ORAVA - LIPTOV 2010

Tiesňavy

V Liptovské Anně je krám už zavřený. Toť trochu problém, na plánovaných několik dní v divočině máme málo chleba. Ani v hospodě, jinak velmi příjemné (na takovouhle vísku až nezvykle luxusní) nemají nic k jídlu. Budeme muset někam zaběhnout ráno.

Začíná opět pršet. Táboříme v borovém lesíku kousek nad vsí, na nějakém opuštěném tábořišti (mezi orchidejemi, samozřejmě :-)).

Lije celou noc, ale ráno není po dešti naštěstí ani památky. Scházíme na nedalekou asfaltku a po ní do Prosieka. V obchodě kupujeme poslední chleba a poslední tři buchty. A pak už vyrážíme směr Prosiecká dolina. Hned na začátku úzká tiesňava s průchodem po dřevěných lávkách. Střední část z větší části bezvodá. Nádherná pak horní část s odbočkou k vodopádu Červené piesky a s výstupem po několika žebřících a „řetězových″ úsecích. Ovšem poněkud přelidněno.

Spousta zajímavých květin. Mimo jiné oměje či hořeček. A pár kousků „naprosto záhadné″ bezlisté rostlinky, později určené jako odkvetlý hnilák smrkový.

  

Planina Svorad trochu připomíná šumavské Pláně. Následující dolina Borovianka není tak krkolomná, jako Prosiecká dolina, ale také krásná. U cesty kvetou hořce křížaté. Opět několik hezkých vodopádů. Holky neodolávají a v jednom se chvíli navzdory statutu přírodní rezervace cákají.

Perlou Kvačianské doliny, do které nás Borovianka „vyplivla″, jsou bezesporu Oblazy - dva stará dřevěné mlýny uprostřed skal. Opravené a dnes i sezóně obývané partou nadšenců. Naprosto nekomerční místo. Jen prodej pohlednic a nádherné razítko, vstupné dobrovolné, račte si prohlédnout. V Dolním mlýnu funkční vodní kolo pohánějící katr.

Pod stříškou mlýna přežíváme zase jednu průtrž mračen. Nabídka, jestli tu nechceme přespat, je lákavá, ale vzhledem k zítřejšímu plánovanému přechodu Sivého vrchu se potřebujeme dneska dostat až do sedla pod Bielou skalou, jinak bychom si dost zkomplikovali situaci.

Huty jsou nekonečná vesnice. Nejméně čtyři kilometry na délku, dobrých dvě stě metrů převýšení, šest křížů a přinejmenším stejně tolik autobusových zastávek, dva hřbitovy, ale žádná hospoda. Respektive jedna na dolním konci, která však nevypadala, že by tam šlo sehnat něco k jídlu, a tak jsme ji pod vlivem tvrzení průvodce o „řadě možností stravování ve vsi″ neprozřetelně minuli. Alespoň, že je v centru otevřený obchod, kde lze koupit několik rohlíků.

V lese těsně před hranicí národního parku nacházíme místo, kde už zjevně nedávno někdo tábořil. Sice není nejrovnější, stan se tam sotva vejde a je nedaleko od obydlené chatky, ale neber to, když nic lepšího se tu široko daleko nedá najít.

 

předchozí kapitola / následující kapitola / obsah deníku