Praha

PITKOVIČKY

k.ú. Pitkovice (Pražská plošina / Praha)

Kdysi samostatná osada, dnes severní část Pitkovic (272 m n. m.). Na nevýrazné návsi kříž z roku 1906 mezi čtyřmi mohutnými lipami. Na severním okraji osady bývalý mlýn, přestavěný na továrnu.

Pitkovičky vznikly mezi vlastními Pitkovicemi a Pitkovickým mlýnem někdy začátkem 19. stol. Původně je tvořilo osm domků postavených na pozemcích darovaných majitelem panství svým dělníkům. Byť ležely na katastru Pitkovic, na rozdíl od vlastních Pitkovic (patřících školou a farou k Čestlicím) byly od počátku přifařeny a přiškoleny k Uhříněvsi. Teprve od roku 1921 oficiálně součást Pitkovic.

Součást přírodního parku Botič – Milíčov.

kříž z roku 1906 na návsi (srpen 2010, říjen 2017)

4 lípy kolem křížku na návsi (říjen 2017)

lůmek na jílovité břidlici při silnici na severním okraji vsi, kde „odnepaměti‟ těžen stavební a silniční kámen, od roku 1939 využívaný na stavbu dálnice; s tou spojen 5 km dlouhou úzkorozchodnou dráhou (duben 2009, srpen 2010)

bývalá továrna č.p. 11

Dominantní objekt se secesně modernistickou výzdobou na severním okraji vsi při Pitkovickém potoce.

Mlýn stojící dříve na tomto místě nemá zcela jasnou historii. Není totiž zřejmé, zda například zmínka o mlýnu v Pitkovicích v kupní smlouvě z roku 1589 či později v inventáři uhříněveského panství z roku 1618 se vztahuje k tomuto mlýnu či k Fantovskému mlýnu výše po proudu potoka. Ani lokalizace pily, zmiňované v roce 1716, není jednoznačná, byť publikace Umělecké památky Prahy ji ztotožňuje s tímto objektem. Co je jisté, že mlýn (či pila?) je zde značen na mapě 1. vojenského mapování ve 2. pol. 19. stol., a že nad objektem se v té době rozkládal poměrně velký rybník. Na mapě stabilního katastru roku 1841 je vidět zděný mlýn o jednom mlýnském složení a nad ním místo rybníku již jen mírně rozšířená nádržka. Roku 1910 koupilo mlýn Lékařské družstvo a o dva roky později ho nechalo přestavět na továrnu NUTRA, vyrábějící dětskou mouku, keksy a později i konzervy. Stavba, snad podle plánů Aloise Jenšovského, využila zdiva staršího mlýna, které by mělo být do značné míry zachováno v dnešním východním křídle továrny, kde jsou dodnes silnější zdi a jisté nepravidelnosti v půdorysu. Později sloužil objekt jako továrna na zpracování kůží, ve 2. pol. 20. stol. pak výrobu plastů. Ke stavebním úpravám došlo ještě v roce 1948, na vnější podobě objektu se však již výrazně neprojevily, objekt lze tedy považovat za poměrně zajímavou modernistickou stavbu z počátku 20. stol. Dnes slouží obytným účelům.