KOST

k.ú. Podkost (Jičínská pahorkatina / Sobotecko)

Výborně dochovaný středověký hrad v nezvyklé poloze v údolí na styku čtyř skalních roklí. Hrad stojí na pískovcové skále, severně od něj je předhradí s pivovarem. Na prostranství před Turnovskou bránou (dnes parkoviště) sloup se sochou sv. Václava z roku 1742. Pod hradem Bílý a Černý rybník, které zajišťovaly jeho obranu (v případě nebezpečí bylo možné celé okolí hradu zatopit a Kost se tak stala v podstatě hradem vodním).

 

předhradí

Leží na severní straně hradu. Ze severní strany ho obklopují budovy bývalého hradního pivovaru z roku 1576 (dnes zrekonstruované, v části z nich „vstupní prostor“ hradu s pokladnou a prodejem suvenýrů). Od západu vstup do předhradí novogotickou tzv. Turnovskou bránou. Brána stávala i při východním vstupu, byla však zbořena roku 1850. Dnes na jejím místě socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1728. Předhradí v otvíracích hodinách hradu volně přístupné.

Severně od tohoto předhradí volně přístupná skalní plošina opevněná na severní a západní straně mohutným do skály tesaným příkopem, považovaná většinou za starší předhradí (někdy uváděno též jako předsunuté opevnění).

  

hrad (nemovitá kulturní památka)

Přístup z předhradí koridorem, spirálovitě obtáčejícím skálu s hradním jádrem, přehrazeným několika branami. První brána (spolu s podkovovitou baštou, která ji chránila) dnes součástí mladší průchozí úřednické budovy (kol. 1580). Před branou mostek. Druhá brána kulisovitá, dnes mezi průčelím renesančního Bibrštejnského paláce a gotickou okrouhlou Červenou věží, která bránu chránila. Před branou kamenný most (na místě původního padacího), nad bránou kamenná deska s českým lvem a letopočtem 1950, připomínající zestátnění hradu. Druhá brána se skládá z vlastní (dodnes funkční) brány pro povozy a vedlejší úzké, dnes zazděné branky pro pěší. Na vnitřní straně má dochovaný původní dřevěný ochoz. Za druhou bránou vlevo renesanční Bibrštejnský palác, pro optimální využití prostoru jakoby přímo vyrůstající ze skály. Omítky se psaníčkovými sgrafity (až na jeden malý původní úsek pochází z rekonstrukce v 50. letech 20. stol.) a bibrštejnský erb (na současné místo ovšem usazen až druhotně). V přízemí objektu dochována původní černá kuchyně. Třetí brána, též kulisovitá, při severním průčelí Bibrštejnského paláce, byla chráněna hranolovou věžicí, vystupující z hradního jádra. Mezi třetí a čtvrtou branou, severně od hradního jádra, je parkán rozšířen do většího prostranství, kde původně bývaly pravděpodobně stáje a další hospodářské budovy, ještě v 19. stol. jakési kolny. Toto prostranství je nejzazším místem, kam bylo možno dojet vozem či koňmi. Hradní jádro nepravidelného tvaru (podřízeného více méně tvaru skály) je přístupné od severu kulisovou čtvrtou bránou, která sloužila pouze pro pěší. Nároží hradby východně od brány zesílené zajímavým gotickým arkýřem. Celou západní stranu jádra uzavírají hradní paláce, tvořící dnes více méně jednolitý celek. Jižní část tvoří starší Vartenberský palác (po jeho zřícení 1690 však z větší části znovu vyzděn a přeměněn na sýpku), nejsevernější část ukrývá původní hranolovou obytnou věž - zřejmě nejstarší část celého hradu (na rozdíl od celého zbytku hradu, zděného z pískovcových kvádrů, je vyzděna z lomového kamene) a mezi nimi vestavěný Šelmberský palác (s kamennou deskou s erbem sviní hlavy). Pod Vartenberským palácem ve skále tesané sklepy se studnou. U jednoho ze vstupů do paláců dochovány původní nápisy. V jihovýchodním nároží jádra mohutná pětipatrová Bílá věž půdorysu nepravidelného lichoběžníku, jejíž horní patro obsahovalo honosnou obytnou místnost (dochován mimo jiné architektonicky náročně provedený trezor či krb), zatímco spodní patra byly od počátku určeny jako sýpky (zásobárny potravy pro případ obléhání hradu). Současné zastřešení věže je barokní. Severně od věže salla terena z roku 1632 a další černá kuchyně (kolem roku 1500). V severovýchodním nároží stojí hradní kaple sv. Anny z doby kolem roku 1390, v 16. stol. snížená a znovu zaklenutá.

Hrad založen někdy v 1. pol. 14. stol., patrně Benešem z Vartenberka (ze Sobotky). Předpokládá se, že hrad tehdy nestál na izolovaném skalním suku, ale na konci k jihu vybíhajícího skalního hřebene. Ve 2. pol. 14. stol. došlo k radikální přestavbě (která dala hradnímu jádru v hrubých rysech dnešní podobu), při níž byla šíje propojující původní předhradí s vlastním hradem odtěžena, na jejím místě vzniklo dnešní předhradí. Odborníci se rozchází v názoru, zda již z této doby pochází všechny čtyři hradní brány, či zda je první brána (původně stejně jako ostatní též pouze kulisovitá) mladší. V 15. stol. drželi Kost Házmburkové a na poč. 16. stol. Šelmberkové, jejichž přestavba hradu (zejména nový palác) měla již výrazně renesanční rysy. Roku 1524 získali Kost Bibrštejnové a po nich od roku 1556 Lobkovicové. V letech 1632 - 1634 byl vlastníkem Kosti Albrechta z Valdštejna, z jehož plánované velkolepé přestavby byla naštěstí realizována pouze salla terrena. Dalším významným rodem na Kosti byli od roku 1637 Černínové z Chudenic. V té době však již hrad stále více ztrácel svojí rezidenční funkci a stával se pouze úřednickým centrem panství. Roku 1658 měl být dokonce ze strategických důvodů rozbořen, k čemuž nakonec po intervenci majitelů u císaře nedošlo. Od roku1738 byli vlastníky Kosti Netoličtí, 1872 přešlo vlastnictví dědictvím na italský rod del Borgio, jehož potomci drží Kost (po půlstoleté epizodě státního vlastnictví) dodnes. Ještě roku 1866 se o Kost v rámci prusko-rakouské války bojovalo - stala se tak posledním dobývaným hradem u nás. V 50. letech 20. stol. proběhla pod vedením architekta Břetislava Štorma náročná rekonstrukce hradních paláců, kterou lze považovat za jednu z nejzdařilejších restaurací na našich hradech.

Hrad je přístupný pouze v rámci prohlídek s průvodcem (vstupné, dva okruhy) - prohlédnout si lze expozici útrpného práva v přízemí a sklepení Vartenberského paláce, zámeckou interiérovou expozici se zbrojnicí v interiérech Vartenberského a Šelmberského paláce, hradní kapli, černou kuchyni v přízemí Bibrštejnského paláce a veškeré exteriéry. Zcela nepřístupná bohužel zůstává Bílá věž.

                

Zajímavosti:

Ø        Fotografie hradu coby strategicky významného objektu, pořízená Prusy za prusko-rakouských válek roku 1866, je pravděpodobně nejstarší fotografií nějakého objektu na našem území.

Literatura:

-     kol.: Údolí Plakánek - průvodce naučnou stezkou (Jilemnice 2003)

-     Tomáš Durdík: Ilustrovaná encyklopedie českých hradů (Praha1999)

-     Rostislav Vojkovský: Kost - Putujeme po hradech a zámcích, sv. 10 (Dobrá 2006)

Web:

-     oficiální stránky hradu

-     Hrady.cz

-     Fylkir

-     Regionální zpravodajský server

-     Mikroregion Český ráj

-     Turistik.cz

-     Pamětihodnosti.cz

-     Interregion Jičín

-     Holyday Tour

-     Turistika.cz

-     Wikipedia

-     Český ráj.cz

Okolí: Prokopské údolí / Podkost / Plakánek

 Český ráj / rejstříky

květen 2007