EXPEDICE KRYM 2012

Už se blížíme

Vždy jsem považoval Ukrajinu za zemi nekonečných lánů. Bylo tedy velkým překvapením, když na severu jsme projížděli krajinou složenou ze samých malých políček, obdělávaných mnohdy ještě koňmi, s velikými plochami ležícími ladem a s řadou pastvin. Až tady, uprostřed země mezi Kyjevem a Oděsou, jsou skutečně veliké lány polí. Tu a tam prostřídané malebným údolíčkem se soustavou jezer či mokřadů. Více k jihu se objevují i zvláštní borovice, porosty kavylů... Jih už je cítit ve vzduchu.

Před Oděsou nejprve objíždíme a pak i přejíždíme jeden dnes slepý mořský záliv - Chadžibejský liman (pojmenovaný mimochodem právě podle Oděsy; Chadžibej je její dávné jméno). Na jeho břehu jsme chtěli udělat malou procházku; trochu si protáhnout těla a konečně si zabotanizovat - je tu ale tolik komárů, že to vzdáváme a jedeme dál.

Zajíždíme do okrajových čtvrtí Oděsy ve snaze najít nějaký obchoďák, kde by nám byli schopní vyměnit peníze. Ale je tu takový chaos, že to raděj otáčíme a jedeme dál. Přejíždíme či objíždíme několik dalších bývalých mořských zátok a za jednou z nich, ve vsi Kobleve, konečně narážíme na směnárnu. Kurs 7,95 hřivny za dolar. To se zdá v pohodě, je to srovnatelné s kurzem, za jaký se některým kolegům povedlo směnit v Olomouci (2,70 Kč za hřivnu). Později jsme sice vesměs potkávali přes 8 hřiven za dolar, ale čert to vem. Větší problém byl, že neměli dost drobných, takže jsme si museli vyměňovat po skupinkách, a záhy jim došly hřivny úplně. Nu což, nějak se o to podělíme, prozatím máme dost...

S prvními hřivnami hned prolézáme přilehlou rybí tržnici a ochutnáváme něco specialit. Já kupuji sáček výborných nakládaných mušlí (13 hřiven); měl jsem možnost ochutnat a vybrat si ze čtyř různých druhů. Také nakupujeme pětilitrové barely s vodou (12 hřiven), protože kdo ví, jak to bude dál - na benzinových pumpách tu údajně nikde pitnou vodu nemají, jak nám alespoň tvrdí, tak abychom měli nějakou rezervu (což se nakonec ukázalo jako zbytečné, vody bylo dostatek).

A další přejezd stovky kilometrů až za Dněpr. Tady konečně první pořádná zastávka. V oblasti písčin mezi Cjurupynskem (Цюрупинськ) a Radenskem, zvaných Cjurupynský les. Rozlehlé písečné duny porostlé vesměs borovým lesem, v některých částech ale jen s porostem různých tuhých travin. Hned se vrháme na kolena a vytahujeme fotoaparáty. Kavyl písečný, jakýsi tmavě žlutý řebříček, fialový kozinec vičencový, hvozdíky, pryšce. Nesmírně trnitá housenka, smrtníci, mravkolvi...

Z lesa trčí vysoká železná věž, na první pohled se zdá jako nějaká opuštěná vojenská hláska. Šplháme na ní a k překvapení zjišťujeme, že je obydlená. Slouží pro protipožární hlídku. Chlápek s vysílačkou nás ochotně pouští do malé místnůstky, kde nemá nic víc, než židli, stolek, kanape a směrovou růžici. A skutečně báječný rozhled.

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku