ČESKÝ DUB
k.ú. Český Dub, dříve též Malý
Dub (Jičínská pahorkatina / Českodubsko)
Město na soutoku Ještědky a Rašovky (325 m.n.m.). Skládá
se skládá ze čtyř částí - historického jádra na ostrohu mezi oběma říčkami
(Český Dub I), Horního předměstí severně od historického jádra (Český Dub II),
Dolního předměstí (Dolánek) při Rašovce jihovýchodně od historického jádra
(Český Dub III) a Zámeckého Okrsku (Český Dub IV - až do roku 1973 k.ú. Malý
Dub), převážně na pravém břehu Jěštědky, ke kterému však paradoxně patří i část
historického jádra se zámkem a kostelem sv. Ducha, které tak, by't tvoří s
historickým jádrem Českého Dubu nedílný celek, tak formálně vůbec k Českému
Dubu nepatřili.
Centrem města téměř
čtvercové náměstí s radnicí a
mariánským sloupem (1723 - se sochami
sv. Floriána, Jana Nepomuckého, Františka a Rocha, patrona města – nemovitá
kulturní památka), jihozápadně od něj areál bývalého zámku, západně kostel sv.
Ducha s farou. Historické jádro v minulosti protínal kanál, přivádějící z Ještědky od Starého Dubu vodu na Hoření panský
mlýn (v místech dnešního domu kultury v Zámecké ul.), pivovar (v areálu zámku)
a Dolení panský mlýn (při jižní bráně zámku) - dnes již více méně zaniklý. Na Horním předměstí hřbitov s kostelem
Nejsvětější Trojice (postaveným v době morové epidemie roku 1681 – nemovitá
kulturní památka) a Husův sbor
(přestavěný z novogotické vily – nemovitá kulturní památka). Při schodišti ke
hřbitovu rokokové sousoší Loučení Kristovo s Marií z 2. pol. 18. stol.
(nemovitá kulturní památka). V severní části Zámeckého Okrsku tzv. Schmittův zámek se dvorem (nemovitá
kulturní památka), na něj navazuje park
v údolí Ještědky, v jehož nejjižnější
části nově postavený objekt domova důchodců. Západně od starého zámku tzv.
Blaschkeho vila, dnes sídlo Podještědského muzea Karolíny Světlé. Jižně od
historického jádra na pravém břehu Ještědky průmyslové objekty (bývalá Schmittova textilka). Při cestě ke
koupališti sousoší sv. Heleny, Jana a
Pavla, postavené v roce 1714 jako díkůvzdání za záchranu před nájezdy Turků
(nemovitá kulturní památka). Ve městě několik škol (tzv. Malodubská škola čp. 10-IV v Kostelní ulici, nová budova
školy jihovýchodně od náměstí, školní budovy čp. 46-1 - býv. měšťanka - v ul.
Komenského). Zachována řada domů s klasicistními
portály - mezi nejzachovalejší patří čp. 4-II a 3-II v Palackého ulici, čp.
26-I na náměstí, čp. 43-I v Komenského ul., čp. 49-I v ul. 17. listopadu a čp.
9-III v Husově ulici - a několik pozoruhodných secesních staveb (např. tzv. Helenhoff či soubor budov v
areálu zámku). Několik pamětních desek -
mimo jiné na rodném domě zakladatele Podještedského muzea Václava Havla (čp.
20-I), na škole šp. 46-I, připomínající, že zde v letech 1929 - 1938 učil
spisovatel František Křelina či na domě čp. 42-1, připomínající pobyt hudebního
skladatele Bedřicha Smetany.
Na východním okraji města
při Rašovce býval židovský hřbitov s náhrobky od poč. 18. stol., zcela zničen
nacisty (tři zachráněné náhrobky údajně přeneseny do zahrady Podještědského
muzea).
Město založeno spolu s
johanitskou komendou při důležité obchodní cestě z Prahy do Žitavy Havlem z
Hruštice (z Lemberka) ve 40. letech 13. století. Již předtím zde však
existovalo osídlení (dvorec s románskou kaplí, později snad i ves). klášter
kladrubských benediktínů, který toto území držel v letech 1115 - 1237, zde měl
celnici. Město se zprvu nazývalo Světlá (1291), respektive Nová Světlá (ve vztahu k dnešní Světlé pod Ještědem), postupně však
převážilo jméno Dub (později Dub pod Ještědem), které mohlo být jménem původní
vsi (nedoloženo), nebo bylo převzato od nedalekého dnešního (Horního) Starého
Dubu. Roku 1373 je zde doložena svobodná rychta, která stávala severně od
kostela sv. Ducha. Město bylo původně výhradně české, teprve roku 1720 se
poprvé objevuje i německý ekvivalent jména v podobě Böhmisch Aycha (přídomek
„Český“ v české podobě jména až 1790). V
polovině 19. stol. se zde začala rozvíjet textilní výroba - první textilní
podnik založili 1802 bratři Slukové, po roce 1843 ho převzal F. Schmitt. Podobu
města hodně ovlivnil rozsáhlý požár roku 1858 a následné přestavby pod vlivem
nedalekého Liberce na přelomu 19. a 20. stol. Ve 2. pol. 20. stol. došlo ke
značnému úbytku domů (mimo jiné zbořena celá východní strana náměstí, dnes
částečně uzavřena novou školou). Přesto je historické jádro prohlášeno městskou
památkovou zónou. Ve městě pokračují intenzivní archeologické výzkumy a lze
očekávat lecjaké překvapení.
Areál zámku:
Původně samostatně
opevněný areál na jihozápadním konci ostrohu historického jádra města nad
soutokem Ještědky s Rašovkou. Opevnění proti jádru města později zaniklo, takže
dnes je hranice mezi zámkem a vlastním městem nezřetelná.
Již počátkem 12. stol.
byl na místě dnešního zámku založen dvorec, který byl správním centrem kraje a
který se snad (dle některých badatelů) nazýval Vladislavice. Na jeho místě byla
ve 40. letech 13. stol. založena opevněná komenda johanitů. Roku 1357 v ní
několik dní pobýval císař Karel IV. Roku 1425 byla dobyta husity. Někdy poté,
nejpozději však za Vartenberků ve 2. pol. 15. stol., byla přestavěna na hrad
(někdy ztotožňován - pravděpodobně mylně - s hradem Krucemburk). Z této pozdně
gotické přestavby pochází i dnešní opevnění, byť areál byl nesporně opevněn od
samého počátku. V polovině 16. stol. za Jana z Opperstorfu došlo k přestavbě na
renesanční zámek. Roku 1858 došlo k rozsáhlému požáru, po němž byla značná část
areálu zbořena. K dalším demolicím došlo počátkem 20. stol. I přesto jde dodnes
o velmi pozoruhodný soubor staveb, jejichž význam ještě vzrostl po roce 1991,
kdy zde byly ředitelem místního muzea Tomášem Edelem objeveny unikátní
pozůstatky původní komendy, která byla do té doby považována za zcela zaniklou.
Centrálním objektem
celého areálu je budova vlastního zámku.
Z původně trojkřídlého dispozice dochováno dnes pouze východní křídlo (čp. 1-IV
– nemovitá kulturní památka), ve kterém zachována podstatná část konventu románské johanitské komendy
(spolu se Strakonicemi nejlépe dochovaná johanitská komenda v Českých zemích).
V severní části budovy se nachází patrová kaple sv. Jana Křtitele(čtvercová loď
s neprofilovaným půlkruhovým vítězným obloukem a s drobným polygonálním
presbytářem), ve střední části dvě
výstavné místnosti zaklenuté v dochované spodní úrovni bezžebrovými křížovými klenbami
(severnější o jednom a jižnější o třech klenebních polích) a v jižní části
suterén mladší (z konce 13. stol.) věže.
Dochované zahloubené přízemí sloužilo zřejmě hospodářským účelům, patro
(zaklenuté až do 19. stol. křížovou klenbou) plnilo nepochybně reprezentativní
funkce a tvořilo nástup do kaple sv. Jana Křtitele. Hlavní místnost
zahloubeného přízemí se na východní straně otevírá dvěma štěrbinovými okénky, v
severní části západní stěny této místnosti je původní vstup, dnes zazděný a
tvořící výklenek, v němž je umístěna socha sv. Zdislavy (spoluzakladatelky
komendy). Na východní stěně této místnosti vyrytý na jednom kameni (mezi okny)
ptáček, v západní stěně dutina, sloužící jako trezor. V místnosti pod kaplí
románská tumba. Z přízemí věže je vstup do ve skále tesaných členitých sklepů,
na něž navazuje podzemní chodba západním směrem. Severně od tohoto křídla
vyznačeny v terénu základy románského
kostelíku původního dvorce (zanikl při požáru koncem 13. stol.) - budova, původně spojující tento kostelík s
konventem se nedochovala, stejně jako část konventu stojící od kostelíku
západním směrem.
Zámek obklopuje na jižní
a západní straně půlkruh budov, přistavěných k bývalému opevnění hradu - opevnění s mohutnými opěráky dochováno zejména na
jihovýchodní straně v budově býv. pivovaru (čp. 2-IV) a na západní straně v
budovách čp. 6-IV a 7-IV. V jihozápadním nároží bývala obdélná bašta, dnes
zaniklá. Součástí opevnění též dochovaná jižní
brána (čp. 3-IV - dnes sestává ze dvou nesourodých budov - z vlastní brány
a ze sousedního objektu, stavebně souvisejícím s kaplí sv. Jana). Dnešní podobu
získala brána po požáru 1858 a při přestavbě v letech 1906-1909. Vstup do brány
kdysi opatřen padacím mostem, dnešní kamenný mostek postaven nejspíše v pol.
16. stol, kdy se vodní příkop změnil na náhon Doleního mlýna.
Domy čp. 6-IV a 7-IV vznikly přestavbou starších
zámeckých budov, sloužících kdysi k ubytování zámeckých zaměstnanců (7-IV
takřka zničen požárem 1858 - při přestavbě 1919 z větší části znovu postaven). Pivovar dal v jihovýchodní části areálu
postavit někdy po roce 1552 Jan z Oprštorfu. Sloužil do roku 1886. V době jeho
provozu sloužil jako pivovarský sklep i hlavní polosuterénní prostor johanitské
komendy, jako součást pivovaru využíváno i podkroví sousední kaple sv. Jana.
Budova pivovaru je dodnes dochovaná, ovšem v podobě z poč. 20. stol. - exteriérově pivovar již nic nepřipomíná. V
západním sousedství brány budova mateřské
školky čp. 4-IV z roku 1909 (původně kojenecný ústav a dívčí rodinná
škola), nerespektující původní linii opevnění. Proti ní (přibližně v místech,
kde stávala věž zámku) zajímavě řešená kašna
- ze svislé stěny, provedené v jemně opracované žule, vystupuje stylizovaná lví
hlava, z jejíž tlamy tryskal proud vody do kamenné kádě - cenná ukázka secesní
tvorby architekta J. Schmeissnera z poč. 20. stol. Znaky typické pro tvorbu
tohoto architekta nese i zajímavý soubor
secesních domů v severní části areálu - čp. 5-IV, 8-IV (v linii opevnění),
101-IV a 103-IV(v ploše nádvoří). Severovýchodně od budovy zámku v závěru
Kostelní ulice býv. Zámecká hospoda s
průjezdem (čp. 11-IV - vznikl v 16. stol., původně panská palírna) - na ní pamětní deska grafika
Petra Dillingera, který se zde 17. 9. 1899 narodil. Do bývalého areálu zámku
spadá ještě i sousední Malodubská škola.
Na jihovýchodě vystupuje
z půdorysu areálu do údolí Rašovky býv. kaple
sv. Jana. Zajímavý půlkruhový renesanční portál s kamenným ostěním na jižní
straně budovy. Kaple sloužila až do požáru roku 1720. Poté přes 80. let pustá
(s výjimkou půdního prostoru, používaného jako součást přilehlého pivovaru), až
roku 1802 přestavěna na špitál. V současné době objekt velmi zchátralý (stropy
údajně pro havarijní stav odstraněny).
Areál zámku volně přístupný, interiéry
bývalé komendy (včetně podzemí a kaple sv. Jana Křtitele) přístupné s průvodcem
jako součást prohlídky Podještědského muzea. Další části exteriérů východního
křídla zámku postupně rekonstruovány.
Kostel sv. Ducha (nemovitá kulturní
památka):
Nezvykle protáhlá
stavba(nejzápadnější část leží již vně městských hradeb) s věží, ležící
jihozápadně od náměstí, v těsném sousesdtví areálu zámku. Byl založen kolem
poloviny 13. stol. jako farní, koncem 13. stol. (po požáru, při němž zanikl
klášterní kostel) převzal i funkci konventní svatyně. Výrazně přestavěn či
spíše možná nově postaven v 15. století (z té doby spodní část věže,
polygonální presbytář a tři nejvýchodnější klenební pole lodě), výrazně rozšířen v 16. stol (v té době měl
dvě oddělené části - pro podobojí a pro katolíky - což dodnes připomínají dva
vstupy do lodi). Dnešní podoba raně barokní z konce 17. stol. (stavitel J. V.
Pánek), kdy byla přistavěna nejzápadnější část. Na východní stěně presbytáře
poškozené sluneční hodiny, nad hlavním vstupem kovový erb Rohanů. Ve věži byla
objevena velmi cenná gotická skříň malovaná šablonami (dnes v muzeu).
V soupise nemovitývh kulturních památek samostatně uváděny varhany Rieger
– Krnov.
Kolem kostela býval
hřbitov, zrušený koncem 17. stol. Východně od kostela v Kostelní ulici budova děkanství (nemovitá kulturní památka).
Zděná stavba nahradila původní dřevěnou faru po požáru 1694, dnešní podoba je z
konce 19. stol. Mezi děkanstvím a sousední tzv. Malodubskou školou uzavírá
vstup do areálu kostela barokní brána ze 17. stol. Ve štítě brány socha
sv. Prokopa. Po obou stranách brány bývaly malé branky pro pěší, levá zrušena
při přestavbě děkanství. Před bránou kovový kříž.
Celý areál (včetně prostranství
kolem kostela) přístupný pouze v době bohoslužeb - mimo tento čas je kostel
vidět pouze omezeně.
Radnice (nemovitá kulturní památka):
Novorenesanční budova s věží,
stojící fakticky v ploše náměstí, opticky však tvořící jeho jihovýchodní
stranu. Původní renesanční stavba pochází z roku 1565. Roku 1907 byla rozšířena
o nové křídlo a přestavěna do dnešní podoby. Dodnes slouží svému účelu.
Opevnění města (nemovitá kulturní památka):
Hradby, obklopující historické jádro města, navazují na
opevnění zámku (býv. johanitské komendy). Linie opevnění sledovala na západní
straně hranu prudkého srázu k Ještědce, na východní straně však vybíhala v
širokém půlkruhu do svahu nad údolím Rašovky, kde na nejzazším místě snad byla
prolomena fortnou - tento prostor nebyl až do 16. stol. zastavěn, zřejmě
sloužil jako shromaždiště vojska. Hradba nejlépe dochována na západní straně města,
severně od kostela sv. Ducha, zbytky patrné též na jihovýchodní straně.
Město mělo dvě brány (nepočítaje přístup přes areál
zámku - Dolní brána uzavírala ulici vycházející z jižního koutu náměstí k jihu,
Horní brána ulici ze severního koutu náměstí. Z bran zbyly jen pilíře na
průčelích sousedních domů.
Na východní straně města
dochována čtyřboká hradební věž - Hláska.
Při ní romantická brána z r. 1905 (v
místě, kde snad bývala fortna).
Město bylo opevněno patrně již
ve 2. pol. 13. stol, nejpozději ve 14. stol. Roku 1565 připomínány obě městské
brány.
Helenin zámeček (Helenhoff - čp. 45-I):
Zajímavý secesní dům dle
projektu E. Schäfera na východním okraji historického jádra, při hradební
Hlásce (v místech městské šatlavy). Na objektu sluneční hodiny. Dům postaven v
letech 1904 - 1906 na náklady dcery
továrníka F. Schmitta Heleny Schmittové (odtud její jméno) jako tzv. městský
dům - sídlo městské správy po dobu přestavby radnice. Později zde byty učitelů,
od roku 1950 slouží jako jesle.
Dolení panský mlýn (čp. 16-IV - nemovitá
kulturní památka):
Objekt v bezprostředním
sousedství zámeckého areálu, mezi kaplí sv. Jana a mostem k jižní zámecké bráně.
Byl poháněn jednak náhonem, přitékajícím přes město (od Hořeního panského
mlýna), jednak kanálem odpojujícím se od Ještedky pod zámkem a sloužícím
zároveň jako zesílení opevnění z této strany, jež právě překračoval most k
bráně. Nad mlýnem se oba náhony spojovaly a voda padala na mlýnské kolo,
později turbínu. Tento vodní systém (byť již bez vody), je dosud částečně
dochovaný. Vlastní budova mlýna je stavení o půdorysu T, při pohledu z údolí
patrové, od zámku přízemní. Na severní straně pěkný kamenný portálek. V
suterénu údajně zachovány zajímavé části zařízení mlýnice, ve zvýšeném přízemí
litinový šrotovník. Celé patro drží mohutný, 12 m dlouhý a půl metru silný
trám. Z památkového hlediska jsou
nejcennější dochovalé vazby krovu.
Mlýn je prvně zmiňován roku
1621. Původně byl nepochybně dřevěný, dnešní podoba je pravděpodobně z 2. pol.
19. stol. Provoz byl zastaven roku 1948.
Alej Karolíny Světlé:
Alej podél bývalého mlýnského
náhonu na levém břehu Ještědky mezi Starým Dubem Hořením českodubským
předměstím. Náhon vznikl již v 16. stol. parková úprava kolem něj (promenádní cesta)
ve 2. pol. 19. stol. z podnětu místního lékaře I. Wieseho. Jméno Karolíny
Světlé dostala v době 1. republiky.
Blaschkeho vila (nemovitá kulturní památka):
Vila čp. 31-I z červených
neomítaných cihel s věží na severní straně, obklopená menším parkem, v Kopeckého ulici (Český Dub IV, na pravém
břehu Ještědky). Dnes sídlo Podještědského muzea Karolíny Světlé. K areál patří
kromě vlastní vily i hospodářská a obytná budova čp. 32-IV, dřevěný historický
kuželník a dřevěný altán.
Vilu postavil v letech 1880 - 1881 továrník Franz Schmitt
(proto také někdy nazývána Schmittova vila) pro svého zetě a nástupce Konráda
Blaschku. Už po třech letech přistavěny další části- celkový novorenesanční vzhled
budov však zůstal zachován. Konečnou podobu dostala hlavní budova v období
secese v roce 1906, kdy vznikla rozlehlá vstupní hala se schodištěm a galerií.
Od roku 1946 zde muzeum.
Prohlídka muzea zahrnuje
interiérová expozice připomínající
Karolínu Světlou (její pražský byt, pracovna jejího manžela Petra Mužáka,
světnička ve Světlé v Podještědí, kam jezdila) a další exponáty připomínající
život a dílo K. Světlé, vybavení vesnické školy, expozice židovské kultury,
interiér připomínající továrníka Konráda Blaschkeho, v podkroví expozici
středověké šablonové malby s unikátní dochovanou skříní z konce 15. stol.
Spatřit lze též dochované interiéry vily - vstupní halu se schodištěm, hlavní
halu s harmoniem ze 16. stol, v jedné z místností krásná kachlová kamna. V oknech vitráže se znaky Českého Dubu a
Hodkovic nad Mohelkou.
Na prvním nádvoří stojí
dřevěná rumpálová studně (původně
stávala u dvora v Druzcově, sem převezena a instalována 1979) - až na kliku,
řetěz a záchytné trny je rumpál celý zhotoven z dubového dřeva, znamenitá
technická památka z 18. stol. (přístřešek byl rekonstruován podle zachovalých
dílů). V průjezdu umístěna pozoruhodná plastika ryby, pocházející nejspíš z
bývalé komendy johanitů, a renesanční kamenná desky se znaky Oprštorfů a
Lobkoviců, datovaná 1566, která kdysi zdobila vstup na zánek. Pamětní deska
zakladatele a prvního ředitele muzea Václava Havla.
Kolem vily - zejména
jihovýchodně od ní - park. V něm
umístěno několik kamenných plastik - dva smírčí
kříže (přemístěny sem v roce 1989), sloupová boží muka (? - osmiboký dřík
se čtyřhrannou poškozenou lucernou), údajně i tři dochované náhrobky ze
židovského hřbitova. První smírčí kříž je pískovcový blok vysoký cca 1 m, z
čelní strany opracovaný do nesouměrného kříže vysokého 100 cm. Mezi rameny má
vytesaný málo zřetelný kříž v kruhu zapuštěný pod rovinu čela, zadní strana
kamenicky neupravena. Druhý smírčí kříž je komolý pískovcový kámen, vysoký cca
85 cm. Na čelní straně s nízkým reliéfem kříže se širší základnou, na horní
ploše s napříč vysekaným žlábkem a se dvěma menšími křížky po stranách. Před
přenesením na současné místo stál v Letařovicích poblíž sloupku se sochou sv.
Jana Nepomuckého.
Přístupno v otvíracích hodinách
- interiéry s průvodcem (vstupné), exteriéry včetně parku volně.
Zajímavosti:
Ø
Domy čp. 5-II ve Hřbitovní ulici na Horním
předměstí a čp. 62-III (U Červů) v Dolánkách v Masarykově ul. prochází 15°
poledník východní délky.
Ø
Podle pověstí se na zámku zjevuje přízrak mrtvého
ponocného, který z něho kdysi ukradl peníze a pak se z výčitek svědomí oběsil.
Literatura:
-
Svatopluk
Technik: Český Dub - průvodce po městě
(Liberec 1991)
-
Karel Kuča:
Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 1. díl (Praha 1996)
-
Emanuel
Poche a kol.: Umělecké památky Čech 1. - A/J (Praha 1977)
-
Pavel
Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů (Praha
1997)
-
Tomáš
Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Praha1999)
-
Josef
Klempera: Vodní mlýny v Čechách VII (Praha 2003)
-
kol:
Kamenné kříže Čech a Moravy (Praha 1997)
-
Petr David,
Věra Dobrovolná, Vladimír Soukup: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku 42 -
Ještěd a Podještědí (Praha 2004)
-
kol.:
Lužické hory, Ještědský hřbet - Turistický průvodce ČSSR 31 (Praha 1987)
-
Marek
Řeháček: Vyprávění o strašidlech, přízracích a podivných úkazech
nejsevernějších Čech (Liberec 1997)
Web:
-
hrady.cz
Okolí: Starý Dub
/ Domaslavice / Vlčetín / Luhov
/ (Chocnějovice)
/ Lesnovek / Malá Čertova zeď / Špičák
srpen 2005