ŽIDOVA STROUHA

k.ú. Hodonice u Bechyně, Nuzice, Březnice u Bechyně, Smilovice u Týna nad Vltavou; dříve Dobšice (Táborská pahorkatina / Bechyňsko, Vltavotýnsko)

Cca 8 km dlouhé kaňonovité zalesněné údolí na dolním toku stejnojmenného potoka, před jeho soutokem s Lužnicí. Údolí se začíná do tzv. bechyňské ortoruly výrazněji zařezávat pod silnicí II/159 z Týna nad Vltavou do Březnice, horní část údolí však ještě mírnější, místy i s širším nivním dnem s lučními či lužními porosty, meandrujícím tokem a občasnými tůněmi coby pozůstatky starých ramen. Níže údolí čím dál skalnatější, nejdivočejší cca kilometr před soutokem, kde až několik desítek metrů vysoké skály. Na skalách fragmenty reliktních borů, vřesovišť, lišejníkových a mechových společenstev, na svazích místy pozůstatky acidofilních doubrav, dubohabřin a habrových javořin. 3 km dlouhý úsek od cesty z Hodonic do Nuzic po soutok s Lužnicí chráněný jako přírodní památka (původně vyhlášena ochrana roku 1988 na 21,2 ha, roku 2001 rozšířeno na 42,5 ha). na začátku údolí stojí mlýn, níže v rokli pouze jeden trampský srub. Dolní část údolí překračují dva mosty – starý a nový most silnice II/122 z Týna nad Vltavou do Bechyně. Kromě nich překračují říčku v daném úseku pouze dvě lávky – na cestě z Hodonic do Nuzic a těsně před soutokem Židovy strouhy s Lužnicí. Na ostrohu nad levým břehem říčky před jejím soutokem s Lužnicí hradiště, zvané Hradec u Nuzic. Údolím prochází turistická značka, která mnohokrát přechází říčku brody; za vyššího stavu vody neschůdné.

 

tůně v horní části údolí, nedaleko mlýna

 

potok v horní části údolí

 

trampský srub v Židově strouze

 

rulové skály ve střední části údolí

tzv. Hodonická lávka

  

skály mezi Hodonickou lávkou a silničním mostem

 

skály pod novým silničním mostem

pozůstatky zaniklé lávky pod Hradcem

   

velký převis v Židově strouze

   

skály v okolí převisu, na pravém břehu Židovy strouhy

údolí pod převisem; vlevo bučiny na úbočí Hradce

 

na skalní hraně nad převisem

  

skály na levém břehu říčky před jejím ústím do Lužnice

 

lávka přes Židovu strouhu před jejím ústím do Lužnice

skalní věžička u lávky

 

ústí Židovy strouhy do Lužnice – na prvním snímku v pozadí skála s visutou lávkou pod Obůrkou, druhý snímek focen v protisměru, tedy z pravého břehu Lužnice

mlýn Na strouze (Smilovice č.p. 49)

Též Na stroze, Židova Strouha. Vodní mlýn při levém břehu říčky pod silnicí z Týna nad Vltavou do Březnice. Mlýn postaven krátce po roce 1828 (na mapě indikační skici z tohoto roku je dodatečně dokreslen), nahradil zřejmě starší Stružský mlýn, později zaniklý, který ležel jen o 200 m výše po hrází dnes zaniklého rybníka na katastru Březnice (dnes Čenkova).

 

celkový pohled na mlýn od jihu a od severovýchodu

průčelí mlýna se slunečními hodinami

 

dodatečný zákres mlýnu na indikační skice stabilního katastru z roku 1828 a mlýn na mapě z poloviny 20. stol. (archivnimapy.cuzk.cz)

současná podoba mlýnu na leteckém snímku (www.mapy.cz)

 

křížek zahynulým vojákům nedaleko mlýna

 

původní Stružský mlýn na 1. vojenském mapování z 2. pol. 18. stol. (oldmaps.geolab.cz) a na katastrální mapě z roku 1828 (archivnimapy.cuzk.cz); poté z map mizí

přemostění Židovy strouhy silnicí II/122

Silnice č. II/122 z Bechyně do Týna nad Vltavou překračuje dolní část údolí. Najdeme zde dva mosty – starý kamenný most, dnes již pro silniční dopravu nepoužívaný, a o několik set metrů níže most nový. Na starý most navazuje dosud poměrně dobře zachované těleso původní silnice, byť v některých místech se již řítí. Po starém mostě vede žlutá turistická značka.

Historie silnice není zcela jasná. Nějakou komunikaci ze směru od Bechyně do Nuzic přecházející Židovu strouhu v místech dnešního starého mostu lze na mapách vysledovat minimálně od 2. pol. 18. stol. V těch dobách šlo však spíše o podružnou cestu, hlavní trasa z Bechyně do Týna vedla v 19. stol. oklikou přes Hodonice. Silnice je v trase dnešní II/122 jednoznačně zakreslena až od doby po 1. sv. válce. Starý most však odborníci na základě jeho typologie a způsobu výstavby datují do 2. pol. 19. stol. V roce 1984 byla vybudována přeložka silnice v přímé trase s novým mostem a původní serpentina přestala být pro dopravu používána.

starý silniční most přes Židovu strouhu – rozpětí 12,1 m, šířka 5 m, výška 9,3 m; nemovitá kulturní památka

polozborcený kamenný mostek přes pravostranný přítok Židovy strouhy

těleso staré silnice

nový silniční most přes Židovu strouhu

 

situace přechodu silnice II/122 přes Židovu strouhu v pol. 20. stol. (archivnimapy.cuzk.cz) a dnes (nahlizenidokn.cuzk.cz)

vojenský prostor V Židovce

Bývalý 1. bojový rozptyl vojenského letiště Bechyně leží na náhorní plošině východně od Židovy strouhy, po níž získal jméno. V lese ukrytá enkláva se skládá z 12 zodolněných úkrytů letadel, jednoho zodolněného stání pro pozemní techniku, minimálně dvou okopů pro pozemní techniku (jeden dnes využíván jako silážní žlab), správní budovy, pohotovostního úkrytu štábu a několika drobných pohotovostních úkrytů personálu. S vlastním letištěm byl areál propojen komunikací, která zároveň sloužila jako pomocná startovací dráha.

Areál byl vybudován na konci 50. let 20. stol., čímž byla přerušena původní silnice, odbočující ze silnice II/122 k východu. Původně však byl nezodolněný, šlo o pouhá zpevněná stání v lesním porostu. Současnou podobu rozptyl získal v roce 1973, kdy byla i východní část původní komunikace rozšířena na pomocnou startovací dráhu. Armádou byl areál opuštěn roku 1993, dnes jsou některé objekty využívány zemědělci a dalšími subjekty ke skladovým účelům. Areál je volně přístupný.

  

zodolněný úkryt letadel; vnitřní půdorys je 13 x 28 metrů

  

posuvné zařízení vrat zodolněného úkrytu letadel

kóje pro agregáty na boku úkrytu

 

zodolněné stání pro pozemní techniku

 

bývalá správní budova, zvaná objekt 1. letky, s pozůstatky kamufláže

    

interiér bývalé správní budovy

 

vchodový portál rámového zodolněného pohotovostního úkrytu štábu 1. letky

 

nouzový východ z pohotovostního úkrytu štábu

  

ventilátorovna a filtry FP 100 v pohotovostním úkrytu štábu

  

kabelová komora v pohotovostním úkrytu štábu

 

zbytky telefonní ústředny a dalších rozvodů v pohotovostním úkrytu štábu

  

nádrž na pitnou vodu, boiler a rozvody vody v pohotovostním úkrytu štábu

 

další pozůstatky vybavení pohotovostního úkrytu štábu

 

drobný zodolněný pohotovostní úkryt v severovýchodní části areálu

 

jiný drobný zodolněný pohotovostní úkryt v severovýchodní části areálu

pomocná startovací dráha, zvaná „startovka″

Zajímavosti, poznámky:

Ø        Jak přišlo údolí, potažmo potok ke svému jménu není úplně jasné. Jméno Židova strouha se poprvé objevuje v popisu lesů bechyňského panství roku 1691. Tradičně bývá odvozováno od ukrývání Židů v těchto místech po vyhnání z Týna či Bechyně, historikové však všechny možné varianty tohoto příběhu považují za sporné až nereálné, jde tedy spíše o romantickou pověst. Historik Josef Sakař uvádí jméno Čudova strouha, zřejmě odvozené od nějakého místního sedláka (v nedalekých Smilovicích skutečně rod Čudů sídlil, doložen je zde již na konci třicetileté války, v 1. pol. 19. stol. zde byl dokonce jeden Čuda rychtářem), současné jméno tedy mohlo vzniknout zkomolením; bohužel není známo, ke které době se pojmenování Čudova strouha váže, zda před či až po roce 1691. Další možnosti, jako odvození od žita (obiloviny) či od očekávání (ve staročeštině „ždáti″) jsou ničím nepodložené spekulace, stojící pouze na podobnosti slovního základu. Zcela do říše bájí pak nutno odkázat verzi odvozující jméno od bájného kouzelníka Žito, který zde byl prý pro své zálety zabit.

Ø        Ze vzácnějších druhů rostlin se v údolí roztroušeně vyskytuje bledule jarní a zcela ojediněle lilie zlatohlaví. Zřejmě nejvzácnější ze zdejších rostlin, medvědice lékařská, roste paradoxně mimo území přírodní památky, na skalní ostrožně ve střední části údolí. Též těžiště výskytu obojživelníků je mimo vlastní chráněné území. V říčce žije poměrně hojně střevle potoční a vranka obecná. Je zde početná populace slepýše křehkého. Z ptáků lze uvést mimo jiné sedmihláska hajního, budníčka lesního či ledňáčka říčního. Zdejší populace okáče bělopásého a střevlíka hrbolatého jsou již s velkou pravděpodobností zaniklé.

Literatura:

-      Jiří Koptík: Plán péče o přírodní památku Židova strouha na období 2012 - 2021 (České Budějovice 2011) – viz též http://portal.gov.cz/portal/publikujici/kdib3rr/informace/10324_p1.pdf

-      Jiří Cukr: Netradiční turistické cíle Českobudějovicka (České Budějovice 2007) – viz též http://www.veduta-nakladatelstvi.cz/download/1223627545cs__1_netradicni_tur_cile.pdf

Web:

-      wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Židova_strouha

-      významné geologické lokality - http://lokality.geology.cz/2089

-      neoficiální stránky města Bechyně - http://www.lazne-bechyne.cz/potok-kouzelnika.php

-      stránky Týna nad Vltavou - http://www.tnv.cz/zidova-strouha/d-2080

-      Chráněná území Táborska - http://www.kct-tabor.cz/gymta/ChranenaUzemiCR/Taborsko/ZidovaStrouha/index.htm

-      vodní mlýny - http://vodnimlyny.cz/mlyny/mlyn/1682-becicky-mlyn (jméno ve webové adrese chybné)

-      fortifikace - http://www.fortifikace.net/pov_uz6_vs_bechyne_v_zidovce.html    

další místa v okolí (mapa) / jižní Čechy / rejstříky

listopad 2014