NEU RATHEN (Nový Rátný)

Sasko - Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge, obec Lohmen

Pozůstatky rozlehlého skalního hradu (délka areálu 220 m!) v oblasti Předního Saského Švýcarska na skalní plošině nad městečkem Kurort Rathen, dnes známější pod označením Bastei. V jádru hradu zachovány do skály tesané místnosti a románská cisterna na vodu s oblázkovým filtrem. Kolem něj pozůstatky do skalních věží vestavěného obranného ochozu, dnes v téměř celé délce nahrazeného kovovými lávkami. Přístup na hrad byl jednak strmou cestou a následně soutěskou od vsi Niederrathen, jednak od západu po padacím mostě zhruba v trase dnešního Basteibrücke. K obraně hradu využity i některé okolní skalní věže (např. skalní věž Steinschleuer v sousedství mostu). Jádro hradu obehnáno palisádou a přístupné v otvíracích hodinách za vstupné. Zbývající část hradu (s výjimkou některých dnes nepřístupných skalních věží) volně přístupné v rámci turistické trasy z Rathenu k hotelu Bastei.

Hrad byl založen pravděpodobně českými králi někdy koncem 12. či v první polovině 13. stol. (někdy uváděný původ v 11. stol. není ničím doložen a je nepravděpodobný). V roce 1261 je poprvé zmíněn jistý Theodoricus de Raten jako český man. Roku 1361, kdy jsou poprvé zmiňovány dva hrady Rathen, patřil pánům z Michalovic, později (zřejmě od roku 1406) je v držení Berků z Dubé na Hohnštejně. O hrad probíhají četné boje, z nichž někdy vycházejí vítězně Berkové a jindy Fridrich z Ölsnitz, kurfiřtský fojt na nedalekém Königsteinu. V polovině 15. stol. se hrad stává definitivně součástí saského území, avšak formálně je nedále českým lénem. Sedí na něm loupeživý rytíř Hans von Ölsnitz; roku 1469 byl hrad po dvouletém obléhání dobyt a rozbořen. V 17. a 18. stol. se zde občas ukrývali lidé v dobách válečných. Od 1. pol. 19. stol. probíhá turistické zpřístupňování této oblasti (most Basteibrücke…). Vlastní zříceniny skalního hradu byly „objeveny″ v roce 1906 a zpřístupněny prvně roku 1934. Dnešní úprava prostoru se železnými lávkami pochází z let 1982-84.

Součást národního parku Sächsische Schweiz.

skalní masiv nad Rathenem, na němž stával hrad

celkový pohled na areál hradu od západu; na skalách vlevo hradní jádro, vpravo most Basteibrücke

plán areálu hradu (dle Z. Fišery, upraveno)

rekonstrukce možné podoby hradu (burgrekonstruktion.de)

skalní věž Steinschleuer při Basteibrücke, sloužící jako předsunuté obranné postavení; dnes nepřístupná, schodiště zřejmě středověkého původu, do dnešní podoby však upravené roku 1816

pozůstatky pravděpodobně mostní konstrukce, zajišťující přístup do hradu od západu

Neurathenská brána; přírodní útvar, využitý jako vstup do areálu hradu od západu

do skály tesané podvalí místnosti při jihozápadním okraji skalní plošiny, mimo placenou část hradní zříceniny

uměle vytesaný skalní průchod, využívaný dnes červenou turistickou značkou, snad pochází též z doby hradu…

…jak svědčí četné stopy po zápustích trámů

novodobý skalní nápis

vstup do placené části hradní zříceniny

pozůstatky do skály částečně tesaného několikapodlažního paláce hradního jádra

malá výstavka archeologických nálezů z hradu

nápis z roku 1706 připomíná, že v té době se zde ukrývali lidé před drancujícími armádami; někdy používané pojmenování Schwedenraum (Švédský pokoj) navozuje domněnku, že obdobně mohlo být místo využíváno již za třicetileté války

pravděpodobně místo středověké hradní kaple

románská cisterna, do níž byla voda sváděna žlabovým systémem ze střech okolních budov

schéma cisterny s pískovým filtrem

model středověkého katapultu; podle množství nalezených koupí se zdá pravděpodobné, že nějaké takové zařízení na hradě bylo, jeho poloha však není známá

kamenné koule

základy okrouhlé strážní věže v severovýchodní části hradního jádra

dnes nepřístupný dolní dvůr

snad strážiště na skalní věži na západním okraji hradního jádra

kovové lávky v místech původního dřevěného obranného ochozu

do skály tesané pozůstatky původních obranných ochozů

výhled z hradu do rokle Wehlgrund se skalní věží Wehlturme (vlevo) a skalním divadlem, na skalní skupiny Kleine Gans (Malá husa), do údolí Amselgrund, sevřeného zleva skalním masivem Grosse Gans (Velká husa) a zprava skalní skupinou Honigsteine a osamělou skálou Talwächler (Strážce údolí), a na skálu Mönch (Mnich) s panoramatem Lužických hor v pozadí

nápis na památku básníka Christopha Augusta Tiedgeho a jeho stěžejního díla Urania východně od hradu

skalní místnost při cestě z Rathenu; případná souvislost s hradem není jasná

Basteibrücke

76 m dlouhý kamenný most o sedmi obloucích, vestavěný do skal v západní části bývalého hradu, zhruba v trase původního přístupového mostu. Výhled zejména do 40 m hluboké rokle Mardertelle (Kuní jáma) pod mostem a na skalní věže Kleine Gans a Grose Gans (Malá a Velká husa).

První most (nepočítaje v to hradní most ve středověku) – dřevěný - zde byl postaven roku 1826. Současný kamenný most dle projektu saského královského architekta Frommherze Lobegotta Marxe ho nahradil v letech 1850-51. Most od počátku neměl jiné využití, než turistické, což bylo v té době ve střední Evropě raritou.

starší dřevěný most z 1. pol. 19. stol. (www.bastei-berghotel.de)

pohled na most z jádra hradu Neurathen; uprostřed skála Steinschleuer

pohled na most z vyhlídek na západní straně rokle Mardertelle

pohled na „most″, respektive skály, které ho kryjí při pohledu od řeky; uprostřed mezi skalami vykukuje vyhlídková bašta

most

vyhlídková „bašta″, vybíhající z mostu

výhled z mostu na okolní skály; na prvním snímku vlevo vyhlídka Basteiausicht, na druhém skály lemující skalní divadlo v rokli Wehlgrund

pamětní deska na skále u Neurathenské brány, připomínající, že stavbu kamenného mostu inicioval sám saský král Fridrich August II.

sklem zakrytý a tudíž téměř nečitelný nápis pod Steinschleuer, připomínající latinsky, že právě zde v roce 1853 pořídil Hermann Krone první krajinářskou fotografii v Německu; nápis byl vytesán roku 1857, zasklen roku 2001

nápis na skále při západním konci mostu

západní předpolí hradu (Bastei)

Na západním předpolí hradu, někdy považované za vlastní Bastei (Baštu), třebaže častěji je toto pojmenování vztahováno na celou skalní oblast bývalého hrádku a přilehlého okolí, dnes hotelový komplex. Ze skalní plošiny, ležící téměř 200 m nad hladinou Labe, krásný výhled do jeho kaňonu.

První stánek s občerstvením v těchto místech otevřel již roku 1812 lohmenský řezník Pietzsch. V té době však bylo místo přístupné pouze od Lohmenu, první cesta z Rathenu – stoupající po 487 z Wehlgrundu – vznikla až o dva roky později. Roku 1826 zde byla (spolu s prvním mostem) postavena restaurace s možností ubytování. Roku 1858 zde nechal hostinský Kayser vystavět 16,5 m vysokou dřevěnou rozhlednu. V letech 1893-94 došlo k přestavbě restaurace do podoby, která se v podstatě dochovala dodnes; dnes budova slouží jako infocentrum národního parku. V letech 1976-79 byl na hraně skalní plošiny postaven nový „panoramatický hotel″ a v letech 1988-92 další budova (http://www.bastei-berghotel.de).

nejvyšší část skalní plošiny Bastei s vyhlídkou (a skalní stěny lemující Labe dále k Wehlenu) při pohledu od východu, z vyhlídky Kanapee

skalní plošina s hotelem od severu

původní horská chata na Bastei, tzv. Schweizerhaus, od roku 2006 infocentrum národního parku se stálou expozicí „umění a příroda″

současný hotelový komplex

16,5 m vysoká rozhledna, která stávala na nejvyšším místě skalní plošiny; rok zániku není znám (www.hm-noroc.de)

pamětní nápisy při mostě, připomínající 100. výročí první zmínky o Bastei v turistické literatuře (reportáži o cestě do těchto míst) roku 1797 a popularizátory místní turistiky Carla Heinricha Nicolaie († 1823) a Wilhelma Lebrechta Götzingera († 1818) z roku 1834

výhled z vyhlídky Basteiausicht (305 m n. m.) do údolí Labe – na prvním snímku v popředí Kurort Rathen, na obzoru pak Grosser Winterberg, Růžovský vrch, Kohlbornstein, Kleinhennersdorfer Stein (za ním Grosser Zschirnstein), Papststein, Gohrisch a Lilienstein, na druhém snímku v pozadí na břehu řeky Stadt Wehlen

smírčí kříž Basteikreuz v lese nedaleko parkoviště, severně od hotelového komplexu; na mapách značen již koncem 16. stol.

linie mezníků, v níž smírčí kříž stojí

Zajímavosti, poznámky:

Ø Hrad zřejmě tvořil jeden obranný celek (tzv. dvojhrad) s níže položeným Altrathenem. Navzdory jménu však není mladším z této dvojice hradů; vše nasvědčuje tomu, že nevznikli-ly obě části současně, pak je starším Neurathen. Literatura však není v tomto názoru jednotná.

Ø Jméno Mardertelle (Kuní jáma) je údajně zkomoleninou původního Martertelle (Marter = muka), což mělo připomínat doby, kdy při dobývání hradu zahynula spousta vojáků pádem z mostu do propasti.

Ø Jméno Bastei se objevuje prvně již na oederově mapě koncem 16. stol.

Ø V místech dnešního velkého parkoviště na Bastei býval rybník. Původní „louže″ byla rozšířena koncem 19. stol. do jezírka, na němž byla provozována i plavba na lodičkách. Rybník byl zlikvidován v 70. letech 20. stol., právě kvůli zbudování parkoviště.

Ø Koncem 19. stol. se uvažovalo o stavbě lanovky na Bastei.

Ø Oblast skalních věží a roklí mezi Rathenem a Wehlenem na ploše téměř 800 ha je od roku 1938 chráněným územím – nejstarší přírodní rezervací v Saském Švýcarsku (dnes „kernzone″ národního parku).

Web:

http://de.wikipedia.org/wiki/Bastei_(Fels)

http://www.hm-noroc.de/basteigebiet/bastei.html

http://www.wanderpfade.de/?kat=0&wp=90

http://www.burgenwelt.de/rathen

http://www.suehnekreuz.de/sachsen/lohmen.htm#4

http://www.hrady.cz/?OID=8414 (česky)

http://www.toulkypocechach.com/neurathen.php (česky)

http://www.toulkypocechach.com/basteibrucke.php (česky)

http://www.toulkypocechach.com/bastei.php (česky)

http://burgrekonstruktion.de/main.php?g2_itemId=856

http://www.nationalpark-saechsische-schweiz.de/besucherinformation/ausflugsziele/infostellen/infostelle-schweizerhaus/

Literatura:

Kol.: Hrady na hranici. Čechy - Sasko (Děčín 2012)

Zdeněk Fišera: Skalní hrady zemí Koruny České (Praha 2004)

Peter Rölke a kol.: Wander- & Naturführer Sächsische Schweiz – Band 2 (Dresden 2013)

Ke stažení v jpg: plánek hradu s vyznačením jednotlivých informačních cedulek (převážně v placené části)

další místa v okolí (mapa) / Sasko / rejstříky / záznam v deníku

červenec 2014