VYSOKÁ PEC
k.ú. Vysoká Pec u Bohutína
(Brdská vrchovina / Příbramsko)
Ves (550 m n.m. - původně Hochofen, též Hammer), skládající
se ze dvou samostatných částí - vlastní Vysoké Pece na pravém břehu Litavky pod
Vysokopeckým rybníkem, kolem výrazného návrší s dolem Řimbaba, a enklávy při
východním konci rybníka kolem bývalého hamru, přiřazované v obecném povědomí i
na většině map k Havírně. V areálu dolu
Řimbaba kaple. Na rozcestí západně
od jádra vsi, při jižním břehu Vysokopeckého
rybníka, pomník padlým.
Vysoká pec na pražení
železa z okolních dolů u Žežic, Brodu a Kozičína, ale zřejmě též ze Ševčinské a
Řimbabské žíly, vycházející na povrch jejím bezprostředním okolí, která dala
pozdější osadě jméno, postavena pod hrází Vysokopeckého rybníka v tehdejší
nejzápadnější výspě příbramského panství roku 1702. Současně vybudováno i
několik hamrů. 1714 vybudována při hamru v západní části vsi i papírna, ta ale
záhy zanikla. Huť pracovala do roku 1761. (1766 již v rozvalinách, 1784 zbytky
pece zbořeny). Z kolonie domků kolem huti postupně vznikla ves (výslovně
uváděna 1720). Vysoká Pec bývala samostatnou obcí, dnes součást Bohutína (ve Vysoké Peci bohutínská radnice).
důl Řimbaba
270 m hluboký důl (z toho
180 m zatopeno) na výrazném návrší uprostřed Vysoké pece se zachovalými
šachetními budovami včetně dominantní ocelové těžní věže.
Dle archeologických
nálezů kutáno v okolí výrazného skalnatého návrší, na němž se dnes nalézá důl,
již ve 13. stol. Těžba stříbronosného galenitu tu prokazatelně probíhala i v
15. a 16. stol., zejména tzv. náleznými jamami a povrchovými pinkami. Po roce
1768 byla zaražena do úpatí návrší štola Božího požehnání (Segen Gottes
Sttolen), v níž se pracovalo až do roku 1786. Současný důl zaražen v
nejvyšším místě návrší (559 m n.m.) roku 1843 a nazván stejně jako starší štola
dolem Božího požehnání - Segen Gottes Schachtt (horníky však běžně nazýván
Řimbaba, což se později stalo i jeho oficiálním jménem). Současně byla
vyčištěna i stará štola, která sloužila k odvětrávání nového dolu. Později
vznikla na Řimbabě i sezónní úpravna rud, tzv. letní prádlo. Šachtou byly
nafárány především Hlavní Řimbabská a Severozápadní žíla (v místech jejich
křížení mocnost leštěnce olověného až 0,5 m). Ve větších hloubkách však již
výtěžnost žil slábla a na úrovni 9. patra nebyla žádná z řimbabských žil
dobyvatelná a tak byly dobývací práce roku 1900 ukončeny a jáma byla udržována
pouze jako jeden z přístupů Dědičné štoly. V letech 1942-49 došlo k propojení
(v té době zatopeného) 9. patra dolu Řimbaba se sousedním dolem Rudolfka (25. únor), kterému poté sloužila
Řimbaba jako větrací a ústupová cesta. V 50. a 60. letech 20. stol. slouží důl
Střední průmyslové škole hornické v Příbrami pro praktický výcvik žáků
studijních oborů hornictví, geologie a důlní měřičství. 1964 nahrazena původní
dřevěná těžní věž dnešní ocelovou. Výuka na dole skončila roku 1971. Poté
šachta sloužila opět pouze jako výdušná jáma dolu Rudolfka, po ukončení těžby v
bohutínském revíru byly opět spodní patra dolu zatopeny a jáma slouží pouze
jako revizní a přístupová cesta do Dědičné štoly. V současné době (2009) v
areálu údajně vzniká Vesnicko-hornické
muzeum Řimbaba.
Zajímavosti:
Ø
Ve Vysoké Peci se 1. 1. 1732 narodil Jan Antonín Alis, báňský odborník,
jemuž vděčí březohorské doly za nový vzestup koncem 18. stol.
Ø
Do prostoru dolu Řimbaba bývá někdy kladen
středověký důl Šmelcířů –
nejvýznamnější ze starých dolů bohutínského revíru.
Literatura:
-
kol.:
Bohutín - 620 let obce (Bohutín 1999)
-
Jan Čáka:
Obrázky z Podbrdska (Beroun 1997)
-
Petr
Pauliš: Nejzajímavější mineralogická naleziště Čech (Kutná Hora 2000)
Web:
-
Zdař
Bůh
další
místa v okolí (mapa) / Podbrdsko / rejstříky
duben 2008