Valašsko

BRUMOV

k.ú. Brumov (Bílé Karpaty / Brumovsko)

Město v údolí Brumovky (330 m.n.m.), dnes spojeno urbanisticky (poč. 20. stol.) i administrativně (1964) se sousední Bylnicí v jeden celek. Náměstí s radnicí a řadou soch na levé straně řeky. Na jeho jihovýchodní roh navazuje k jihu se táhnoucí rozšířená ulice, snad původní náves před založením města. Východně od ní na výšině kostel se hřbitovem. Na pravém břehu při ústí bočního údolí pivovar, na ostrohu nad ním zbytky hradu. Při Brumovce v historické budově bývalé panské vily z poč. 20. stol. městské muzeum s místopisnou expozicí a informační centrum. Na severním okraji města menší průmyslové závody (elektrotechnický průmysl) na místě původních vrchnostenských hospodářských budov. Na pravém břehu Brumovky severovýchodně pod hradem dělnická kolonie. Zde také socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1731 (nemovitá kulturní památka) ve skupině vzrostlých lip (původně stávala před vstupem do hradu). V jižní části města mezi Brumovem a Bylnicí panelové sídliště. Po východním okraji města prochází železniční trať Horní Lideč - Bylnice z roku 1928 - nádraží severovýchodně od města v údolí Návojné, v jižní části města železniční zastávka. Severně od města židovský hřbitov. Západně nad městem (při cestě ke kapli sv. Cyrila a Metoděje na Březové) dřevěný kříž z 18. stol. s plechovým Kristem na místě, kde údajně pochování padlí obránci Brumova v bojích s Kuruci (totéž se ovšem říká o kapličce Panny Marie v ul. J. Polácha) - od kříže pěkný výhled na město, hrad i hraniční hory na obzoru. Městská památková zóna.

Osudy Brumova úzce spojeny s hradem. Původní ves ležela západně pod kostelem, městečko v jejím severním sousedství vzniklo pravděpodobně na konci 15. stol. (prvně doloženo 1499). V 17. - 18. stol. několikrát vypálen (1663 osmanské vojsko, 1704 Uhři...). Na město povýšen 1965 (již jako Brumov-Bylnice).

náměstí M. Synkové:

Obdélné, parkově upravené prostranství - centrum historického městečka. Na východní straně náměstí radnice s mansardovou střechou (objekt snad z roku 1750, k účelům správy města slouží od roku 1933, upravován v 60. a 80. letech 20. stol.), vedle ní moderní objekt restaurace. Před radnicí sousoší sv. Trojice (1777) a (prostřed plochy náměstí)kruhová kašna se sochou delfína z roku 1808 (nemovitá kulturní památka), v jižní části náměstí socha sv. Floriána (1755) a v severní části socha sv. Gotharda (1771). Všechny tři sochy věnovány brumovským farářem Janem Baptistem Šenkem. Radnice, kašna i všechny sochy jsou nemovitými kulturními památkami.

kostel sv. Václava (nemovitá kulturní památka):

Na návrší jihovýchodně od náměstí. Stavba půdorysu rovnoramenného kříže s gotickým jádrem z pol. 14. stol. (loď), snad 1511 rozšířena o věž a kůr, 1665 přistavěna severní kaple S. Kříže (tzv. Brumovská), 1691 přistavěna jižní kaple Panny Marie (tzv. Bylnická), 1834 celý přestavěn. Za kostel hřbitov. Centrální kříž z roku 1771 (též nemovitá kulturní památka) nechal zhotovit hrabě Illeszhazy - na soklu jeho erb (do roku 1835 - před přemístěním na hřbitov - stál v panském chudobinci). Jižně od kostela zajímavá moderní obřadní síň z roku 1977 (dle projektu Jaroslava Zbořila).

pivovar (nemovitá kulturní památka):

Unikátní komplex budov různého stáří na jižním úpatí hradního kopce při soutoku Hložeckého potoka do Brumovky. Pod budovou údajně rozsáhlé sklepy. Na Hložeckém potoku severozápadně od pivovaru soustava čtyř pivovarských rybníčků.

Pivovar založen 1573 (nejstarší průmyslový podnik na Valašsku). Přestavěn a modernizován v pol. 18. stol. a znovu v letech 1870-73. Dodnes funkční.

hrad (nemovitá kulturní památka):

Z kdysi mohutného hradu na ostrohu nad městem zachovány pouze nevelké zříceniny. Nejvýraznějším pozůstatkem je hradba kolem jižní části hradního jádra s podkovovitou a lichoběžníkovou baštou (hranolová „věžička“ v dnešní podobě výsledkem romantických úprav z přelomu 19. a 20. stol.). Částečně dochovány též mohutné bastiony předhradí (přístupová cesta jím procházela dlouhým tunelem, který probíhal i přízemím dnes zcela zaniklé hospodářské budovy, stojící napříč celým předhradím - dnes se tento bývalý tunel jeví částečně jako sevřený koridor). Z palácových objektů na jižní straně areálu archeologicky odkryty rozsáhlé zbytky přízemních a zejména suterénních místností s klenbami a renesančními půlkruhovými portálky, které dnes zakonzervovány, druhotně zastřešeny a využity jako výstavní prostor (archeologické nálezy - mimo jiné unikátní románský tympanon z hradní kaple, doklady o historii hradu s modelem původní podoby, recesistická výstava o Valašském království...). Další vykopávky patrné v ploše „nádvoří“ (mimo jiné i základy původní hranolové věže - donjonu - v severní části jádra o úctyhodných rozměrech 12 x 12 m, točité schodiště do nedochovaných vyšších pater hradu tamtéž - prolínají se tu vzájemně zděné konstrukce různého stáří, či původní hradní studna při jižním paláci, odkrytá do hloubky 12 m). Neodkryto zůstalo východní hradní křídlo (kde se předpokládá nejstarší palác), stejně jako západní křídlo (na jehož vyvýšených zbytcích dnes poněkud nelogicky umístěno dělo).

Původně zeměpanský, založený snad olomouckým biskupem Brunem ze Schauenburku před polovinou 13. stol. na ochranu zemské hranice (na místě, kde již minimálně 2x předtím existovalo opevněné hradiště: v pozdní době laténské před přelomem letopočtu - kultura púchovská - a ve 2. pol. 12. stol., kdy nelze vyloučit strážní či celní funkci). Jeden z nejstarších opevněných bodů na moravsko-uherské hranici. K hradu náleželo několik manství. Hrad byl často zastavován, od roku 1503 dědičně v rukou šlechty. Centrum rozsáhlého panství, jež bylo roku 1662 rozděleno na 5 dílů (1731 tři pětiny opět spojeny - nadále až do konce feudalismu 3 díly). Rozšiřován a opevňován ve 2. pol. 14. stol., ve 2. pol. 15. stol. za Cimburků (téměř 7 m silná štítová zeď s půlkruhovou dělovou baštou při vjezdu), radikálně přestavěn v 1. pol. 16. stol. za Meziříčských z Lomnice (rozšířen o předhradí, změněn v pohodlné panské sídlo, vybudována rozsáhlá soustava sklepů na způsob kasemat, obě dochované bašty na jižní straně hradu). Patrně za Forgáčů z Gýmeše v 1. pol. 17. stol. bylo předhradí rozšířeno o raně barokní fortifikaci se dvěma kamennými bastiony - opevnění se osvědčilo při vpádech Turků, Tatarů a Uhrů v letech 1663, 1683 a začátkem 18. století, kdy hrad náporům odolal. Po požáru roku 1760 již jen nouzově opraven, po dalším požáru 1820 hrad trvale opuštěn, 1826 přenesena správa panství do městečka a hrad takřka komplet rozebrán na stavební materiál. V letech 1977 - 1982 archeologický výzkum, ve své době jeden z nejrozsáhlejších u nás.

Od roku 2000 přístupný veřejnosti (v návštěvních hodinách, vstupné - pokladna však až na nádvoří hradního jádra, takže větší část exteriéru si lze prohlédnout více méně bez vstupného). Hranolová bašta slouží jako vyhlídka.

židovský hřbitov:

Mimo město, na návrší asi 1 km severně od města, v trati zvané Dubník. Zhruba pětiúhelný nevelký malebný areál obehnaný plaňkovým plotem, s řadou zajímavých náhrobků z 18. - 20. stol. (celkem asi 40 - nejstarší z roku 1785, poslední pohřeb 1931, dle jiných materiálů1939). Za 2. sv. války hřbitov vážně poškozen (poblíž byla německá střelnice), kompletně obnoven 1985. V přední části pomník obětem nacismu, odhalený roku 1993. Pěkný dub a borovice.

Literatura:

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 1. díl (Praha 1996)

- Bohumil Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska 1. - A/I (Praha 1994)

- Jiří Kohoutek: Hrady jihovýchodní Moravy (Zlín 1995)

- Miroslav Plaček: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku (Praha 1996)

- Miloš Čižmář: Encyklopedie hradišť na Moravě a ve Slezsku (Praha 2004)

- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - A-G (Praha 2002)

Web:

- oficiální stránky města

- mikroregion Jižní Valašsko

- farnost

- hrady.cz: hrad, židovský hřbitov