LUŽ / LAUSCHE
k.ú. Horní Světlá pod Luží,
Waltersdorf (Lužické hory / Cvikovsko + Sasko)
Nejvyšší hora Lužických (Žitavských) hor (793 m
n. m.). Nápadný kužel v hraničním hřebenu je součástí evropského rozvodí
mezi Baltickým a Severním mořem. Je tvořen převážně znělcem (místy též
čedičem), vystupujícím z pískovcového podloží. Ve vrcholových partiích
zachované bukové porosty (na saské straně od roku 1967 přírodní rezervace). Na
severním úbočí staré pískovcové lomy. Na severovýchodním úbočí nad
Waltersdorfem lyžařský areál (kdysi vedla sjezdovka až z vrcholu hory,
horní část dnes již nefunkční). Na vrcholu telekomunikační stožár a zbytky
zaniklé horské chaty. Hora přístupná z české i saské strany (tzv. Česká a
Lužická cesta), z vrcholu nádherný téměř kruhový výhled. Severozápadně od
hlavního vrcholu skalnatý předvrchol Hückelstein.
při pohledu od severovýchodu monumentální
hora, vystupující z údolí do výše nějakých 300 m...
...zatímco od jihu má oproti
náhorní plošině převýšení jen nějakých 150 m a téměř se ztrácí v lese
ostrý kužel při pohledu od jihovýchodu
(z Krkavčích kamenů)
vrchol se zříceninami horské
chaty; pohled z Hückelsteinu
uměle upravená vrcholová plošina;
vlevo 4. zastavení přírodovědné stezky (Naturlehrpfad) okolo Waltersdorfu
tady začíná (končí) Česká cesta
Česká cesta - stezka na vrchol z české
strany
pamětní deska na skalce cestě
připomíná revitalizaci lesních porostů Lužických hor v letech 1999-2000
bukové porosty na úbočí Luže
bývalá věž pro rozhodčí na jihovýchodním
úbočí hory nad Waltersdorfem je poslední památkou na skokanský můstek, který
zde byl vybudován ve 30. letech 20. stol. a stržen roku 1972
horská chata
První chatu na vrcholu Luže
postavil Karl Friedrich Matthes z Waltersdorfu již v roce 1823, kdy
sem byla vybudována po hřebenu přímo ze sedla Wache i první turistická stezka.
Chata byla postupně rozšiřována, v roce 1833 k ní byla přistavěna i
rozhledna umožňující jedinečný výhled. Stále stoupající návštěvnost si vynutila
stavbu nové „Lužické boudy“ (Lausche Baude), která byla dokončena roku 1882 a
stála na obou stranách státní hranice – jedna její část patřila k Waltersdorfu,
druhá k Horní Světlé, každá točila dokonce
i „své″ pivo; podle dohody mohli návštěvníci platit v celé chatě
oběma měnami. Součástí této chaty byla i 10 m vysoká vyhlídková věž,
vyrůstající přímo z její střechy. Chata vyhořela (dost možná úmyslně)
v lednu 1946 a následně byla zbořena. Dosud jsou patrné základy zdiva a
jedna místnost (pro veřejnost uzavřená), jejíž střecha slouží jako vyhlídková
terasa.
nejstarší chata na vrcholu Luže
(z expozice muzea ve Waltersdorfu)
pozdější horská chata s rozhlednou
na Luži (www-luzicke-hory.cz)
pozůstatky horské chaty dnes
Lužická studna
Kruhová studna na
jihozápadním úbočí hory při České cestě. Původně sloužila jako zdroj vody pro chatu.
Po zániku chaty zanikla i studna. Částečně byla obnovena chataři z Horní
Světlé (vyčištěna, nově vyzděna, zakryta poklopem), dnes však opět poškozená,
znečištěná a s nízkým stavem vody nedosahující přepadu.
Lužická studna
buk s neobvyklou informační
tabulí u Lužické studny
výhled
Vrchol umožňuje překrásný
téměř kruhový výhled na celou západní část Lužických hor, některé vrchy
Šluknovska a Hornolužické pahorkatiny, na Žitavskou kotlinu (s dominantní
tepelnou elektrárnou Turów na německopolské hranici), na vrcholy Českého
středohoří i jižně na izolované kopce Českolipska, na jihozápadním obzoru pak
na hřeben Krušných hor. Zakrytý vzrostlými stromy je pouze pohled východním až
jihovýchodním směrem na východní část Lužických hor a Ještědský hřbet.
Vrcholová plošina je opatřena dvěma výhledovými panoramaty, to nabízející
výhled k severu je však (snad kvůli státní hranici ?) umístěno zcela
nesmyslně na místě, odkud výhled tímto směrem není ideální.
výhled z vrcholu na jih, západ a sever (ve větším rozlišení) – vlevo vystupují
izolované vrcholy Českolipska a dominantní špičatý Klíč, vpravo od něj v dálce
jsou vrcholy Českého středohoří s výrazným Sedlem a Bukovou horou, střední
část výhledu téměř zakrývá dvouvrcholový Pěnkavčí vrch, nad nímž vykukuje
hřeben Krušných hor, vpravo od něj Jedlová a pahorkatina Šluknovska, pravé
části dominuje hraniční hřeben Ptačinec
– Weberberg, vpravo od něj v nížině Varnsdorf, Grossschonau a
Waltersdorf,
za nimiž kopce Hornolužické pahorkatiny s Kottmarem
výhled směrem východním – na Žitavu
a uhelné doly na saskopolském pomezí; vpravo vystupují Jizerské hory
jedno (to funkčnější) z výhledových
panoramat na vrcholu
pěkná výhledy k jihu se
díky místy řidšímu porostu otvírají i z českého úbočí hory
Hückelstein
Skalnatý předvrchol
severozápadně od vlastního vrcholu. Mimo značené cesty, přístup vyšlapanou
pěšinou, odbočující od „saské“ cesty na vrchol. Taktéž pěkné výhledy, lavička.
skalnatý Hückelstein při pohledu
z hlavního vrcholu Luže
na Hückelsteinu
Zajímavosti:
Ø
V nejstarších písemných pramenech ze 16. stol.
nazývána hora Spitzberg (Špičák), jméno Lausche doloženo prvně roku 1631 (v
české verzi prvně použito až v Kafkově průvodci roku 1909).
V minulosti nazývána také Heilstein nebo Hickelstein, což se později
ustálilo jako pojmenování předvrcholu. Obyvateli Waltersdorfu nazývána též
Mittagsberg (Polední hora), neboť z jejich pohledu stojí v pravé
poledne Slunce právě nad jejím vrcholem.
Ø
Luž je nejvyšší horou Německa východně od Labe.
Ø
Drsné podmínky vrcholových partií umožňují výskyt
některých horských druhů hmyzu.
Ø
Podle pověstí žil na vrcholu hory kdysi kouzelník.
Jedna z nich praví, že zpupného šlechtice, který zastřelil dravého ptáka,
proměnil v orla, který dodnes létá kolem hory.
Literatura:
- Jaromír Demek, Peter Mackovčin a kol.: Hory a
nížiny – Zeměpisný lexikon ČR (Brno 2006)
- Jan Nouza: Rozhledny Čech, Moravy a Slezska
(Liberec 1999)
- Jiří Dvořák a kol.: Rozhledny a rozhledová
místa (Praha 2001)
Web:
- Lužické hory - http://www.luzicke-hory.cz/mista/index.php?pg=zmluzhc
- wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Luž
- zaniklé obce – http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=5271
- České hory - http://luz.ceskehory.cz/
Okolí: Waltersdorf / Wache / Myslivny / Ptačinec
Nejsevernější Čechy / rejstříky
říjen 2011