UHŘÍNĚVES

k.ú. Uhříněves (Pražská plošina / Praha)

Historická ves, později město, dnes městská část při Říčanském potoce při jihovýchodním okraji Prahy (277 m n. m.). Původním jádrem vsi je náměstí Bratří Jandusů, nad nímž kostel a rozlehlý dvůr se zámkem. Severozápadním směrem se táhne zástavba, převážně z 20. stol., podél ulice Přátelství (původní císařská silnice), kde postupně Náměstí protifašistických bojovníků, Nové náměstí a Husovo náměstí, pokračující pak směrem k Dolním Měcholupům průmyslovými areály. Pátý prostor označovaný jako náměstí – Náměstí Smiřických – dnes poněkud narušený novější výstavbou, se nachází jihovýchodně od kostela. Historickou zástavbu Uhříněvsi doplňuje Starý mlýn, několik pěkných vil, areál pivovaru a nádraží. Západně od železniční trati Čtvrť Jiřího Kolihy z poloviny 20. stol. dle zastavovacího plánu architekta Jiřího Novotného. Velký rozvoj nové bytové výstavby zejména po roce 2000 – mimo jiné developerské projekty Zahrady Uhříněves v těsném východním sousedství Náměstí Smiřických, Sluneční Čtvrť (též Romance I) na jihovýchodním okraji města, rozsáhlá výstavba na severovýchodním okraji města mezi silnicemi do Netluk a Kralovic (označovaná někdy jako Romance II), výstavba západně od Nového náměstí v prostoru bývalé cihelny, Viladomy Uhříněves západně od nádraží či výstavba na severním okraji Uhříněvsi, v těsném sousedství obory (mimo jiné „Vilapark Uhříněveská obora‟).

Uhříněves byla založena nejpozději počátkem 13. stol. Kolem roku 1227 (dle mladšího falza) a znovu 1233 je uváděna jako majetek kláštera sv. Jiří. Roku 1292 zde doložena komenda templářů. Po zrušení templářského řádu (1312) se vlastníky stávají johanité. Za husitských válek byla Uhříněves církvi zabrána a dostala se do světských rukou (1436 zde uváděna tvrz). V letech 1579-1621 patřilo panství Smiřickým ze Smiřic a od roku 1622 až do konce feudalismu Lichtensteinům. 1639 zámek a větší část vsi vypálen Švédy. Kolem čtvrtiny 19. stol. byla vybudována císařská silnice z Prahy do Kutné Hory (ze silnice směrem na Prahu se následně stala hlavní rozvojová osa vsi) a roku 1871 železnice z Prahy do Vídně, což významně ovlivnilo hospodářský rozvoj Uhříněvsi, která se stává nejdůležitějším průmyslovým centrem Říčanska. Roku 1866 byla Uhříněves povýšena na městečko a roku 1913 na město. Roku 1974 připojena k Praze jako součást Prahy 10 s vlastním národním výborem; později městská část Praha-Uhříněves, od roku 2002 městská část Praha 22.

znak udělený privilegiem z roku 1914, navržený akademickým malířem Jindřichem Bubeníčkem, dnes znak městské části Praha 22; na věžích znaky Smiřických a templářů

Pivovarská restaurace č.p. 38, původně barokní vrchnostenský hostinec, údajně z roku 1739 (srpen 2017, srpen 2012)

č.p. 229 a č.p. 318 v ul. Přátelství (srpen 2010, září 2012)

pamětní deska malíře Jindřicha Bubeníčka na č.p. 187 v ul. Přátelství (leden 2008)

zástavba v ulici V potokách (září 2012)

domek datovaný 1924 – součást statku č.p. 20 v ul. U Starého mlýna (srpen 2012)

21 m vysoký železobetonový vodojem na východním okraji areálu Výzkumného ústavu živočišné výroby při ulici K Netlukám z roku 1963 (postavený pravděpodobně firmou Potravinoprojekt) slouží jako zdroj vody pro areál výzkumného ústavu i pro nedaleký dvůr Netluky; maximální obsah činí 60 m³, provozní obsah je 40-50 m³ vody (srpen 2012)

cedr v ul. K Netlukám (srpen 2012)

dřevěný kříž z roku 1822 na rozcestí tzv. horácké cesty (srpen 2010)

Náměstí Bratří Jandusů

Nepravidelný prostor po obou březích Říčanského potoka. Dle pravidelné západní strany šlo snad původně o prostornou zhruba čtvercovou lokační náves, zastřenou v jihovýchodní části pozdějšími přestavbami a vestavbami.

Severní straně náměstí, kdysi uzavřenou panským lihovarem, dnes dominuje škola č.p. 2. Západní stranu tvoří mimo jiné architektonicky pozoruhodná budova děkanství, sousední parní mlýn byl roku 2017 nahrazen bytovou novostavbou. Blok domů, který opticky vypadá jako jižní strana náměstí, ve skutečnosti však stojí v jeho ploše, zahrnuje mimo jiné dům č.p. 33, původně uhříněveskou školu, později radnici. (Severo)východní stranu náměstí uzavírá kostel Všech svatých. V ploše náměstí sousoší sv. Jana Nepomuckého.

historický pohled na severní stranu náměstí s později zbořeným panským lihovarem; vpravo zámek a kostel (ad Semanský)

škola č.p. 2, postavená v letech 1882-1884 na místě zrušeného lihovaru (srpen 2008)

bývalý Kolihův hostinec č.p. 3 roku 1910 (ad Uhříněves a okolí) – dům dodnes stojí, ale je výrazně přestavěn

domy č.p. 34 a č.p. 33 na jihovýchodní straně náměstí; č.p. 33 je škola z roku 1831 (pravděpodobně na místě původní dřevěné, založené Marií Teresií Savojskou v roce 1763), v letech 1884-2002 radnice, č.p. 34 je tzv. Sklenářova chalupa, později též sloužící pro potřeby radnice (srpen 2017)

pamětní deska malíře Otty Bubeníčka na č.p. 33; narodil se zde roku 1871 jako syn řídícího učitele (srpen 2008)

sousoší sv. Jana Nepomuckého od Matěje Václava Jäckla z doby kolem roku 1730; původně stávalo před kostelem (dle jiných názorů u mostu před farou), při stavbě silnice 1827 přesunuta na současné místo (srpen 2017, srpen 2008)

dnes již neexistující kamenný most přes Říčanku z roku 1827 (ad Uhříněves a okolí)

děkanství č.p. 21 (nemovitá kulturní památka)

Architektonicky neobvyklá budova děkanství se nalézá na rohu Náměstí Bratří Jandusů a ulice Přátelství. Na stavbě lze pozorovat jak doznívající klasicizující a historizující styly, tak inspiraci geometrickou secesí, kubismem a modernou. Na průčelí po stranách terasy dva keramické medailóny (vyrobené firmou RAKO Rakovník), představující Pannu Marii s dítětem a Krista Dobrého pastýře. Součástí chráněného areálu jsou i starší hospodářské budovy, stodola a ohradní zeď.

Současná budova byla postavena na místě starší fary (z roku 1717) podle návrhu architekta Rudolfa Stockara roku 1913. Památkově chráněn jako „urbanisticky i architektonicky harmonický soubor, který je v rámci Uhříněvsi jedním z nejlépe dochovaných celků původní zástavby; zároveň na území Prahy vzácně dochovaný doklad církevní stavby s rozsáhlým hospodářským zázemím.‟

podoba staré fary a jižní hospodářské budovy na kresbě z obecní kroniky z r. 1894; hospodářská budova dodnes dochována (ad Uhříněves a okolí)

děkanství z roku 1913

parní mlýn

Uhříněveský parní mlýn, zvaný pro odlišení od staršího – vodního – mlýna Nový, později dle majitele Egerův, stával uprostřed západní strany náměstí Bratří Jandusů. Postaven byl roku 1850 Františkem Kolihou. Poté ho vlastnil Jan Mencl a od r. 1932 Jaroslav Eger. 1937 mlýn vyhořel; údajně byl úmyslně zapálen na popud majitele jako pojistný podvod. Mlýn po požáru obnovil nový majitel Josef Laštovička. Ten ho provozoval až do znárodnění roku 1848, kdy byl mlýn uzavřen a nadále využíván jako sklad. Roku 1993 hlavní budova mlýna (č.p. 23) přestavěna na obchodní dům s nábytkem. Roku 2016 celý areál zbořen a nahrazen předimenzovaným rezidenčním komplexem „U Starého mlýna‟.

původní podoba parního mlýna (ad Uhříněves a okolí)

bývalý mlýn přestavěný na obchodní dům (č. p. 23), vpravo bývalé administrativní budova mlýna č.p. 22 (www.vodnimlyny.cz)

rezidenční komplex na místě zbořeného mlýna – projekt a stav v srpnu 2017

kostel Všech svatých (nemovitá kulturní památka)

Barokní jednolodní kostel v historickém jádru města. Průčelní věž staršího původu, vybavení interiéru převážně barokní. Na věži dva zvony – větší zvon sv. Václav a sv. Ludmila od zvonaře Tomáše Jaroše z roku 1552 a menší zvon sv. Jan Křtitel z roku 1685. Na kamenné terase kolem kostela - v ploše zaniklého hřbitova a při vstupním schodišti - soubor barokních soch (sv. Roch, sv. Florián, Panna Marie, sv. Šebestián a sv. František Xaverský). V severovýchodním rohu bývalého hřbitova kaple Božího hrobu. V opěrné zdi terasy jsou zvenčí přístupné 3 sklípky. Kromě vlastní stavby je hodnotný i dochovaný urbanistický kontext.

Původní kostelík byl postaven nejpozději johanity ve 14. stol., někteří autoři kladou vznik i do 13. stol. Nejstarší nepřímá písemná zpráva o uhříněveském kostelu (zmiňuje zdejší plebány) pochází z roku 1363, výslovně je zmiňován roku 1384. Pravděpodobně v 16. stol. byla k tomuto kostelu přistavěna hranolová věž. V letech 1740-43 byl starý kostel nahrazen novou barokní stavbou, ze starší stavby zůstala zachována pouze spodní část věže. Nový kostel stavěl říčanský stavitel Tomáš V. Budil, který je většinou považován i za autora projektu stavby; běkdy je však jako projektant uváděn i architekt Jakub Jiří Halířek. Na výzdobě interiéru se podíleli zejména Jan Petr Molitor a Ferdinand Ublacker. Současně s kostelem byla postavena i kostnice, dnes již zbořená. Hřbitov kolem kostela byl zrušen roku 1822. Barokní sochy kolem kostela, jejichž autorem je Jiří Jan Šlanzofský, pocházejí ze zrušeného mariánského sloupu v Kostelci nad Černými Lesy; na současné místo byly přeneseny roku 1905.

Kostel přes den otevřený.

celkový pohled na kostel od jihu (srpen 2012)

pohled od severovýchodu (srpen 2017)

vstupní věž kostela (srpen 2017)

odkryté starší architektonické prvky na přízemí věže - část renesančních sgrafit na severní straně a fragment původního, pravděpodobně renesančního portálu na jižní straně věže (srpen 2008, červen 2000)

kování bočních dveří kostela (srpen 2017)

vstupní portál a schodiště se sochami sv. Floriána a sv. Rocha (srpen 2017)

alianční erb Lichtensteinsko-savojský na průčelí kostela připomíná mecenášku přestavby kostela Marii Terezii Savojskou (srpen 2017)

interiér kostela (srpen 2017)

hlavní oltář z roku 1752 od sochaře a řezbáře Ferdinanda Ublackera s obrazem Všech svatých od J. P. Molitora (srpen 2012)

nástropní freska Nejsvětější Trojice s postavami čtyř evangelistů od J. P. Molitora v presbytáři (srpen 2012)

kazatelna od Ferdinanda Ublackera z roku 1752 (srpen 2012)

náhrobní deska Tomáše Kolmana, regenta a nejvyššího knihvedoucího knížete Savojského, zesnulého roku 1739 (srpen 2012)

v podvěží (srpen 2017)

náhrobní deska na vnější stěně kostela (foto Didi)

novobarokní kaple Božího hrobu z roku 1906, údajně vzniklá přestavbou barokní márnice; na mapě stabilního katastru však v těchto místech žádný objekt značen není (srpen 2017)

socha sv. Františka Xaverského, která stojí spolu se sochami P. Marie a sv. Šebestiána (které však v době návštěv opakovaně nebyly na svém místě) v jižní části terasy u kostela (srpen 2008)

kostelní terasa se „sklípky‟ (srpen 2012)

kříž na trojbokém soklu před kostelem (srpen 2008)

zámek s poplužním dvorem

Rozlehlý areál na terase nad pravým břehem Říčanky, v severním sousedství kostela. Vlastní patrový zámek (dnes č.p. 685) uzavírá západní stranu dvora; v přízemí dochovány renesanční klenby, v patře mladší trámové stropy. Severně na něj navazuje č.p. 686 a hospodářské budovy, uzavírající i severní stranu dvora. Jižní stranu dvora tvoří dvě samostatně stojící budovy – přízemní dvoukřídlé č.p. 684 a patrové trojkřídlé č.p. 1. Na východní straně na areál dvora navazuje nová výstavba areálu Výzkumného ústavu živočišné výroby.

Nejstarším objektem areálu je pravděpodobně č.p. 684, v němž lze předpokládat pozůstatky starší tvrze (doložené roku 1436) a snad i původní templářské komendy. Kdy vznikl při tvrzi hospodářský dvůr není známo, lze ho zde však předpokládat již ve středověku. Před rokem 1591 Jaroslavem Smiřickým vyzdvižen nový poplužní dvůr, v jehož areálu byla vystavěna i nová tvrz, někdy označovaná též jako panský dům (dnešní zámek); stará tvrz poté sloužila hospodářským účelům (1611 zde olejna, špýchar a maštale). Roku 1639 byla tvrz se dvorem vydrancována Švédy, záhy však byla částečně opravena. Součástí dvora byl i pivovar (vaření piva doloženo koncem 16. stol.; pivovarské sklepy se nacházely pod starým hřbitovem u kostela, začátkem 18. stol. postaven nový pivovar na jižním okraji vsi) a lihovar (zbořen 1883). Roku 1711, za Jana Adama Ondřeje z Lichtensteina, byla renesanční tvrz přestavěna na barokní zámek, snad dle projektu Františka Maxmiliána Kaňky. Poslední úpravy proběhly po roce 1791 dle projektu arch. Josefa Jägera. Zámek však sloužil převážně jen jako správní centrum panství, vrchnost sídlila jinde. V rámci pozemkových úprav získala v pol. 20. let 20. stol. areál Vysoká škola zemědělská a lesního inženýrství, od roku 1953 zde sídlí Výzkumný ústav živočišné výroby (www.vuzv.cz).

Dvě kresby areálu dvora z plánů uhříněveského panství z počátku 18. stol. od A. B. Klausnera. První kresba (datovaná do let 1715-1718) poměrně přesně sedí s mnohem mladším plánem stabilního katastru, pouze zde ještě není dnešní č.p. 1. Trojkřídlý objekt v sousedství kostela je pravděpodobně starou tvrzí. S velkou pravděpodobností ho lze ztotožnit s dnešním č.p. 684, přičemž jižní křídlo bylo později – údajně v souvislosti s přestavbou kostela – zbořeno. Objekt vlevo od kostela je pozdější (?) lihovar. Druhá kresba, která pochází z téže doby (1715), však té první neodpovídá; objevuje se zde navíc jakýsi drobný čtyřkřídlý objekt v těsném sousedství kostela (respektive kostelní zvonice, vlastní kostel není vidět; lze hypoteticky připustit, že zde došlo k nějaké chybě při překreslování a tento objekt je ve skutečnosti kostelem), chybí lihovar a samostatně stojící východní objekt je mnohem menší. Interpretaci ztěžuje problém s orientací; mapa, jejíž je tato kresba součástí, je orientována západem nahoru, při této orientaci kresby dvora by však zobrazená situace vůbec neodpovídala pozdějšímu stavu, takže se spíše zdá, že orientace mapy a orientace kresby není v souladu.

areál zámku a dvora na mapě stabilního katastru z roku 1841 (archivnimapy.cuzk.cz) a na současném leteckém snímku (www.mapy.cz)

pohled na zámecký areál od jihozápadu; vlevo vlastní zámek, vpravo č.p. 1 (srpen 2012)

východní průčelí a jihozápadní nároží zámku (srpen 2017)

kamenné desky na průčelí zámku - první informující o postavení panského domu roku 1591, druhá se znakem Zajíců z Házmburka; v minulosti byly, údajně ještě spolu s třetí deskou, se znakem Smiřických ze Smiřic, umístěny na bráně zámku (srpen 2017)

č.p. 684 – objekt ukrývající možná zbytky původní templářské komendy (srpen 2017)

č.p. 686, navazující severně na zámek (srpen 2017)

hospodářské budovy v severozápadní části dvora (srpen 2017)

pohled průjezdem v severním křídle dvora na budovu č.p. 1, zámek a budovu č.p. 686; v pozadí kostel Všech svatých (srpen 2017)

pohled do míst, kde stávalo východní křídlo dvora (srpen 2017)

„zámeček‟ č.p. 240

Novobarokní vila na jihovýchodním okraji Uhříněvsi, při křižovatce silnic do Říčan, Královic a Netluk. Vila obklopena menším parkem. Součástí areálu i vlastní vodárenská věž.

Vilu si nechal na místě bývalé cihelny postavit roku 1900 Ferdinand Böhm z Bawenbergu, ústřední ředitel a hospodářský rada lichtensteinských panství. Autorem původního projektu byl František Hošek, roku 1910 byla rozšířena Aloisem Jenšovským. V 80. letech 20. stol. využívána jako domov pro matky s dětmi, poté hotel.

Nepřístupno

vila od severozápadu (srpen 2012)

vjezdová brána do areálu „zámečku‟ (srpen 2012)

vodárenská věž z roku 1914 dle projektu Aloise Jenšovského (srpen 2012)

pomník při ohradní zdi „zámečku‟, připomínající Jana Kubelku a řecko-římského zápasníka - olympionika Vladimíra Vávru, kteří zde zahynuli při automobilové havárii 26. 12. 1932 (srpen 2012)

Náměstí Smiřických

Drobný zhruba obdélný prostor jižně od kostela. Jeho roli v urbanistickém vývoji Uhříněvsi nelze jednoznačně interpretovat; nelze zcela vyloučit, že jde o východní část kdysi jednotné rozlehlé lokační návsi, až později oddělenou od dnešního náměstí Bratří Jandusů. Zatímco jižní a východní stranu tvořilo několik statků, západní stranu de facto zahrada Pivovarské restaurace. Severní stranu uzavírá stará kovárna (č.p. 43), která však je „otočená“ nikoli do náměstí, ale do dnešní ulice Přátelství.

vila Rathouských č.p. 39 na jižní straně náměstí s původní vjezdovou bránou do dvora (srpen 2012)

vila Semanských č.p. 290 z roku 1909, původně výměnek k sousednímu č.p. 42, na východní straně náměstí (srpen 2012)

kovárna č.p. 43, připomínaná roku 1738, v době „rekonstrukce‟ a poté (listopad 2005, srpen 2008, srpen 2017)

barokní kovárna před rokem 1910 (ad Semanský)

sokolovna č.p. 201

Budova sokolovny a divadla stojí v ulici K Sokolovně jižně od kostela. Stará sokolovna, tvořící dnes jižní část komplexu, byla postavena roku 1896 dle plánů Eduarda Sochora. Roku 1931 byla podle plánů arch. Františka Jiřiny (dle jiných autorů Vladimíra Kredby) přistavěna severní část, zvaná Nová sokolovna, od počátku však sloužící především jako biograf a divadelní sál. V letech 2007-2009 proběhla kompletní rekonstrukce staré sokolovny, sloužící dodnes potřebám uhříněveského Sokola (www.sokoluhrineves.cz) a přestavba „nové sokolovny‟ na Divadlo U22 (www.divadlou22.cz).

fotografie staré sokolovny před přístavbou nové části (ze staré pohlednice)

stará sokolovna dnes (srpen 2017, srpen 2008)

divadlo před přestavbou (srpen 2008)

dnešní podoba divadla (srpen 2012)

pamětní deska padlým legionářům – Sokolům, odhalená na budově „nové sokolovny‟ v roce 1934, při přestavbě divadla sňata a roku 2012 umístěna do interiéru sokolovny (srpen 2008)

pivovar

Areál na jižním okraji Uhříněvsi kolem čtvercového dvora.

Původní pivovar se nacházel v areálu uhříněveského dvora u zámku. Současný pivovar byl postaven na začátku 18. stol. (před rokem 1712; pravděpodobně však později, než je „oficiálně‟ uváděný rok 1705) stavitelem Kristiánem Menedi. Už od počátku měl zhruba současnou podobu, tedy budovy rozložené kolem čtvercového nádvoří, jak dokládá plán Uhříněvsi z roku 1715. Pivovar byl panský. Od roku 1877 působil v pivovaru jako sládek a nájemce Alois Tichý, který pivovar roku 1884 od Lichtensteinů odkoupil. Alois Tichý pivovar zmodernizoval a koncem 19. stol. v něm zřídil parní provoz, s čímž souvisela i přestavba celého areálu dle projektu firmy Josefa a Matěje Blechy. V době první republiky zde kromě piva i výrova sodovky, malinovky a citronády, významná též produkce sladu nejen pro vlastní potřebu, ale i jako prodejního artiklu. Rodině Tichých, od roku 1921 (?) spolu s Eduardem Zemanem, patřil pivovar až do roku 1948, kdy na něj byla uvalena národní správa. Roku 1949 byl zrušen, nadále sloužil jako sklady. Vaření piva zde bylo obnoveno dědici původních majitelů roku 2015; ne však ve staré varně, ale v prostoru bývalé stáčírny (www.upiva.cz).

historická pohlednice pivovaru (www.upiva.cz)

správní budova pivovaru č.p. 37 v severozápadním rohu areálu (srpen 2017, srpen 2008)

sgrafitová výzdoba na správní budově pivovaru (srpen 2017)

č.p. 218 – jižní a jihovýchodní část areálu (srpen 2017, srpen 2012)

pivovarský komín z roku 1902 (srpen 2017)

č.p. 219 – jihozápadní část areálu (srpen 2008, srpen 2017)

kamenný objekt na nádvoří pivovaru (srpen 2017)

novorenesanční vila p. Tichého č.p. 245 v jihozápadním sousedství pivovaru, postavená roku 1900 dle plánů Josefa Blechy, a dřevěný altán na její zahradě (srpen 2012)

náměstí Protifašistických bojovníků

Prostor křižovatky ulic Přátelství, U Starého mlýna a Semanského v západním sousedství historického centra byl vždy důležitou křižovatkou. Náměstí vzniklo koncem 19. stol. Dominuje mu budova bývalé občanské záložny, na níž bývala pamětní deska připomínající osvobození města Rudou armádou (dnes uložena v uhříněveském muzeu).

bývalá občanská záložna č.p. 78 z let 1926-27 dle projektu Oldřicha Tyla (srpen 2012); pamětní deska připomínající osvobození Uhříněvsi Rudou armádou, dříve umístěná na budově, dnes uložena v místním muzeu

nájemní dvojdům č.p. 102 a 143 z roku 1898 dle plánů Jana Křováka na jihozápadní straně náměstí (srpen 2010)

synagoga č.p. 79

Přízemní obdélná pozdně klasicistní budova v ul. Přátelství severně od náměstí Protifašistických bojovníků. Na budově pamětní desky připomínající oběti holocaustu v českém a anglickém jazyce.

Synagoga byla postavena roku 1848. Byla v ní též škola a byt duchovního. Bohoslužby se tu konaly do roku 1940, kdy byla nacisty uzavřena. Po válce již vzhledem k téměř úplnému zániku zdejší židovské komunity nebyla obnovena, roku 1949 byla změněna na prádelnu. V pol. 90. let byla vrácena Židovské obci a opravena, dnes je pronajímána ke komerčním účelům.

historická fotografie synagogy (z infotabule naučné stezky)

synagoga po opravě, v průběhu let (srpen 2010, srpen 2012, srpen 2017)

pamětní deska obětem holocaustu z roku 2000, spolufinancovaná londýnskou reformní synagogou Finchley, která má trvale zapůjčený historický svitek Tóry z Uhříněvsi (srpen 2010)

kanál

Zhruba kilometr dlouhý vodní kanál protínající jižní část Uhříněvsi začíná pod rybníkem Vodice. Nacházejí se na něm vodní nádrže Malá Vodice, Nadýmač II, Nadýmač I a Cukrovarský rybník neboli Nádržka. Ve střední části je zatrubněn. Pod Cukrovarským rybníkem se jeho vody opět spojují s Říčanským potokem.

Kanál byl vybudován pravděpodobně v souvislosti s rybniční soustavou u Uhříněvsi, jejíž vznik bývá kladen nejpozději do 16. stol. Tehdy pokračoval z dnešního prostoru Náměstí Protifašistických bojovníků zhruba v trase dnešní třídy Přátelství dále k severovýchodu, kde napájel rybníky, nacházející se na rozvodí Říčanského a Pitkovického potoka mezi Uhříněvsí, Petrovicemi a Dolními Měcholupy (zhruba v místech dnešního Husova náměstí a kontejnerového terminálu); takto je zakreslen ještě na plánu Uhříněvsi z roku 1806. Pravděpodobně od 17. stol. sloužil též k pohonu vodního mlýnu (snad v té souvislosti byl zřízen na počátečním úseku kanálu rybník Nadýmač). Někdy v 1. pol. 19. stol. byla severní větev kanálu zrušena a kanál byl ukončen spojkou v místech dnešního Cukrovarského rybníku (vyznačenou také již na starších mapách). Po postavení Uhříněveského cukrovaru se stal kanál jedním z důležitých zdrojů vody právě pro něj. V polovině 20. stol. byl Nadýmač rozdělen hrází na dva menší rybníky, později nazývaná Nadýmač I a Nadýmač II (číslováno proti proudu!). V letech 2009-2010 bylo okolí rybníků Vodice a Nadýmač parkově upraveno, parková úprava okolí Cukrovarského rybníku se chystá.

Malá Vodice (srpen 2012)

rybník Nadýmač (srpen 2012)

dřevěná lávka u Nadýmače z roku 2005 (srpen 2012)

průtok kanálu uhříněveskou zástavbou (září 2012)

Starý mlýn č.p. 19 (nemovitá kulturní památka)

Renesanční, barokně upravená stavba v zahradě mezi ulicí U Starého mlýna a vodním kanálem (který dříve sloužil jako náhon na mlýn, ale dnes ho míjí). Patrové obdélné stavení s volutovým štítem, k jehož východnímu boku přistavěna hranolová věž. V jednom ze slepých oken v patře novodobá freska znázorňující chlapce vyhlížejícího z okna. V mlýnu částečně dochováno původní mlýnské zařízení.

Původ stavby je obestřen řadou otazníků. Vzhledem k tomu, že při rekonstrukci nebyly nalezeny žádné středověké prvky, lze téměř vyloučit tradovaný středověký původ. Věž byla postavena pravděpodobně koncem 16. stol. Shoda však již není na stáří přilehlé budovy – někteří autoři ji považují za současnou s věží, někteří za mladší. Předpokládá se, že stavba nebyla od počátku mlýnem, což se opírá o skutečnost, že pro vodní kolo a vyústění náhonu byla věž dodatečně podkopána a upravena. Existují dvě teorie o původním účelu stavby – vodárna a tvrz. Tvrz nepovažuji vzhledem k poloze a historickým okolnostem za pravděpodobnou. O vodárnu by jít mohlo, avšak i vodárny používaly v té době vodní kolo a potřebovaly nějaký přívod vody, takže otázku druhotného umístění těchto prvků to neřeší… Přestavba objektu na mlýn je datována různými autory do širokého rozmezí od počátku 17. stol. až do počátku 18. stol. Panský mlýn v Uhříněvsi je opakovaně zmiňován v inventářích panství nejpozději od roku 1618; tyto zprávy jsou s velkou pravděpodobností, nikoli však stoprocentní jistotou, ztotožňovány právě s tímto objektem, neb jiný mlýn v Uhříněvsi není znám. Na plánu Uhříněvsi z roku 1715 je zakreslena budova mlýna již v dnešní podobě, včetně rybníku Nadýmač, jehož založení se dává do souvislosti právě s mlýnem, avšak jako mlýn budova není označena. Trám mlýnské stolice je datován do roku 1727, vzhledem k výše uvedenému však považuji tento rok spíše za rok nějaké zásadnější přestavby, změny technologie (při níž mohlo právě dojít k podkopání věže), než za rok vzniku mlýna. Mlýn měl rozsáhlé svobody, mimo jiné byl osvobozen od přechovávání a přenocování vojska, od konání přípřeže a roboty, od kontribuce… (dle zákupního listu z roku 1739). Ještě ve 2. pol. 19. stol. měl mlýn renesančně barokní podobu, jak dokládá jeho malba od Jindřicha Bubeníčka z roku 1875. Pravděpodobně v 80. letech 19. stol. zakoupila mlýn uhříněveská Spolková rolnická továrna na cukr, která ho nechala přestavět do podoby, známé z nejstarší dochované fotografie, otištěné v Semanského popisu Uhříněvsi; tedy bez většiny architektonických detailů. Zprávy se rozcházejí v tom, zda byl mlýn v této době využíván k obytným účelům pro pracovníky cukrovaru či se v něm dále mlelo (údajně až do roku 1918). Každopádně dle pamětníků se zde ještě okolo roku 1920 příležitostně šrotovalo. Během 2. světové války zde byly vulkanizační dílny. Roku 1966 zakoupili bývalý mlýn ve velmi špatném stavu manželé Pirklovi, kteří následně provedli jeho kompletní rekonstrukci. Při ní byl mimo jiné obnoven dříve přezděný volutový štít a věž byla dostavěna o třetí, dřevěné, patro zachycené údajně na již zmíněné Klausnerově mapě z roku 1715 (což je sporné - viz kresba níže).

půdorys mlýna na mapě stabilního katastru z roku 1841 (archivnimapy.cuzk.cz) a současný letecký snímek (www.mapy.cz)

historické pohledy na mlýn (Klausnerova mapa Uhříněvsi 1715, Semanský 1910)

Starý mlýn (prosinec 1999, srpen 2012)

bývalý cukrovar

Z rozlehlého areálu cukrovaru, který se nalézal mezi ulicí Přátelství a Říčanským potokem na pomezí historického jádra Uhříněvsi a tzv. Nádražní čtvrti, dochovány pouze dvě budovy. V jedné z nich, bývalých cukrovarských konírnách, dnes mimo jiné Uhříněveské muzeum a knihovna. K areálu cukrovaru patřil i Cukrovarský rybník – viz výše. Jinak se v prostoru bývalého cukrovaru dnes nachází východní část Nového náměstí.

„Spolková rolnická akciová továrna na cukr v Uhříněvsi‟ byla založena roku 1868. Vznikl na části knížecí bažantnice (dnes zvané Obora), která byla pro ten účel od knížete Lichtensteina odkoupena. Od počátku se potýkala s nedostatkem vody, a tak byla kromě vlastních studní a využití „mlýnského‟ kanálu vybudována i vlastní vodárna čerpající vodu z Podleského rybníka. Cukrovar měl i vlastní železniční vlečku. Pracoval do roku 1968, poté sloužil především jako skladový areál. Zbořen byl roku 2000. Malé muzeum v jednom z dochovaných objektů bylo slavnostně otevřeno roku 2002, pravidelný provoz je od roku 2003. Muzeum uchovává mimo jiné i kovovou schránku s listinami a mramorovou desku, připomínající založení cukrovaru a vyzvednutí při jeho demolici.

celkový pohled na cukrovar; budova vlevo dosud stojí (ad Semanský)

jiná historická fotografie cukrovaru; před rokem 1910 (ad Uhříněves a okolí)

č.p. 192 (srpen 2010, srpen 2015)

č.p. 1251 – původně cukrovarské konírny, dnes knihovna a muzeum (prosinec 2003)

z expozice muzea (září 2015)

Nové náměstí

Nové centrum Uhříněvsi, vzniklé částečně na místě zbořeného cukrovaru. Urbanistický koncept náměstí vytvořil Petr Starčevič. Dominantou je nová radnice v severovýchodním rohu náměstí z roku 2002.

radnice č.p 1250 z roku 2002 dle návrhu Eduarda Cífky a Miroslava Lexy; ve věži umístěna polokruhová zasedací místnost (srpen 2010)

školní jídelna z roku 2000 – nejstarší novostavba v areálu bývalého cukrovaru (srpen 2015)

další zástavba Nového náměstí – č.p. 1370 a č.p. 1257 (leden 2008)

Strom dětí - lípa vysazená 13. dubna 2011 u příležitosti Dne Země dětmi z místních škol, pořízení lípy bylo financováno ze školní soutěže ve sběru starého papíru (srpen 2012)

nádraží

Areál železničního nádraží se rozkládá v severní části Uhříněvsi. Dominantami je výpravní budova v pseudotyrolském stylu (č.p. 262) a stará věžovitá nádražní vodárna (č.p. 165). Původní výpravní budova, která stávala o něco jižněji, byla zbořena bez náhrady někdy na přelomu let 2006 / 2007. V současné době má nádraží šest dopravních a jednu manipulační kolej. Z nádraží v minulosti vycházelo minimálně šest vleček, z nichž některé již zanikly (vlečka do bývalého cukrovaru, cihelny či hospodářského družstva); v současné době existují tři vlečky, z nichž nejvýznamnější je vlečka do kontejnerového terminálu Metrans, který je údajně největším vnitrozemským kontejnerovým překladištěm ve střední a východní Evropě.

Trať Praha – České Budějovice – Vídeň, původně označovaná jako Dráha císaře Františka Josefa, byla dána do provozu v prosinci 1871. Vlaky zde zastavovaly od samého počátku. Oficiální název zastávky byl původně Uhřiněves s krátkým i, i přes protesty městské rady ke změně došlo až roku 1924 (s odůvodněním, že v seznamu obcí vydaném c.k. ústřední statistickou komisí ve Vídni je Uhříněves). Roku 1915 či 1916 (údaje se rozcházejí) byla postavena cca 200 m severozápadněji od původní výpravní budovy výpravní budova nová. Rozsáhlá přestavba zejména kolejové části (nástupiště atd.) v letech 2006-08 v souvislosti s budováním železničního koridoru Praha – České Budějovice.

výpravní budova č.p. 262, shodná s výpravní budovou v Hostivaři (srpen 2010)

původní kryté nástupiště, nesené ozdobnými litinovými sloupy (srpen 2010)

vodárna č.p. 165 – dle typologie rakouských drah, architekt snad Antonín Jüngling –´sloužila jako zdroj vody pro parní lokomotivy, provoz ukončila se zánikem parní trakce na této trati; zde k ní ještě atypicky přistaven malý domek (srpen 2010)

nástupiště (leden 2008, srpen 2010)

dnes již zaniklé staré nádraží v původní podobě a nedlouho před jeho zbořením (Praha a železnice; prahamhd.vhd.cz)

„Nádražní čtvrť‟

Vilová čtvrť v severní části Uhříněvsi, mezi železniční tratí a Oborou; dříve též někdy Nová Čtvrť. Vznikla na přelomu 19. a 20. stol. Od historického jádra byla oddělena areálem cukrovaru; dnes novou výstavbou v okolí Nového náměstí. Nejstarší ulicí celé čtvrti (nepočítaje původní císařskou silnici, dnešní ulici Přátelství) je ulice Lidická, která vznikla současně s uhříněveským nádražím, nejstarším objektem pak dnešní restaurace U Velké Prahy, zakreslená již na mapě 3. vojenského mapování. Ve 2. pol. 20. stol. vzniklo proti nádraží menší panelové sídliště.

secesní dvojdům č.p. 264 a 266 z roku 1904 dle plánů Josefa Smolíka a Karla Lehovce proti nádraží (srpen 2017)

č.p. 273 – vila knížecího inženýra Antonína Mazáče dle jeho vlastního projektu z roku 1905, od roku 1911 správcovský dům lichtensteinského panství, kombinující historické slohy a secesi; nemovitá kulturní památka zahrnuje kromě vlastní budovy i zahradu s altánem a historické oplocení (leden 2008)

historický snímek vily č.p. 273 z doby krátce po jejím postavění (ad Semanský) – zajímavá je na něm zejména skutečnost, že není nárožní parcelou; ulice Vačkářova zjevně vznikla až později, nepovedlo se mi však zjistit kdy; na mapách z období 2. světové války je již zakreslena

obchodní a nájemní dům č.p. 309 z roku 1912 od Vojtěcha Tichého, inspirovaný severskou renesancí, v ulici Přátelství (leden 2008)

Husovo náměstí

Protáhlé severojižní prostranství podél ulice Přátelství v nejsevernější části obytné zástavby Uhříněvsi. Zatímco západní stranu lemují reprezentativní budovy bývalého Legionářského domu a tzv. Husovy kaple, východní strana není nijak architektonicky ohraničená. Plocha parkově upravená. Náměstí vzniklo v době 1. republiky a pravděpodobně nebylo nikdy v úplnosti dokončeno. Park zřejmě starší; vysazován byl údajně již v době 1. světové války.

Severní část náměstí (park) se rozkládá v místech Dvojhrázného rybníka – voda do něj byla přiváděna kanálem z Říčanky, odtékala na dvě strany; jednak zpět do Říčanky, jednak do Pitkovického potoka v povodí Botiče. Rybník zanikl někdy na přelomu 18. a 19. stol., po východní hrázi de facto vede ulice Přátelství.

tzv. Husova kaple (modlitebna Českobratrské církve evangelické) č.p. 378 z let 1923-24 podle architektonického návrhu Matěje Blechy (srpen 2010)

Legionářský (Památkový) dům, postavený v letech 1923-25 dle projektu Karla Rathouského na památku padlým v 1. sv. válce (ad Uhříněves a okolí) a jeho dnešní podoba (srpen 2010); do roku 1956 zde byla pamětní síň, připomínající nejen legionáře, ale i historii Uhříněvsi obecně (dnes obřadní síň), v patře nad schodištěm dvě pamětní desky se jmény padlých a nezvěstných

detail výzdoby vstupních dveří Legionářského domu se znakem Uhříněvsi (srpen 2010)

park ve střední části náměstí (srpen 2010)

památník obětem 2. světové války v parku (srpen 2010)

park v severní části náměstí, v místech bývalého rybníku (srpen 2010)

škola U obory č.p. 630

Škola v nejsevernější části Uhříněvsi, při Uhříněveské oboře. Otevřena byla roku 1934, když starší škola na náměstí Bratří Jandusů již kapacitně nedostačovala. Roku 1942 byla vyklizena a využívána jako ubytovna Hitlerjugend, v květnu 1945 zde na krátkou dobu zřízeno velitelství gardové tankové brigády Rudé armády. Od té doby opět slouží jako škola. Roku 2001 se dočkala přístavby tělocvičny, roku 2011 přibylo jižní křídlo s novými učebnami a kabinety (www.zsuobory.cz)

budova školy po dostavbě jižního křídla (září 2012)

socha Jana Amose Komenského od akademického sochaře Štursy – v majetku Muzea J. A. Komenského, v prostoru před budovou školy (postupně na dvou různých místech) stála v letech 1996-2013 (září 2005, září 2012), v současné době umístěna v atriu Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy

Zajímavosti, poznámky:

Ø Místní pověst mluví o podzemní chodbě ze zámku do kostela sv. Markéty u Kralovic.

Ø U Uhříněvsi směrem k Bernicím byly v minulosti údajně pokusy o hornickou činnost; Antonín Semanský zde v roce 1910 zaznamenal pomístní jméno V šachtách a propadávající se půdu.

Ø Na mapě stabilního katastru (1841) je farní kostel uváděný jako St. Wenzl (Sv. Václav), jde však zjevně o chybu, i ve starších materiálech (např. Schallerova topografie z roku 1788) je psaný jako kostel Všech svatých.

Ø V Uhříněveském kostele se dochoval velmi cenný chrámový hudební archiv. Obsahuje notové záznamy z období více jak 200 let. Velmi cenné jsou mimo jiné chrámové úpravy italských oper z 2. pol. 18. stol., zajímavé jsou i vlastní stavby kantorů Václava Josefa Moravce a Josefa Tomáše Červenky z téhož období. Nacházejí se zde však záznamy skladeb až do roku 1964.

Ø Koncem 19. stol. byla v pivovarské zahradě střelnice. Vcházelo se do ní přes dvůr č.p. 40.

Ø Na jaře 1942 se v domku podplukovníka Nováka v dnešní Lidického ulice, ukrývali parašutisté, připravující zde atentát na říšského protektora Heydricha.

Ø Kromě Oty Bubeníčka jsou uhříněveskými rodáky též malíři Josef Votruba (1889), František Aron (1895), Pavel Genza (1958), fotograf Vlastimil Malý (1930), herec J. František Čížek (1820), hudební skladatel a vojenský kapelník Jan Gotvald (1869) a hokejista Karel Gut (1927).

Literatura:

- kol.: Uhříněves a okolí (Praha 2003)

- Antonín Semanský: Paměti městyse Uhříněvsi a okolí (Praha 1910)

- Dalibor Prix a kol.: Umělecké památky Prahy; Velká Praha M-Ž (Praha 2017)

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 5. díl (Praha 2002)

- kol.: Encyklopedie českých tvrzí III - S-Ž (Praha 2005)

- František Kašička, Bořivoj Nechvátal: Středověké tvrze a hrádky při východním okraji Pražského území – Staletá Praha XX (Praha 1990)

- Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Praha 1999)

- Pavel Vlček, Petr Sommer, Dušan Foltýn a kol.: Encyklopedie českých klášterů (Praha 1997)

- Pavel Vlček: Ilustrovaná encyklopedie českých zámků (Praha 2001)

- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - P-S (Praha 2003)

- Milan Polák: Praha a železnice (Praha 2005)

- Pavel Juřík: Lichtensteinové – historie a sídla knížecího rodu (Praha 2015)

- František Holec: Kronika královské Prahy a obcí sousedních, díl IV. (Praha 1996)

Web:

- oficiální stránky městská části - www.praha22.cz

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Uhříněves

- památkový katalog - http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&cadastralArea=Uh%C5%99%C3%ADn%C4%9Bves&presenter=ElementsResults

- farnost Uhříněves - http://uhrineveska.farnost.cz/Kostely/Farni-kostel-Vsech-svatych-v-Uhrinevsi

- vodní mlýny, Starý mlýn - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/5181-stary-mlyn

- vodní mlýny, parní mlýn - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/3862-parni-mlyn-v-uhrinevsi-mlyn-eger

- vodárenské věže; vodárna VÚŽV - http://www.vodarenskeveze.cz/Praha_Uhrineves/Praha_Uhrineves.html

- vodárenské věže; Böhmova vila - http://www.vodarenskeveze.cz/Praha_Uhrineves_03/Praha_Uhrineves_03.html

- hrady.cz; zámek - http://www.hrady.cz/?OID=1172

- hrady.cz; kostel – http://www.hrady.cz/?OID=1176

- hrady.cz; synagoga - http://www.hrady.cz/?OID=8056

- pražské železniční stanice - http://prahamhd.vhd.cz/Draha/uhrineves.htm

- Spolek pro vojenská pietní místa - http://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2816-praha-22/

další místa v okolí (mapa) / Praha / rejstříky

srpen 2017