LÁDVÍ

k.ú. Ďáblice, dnes též Kobylisy (Pražská plošina / Praha)

Převážně zalesněný vrch v severní části Prahy (359 m n. mm).

Dva kilometry dlouhý buližníkový hřbet zhruba západovýchodního směru, rozbrázděný řadou větších či menších lomů. Největší dva lomy v severním úbočí – jeden dnes chráněn jako přírodní památka, ve druhém areál zdraví a oficiální piknikové místo. Střední část porostlá převážně dubohabrovým lesem (tzv. Ďáblický háj, cca 70 ha). Na vrcholu měřická věž, vodojem a telekomunikační věž. Východní část spíše stepního charakteru. Nejvýchodnější konec hřebene tvoří buližníková skála s křížem, pod níž hvězdárna a níže ve svahu bývalý ovčín. Mezi ovčínem a křížem starý sad, severně od něj na okraji Ďáblic parková výsadba a další hřiště. Třetí areál zdraví na pomezí lesní a stepní části hřebene, kde i v bývalých lomech několik jezírek (tzv. Ďáblická jezírka). Západní část hřebene tvoří rekultivovaná plocha po rozsáhlé pískovně (těžil se v ní štěrk naplavený sem třetihorní řekou – viz poznámky). Ládví je z větší části obklopeno zástavbou (Ďáblice, Sídliště Ďáblice, Kobylisy, Horní Chabry), pouze na severní straně dosud přechází do luk a polí. Západním směrem buližníkový hřeben pokračuje jako Čimický háj. Sedlem mezi Ládvím a Čimickým hájem (318 m n. m.) prochází „císařská˝ silnice z Prahy do Litoměřic, respektive Mělníka (dnes silnice č. 608).

Buližníky vznikly jako usazeniny starohorního moře. Ve druhohorách byl hřeb Ládví po dobu cca 5 miliónů let ostrovem v moři, což dokládají stopy příboje v chráněném lomu. V době kamenné využívaly Ládví coby nejvýraznější vyvýšeninu v okolí tlupy lovců jako pozorovací stanoviště a zřejmě využívali i zdejší tvrdý kámen na výrobu nástrojů. Četné nálezy nástrojů (vyráběné především z valounů křemene) ve východní části hřebene pocházejí především ze středního a mladšího paleolitu a z neolitu; pro období středního paleolitu, kdy se zde pohybovali neandrtálci, patří Ládví k nejvýznamnějším nalezištím v Čechách. Kámen se na Ládví těžil po staletí, dva velké lomy v severním úbočí byly otevřeny ve 20. letech 20. stol. (ukončení jejich činnosti je nejasné; většinou se uvádí, že byly funkční až do 40. či dokonce 50. let, ale nezdá se mi moc pravděpodobné, že by existoval činný lom v těsném sousedství jednoho z hlavních geodetických bodů). Kámen byl využíván pro stavební účely a na výrobu štěrku. Zároveň jsou však doklady, že Ládví (patřící k panství Ďáblice) nebylo nikdy zcela odlesněno. V 1. polovině 20. století byla na západním konci hřebene rozsáhlá pískovna, později zavezená komunálním odpadem a v 80. letech rekultivovaná (osázená převáženě jehličnatým lesem) Ve 30. letech 20. stol. byla na vrcholu Ládví postavena měřická věž, v 50. letech na východním ostrohu hvězdárna. V 80. letech došlo k rekultivaci a zalesnění pískovny na západním konci hřebene.

Ládví od východu

pomník padlých při Pražském povstání v květnu 1945 na západní části hřebene

buližníkové skalky a lomy ve vrcholových partiích Ládví

zvláštní balvan ve vrcholové partii, připomínající valouny v přírodní památce

křemenná žíla

cosi ve vrcholových skalách – dle podoby a symbolu „kolovratu“ lze soudit na nějaký „novopohanský oltářík“

porost ve vrcholových partiích Ládví

dubohabřiny se silným zmlazením na jižním úbočí hory

skála na jižním úbočí

lavičky

vysílač na vrcholu kopce

vrcholové razítko

západnější lom v severním úbočí hory

areál zdraví s oficiálním piknikovým místem v lomu

skalky na severním úbočí

dětské hřiště ve střední části hřebene, nedaleko jezírek

péče o ptactvo v lesoparku

východní nezalesněná část hřebene

hříště na severovýchodním okraji hřebene, při ulici Květinová

buližníkové skály u hřiště

sad nad ovčínem, na východním konci hřebene

nové stromořadí na severním úpatí Ládví – od lesa k ďáblické ulici Buližníková

přírodní památka Ládví

Jako přírodní památka (0,62 ha) je chráněn východnější ze dvou velkých buližníkovývh lomů na severním úbočí hřebene. V západní stěně lomu je odkryta příbojová kapsa s ohlazenými valouny buližníku, z nichž největší má přes 2 metry, a s bělošedým jílem, který obsahuje mikroskopické fosilie tehdejšího mořského planktonu - jednobuněčných dírkovců (deset odtud popsaných druhů zatím nebylo nalezeno nikde jinde na světě), vzácně i úlomky ústřic a červů. Tato kapsa vznikla v období křídy (před cca 98 – 93 milióny let), kdy bylo Ládví ostrovem.

Území je jako ojedinělý doklad činnosti druhohorního moře chráněno od roku 1982.

horní hrana lomu

západní strana lomu s příbojovou kapsou

valouny ohlazené druhohorním příbojem

jižní a východní stěna lomu

dno lomu s mokřinami; zde žijí některé zajímavější druhy brouků či mlžů

měřická věž

Železobetonová válcová věž ve zděném ohrazení stojí na vrcholu hřebene. Byla vybudována jako jedna z prvních věží Základní trigonometrické sítě roku 1936. Uvnitř věže je kámen trigonometrického bodu 1. řádu. Nepřístupná.

měřická věž

měřická věž ještě s dřevěnou nástavbou na střeše (bonacina.cz)

ohrazení měřické věž

Ďáblická jezírka

Několik menších zatopených lomů ve východní části hřebene, na pomezí zalesněné a nezalesněné části. Významný biotop obojživelníků (zejména čolků a skokanů hnědých). V posledních letech v průběhu roku vysychají.

západní jezírko, toho času bez vody

východní jezírko se zajímavě vyhlazenými skalami

Ďáblická hvězdárna (č.p. 768)

Stavba se dvěma pozorovacími kopulemi stojí pod buližníkovou skálou na východním konci hřebene (327 m n. m.). V traktu mezi kopulemi kancelářské zázemí hvězdárny, návštěvnické zázemí, přednáškový sál. V chodbě malá výstava o astronomii a hvězdárně. Přístupná pro veřejnost v době astronomického pozorování či přednášek. Opodál východním směrem ještě třetí, osamocená pozorovací kopule, toho času nevyužívaná.

Hvězdárna byla založena ďáblickým hvězdářským kroužkem pod vedením Zdeňka Corna, který se zformoval v roce 1952. Stavba hvězdárny zahájena roku 1954. Probíhala svépomocí, s použitím panelů zbylých ze stavby prvního panelového domu v Praze. Odborným poradcem byl známý popularizátor astronomie dr. Hubert Slouka. 1956 dokončena pozorovací kopule o průměru 5,27 m (dnešní východní) s přednáškovým sálem a knihovnou. V kopuli byl osazen zrcadlový dalekohled o průměru 40 cm., v té době 2. největší dalekohled v Československu, na originální dalekohledové montáži systému Coudé. Dalekohled byl konstruován známým výrobcem astronomické optiky profesorem Gajduškem snad někdy ve 2. polovině 40. let. Byl ve vlastnictví České astronomické společnosti, určený údajně pro Štefánikovu hvězdárnu na Petříně, kde však nenašel využití. V první polovině padesátých let byl proto vystaven v Národním technickém muzeu a po vybudování hvězdárny Ďáblice byl díky spolupráci s dr. Sloukou umístěn zde. Na přelomu 50. a 60. let byla přistavěna druhá pozorovací kopule (západní) o průměru 5 m, do níž byly později osazeny dalekohledy - čočkový o průměru 19 cm a zrcadlový o průměru 30 cm - převezené ze soukromé hvězdárny v té době již zesnulého lékárníka Františka Fischera v Podolí. Jako lidové hvězdárna fungovala do roku 1969, kdy se stala pobočkou pražské Štefánikovy hvězdárny. Parkové výsadby v okolí hvězdárny pocházejí ze 60. let. V roce 1970 přibyla třetí, o samotě stojící pozorovací kopule o průměru 3,5 m, vyrobená původně pro jakýsi mimopražský astronomický kroužek (snad Kolín?) a po jeho zániku převezená sem. V té době však vypadala jinak, než dnes, šlo o celoplechovou stavbu na nožičkách; kdy a proč byla přestavěna do současné podoby se mi zatím nepodařilo zjistit. V Ďáblicích pravděpodobně tato kopule nikdy nebyla používána. Na přelomu 20. a 21. století došlo k celkové modernizaci hvězdárny.

Ďáblická hvězdárna

dalekohled, vyrobený prof. Gajduškem, ve východní kopuli

dalekohledy z pozůstalosti F. Fischera v západní kopuli

expozice v objektu hvězdárny

třetí kopule v původní (foto z expozice hvězdárny) a dnešní podobě

vyhlídka (Na Vyhlídce)

Buližníková skála v sousedství hvězdárny slouží jako vyhlídka (v době provozu hvězdárny je zde osazen dalekohled, ale pěkný rozhled je i bez něho), proto je též někdy zvaná Na vyhlídce. Ze skály se otevírá výhled na značnou část severních Čech, od Krušných hor přes vrcholy Českého středohoří, Říp, Bezdězy, Ještěd až – za dobré viditelnosti – po Jizerské hory a Krkonoše se Sněžkou.

Skály jsou porostlé teplomilnou vegetací, jako jsou mateřídouška vejčitá, hvozdík kartouzek či rozchodník prudký.

buližníkový ostroh Na vyhlídce

kříž na skále

hvozdíky a další vegetace

dalekohled, umístěný na skále v době provozu hvězdárny

výhled ze skály

výhled z vyhlídky k severu – v popředí Ďáblice

detaily výhledu k severozápadu - na České středohoří s Milešovkou - a k severu - na oblast Kokořínska s Vrátenskou horou a dominanty Malého a Velkého Bezdězu

ovčín (č.p. 11)

Osamocená kamenná budova na východním úbočí vrchu, dnes adaptována k obytným účelům.

Ovčín byl součástí vrchnostenského dvora Ďáblice. První zmínka o ďáblickém ovčínu je již v deníku velmistra křížovníků s červenou hvězdou (kterým Ďáblice patřily) Jiřího Ignáce Pospíchala z konce 17. stol., kdy zde bylo 700 ovcí. Za 1. světové války zde údajně ubytováno několik rodin polských Židů.

bývalý ovčín

Zajímavosti, poznámky:

Ø Ládví je jediný pražský „ultrakopec˝, tedy kopec s prominencí (převýšením) nad 100 metrů (https://www.ultratisicovky.cz/products/ultrakopec/). Ovšem tento údaj nic nevypovídá o relativní výšce oproti bezprostřednímu okolí, prominence je měřena z tzv. klíčového sedla, což je nejnižší bod hřebene spojující daný vrch se sousedním vyšším vrchem, a to se v případě Ládví nachází na jihovýchodním okraji Klánovic, od vrcholu Ládví je vzdáleno 16 km. Zajímavějším údajem je tzv. izolace, tedy vzdálenost vrcholu od nejbližšího místa se stejnou nadmořskou výškou. Což je v případě Ládví 9 km, až někde v oblasti Břevnova

Ø Vrch se údajně původně jmenoval Hledví, od slova hleděti. Toto tvrzení se mi však nepodařilo doložit. Již na mapě 1. vojenského mapování ve 2. pol. 18. stol. je Ladwi B., Později se objevuje též pojmenování Dablitz B. (Ďáblický vrch).

Ø Romantické spekulace tvrdí, že jméno Ládví je odvozeno od bohyně Lady.

Ø Na konci třetihor tekla na západní straně Ládví, v sedle mezi jím a sousedním Čimickým hájem, k severu mohutná řeka, která zde po sobě zanechala mnohametrové vrstvy štěrku. Někdy lze v literatuře najít, že šlo o Pralabe, jindy o Pravltavu či Praberounku… Tahle pojmenování jsou velice problematická, protože říční síť byla v té době hodně odlišná od té dnešní. A všechny toky, které by snad šlo výše uvedenými jmény nazvat, se spojovaly v prostoru dnešní Prahy, pod Ládvím tedy již protékaly společně. Důkazem „Pralabe˝ je výskyt podkrkonošských polodrahokamů, které se v místních štěrcích nacházejí. Výzkumy však ukazují, že zdaleka nejmohutnější byl tok tekoucí od západu, tedy „Praberounka˝. Zatímco „Pravltava˝ byla pouhým potůčkem, protože většina vod z „jižních Čech˝ v té době odtékala k jihu, do „Pradunaje˝.

Ø V literatuře někdy uváděna v chráněném lomu ještě druhá příbojová kapsa, ve východní stěně. Tuto se mi však v terénu nepodařilo identifikovat a je otázka, zda nejde o omyl, neboť oficiální materiály o přírodní památce ani soupis geologicky významných lokalit ji neuvádějí.

Ø Buližníkové valouny z Ládví se používaly ve zlatnictví jako tzv. prubířské kameny k posuzování ryzosti zlata.

Ø Roku 1960 byl Ďáblický háj připojen ke Kobylisům (Praze). Roku 1968, po připojení Ďáblic k Praze, byl z větší části opět vrácen do k.ú. Ďáblice.

Ø Rozhled z Ládví prý obdivoval při své návštěvě roku 1835 Karel Hynek Mácha.

Ø Zděných měřických věží bylo na přelomu 30. a 40. let postaveno celkem devět, z toho pouze dvě nejstarší (vedle Ládví ještě Pecný u Ondřejova) mají kruhový půdorys, zbývajících sedm (Studený vrch, Melechov, Mezivrata, Vysoký Kamýk, Svidník, Vysoká u Kutné Hory a Koňský vrch) má půdorys více méně hvězdicovitý.

Ø Ládví dalo jméno obchodnímu domu, kulturnímu středisku a následně i stanici metra na přilehlém sídlišti Ďáblice.

Ø Krom běžných hájových rostlin je odtud uváděn též výskyt okrotice bílé.

Literatura:

- Miloslav Wimmer a kol.: Ďáblice (Praha 2000)

- Jarmila Kubíková, Vojen Ložek, Pavel Špryňar a kol.: Chráněná území ČR XII – Praha (Praha, Brno 2005)

- Pavel Rosendorf: Chráněná území Prahy 8 – Přírodní památka Ládví a Ďáblický háj (Praha 2006) – viz též http://www.praha-priroda.cz/priloha/5274f45d7cb95/pp-ladvi-web.pdf

- Karel Matějka: Plán péče pro přírodní památku Ládví na období 2010 - 2024 (2009) – viz též http://www.praha-priroda.cz/priloha/51cda28fd0e2d/planpece-pp-ladvi-2010-2024-51cda2c134a2c.pdf

- kol.: Čimický a Ďáblický háj (Praha 2008) – viz též http://portalzp.praha.eu/public/14/6/a/1720667_422100__07_CimickyDablickyhaj_nahled2010.pdf

- Marie Fridrichová, Jan Fridrich, Josef Havel, Jan Kovářík: Praha v Pravěku (Praha 1995)

Web:

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Ládví

- Pražská příroda, Čimický a Ďáblický háj - http://www.praha-priroda.cz/lesy/cimicky-a-dablicky-haj/

- Pražská příroda, PP Ládví - http://www.praha-priroda.cz/chranena-priroda/zvlaste-chranena-uzemi/ladvi/

- Praha neznámá - https://www.prahaneznama.cz/praha-8/dablice/dablicky-haj/

- oficiální stránky hvězdárny Ďáblice - https://www.planetum.cz/hvezdarna-dablice/

- Astro, historie hvězdáren - http://hisec.astro.cz/_old/hvezdarny/hvezdarny-praha-dablice.htm

- MČ Praha-Ďáblice, hvězdárna - https://dablice.cz/zivot-v-dablicich/383-hvezdarna

- MČ Praha-Ďáblice, Ďáblický háj - https://dablice.cz/domains/dablice.cz/zivot-v-dablicich/427-dablicky-haj

- Czech National Trust - https://www.czechnationaltrust.org/projects/geodeticka-vezicka-ladvi-aktivizace-rekonstrukce/

- karta trigonomického bodu - https://dataz.cuzk.cz/gu.php?1=14&2=19&3=029&4=a&stamp=e72QulThxQpGZSlU4uYJveNczqR2rpTr

- geologické lokality - http://lokality.geology.cz/211

- geologická vycházky - http://www.geology.cz/svet-geologie/vylety/vylety/vychazka_dablicky_haj_web.pdf

další místa v okolí (mapa) / Praha / rejstříky

srpen 2019