NERATOV (Bärnwald)
k.ú. Neratov v Orlických horách (Orlické hory / Rokytnicko)
Ves rozložená v údolí Neratovského
potoka od a východním úpatí Anenského vrchu ž k jeho soutoku
s Divokou Orlicí (635 m n. m.). Historické i současné jádro vsi se nachází
na jihovýchodním (spodním) konci údolí.
Zde mimo jiné bývalá škola, restaurace, hřbitov, dnes pivovar či
turistické infocentrum. V nejvýchodnější části
vsi břehu Divoké Orlice stávalo i rychtářství (zaniklé č.p. 75, zhruba
v místech dnešního pivovaru) a Kolbeho mlýn
(zaniklé č.p. 76, na levém břehu Neratovského potoka
těsně před jeho soutokem s Orlicí). Na vyvýšenině nad levým břehem potoka
poutní kostel Nanebevzetí Panny Marie s farou. V obci několik
památných stromů (dva javory kleny, skupina modřínů u sochy sv. Františka
Xaverského) a řada drobných sakrálních památek, zejména soch světců.
Vznik obce je spojován s
existencí sklárny, která zde vznikla v 70. letech 15. století a stála
údajně na místě pozdější rychty. Tuto informaci, kterou uvádí na přelomu 19. a
20. stol. místní kronikář Eduard Alliger, však dnes
nelze ověřit. První písemná zmínka o Neratovu se
nalézá v zápise o hraničním sporu mezi majiteli panství Rokytnice a
Kladským hrabstvím z roku 1550. Zde je zmiňována nejen louka Neratov, ale i potok Neratow, na
němž stála – v té době zjevně zaniklá – ves (Dorf)
Nerarov, z kontextu (potok pramenil pod Černou
horou, ztotožňovanou s dnešní polskou horou Czierniec,
ves odváděla daně do Kladska) ovšem vyplývá, že tato ves stála na levém –
Kladském břehu Orlice a s pozdějším Bärnwaldem
nemá tedy zřejmě nic společného (v dalších staletích se jméno Neratov neobjevuje, v tomto protokolu ho nalezli a
s Bärnwaldem chybně ztotožnili až čeští
historici v 19. stol.). Prvně je Bärnwald
výslovně zmíněn v rokytnickém městském právu v letech 1575/76. Je
pravděpodobné, že byl založen nedlouho předtím, jako důsledek dalšího
z hraničních sporů (1557), kdy bylo rozhodnuto, že sporný les v údolí
Divoké Orlice bude prosvětlen a osídlen. Kolem roku 1570 vzniká i několik
dalších vesnic, jak na české, tak na kladské straně řeky. Ves byla od svého
vzniku až do konce feudalismu součástí panství Rokytnice.
Dřevěný kostelík v
místech dnešního hřbitova stál údajně již roku 1574 (dle zápisu z roku
1591). Velká část místních obyvatel byla
evangelického vyznání. Od 20. let 17. století probíhá násilná rekatolizace. Od
60. let 17. století se začínají objevovat zprávy o zdejších zázracích,
především náhlých uzdravení nemocných. Zázraky byly přičítány zejména dřevěné
sošce „Bärnwaldské Madony″, kterou na základě
vnuknutí ve snu z hruškového dřeva vyřezal a ve zdejším kostelíku roku
1661 umístil rokytnický farář Kryštof Florián Blažej Drick,
ale i zdejšímu „zázračnému″ prameni, při němž později vznikly malé lázně.
Z Neratova se stává významné poutní mariánské
místo; kam při poutích přicházely tisíce poutníků z Čech i Kladska, ale
také až z Vídně
či Drážďan.
Roku 1723 byla zahájena stavba nového velkého poutního kostela. Poutě se
udržely až do konce 2. světové války. Před 2. světovou válkou měla 500 stálých
obyvatel, po 2. světové válce v důsledku odsunu německého obyvatelstva
obec téměř zanikla (1989 zde žili pouzí 2 stálí obyvatelé, před úplným zánikem
ji zachránili rekreanti, kteří některá zdejší stavení udržovali). Život se do Neratova vrací po roce 1990 v souvislosti s působením
faráře Josefa Suchára, který obnovil zdejší poutě,
roku 1992 založil s několika přáteli Sdružení Neratov,
které pomáhá lidem s postižením (několik chráněných dílen a objektů chráněného
bydlení), společně s nimi se podílí na obnově vsi a od roku 2003 obnovují
i po válce vyhořelý poutní kostel. Roku 2017 zde byl zprovozněn pivovar. Počet
obyvatel se postupně zvýšil na několik desítek trvale žijících lidí.
Součást CHKO orlické hory
celkový
pohled na dolní část vsi od kostela; vlevo údolí Divoké Orlice, zalesněné
návrší za ním již Polsko
Bärnwald
s kostelem před 2. světovou válkou (ad diplomová práce)
bývalá
škola č.p. 84 z roku 1869, dnes hlavní sídlo Sdružení Neratov
č.p. 88
dům č.e. 141, dříve č.p. 70, někdejší kovárna se zajímavými
dřevěnými okny ve štítech
kamenný
mostek přes Neratovský potok u domu č.e. 141
areál
Prorok – pivovar č.p. 118 a Společenský dům s bufetem č.p. 122; někde
v těchto místech stávala původní rychta („rychtářství″)
dnes
zaniklý Kolbeho (Neratovský)
mlýn č.p. 76 roku 1930, zmiňovaný již v předávacím protokolu z roku
1627 (www.vodnimlyny.cz)
dům č.p.
110 (novostavba z doby kolem roku 2005, zřejmě na místě staršího zaniklého
objektu) s kostelem v pozadí
kamenný
kříž v horní části Sadu smíření
upravené
pařezy proti infocentru
neratovský
informační systém
kostel Nanebevzetí Panny Marie (nemovitá
kulturní památka)
Kostel atypicky
orientovaný oltářem k severu stojí v dominantní poloze na terase nad
severním okrajem vsi. Kostel má půdorys kříže, kdy jeho boční ramena tvoří na
jedné straně sakristie a na druhé kaple. Byť to na první pohled není
vidět, jde fakticky o zakonzervované zastřešené torzo (obvodové zdi). Střecha
je částečně prosklená; prosklená část tvoří (stejně jako půdorys) kříž.
V průčelí dvě nakoso postavené hranolové věže, dnes opatřené kovovým
točitým schodištěm; propojené v interiéru lávkou s výhledem do kostelní
lodi. V severní věži jsou zavěšeny dva novodobé zvony. V interiéru
řada zajímavých moderních uměleckých prvků.
Stavba monumentálního
pozdně barokního chrámu byla zahájena roku 1723 (stavbu iniciovali servité z Králíků, kteří se zde zamýšleli usadit; od
záměru však upustili, protože jim nebylo vrchností poskytnuto právo pivovárečné). Jako autor plánů kostela je některými
badateli uváděn G. B. Alliprandi, respektive někdo
z jeho okolí, jinými stavební mistr Carl Antoni Reina (viz poznámky). Dokončen byl kostel roku 1733. Roku
1776 bylo v průčelí kostela vybudováno rokokové schodiště se čtyřmi
sochami svatých. 10. 5. 1945 večer začal z neznámého důvodu do kostela střílet
pancéřovou pěstí voják Rudé armády; po jedné střele kostel vzplanul a ani přes
velkou snahu místních se ho nepodařilo uhasit. Hned začátkem roku 1946 byl
kostel provizorně zastřešen, avšak na důkladnější rekonstrukci nebyly finanční
zdroje. Další pokus o zastřešení vyhořelého kostela proběhl v roce 1956,
ten však byl zastaven tehdejším režimem. Do kostela neustále zatékalo, až
se roku 1957 zřítila klenba. Roku 1973 byl vydán na kostel demoliční
výnos, avšak památkáři trvali na zachování schodiště, které bylo zapsáno ve
státním seznamu nemovitých kulturních památek. Schodiště se sochami bylo
nakonec rozebráno a převezeno k zámku Skalka u Dobrušky… a na víc už
naštěstí nezbyly peníze. Od roku 1990 se o oživení a obnovení kostela snaží
kněz Josef Suchár s přáteli. 15. srpna 1990 se
zde po téměř půl století uskutečnila první pouť, ještě na louce před
zříceninami kostela. V následujících dvou letech se úsilím dobrovolníků
podařilo vyklidit sutiny z „interiéru“ kostela, takže další poutě se již mohli
konat uvnitř. Svolení k celkové opravě kostela ovšem královéhradecký
biskup podmínil tím, že Josef Suchár do Neratova „přitáhne″ lidi, kteří zde budou trvale žít;
což se mu během několika let podařilo. Roku 1992 byl kostel prohlášen nemovitou
kulturní památkou. Roku 2003 bylo zabezpečeno obvodové zdivo a opraveno průčelí
kostela. V letech 2006-2008 došlo k zastřešení kostelní lodi „skleněnou“
střechou. Roku 2014 začala obnova liturgického prostoru chrámu. Roku 2018 byly
opraveny a veřejnosti zpřístupněny obě věže, vybudována lávka mezi nimi a
osazeny nové zvony. Přestože rekonstrukce kostela ještě není dokončena,
v letech 2022-23 již musela proběhnout oprava střechy (výměna skleněných
desek, zpevnění konstrukce krovů). O navrácení schodiště se vedl se současným
majitelem zámku Skalka soudní spor, který však Neratovští
prohráli.
Kostel je stále otevřen.
Věže jsou zdarma přístupné v otvíracích hodinách. Od kostela se otvírá
pohled na dolní část vsi a přilehlé údolí Divoké Orlice.
celkový
pohled na kostel
původní
podoba kostela, stav kostela v 70. letech 20. stol. a na počátku
rekonstrukce (neratov.cz)
půdorys
kostela (ad diplomová práce)
obnovené
kostelní průčelí
vstupní
portál v průčelí s aliančním erbem Johanna Karla, hraběte
z Nostitz-Rhieneck (stavebíka kostela) a jeho manželky Anny Charlotty, hraběnky
Fuchsové z Bimbachu a Dornheimu
pohled
do lodi a k presbytáři
prosklená
střecha
původní
(neratov.cz) a současná
podoba presbytáře
travertinový
oltář (s vloženou relikvií – vlasy svatého Jana Pavla II) a svícny
z roku 2014
procesní
kříž
svatostánek
s vitrážovými dveřmi, symbolizujícími věčné světlo, z roku 2015
Panna
Maria Bärnwadská na historickém vyobrazení (z infotabule) a její současná parafráze symbolizující patrocinium kostela – nanebevzetí Panny Marie – z roku
2016 podle výtvarného návrhu Karla Rechlíka, umístěná
v presbytáři za oltářem
výzdoba
severní části vítězného oblouku
místo
smíření a odpuštění historických křivd z roku 2018
soudobá
dřevořezba Panny Marie zde umístěna roku 2011
stará
kamenná křtitelnice dnes slouží jako pokladnička na dary
křtitelnice
z roku 2021 – její součástí je kamenná křestní místa z roku 1603
tzv. Neratovský kříž je památkou na první bohoslužby počátkem
90. let 20. stol. ještě ve vyhořelých ruinách kostela, dnes visí 3,5 m vysoký
kříž z modřínového dřeva na boční stěně lodi nad křtitelnicí; autorem je
Petr Zámečník z Bartošovic
betlém
s postavami v životní velikosti byl vyroben neratovskými
dobrovolníky spolu s klienty a pracovníky zdejších sociálních aktivit
pohledy
na fragmentální zdivo kostelní lodi
pohled
do východní části kostelní lodi s kruchtou
interiér
východní věže; kulaté obrázky představují zajímavým způsobem historii kostela
fragment
sochy na okně východní věže
zvony
Archanděl Michael (ladění dis2, hmotnost 188 kg, průměr 670 mm) a Archanděl
Gabriel (ladění C2, hmotnost 321 kg, průměr 800 kg) ulila v roce 2018
Zvonařská dílna Tomášková-Dytrychová z Brodku u Přerova; ladění odpovídá
původním zvonům, zničeným během požáru v roce 1945
„meditační
místnost″ v nejvyšším patře západní věže
interiér
západní věže
ještě
pár obrázků z historie kostela
fara č.p. 83 (nemovitá kulturní památka)
Fara stojí o samotě
západně od kostela. Dnes tvoří areál dvě souběžné budovy propojené lávkou.
Historická fara je jižnější z obou budov – obdélná patrová zděná stavba s
valbovou střechou. Ve východní části severnější budovy se nachází zázemí pro
poutníky (WC, sprcha, zdroj pitné vody). V jihovýchodním rohu areálu
studánka.
Fara byla postavena
v letech 1768-72. Severnější budova byla přistavěna až někdy kolem roku
2005.
budova
fary
pramen u
fary
hřbitov s kaplí
Hřbitov se zděnou kaplí
se nachází na okraji zástavby vsi nedaleko kostela. Ze západní a severní strany
ohrazen historickou kamennou zdí. Na hřbitově mimo jiné pomník padlým v 1.
a 2. světové válce.
Údajně již roku 1574 zde
stál dřevěný kostelík. V letech 1667-68, kdy již sloužil jako poutní, byl
kostel přestavěn do kamenné podoby. Dnešní hřbitovní kaple je jeho presbytářem.
Hřbitovní zeď pochází z toku 1768 (její východní a jižní strana zbourána
v 80. letech 20. stol.).
vstup na
hřbitov od severu
celkový
pohled na hřbitov s kaplí a částečně dochovanou ohradní zdí
hřbitovní
kaple; pozůstatek původního poutního kostela
centrální
hřbitovní kříž před kaplí
některé
z kamenných křížů na hřbitově
Jánský most
Dnes lávka přes Divokou
Orlici, která slouží jako turistický hraniční přechod do Polska. nedaleko po
proudu novodobá plastika sv. Jana Nepomuckého.
Roku 1618 zde postaven 17
m dlouhý dřevěný most přes Divokou Orlici. Roku 1730 byl most nahrazen kamenným
dvouobloukovým, a němž byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého; od té doby byl zván mostem Jánským. Po
restauraci v roce 1932 se socha již na most nevrátila, až do konce 2. světové
války stála na zahradě rychtářství poblíž mostu a poté byla odvezena neznámo
kam. Po druhé světové válce byl stržen most na polské straně řeky, část na
české straně stála až do 80.let. Poslední pozůstatek, střední pilíř, zanikl
někdy na přelomu let 1996/97. Nový dřevěný most byl postaven roku 2019 a slouží
především turistům a poutníkům.
podoba
Jánského mostu na přelomu 19. a 20. stol.; za ním mlýn a rychtářství (rytina
Karla Liebschera)
současná
podoba Jánského mostu
Svatý
Jan Nepomucký na pravém břehu Divoké Orlice pod
mostem
Zajímavosti, poznámky:
Ø
Kronikář Eduard Alliger
píše, že ves Bärnwald byla založena už roku 1270 a že byla následně vypálena loupeživými
rytíři z Rychembergu. Jde spíše o pověst,
neexistují žádné indicie, které by toto potvrzovaly.
Ø
Jiná pověst vypráví, že první usedlík, jistý Stepke ze Slezska,
přišel, zarazil do země hůl a řekl „Tady bude stát koryto na vodu!″ Hůl
na znamení souhlasu zapustila zakořenila a tento posléze již mohutný strom byl
skácen až na přelomu 19. a 20. století.
Ø
Jméno obce Bärnwald je odvozeno pravděpodobně od slovního základu „beer, baar″, což znamená
klučit, mýtit, tedy vymýcený les, lesní mýtina. Někdy bývá odvozováni o od
slova „bär″, tedy medvěd, což by mohla dokládat
rychtářská pečeť z konce 18. století s vyobrazením medvěda; spíše však
pečeť zachycuje tehdejší výklad jména, než jeho skutečný původ. Dalšími
možnostmi, méně pravděpodobnými, je „Beerenwald″,
tedy les plný borůvek, brusinek a jahod, či „Bannwald″,
něco jako nedotknutelný, hájený les.
Ø
Stavitel chrámu Carl
Antoni Reina (kterému je některými badateli
připisován i jeho projekt) se zde roku 1730 zřítil z lešení a zabil se.
Z toho vznikla pověst, že jeho
duch začal v nedostavěném kostele strašit. Problém se údajně vyřešil, když Reinův nástupce Jakub Ondřej Carova nechal zazdít dveře
v presbytáři.
Ø
Kostel byl
postaven tak, aby v poledne prvního svátku vánočního dopadal paprsek
slunce přesně na svatostánek hlavního oltáře.
Ø
V nivě Divoké Orlice jižně od Neratova
byla roku1998 vyhlášena přírodní rezervace Neratovské
louky, chránící typický
biotop podmáčených, částečně zrašelinělých luk
s řadou ohrožených druhů (z rostlin například oměj pestrý, prstnatec Fuchsův,
kamzičník rakouský, upolín nejvyšší, ostřice chudokvětá, ostřice trsnatá či
starček potoční). Lokalita je součástí mnohem větší evropsky významné lokality Zaorlicko (niva Divoké Orlice od soutoku s Bílou Orlicí
až po Zemskou bránu).
Literatura:
-
Richard Neugebauer: Dějiny Bärnwaldu/Neratova (1997)
-
Eva
Křížová: Poutní místo ve staletích: Historie a současnost poutního místa Neratov v Orlických horách (2019 diplomová práce) – viz https://www.chataluna.cz/wp-documents/neratov_poutni_misto.pdf
Web:
-
wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Neratov_(Bartošovice_v_Orlických_horách)
-
Sdružení Neratov – https://www.neratov.cz
-
Orlické hory.net - http://www.orlickehory.net/mista/neratov.htm
-
památkový katalog - https://www.pamatkovykatalog.cz/soupis/podle-relevance/1/seznam/?lokalizaceZahranici=0&katOblast=Neratov+v+Orlick%C3%BDch+hor%C3%A1ch
-
vodní mlýny - https://www.vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/6354-kolbeho-neratovsky-mlyn
-
Euroregion Glacensis;
Jánský most - https://www.euro-glacensis.cz/clanky-nove-vybudovany-jansky-most-do-polska-slavnostne-otevren.html
-
Krílovéhradecký region;
Jánský most - https://www.hkregion.cz/dr-cs/108219-jansky-most.html
další
místa v okolí (mapa) / Střední Sudety / rejstříky
leden 2024