ORAVA - LIPTOV 2010
Tiesňavy
V Liptovské Anně je krám už zavřený. Toť
trochu problém, na plánovaných několik dní v divočině máme málo chleba. Ani v
hospodě, jinak velmi příjemné (na takovouhle vísku až nezvykle luxusní) nemají
nic k jídlu. Budeme muset někam zaběhnout ráno.
Začíná opět pršet. Táboříme v borovém
lesíku kousek nad vsí, na nějakém opuštěném tábořišti (mezi orchidejemi,
samozřejmě :-)).
Lije celou noc, ale ráno není po
dešti naštěstí ani památky. Scházíme na nedalekou asfaltku a po ní do Prosieka.
V obchodě kupujeme poslední chleba a poslední tři buchty. A pak už vyrážíme
směr Prosiecká dolina. Hned na začátku úzká tiesňava s průchodem po dřevěných
lávkách. Střední část z větší části bezvodá. Nádherná pak horní část s odbočkou
k vodopádu Červené piesky a s výstupem po několika žebřících a „řetězových″
úsecích. Ovšem poněkud přelidněno.
Spousta zajímavých květin. Mimo jiné
oměje či hořeček. A pár kousků „naprosto záhadné″ bezlisté rostlinky,
později určené jako odkvetlý hnilák smrkový.
Planina Svorad
trochu připomíná šumavské Pláně. Následující dolina
Borovianka není tak krkolomná, jako Prosiecká dolina, ale také krásná. U
cesty kvetou hořce křížaté. Opět několik hezkých vodopádů. Holky neodolávají a
v jednom se chvíli navzdory statutu přírodní rezervace cákají.
Perlou Kvačianské doliny, do které nás Borovianka
„vyplivla″, jsou bezesporu Oblazy - dva stará dřevěné mlýny uprostřed
skal. Opravené a dnes i sezóně obývané partou nadšenců. Naprosto nekomerční
místo. Jen prodej pohlednic a nádherné razítko, vstupné dobrovolné, račte si
prohlédnout. V Dolním mlýnu funkční vodní kolo pohánějící katr.
Pod stříškou mlýna přežíváme zase
jednu průtrž mračen. Nabídka, jestli tu nechceme přespat, je lákavá, ale
vzhledem k zítřejšímu plánovanému přechodu Sivého vrchu se potřebujeme dneska
dostat až do sedla pod Bielou skalou, jinak bychom si dost zkomplikovali
situaci.
Huty
jsou nekonečná vesnice. Nejméně čtyři kilometry na délku, dobrých dvě stě metrů
převýšení, šest křížů a přinejmenším stejně tolik autobusových zastávek, dva
hřbitovy, ale žádná hospoda. Respektive jedna na dolním konci, která však
nevypadala, že by tam šlo sehnat něco k jídlu, a tak jsme ji pod vlivem tvrzení
průvodce o „řadě možností stravování ve vsi″ neprozřetelně minuli.
Alespoň, že je v centru otevřený obchod, kde lze koupit několik rohlíků.
V lese těsně před hranicí národního
parku nacházíme místo, kde už zjevně nedávno někdo tábořil. Sice není
nejrovnější, stan se tam sotva vejde a je nedaleko od obydlené chatky, ale
neber to, když nic lepšího se tu široko daleko nedá najít.
předchozí kapitola
/ následující kapitola / obsah
deníku