Praha

VINOŘSKÝ PARK

k.ú. Vinoř (Středolabská tabule / Praha)

Bývalý zámecký park a obora v údolí Vinořského potoka a přilehlých roklích na jižním okraji Vinoře. Byť zbytky parkových úprav dosud lze rozeznat (solitérní stromy, stromořadí), dnes má celá plocha spíše charakter „divočiny‟, tedy bez zásahu ponechaného lesního porostu. Pouze v rokli jihovýchodně od Hradiště kosená louka a pro veřejnost uzavřená část v bezprostředním sousedství vinořského zámku dosud parkově udržována. Pestrá mozaika společenstev - hodnotné lesní porosty s převahou lípy, javoru mléče a jasanu, s mnoha starými duby, mokřady, tři rybníky (Biologický, U kamenného stolu a U Pohanků), četné výchozy křídových pískovců (především při severovýchodním okraji parku a v okolí Hradiště). Pod Hradištěm dva silné puklinové prameny. Je obklopen poli a zástavbou.

Na základě makrozbytkové analýzy sedimentů v nivě potoka ve Vinořském parku se soudí, že zde byl dříve rybník (nebo spíše kaskáda rybníků), jehož výtopa sahala až do rozvětvení údolí pod Hradištěm. Tomu by odpovídala i kupní smlouva z roku 1593, v níž je uváděn „rybník pod Hradištěm‟. Park při vinořském zámku byl založen pravděpodobně v první polovině 18. století (v té době již rybníky s výjimkou rybníka U Pohanků neexistovaly). Zatímco některé prameny uvádějí, že původně šlo o barokní zahradu a až v 19. stol. byla přeměněna na anglický park, jiné předpokládají (s odvoláním na topografický materiál Eichlerovy sbírky z roku 1826) od počátku přírodně krajinářský charakter. Na park navazovala obora (někdy uváděna též jako bažantnice) a několika alejemi byl později celý areál propojen i s bažantnicí u Satalic a dalšími krajinnými prvky v okolí. Od poloviny 20. století bez údržby. Na části území (3,6 ha) byla vyhlášena státní přírodní rezervace již roku 1951, později však byla ochrana zrušena. Znovu v současné rozloze (34 ha) byla přírodní rezervace - zejména jako významné útočiště mnoha druhů zvířat, především hmyzu a ptactva - vyhlášena roku 1982. Roku 2008 zpřístupněno naučnou stezkou Vinořský park – Satalická bažantnice.

výřez z plánu vinořského panství z doby kolem roku 1780 (z knihy Satalice)

prostor dnešní přírodní rezervace na mapě z roku 1840 (archivnimapy.cuzk.cz) a dnes (sgi.nahlizenidokn.cuzk.cz); je vidět, že v 1. pol. 19. stol. ještě rokle u Hradiště ani údolí Vinořského potoka u dnešního Biologického rybníka nebyly součástí parku / obory

parkově upravená plocha v bezprostřední blízkosti zámku (červen 2017)

lesní porosty (říjen 2007, únor 2008, září 2011, červen 2017)

ponechané mrtvé dřevo (září 2011, červen 2017)

sečená louka v rokli východně od Hradiště (září 2011)

mokřad v rokli východně od Hradiště (červen 2017)

potok tekoucí z rokle východně od Hradiště (únor 2008, červen 2017)

pískovcové skály pod Hradištěm (říjen 2005, září 2007, únor 2008)

jeskyně v severovýchodní části parku, vzniklá zřejmě podzemní těžbou písku (září 2011)

mokřad nad rybníkem U Kamenného stolu (září 2007)

pískovcové skály v severní části parku (září 2007, červen 2017)

zbytky jakési ohradní zdi na severním okraji parku (červen 2017)

západně od rybníka U kamenného stolu (září 2011)

U kamenného stolu

Skupina přitesaných pískovcových skal ve střední části parku. Nejnápadnější zde skupina vytesaných sedátek (?), v masivu lze však nalézt i další stopy – výklenek s nově osazeným křížem, drobné uměle vytesané podzemní prostory, ve skále tesané schody či cesty. Dříve zde údajně býval i kamenný stůl, který dal místu jméno. Účel těchto úprav není znám, předpokládá se, že šlo o součást romantických úprav parku. Verze, že sedátka sloužila panstvu po ukončení honu jako „stupně vítězů‟ pro lovce (proto mají mít sestupnou podobu - nejúspěšnější seděl nejvýše, další pak dle pořadí pod ním) se nezdá být pravděpodobná – sedátka jsou mimo jiné na sezení poměrně nízká, navíc se „dívají‟ do protiskály.

Pod skalami stejnojmenný rybník s ostrůvkem (0,46 ha), napájený bezejmenným potokem tekoucím od Hradiště. Jeho historie je taktéž nejasná. Běžně je v literatuře uváděné, že vznikl počátkem 19. stol. a sloužil panstvu k jízdám na lodičkách a jiným kratochvílím, avšak na žádných mapách v průběhu 19. stol. (včetně poměrně přesných map stabilního katastru) a dokonce ani začátkem 20. stol. není zakreslen. Celková rekonstrukce rybníka proběhla v roce 2009.

celkový pohled na skálu U kamenného stolu (září 2007)

kříž a umělá dutina (září 2011)

tatáž skála ještě bez kříže (září 2007)

skalní výklenky (září 2007, září 2011)

ve skále tesané komunikace (září 2007)

přitesané skály výše ve skalách (září 2007)

rybník U kamenného stolu, někdy zvaný též Zámecký (září 2011, září 2007)

kolotočník ozdobný na břehu rybníka (červen 2017)

zastavení naučné stezky U Kamenného stolu (červen 2017)

interaktivní prvek naučné stezky - zábradlí coby metr (září 2011)

štola

Štola ve východní straně rokle východně od Hradiště, zvaná též někdy Vodní jeskyně. Vstup částečně zanesen hlínou a listím, později stále klesající štola zatopena vodou (posléze až ke stropu). Po několika metrech údajně končí čelbou.

Ke štole se váže pověst, že vede až na Jenštejn. I další informace vztahované dnes k této štole (štolou jezdilo panstvo na lodičkách, za 2. světové války byla zavalena, aby se v ní nemohl nikdo schovávat) jsou buď pouhou legendou, a nebo se vztahují k nějaké jiné, dnes neznámé podzemní prostoře. Důvod ani doba zbudování této štoly nejsou známy (na sklep je prostor v celé své délce příliš úzký, na jímací štolu má divný sklon…).

ústí štoly (září 2011)

hlouběji ve štole (červen 2017, září 2011)

prameny pod Hradištěm

Na levém břehu bezejmenného potoka na úpatí ostrohu Hradiště se nalézají dva silné prameny, vytékající z dutiny v pískovcové skále. Ten větší z nich (západnější, nedaleko naučné stezky), nazývaný V oboře, Trhlina či Pod Hradištěm, ústí do prostorné jeskyňky vysoké cca 4 m, hluboké cca 1,5 m, na jejímž dně vytvářel malebné jezírko. V poslední době tento kdysi velmi silný pramen zeslábl a tak je na dně jeskyňky spíše jen bahno.

Několik desítek metrů proti proudu potoka se nachází pramen Malá Trhlina. Na rozdíl od předešlého je méně nápadný a nevede k němu žádná cesta (ústí přímo do potoka), ještě výraznější je zde však efekt výtoku z pseudokrasové dutiny. Některé materiály předpokládají, že nejde o klasický pramen, že jde o povrchovou vodu, která do podzemí vtéká výše v údolí, tuto skutečnost se však nepodařilo ověřit a vzhledem k čistotě vytékající vody ji považuji spíše za nepravděpodobnou.

V souvislosti s prameny se uvažuje, že mohly sloužit jako zdroj vody pro obyvatele přilehlého Hradiště. Pravděpodobnější je v této souvislosti paradoxně Malá Trhlina, k níž z Hradiště směřuje upravená soutěska, zatímco větší pramen je odshora fakticky nepřístupný.

pramen V oboře alias Trhlina (červen 2012, říjen 2005)

uměle přitesaný přístup k prameni V oboře (červen 2012)

pramen Malá Trhlina (únor 2008, říjen 2005, červen 2012)

průhled do podzemní části Malé Trhliny (červen 2012, říjen 2005)

Biologický rybník

Též Vinořský rybník. Rybník na Vinořském potoce jižně od vinořského zámku (1,5 ha). Zbudován až ve 2. pol. 20. stol. Vinou splachů ze závodu PAL Kbely zde byly v sedimentech velmi vysoké koncentrace těžkých kovů (kadmium, zinek, nikl, olovo, chróm, měď). V 90. letech 20. stol. došlo k celkové sanaci rybníka, při níž byly sedimenty odbagrovány až do hloubky 1,5 m (a také opravena hráz, porušená při povodni roku 1992).

hráz rybníka (červen 2017)

Biologický neboli Vinořský rybník (září 2011)

Zajímavosti, poznámky:

Ø Někdy se uvádí založení parku a bažantnice až po polovině 18. stol., v době, kdy Vinoř vlastnil hrabě Prokop Černín, což však příliš nekoresponduje s tím, že již začátkem 18. stol. měl stát ve Vinoři lovecký zámeček.

Ø V literatuře lze narazit i na další údajné podzemní prostory krom výše uvedených. V informacích je poměrně chaos. Některé jsou pravděpodobně pouhými legendami, jiné vznikly nepřesným opisem starších údajů bez dostatečné znalosti terénu. Přesto nelze zcela vyloučit existenci nějakého dalšího podzemí. V současné době se však ani opakovanými podrobnými průzkumy nepodařilo žádné objevit.

Ø Plošina (pole) nad severovýchodním okrajem areálu je významným archeologickým nalezištěm, známým pod označením „Kamenný stůl‟. Místo bylo pravděpodobně osídleno již v pozdní době kamenné, většina nálezů pochází z doby bronzové, osídlení zde bylo i v době halštatské a laténské (kdy zde stál i dvorec). Lokalita byla dobře opevněna přírodními podmínkami, nebyla však hradištěm; stopy po opevnění na přístupové šíji na východní straně nebyly nalezeny ani geofyzikálním měřením.

plánek archeologického naleziště Kamenný stůl: A – mladší doba kamenná (lengyelská kultura), B – časná doba kamenná a pozdní doba kamenná (kultura nálevkovitých pohárů), C – mladší a pozdní doba bronzová, D – mladší doba železná (latén), 1 – zlomky skleněného náramku, 2 – pazourkové dýčky, 3 – keramické nádoby lužické kultury, 4 – části kamenného žernovu (dle expozice o historii Vinoře na Ctěnickém zámku)

Literatura:

- Jiří Dostálek: Plán péče o přírodní rezervaci Vinořský park na období 2010-2019 - viz též http://www.praha-priroda.cz/priloha/51c19961a9332/plan-pece-pr-vinorsky-park--2010-2019-51cc3744bc00f.pdf

- Božena Pacáková-Hošťálková a kol.: Pražské zahrady a parky (Praha 2000)

- Jarmila Kubíková, Vojen Ložek, Pavel Špryňar a kol.: Chráněná území ČR XII. - Praha (Brno, Praha 2005)

- Jan Němec, Vojen Ložek a kol.: Chráněná území ČR 2 - Praha (Praha 1997)

- Václav Cílek, Milan Korba, Martin Majer: Podzemní Praha (Praha 2008)

Web:

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Vinořský_park

- pražská příroda, park - http://www.praha-priroda.cz/chranena-priroda/zvlaste-chranena-uzemi/vinorsky-park/

- pražská příroda, rybník U Kamenného stolu - http://www.praha-priroda.cz/vodni-plochy-a-potoky/vodni-plochy-dle-katastru/vinor/u-kamenneho-stolu/

- pražská příroda, Biologický rybník - http://www.praha-priroda.cz/vodni-plochy-a-potoky/vodni-plochy-dle-katastru/vinor/vinorsky-rybnik-biologicky/

- Agartha - http://agartha.cz/html/pruzkumy/praha/vinor/index.php