KONVALINKOVÝ VRCH (Zaukenbergl)

k.ú. Doksy u Máchova jezera, Jestřebí u České Lípy (Ralská pahorkatina / Českolipsko, Dokesko)

Protáhlý pískovcový hřbet ve směru severozápad – jihovýchod (291 m n. m.), převyšující o cca 30 m okolní močálovitou nivu Robečského potoka. Též Konvalinkový vršek, což lépe odpovídá původnímu německému „bergl″. Hřbet je porostlý řídkým lišejníkovým borem a známý je především výskytem rojovníku bahenního, kvůli němuž byl roku 1954 prohlášen chráněným územím (zrušeno 2012 v souvislosti se začleněním lokality do národní přírodní památky Jestřebské slatiny). Na temeni dobře patrné stopy středověké fortifikace.

Součást evropsky významné lokality Jestřebsko-Dokesko.

Konvalinkový vrch od severozápadu

 

temeno vrchu

pískovcové skály na severovýchodní straně temene

vrcholový patník

opevnění

Hřeben je rozdělen na dvě části více jak 7 m širokým a ve střední části 3,5 m hlubokým do skály tesaným šíjovým příkopem. Přístupová komunikace zjevně přicházela od jihovýchodu, kde hřeben pozvolna stoupá z okolní krajiny. Vyšší severozápadní část hřebene lemována nevysokými, avšak mírně převislými skalami. Po její jihozápadní straně se táhne řada relativně hlubokých čtvercových lůžek po stojnách, místy spojených přitesanou skálou – pozůstatek dřevěné do skály zapuštěné konstrukce zřejmě fortifikačního charakteru. Řada je na severozápadním konci zakončena větším zahloubený objekt (70 x 85 cm), jehož funkce není známa. Na protější severovýchodní straně vrcholové plošiny nejsou žádné stopy po obdobné fortifikaci patrné, zrovna tak nejsou patrné žádné stopy po zástavbě v ploše.

Archeologické nálezy datují opevnění ostrohu, běžně označované jako hrad, do sklonku 13. až 1. poloviny 14. stol. Jeho účel není znám. Snad mohlo jít o sídlo některého z bezdězských manů, spekuluje se též z možností, že by zde mohlo stát původní Jestřebí  (hrad doložen již koncem 13. stol., ovšem na skále nad stejnojmenným městečkem archeologické nálezy až od 15. stol.). Roku 1536 zde při řešení hraničního sporu připomínám „vrch, v kterém jest prósek skrze skálu″ (zjevně hradní příkop), což svědčí o tom, že tehdy již nebylo o existenci hradu ani jeho jménu žádné ponětí. V pol. 19. stol. sice návrší uváděno jako Wüste Schloss (Pustý zámek), pro současnou castelologii byl však objekt objeven a popsána až v 80. letech 20. stol.

plánek „hradu″ (ad Hrady okresu Česká Lípa)

 

šíjový příkop

    

lůžka po dřevěných stojnách a přitesaná skála na jihozápadní straně opevněné plochy

 

větší zahloubený objekt na západní straně spolu s menšími otvoru, netvořícími zde na rozdíl od východnější části jasnou řadu

Jestřebské slatiny

Hradní ostroh obklopen rozsáhlými mokřady a vlhkými loukami v nivě Robečského (Mlýnského) potoka, táhnoucích se od Starých Splavů až k Jestřebí, zvaných Jestřebské slatiny. Část mezi severním úpatím vrchu a pravým břehem potoka byla již od roku 1955 chráněna z důvody výskytu popelivky sibiřské jako přírodní rezervace Slunečný dvůr o výměře 2,9 ha (pojmenována podle nedaleké usedlosti, která se však na rozdíl od lokality píše s měkkým i na konci). Rezervace zanikla roku 2012 zahrnutím do rozsáhlejší národní přírodní památky Jestřebské slatiny (114 ha), která kromě mokřin v bezprostředním okolí Konvalikového vrchu mezi potokem a železniční tratí zahrnuje i tzv. Shnilé louky mezi levým břehem potoka a silnicí z Jestřebí do Doks a plochu zaniklého Baronského rybníka za železniční tratí. Jde o unikátní území s výskytem řady velmi vzácných mokřadních rostlin (např. hlízovec Loeselův, prstnatec plamatý, kohátka kalíškatá, bahnička chudokvětá, ostřice dvoudomá, vrba plazivá, vláskatec tajemný) včetně dvou endemitů – prstnatce českého a tučnice české. Jako důvod ochrany je uváděna i populace skokana skřehotavého a zmije obecné. Území zajímavé též výskytem řady druhů ptáků (bramborníček hnědý, linduška luční, jeřáb popelavý, bekasina otavní…)

Území je volně přístupné, avšak místy velice obtížně průchodné. Přechod přes Robečský potok je možný pouze u Slunečního Dvora a jižně od Konvalinkového vrchu.

 

vlhké louky severně od Konvalinkového vrchu

březové stromořadí v bývalé rezervaci Slunečný dvůr, od severozápadního konce Konvalinkového vrchu k Robečskému potoku

zarůstající plocha bývalé rezervace Slunečný dvůr

vlhké louky severozápadně od Konvalinkového vrchu, v ochranném pásmu přírodní památky; v pozadí usedlost Sluneční Dvůr

plánek národní přírodní památky Jestřebské slatiny – plnou čárou hranice přírodní památky, přerušovaně ochranného pásma (kokorinsko.ochranaprirody.cz)

Zajímavosti, poznámky:

Ø        Je možné, že nápadný hřbet vystupující z plochá říční nivy vznikl lokálním zpevněním pískovce na kontaktu s čedičovou žílou.

Ø        Základ německého jména „zauken″ bývá vysvětlován jako krajové označení pro jarní květenu, respektive konvalinky, avšak „zaun″ bývalo také užíváno ve smyslu ohrazené, oplocené místo (obdoba českého „týn″). Vzhledem k tomu, že jarní květenou suchý bor zrovna neoplývá, zdá se, že jméno je odkazem k dávnému opevnění hřebene.

Literatura:

-     František Gabriel, Jaroslav Panáček: Vývoj panských sídel na Horním území novozámeckého panství - Castellologica bohemica 2-4 (Praha 1991, 1993, 1994)

-     František Gabriel, Jaroslav Panáček: Hrady okresu Česká Lípa (Praha 2000)

-     Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Praha 1999)

-     Peter Mackovčin, Jaromíra Kuncová a kol.: Chráněná území ČR III. - Liberecko (Brno, Praha 2002)

-     Jestřebí – viz http://www.jestrebi.eu/attachments/article/93/Publikace%20o%20Jest%C5%99eb%C3%AD.pdf

Web:

-     hrady.cz - http://www.hrady.cz/?OID=1759

-     wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Konvalinkový_vrch

-     hrady v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - http://www.hrady-zriceniny.cz/hrad_konvalinkovy_vrch.htm

-     oficiální stránky města Doksy - http://www.doksy.com/prirodni-pamatka-konvalinkovy-vrch/d-2089/p1=2465  

další místa v okolí (mapa) / Máchův kraj / rejstříky

listopad 2013