KOTLÁŘKA
k.ú.
Košíře (Pražská plošina / Praha)
Usedlost na východním konci skalnatého, dnes zalesněného
hřebene nad údolím Motolského potoka. Na severním úbočí hřebene košířský
hřbitov.
Na úpatí hřebene východně
pod usedlostí bývala cihelna, založená na přelomu 70. a 80. let 19. stol.
pozdějším košířským starostou Matějem Hlaváčkem. Pracovala do 2. světové války.
Patrná ještě na leteckém snímku z roku 1966, 1975 již zaniklá, dnes na
jejím místě továrna.
celkový pohled na hřeben
s usedlostí od severovýchodu
celkový pohled na hřeben
s usedlostí od jihovýchodu
cihela pod Kotlářkou (smichov.blog.cz);
pohled z obdobného směru, jako předešlý snímek
svérázný přístup do zahrad pod
usedlostí
usedlost č.p.
115 (nemovitá kulturní památka)
Poměrně rozlehlý komplex
budov se nalézá v dominantní poloze na terase na východním konci hřebene
(290 m n. m.). Skládá se ze dvou obytných budov se stupňovitými štíty (na
jižním konci areálu) a řady hospodářských budov (stodoly, sýpka, chlévy),
uzavírajících dvě nádvoří, terasy s rozlehlými vinnými sklepy a o samotě
nad usedlostí stojícího viničného domku. Dnes jediný
příjezd do areálu je od severu, respektive severozápadu; na starých mapách
značený příjezd od jihu dnes neexistuje. Na svazích jihozápadně pod usedlostí
obnovená vinice; na ní zděné stavení, vykazující stejné architektonické rysy
jako terasa s vinnými sklepy (nějaký altán? vyhlídka? viniční domek?),
který však není nikde uváděn a není ani součástí památkově chráněného areálu.
Vinice s viničním
lisem je v těchto místech doložena již v polovině 15. století. Roku
1657 ji koupil kotlář Melichar Werschauer. Snad za
něj zde vznikla usedlost, která dodnes v pojmenování uchovává vzpomínku na jeho
řemeslo. Často je vznik usedlosti kladen až do konce 18. stol., to se však
nezdá pravděpodobné, mimo jiné i proto, že nějaké budovy jsou zde zakreslené
již na 1. vojenském mapování z 60. letech 18. stol. Každopádně nejstarší
dochované stavení – východní obytná budova – bývá datována právě do onoho konce
18., případně první čtvrtiny 19. století. Z 1. čtvrtiny 19. století je
snad i jižní část přilehlého hospodářského křídla, bývalé stáje a chlévy.
Ostatní budovy pocházejí až z poloviny 19. století, z rozsáhlé
přestavby po požáru 1840, která zvětšila plochu usedlosti na víc jak
dvojnásobek. Záhadou je viniční domek nad usedlostí, o němž se píše, že vznikl
taktéž koncem 18. století přestavbou výše zmíněného viničního lisu, ovšem na
jinak precizní mapě stabilního katastru z roku 1840 zde žádná budova
zakreslena není. K dalším úpravám celého areálu došlo pravděpodobně koncem
19. stol., kdy byl vlastníkem usedlosti významný místní stavitel Josef Bečka
(pravděpodobně zejména kvůli zdejším křemencovým lomům a cihelně). Ve 2. pol. 20. stol. areál značně zchátral, obnova roku 1974 pro
potřeby střediska ochrany rostlin Státního statku hl. m. Prahy ho sice
zachránila, avšak v mnoha ohledech byla pouze volnou napodobeninou
původního stavu (např. přezdění štítu nejstarší budovy se zuby výrazně odlišné
velikosti). Přesto ji lze považovat za jednu z nemnoha kompletně
dochovaných pražských usedlostí. Dnes zde pension a restaurace (www.usedlost-kotlarka.cz), hlavní
nádvoří usedlosti volně přístupné.
celkový pohled na obytnou část
usedlosti a viniční domek od jihovýchodu
celkový pohled na hospodářskou
část usedlosti od severovýchodu
vstup do areálu usedlosti od
severu
vstup do areálu usedlosti od
severozápadu
pohled od severu na velký dvůr
usedlosti
hospodářské stavení na
severozápadní straně usedlosti
hospodářské stavení na západní straně usedlosti
dnes nepoužívaný jižní vstup do
dvora
západní obytné stavení
východní obytné stavení před
přestavbou v 70. letech 20. stol. (smichov.blog.cz) a dnes
terasa s vinnými sklepy na
jihozápadní straně dvora pravděpodobně v 70. letech 20. stol., kdy byly
přestavěny na sklady a garáže (památkový katalog) a dnes
viniční domek nad usedlostí,
údajně na místě středověkého viničního lisu
stavbička neznámého účelu na
obnovené vinici jihozápadně od usedlosti
hřeben
Zalesněný skalnatý hřeben
západovýchodního směru (310 m n. m.), narušený několika křemencovými lomy –
největší ve východní části nedaleko od usedlosti (hladká lomová stěna je
výrazná při pohledech od jihu, z horní hrany pěkný výhled zejména do údolí
Motolského potoka a na protější Cibulku), soustava drobnějších lůmků v jižním svahu vrcholové partie hřebene,
zajímavý lom s odkrytým profilem křemencových vrstev pak na jihozápadě
(zde odkryty i navazující břidlice). Po temeni hřebene stromořadí mohutných
dubů. Ve svahu nad hřbitovem dnes již nefunkční vodojem.
V minulosti zde
vinice, zaniklé zřejmě v polovině 18. stol. Na mapě stabilního katastru
z roku 1840 zde již pouze pole a tři lomy, polohou zhruba odpovídající
křemencovým lomům dochovaným do současnosti. Ještě v roce 1966 je hřeben
převážně holý, jen ve vrcholové partii lze na leteckých snímcích vidět malý
lesík, jehož základem byla zřejmě ona řada mohutných dubů na hřebeni, a pár
menších ostrůvků zeleně na úbočí. Roku 1975 je již hřeben komplet zalesněný.
východní křemencový lom
vyhlídka na horní hraně
východního křemencového lomu; zábradlí datované nápsem vyrytým v betonu
2012
bizarní dub na hranně východního
křemencového lomu
výhled z hrany východního
křemencového lomu na Košíře, Cibulku a sídliště Poštovka
stromořadí starých dubů na
hřebeni
bývalá vodárna v hřebeni
základy jakési obdélné stavby na
vrcholu hřebene
křemencové lůmky ve střední
části hřebene
podezdívka zaniklého altánu na
západním konci hřebene
západní lom s křemencovými
a břidlicovými partiemi
hřbitov
Hřbitov, nazývaný Kotlářka či Košíře, se rozkládá na severním úbočí hřebene.
Vstup je v severozápadním rohu, kde se nachází (dnes mimo plochu hřbitova)
hřbitovní domek č.p. 98. Nedaleko, při severním okraji hřbitova, se nalézá
hřbitovní kaple, jihozápadně od ní rozptylová louka. Hroby zabírají východní a
jižní část hřbitova. Při západní zdi kolumbárium. V ose východní části
hřbitova hřbitovní kříž z roku 1898.
Hřbitov byl založen roku
1876, předtím byli košířští občané pohřbíváni na tzv. Malostranském hřbitově na
Smíchově. Rozrůstal se však postupně. Nejstarší je jeho severovýchodní část, o
západní část byl rozšířen pravděpodobně ve 40. letech 20. stol.
Na hřbitově je pohřben mimo
jiné starosta Košíř Matěj Hlaváček († 1897), právník a odbojář Jiří
Pleskot s manželkou Ellou († popraveni 1942),
filolog, překladatel a propagátor volnomyšlenkářského hnutí Otakar Kunstrovný († 1945), konstruktér automobilových a leteckých
motorů František Adolf Barvitius († 1956),
spisovatel, scénárista a politik Jan Procházka († 1971) či plukovník RAF
Antonín Vrchotka († 1990). Nalézá se zde též řada
hrobů padlých během pražského povstání a osvobozování Prahy v květnu 1945
a hrob Zdeňka Wintera, sraženého sovětským tankem 21.
srpna 1968.
celkový pohled na hřbitov
domek č.p. 98 před vstupem na
hřbitov
kaple v severní části
hřbitova slouží dnes i jako správa hřbitova
centrální kříž z roku 1898
hrob Matěje Hlaváčka, muže,
který se jako málokdo zasloužil o zvelebení a rozvoj Košíř, načež spáchal
sebevraždu
hrob Vojtěcha Kováře, jednoho
z hlavních aktérů Rumburské vzpoury, popraveného zastřelením 29. května
1918 v Rumburku; jeden čas byla původní pamětní deska překryta deskou
„rodina Kovářova“ (foto www.vets.cz
/ Vladimír Štrupl, duben 2017), nyní opět odkryta
původní deska, byť se špatně čitelným nápisem „Vojtěch Kovář / Tys padl za moji
svobodu / Rumburk 29. 5. 1918“
hrob spisovatele a scénáristy
Jana Procházky
hrob Václava Vopičky,
náčelníka XII. okresu Dělnické tělovýchovné jednoty
vizuálně zajímavé hroby
rozptylová louka
Zajímavosti, poznámky:
Ø
V Praze se nalézá ještě jedna usedlost téhož
jména – v Dejvicích. V mnohých materiálech jsou tyto usedlosti
zaměňovány a v důsledku toho jsou ke košířské Kotlářce
přiřazovány i údaje týkající se té druhé (a naopak). Snažil jsem se této chyby
vyvarovat, ale zda se mi podařilo vyčistit všechny chyby si jistý nejsem.
Ø
Na mapě z roku 1889 je severozápadně od viničného domku nad usedlostí značena kaple, na mapách
z let 1900 - 1938 je v těchto místech kříž. Dnes se mi zde po nějaké
stavbě nepodařilo nalézt žádné stopy.
Ø
Okolní zástavba, zahrnující nejsevernější výběžek
katastrálního území Košíř až po údolí Motolského potoka, je někdy souhrnně
nazývána Na Kotlářce. Častěji je však sídliště jižně
pod hřebenem označováno jako Poštovka,
zatímco zástavba severně od něj je řazena k Homolce.
Ø
Jméno Kotlářka dnes
oficiálně nese i retenční nádrž na Motolském
potoku pod Cibulkou, známější pod starším (z místopisného hlediska ještě
nesmyslnějším) označením Homolka. A také tramvajová smyčka na úpatí Skalky, již na katastru Motola
(v geologické literatuře v pol. 20. stol. někdy
pod jménem Kotlářka uváděla i přilehlý lom).
Literatura:
-
Barbora Lašťovková, Jiří Koťátko: Pražské usedlosti (Praha 2001)
-
Pavel Vlček
a kol.: Umělecké památky Prahy – Velká Praha A / L (Praha 2012)
-
Petr
Kovařík: Klíč k pražským hřbitovům (Praha 2001)
Web:
-
památkový
katalog - https://pamatkovykatalog.cz/usedlost-kotlarka-12993737
-
Malé dějiny
Smíchova a Košíř - http://smichov.blog.cz/0712/kotlarka-c-p-118
-
wikipedie
usedlost - https://cs.wikipedia.org/wiki/Kotlářka_(Košíře)
-
wikipedie
hřbitov - https://cs.wikipedia.org/wiki/Košířský_hřbitov_(Kotlářka)
-
spolek pro
vojenská pietní místa - h https://www.vets.cz/vpm/mista/skupina/18-p-05-kosire-hrbitov/
-
plán
hřbitova - http://www.hrbitovy.cz/wp-content/uploads/Košířský-hřbitov-20171.jpg
další
místa v okolí (mapa) / Praha / rejstříky
leden 2020