimbuřím. Severní část je volně přístupná a slouží jako překrásná
vyhlídka na celé město i moře v okolí. Jižní část možné obejít při patě
z vnitřní i vnější strany. V jižní části zachována Druhá Rašporská
brána z roku 1470 (prochází jí Rozmanova ulice).
Další zbytky středověkého opevnění různě ve městě –
na první pohled nedává příliš smysl, protože bylo několikrát rozšiřováno
(vznikalo již od vzniku města v 7. stol.), takže dnes jsou různé úseky hradeb i
několik bran (celkem se zde uvádí 7 dochovaných bran – včetně Druhé Rašporské,
všechny jsem však nenašel) doslova všude. Výrazná část hradby s ochozem a
s Dolfinovou bránou (často nesprávně překládána jako „Delfíní“ – jméno však
získala po starostovi Dolfinovi, který ji nechal postavit) z roku 1483 se
nachází v Savudrijské ulici mezi Trgem 1. maja a Tartinijevim trgem, část
hradby s cimbuřím je na ostrohu východně od kostela (kolem kostela je
vůbec řada různých zdí, které by klidně mohli být hradbami – nelze vyloučit ani
samostatné opevnění kostelního pahorku), jinou část hradby najdete na jižním
nábřeží nedaleko kostela sv. Klimenta, První Rašporskou bránou prochází
Rozmanova ulice ve východní části města, Poljská brána leží takřka uprostřed
města, k opevnění zřejmě patřila i kamenná věž s neobvyklou moderní
nástavbou u přístavu…. V roce 1991 se město připojilo k mezinárodnímu
sdružení „opevněných měst“ – v roce 1998 pak bylo v Piranu sympozium
tohoto sdružení, což na několika místech hradeb připomínají pamětní desky
s textem tzv. „Piranské deklarace“ na tomto sympoziu přijaté.
Kamenité nábřeží po obvodu celého poloostrova
využíváno ke koupání. Přilehlá část moře významnou zoologickou lokalitou –
chráněna jako přírodní památka Rtič Madona (údajně jedno z nejlepších míst
pro potápění ve Slovinsku – možnost půjčení vybavení přímo na nábřeží).
Web:
http://www.burger.si/Piran/Piran_2.htm
http://www.slo-istra.com/piran/slo.asp
http://sl.wikipedia.org/wiki/Piran
http://www.slovenia.info/?_ctg_kraji=2649
http://www.ntz-nta.si/default.asp?id=3394
http://www.hister.org/postcard-direct/images/Piran/indexS.html
Rtič
Madona:
http://sl.wikipedia.org/wiki/Rt_Madona
http://dragonja.nib.si/RtMadona/indexS.html
Okolí:
Na Piran jižním směrem bezprostředně navazuje
hotelový komplex Brenardin se zbytky benediktinského kláštera a největší
slovinské letovisko – Portorož. Porotrožský záliv odděluje Piran od poloostrova
Seča. Východním směrem vede pod útesy po pobřeží
upravená cesta do Fiesy (dvě jezera – jedno s brakickou a druhé se sladkou
vodou, rekreační komplexy, pláže) a dále pak pokračují divoké útesy až k Strunjanu.
úvodní stránka / rejstřík míst / záznam
v deníku
červen 2006