RALSKO (Rollberg)
k.ú. Noviny pod Ralskem +
Svébořice, dříve Hvězdov (Ralská pahorkatina / Mimoňsko)
Výrazný vrch nad Mimoní - nejvyšší bod Ralské
pahorkatiny (696 m.n.m.). Převážně zalesněný kopec, převyšující až o 400 m
okolní krajinu, na vrcholu se zříceninou hradu. Typická dominanta kraje.
Na úpatí (zejména na jižní
a západní straně) pískovcové rokle a
skály s řadou lomů. Vrcholovou část
tvoří vypreparované třetihorní těleso
sopečných hornin, místy s výraznou sloupcovou odlučností (obecně označovány jako čedič či olivinický
nefelinit, v odborných publikacích jako
sodalitický tefritu či trachyt, na severovýchodním úbočí zjištěno těleso
trachytoidu). Na jižním svahu vrcholového kužele rozsáhlé nezalesněné suťovisko
(vytvářející typický “vykousnutý” tvar kopce) - rozsáhlá suťová pole, místy až
balvanové haldy a proudy. Jihozápadně
pod vrcholem lom, v němž se těžilo od roku 1925 - dnes opuštěný, zarostlý, v
ploše postaven železný telekomunikační stožár.
Vrcholové partie kopce
porostlé převážně suťovými lesy s
mohutnými exempláři starých jeřábů, klenů, borovic a lip (několik typů
společenstev: jilmová javořina, jasanová javořina s česnekem medvědím,
kyčelnicí devítilistou áronem plamatým a souvislými porosty měsíčnice vytrvalé,
lipová javořina s lilií zlatohlavou a kapradí laločnatou), v nižších partiích
rozsáhlé bučiny s bohatým bylinným
podrostem. Z dalších zajímavých druhů rostlin zde uváděn například výskyt
lněnky alpské, netřesku výběžkatého, česneku tuhého, kapradinky skalní, z hmyzu mimo jiné krasec lipový, tesařík
alpský a některé hosrké druhy střevlíků. Poslední exempláře hvězdnice alpínské
zanikly roku 1990. Ralsko je chráněným územím již od roku 1933, přírodní
rezervace v dnešní podobě (18,15 ha) vyhlášena roku 1967.
Původní jméno hory bylo
zřejmě Rádlo (odvozeno z tvaru kopce), Rádlsko. Vrcholový skalní hřbet je
německými autory označován jako Schauhübel.
Podle pověstí je Ralsko jedním z vrchů, v
nichž spí bájné vojsko, které přijde Čechám na pomoc, až bude nejhůř. Dle jiné
verze přebývají uvnitř hory templáři,
kteří sedí ve zbroji vedle hromady zlata.
Vrch dnes volně
přístupný, úbočím vrchu prochází červená turistická značka z Mimoně do Novin
pod Ralskem, na hrad vede značená odbočka, která míjí též upravenou vyhlídku na
Mimoň pod vrcholovou skálou. Vrcholová skála s nádherným rozhledem mimo
značené cesty, přístup částečně zajištěn lanem.
Hrad (nemovitá kulturní památka):
Zřícenina hradu zabírá severovýchodní
část (nikoli nejvyšší!) vrcholového skalního bradla. Přístupová cesta vede po jihovýchodní straně skály dvěmi uměle
upravenými „soutěskami“. Vstup do hradu je branou
na severovýchodní straně areálu (v dnešní podobě sice až z 1. pol. 20. stol.,
ale prokazatelně na původním místě a zhruba odpovídající původním rozměrům -
tedy pouze pro pěší). Severní strana nádvoří
(a tím i celého hradu) chráněna proti opyši mohutnou, 5,6 m silnou štítovou zdí
(pravděpodobně jedné z nejstarších v Čechách), která je na západní straně
ukončena vystupující oblinou, chránící bránu (dle starší literatury na ní
údajně byla bašta). Na východní straně nádvoří obdélná uměle přitesaná skalní
spára, která zřejmě sloužila jako zásobárna vody (voda se zde drží dodnes). Zástavba
hradu přisedá k jeho jihovýchodnímu obvodu. Tvořili ji dvě hranolové obytné věže a dva objekty přiléhající z obou stran k
menší severovýchodní věži. Ze stavby přiléhající k menší věži na severovýchodě
a tvořící tak východní nároží celého hradu (snad hospodářské budovy, možná mladší než přilehlá věž) dochovány pouze
nepatrné zbytky. Objekt mezi oběma věžemi považován za palác - každopádně sloužil jako komunikační uzel, neboť z něj byli
přístupné obě věže. Jihozápadní věž, pravděpodobně stojící o samotě a přístupná
z paláce v patře padacím mostem (zachován portálek) je dochována ve značné výši
a tvoří dnes hlavní dominantu hradu. Přízemí věže mělo samostatný vstup, což s
ohledem na dřevěné patrování jeví se ze strategického hlediska jako
problematické (umožňoval poměrně snadný přístup pod nejlépe chráněné místnosti
na hradě a jejich snadné zničení založením požáru) - snad proto byla tato
branka obzvlášť dobře zajištěna osazením dvojích dveří (na vnější i vnitřní
straně), několika závor a položením vstupu 150 cm nad vnější terén. Ve velké
věži dochován též krb a další architektonické detaily, částečně však pozměněny
při zásazích v 1. pol. 20. stol.
Kolem historie hradu panuje mnoho nejasností.
Badatelé se neshodnou ani na tom, zda hrad vznikl již ve 13., nebo až na
přelomu 14./15. století. O první variantě by svědčily sporé archeologické
prameny a stará markvartická tradice, spojující jeho vznik s údajným Heřmanem z
Ralska ze 2. pol. 12. stol. (v písemných pramenech však nedoloženým). Predikát
“z Ralska“ je poprvé doložen až roku 1380 u Heřmana z Ralska, který nepatřil k
markvartickému rodu, a předpokládá se, že se spíše vztahoval k některému ze
dvorů pod (budoucím ??) hradem. V predikátech je existence hradu jednoznačně
doložena až od konce 14. stol. ve spojení s Vartenberky. Také nejstarší
dochované stavební konstrukce spadají až do 14. či počátku 15. století (byť
některé literatura uvádí údajné románské architektonické prvky ?? - jiná
předpokládá případný starší hrad pouze ze dřeva). Ralsko mělo především (dle
některých badatelů výhradně) pevnostní, nikoli rezidenční funkci. I v
následující historii je v literatuře rada rozporů. Je otázkou, zda spíše
pověstmi či historií jsou zmínky o dobytí hradu lstí žitavskými vojsky roku
1468, o útočišti loupeživých rytířů či o působení mincířů z Lužice, kteří zde
razili falešné mince. Každopádně nejpozději během 16. stol. byl hrad
definitivně opuštěn a zpustl. K následné devastaci také velkou měrou přispěli
hledači pokladů (dle pověstí jsou hlídány velkým psem, i zde existuje verze
pověsti o ženě, která kvůli pokladu v hoře zapomněla na své dítě a shledala se
s ním až po roce). V závěru 30. let 20. stol. proběhla nepříliš šetrná
konzervace zříceniny.
Hrad volně přístupný,
výstup na věž však nemožný.
Výhled:
Takřka kruhový výhled
zahrnující větší část severních Čech – na západě České středohoří
(Radobýl, Milešovka, Vlhošť, Ronov), na
severozápadě až severu Lužické hory, na severovýchodě Ještědský hřbet a
Jizerské hory (Poledník, Holubník), za dobré viditelnosti Sněžka, jihovýchodně
dominanty Českého ráje (Kopanina, Kozákov, Trosky, Vyskeř, Mužský), jižně oba
Bezdězy, Houska, Provodínské kameny a bývalý vojenský prostor Ralsko s letištěm
u Hradčan a střelnicí u Kuřívod.
Těžba uranu:
Na severním a východním
úpatí Ralska. Probíhala v 70. a 80. letech 20. století chemickou cestou.
Zajímavosti:
Ø
svědectví byla v květnu 1945 na vrcholu Ralska
posádka vojsk SS - zlikvidována až 10. května.
Literatura:
-
František
Gabriel, Jaroslav Panáček: Hrady okresu Česká Lípa (Praha 2000)
-
Tomáš
Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Praha1999)
-
Rudolf
Anděl a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III -
Severní Čechy (Praha 1984)
-
Peter
Mackovčin, Jaromíra Kuncová a kol.: Chráněná území ČR III - Liberecko (Brno,
Praha 2002)
-
Petr David,
Vladimír Soukup a kol.: Průvodce po Čechách, Moravě a Slezsku 5 - Máchovo
jezero, Ralsko (Praha 1994)
-
kol. -
Lužické hory, Ještědský hřbet: Turistický průvodce ČSSR 31 (Praha 1987)
-
Martin
Stejskal: Labyrintem tajemna (Praha 1991)
Web:
-
hrady.cz
-
méně
známé památky Liberecka
-
Databáze lokalit České
geologické služby
-
Horydoly
Okolí: Děvín / Schächtenstein / Stohánek / Svébořice
srpen 2005