BLUDOV (Blauda)

k.ú. Bludov (Mohelnická brázda, Hanušovická vrchovina / Šumpersko)

Obec rozložená podél Bludovského potoka (306 m n. m.) na úpatí Hanušovické vrchoviny. V severojižní ose dlouhá téměř 4 km, zhruba uprostřed (v místě, kde mělké údolí křížila prastará cesta od Šumperka) kostel sv. Jiří s žerotínskou hrobkou a bývalá škola, dnes obecní úřad. U kostela památkově chráněný sloup se sousoším Nejsvětější Trojice (sám kostel s hrobkou památkově chráněné nejsou). V severní části obce několik památkově chráněných venkovských usedlostí (č.p. 118, 120, 125, 126); vše v ulici Jana Žižky) a taktéž památkově chráněný sloup se sochou sv. Floriána. V jižní části obce zámek s rozlehlým parkem. Před zámkem a severozápadně od něj, kolem křižovatky severojižní komunikace a silnice č. 11, urbanisticky nevyhraněné, částečně parkově upravené prostranství (pomník Adolfa Kašpara, hodinový sloup, rybníček se sochou sv. Jana, parkoviště…). V jižní části obce Muzeum kočárků, v centru mezi kostelem a zámkem tzv. Pradědovo dětské muzeum (ve skutečnosti spíše zábavní park, než muzeum). Při západním okraji Bludova, v polích mimo intravilán, areál lázní. Nádraží zcela mimo zástavbu, pod Bludovskou strání. K obci patří i Habermanův (Bludovský) Mlýn jižně od obce, Bludoveček (Zámeček, Blauda Höfel) severovýchodně na úpatí hradního vrchu a poutní areál při kostele Božího Těla („U Kostelíčku″) v lesích na samém severním okraji katastru. V obci Muzeum kočárků (v jižní části) a tzv. Pradědovo dětské muzeum (v centru; jde však spíše o zábavní areál, než o muzeum).

Nejstarší dějiny Bludova jsou spojeny s rodem Bludovců z Bludova, předků pánů ze Žerotína. Ti se v listinách objevují již od počátku 13. století. Vzhledem k tomu, že vznik hrad stejného jména (na kopci severně od dnešního Bludova) je kladen až do poloviny 13. století, je tento predikát považován za důkaz, že počátkem 13. století již existovala ves. Výslovně zmiňována je však až roku 1371, kdy bylo panství markraběcím majetkem. Předpokládá se, že původní ves stávala někde v okolí dnešního kostela, ale jde pouze o hypotézu. Někdy koncem 13. či počátkem 14. století byla ves nově vyměřena; tehdy získala dodnes v podstatě dochovaný půdorys typické potoční lánové vsi kolem velmi dlouhé vřetenovité návsi. Pravděpodobně až dodatečně, byť stále ještě v 1. polovině 14. století, byl do středu této návsi vestavěn kostel. Koncem 15. století zanikl hrad a správa bludovského panství se přesunula do Šumperka. Do Bludova se vrátila koncem 16. století, kdy byla na (tehdejším) jižním okraji vsi při tzv. Dolním dvoře postavena tvrz (v místech dnešního zámku). Již předtím, pravděpodobně roku 1520, byl postaven zámeček i při Horním dvoře (dnešní Bludoveček), sloužící však pouze jako obytná budova dvora. Roku 1723 dala vrchnost vystavět západně od kostela při jižní straně cesty do Chromče 33 domků, které byly původně považovány za samostatnou obec pod jménem Neudorf, Nová Ves (někdy též Nová Dědina). Později zcela splynula s Bludovem. Někdy před rokem 1732 byl Bludov povýšen na městečko, urbanistický vývoj však byl nadále typicky vesnický, tedy postupné zastavování návsi i nahrazování některých původních usedlostí drobnější chalupnickou zástavbou. Výrazným zásahem do půdorysu městečka bylo vybudování nové silnice od Šumperku, která překřížila zástavbu u zámku; podle této silnice západním směrem se pak soustředila nová výstavba. Železniční trať ze Zábřehu do Šumperku (v provozu od roku 1871) i tzv. Moravská pohraniční dráha ze Šternberka do Dolní Lipky (v provozu od roku 1873) vlastní město minuly; bludovské nádraží, kde se obě tratě potkávají, se nachází kilometr jihovýchodně od města. Roku 1929 byly západně od městečka otevřeny lázně. Přestože zde výrazně převažovalo české obyvatelstvo (v roce 1930 z 2892 obyvatel jen 39 Němců), stal se za 2. světové války Bludov součástí německého záboru.

V Bludově a nejbližším okolí celá spleť naučných stezek. Nejstarší a samostatná je naučná stezka Bludovská stráň, začínající u zámku a tvořící téměř okruh přes lesopark Gryngle, významný krajinný prvek Bludovská stráň a návrší Brusná. Další čtyři interaktivní „dětské“ naučné stezky - Vesnická, Zvířecí, Geologická a Řemeslná - na sebe navazují a tvoří trasu z centra města přes lesy severně od Bludova až k lázním. Byly zprovozněny v roce 2014.

znak vycházející z erbu Žerotínů byl obci udělen až roku 1992 (navrhl Jiří Louda); o případném starším znaku se informace rozcházejí, při povýšení na městečko Bludov žádný znak neobdržel, ale někdy je uváděn znak s motivem srdce se třemi květinami, používaný údajně již od poloviny 17. století, tedy sto let před povýšení na městečko

pohled na jádro Bludova s kostelem sv. Jiří od jihovýchodu, z rozhledny Brusinka

novější „centrum″ Bludova při zámku s hodinovým sloupem a správními objekty zemědělského družstva; dnes Bludovská a.s.

hodinový sloup se jmény bludovských starostů

správní budovy bývalého jednotného zemědělského družstva Bludov s dobovou freskou

„návesní“ rybník v jižní části Bludova se sochou sv. Jana Nepomuckého

dům č.p. 350 v jižní části obce

kříž v jižní části obce nechali roku 1879 postavit Josef a Helena Maturovi

socha Panny Marie z roku 1896 v jižní části obce

socha sv. Jana Nepomuckého (nemovitá kulturní památka)

Klasicistní pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého se zbytky polychromie stojí dnes na břehu „návesního″ rybníčku proti zámku.

Socha pochází z roku 1818. Původně stávala na křižovatce naproti zámku. V 80. letech 20. stol. byla restaurována a roku 1987 umístěna u kostela. Roku 2010 přemístěna na současné místo.

socha sv. Jana Nepomuckého v dnešním umístění

socha sv. Jana Nepomuckého v původním umístění u zámku; v pozadí dosud existující polygonální kiosek č.p. 988 (Památkový katalog)

zámek č. p. 81 (nemovitá kulturní památka)

Pozdě renesanční, barokně upravená patrová trojkřídlá budova s okrouhlými věžemi v nároží vstupního (západního) křídla stojí v jižní části obce, při křižovatce silnic do Šumperku a Zábřehu. Zámek je obklopen cca 4,5 ha velkým přírodně krajinářským parkem s rozlehlými travnatými plochami. V parku bylo v 80. letech 20. stol. evidováno 14 druhů jehličnanů (ze zajímavějších druhů např. jedle nikkoská, borovice limba či různé kultivary cypřišku hrachonosného) a 96 druhů listnáčů (mimo jiné dub celokrajný, nejrůznější pestrolisté kultivary či mohutné exempláře dřezovce, nahovětvece a platanu javorolistého). Čtyři stromy v parku – skupina dvou dubů a lípy pod souhrnným označením „Památné stromy v zámeckém parku″ a tzv. Bludovská lípa při severozápadním nároží zámku – byly vyhlášeny jako památné stromy (v minulosti zde bylo 6 památných stromů – dva již uschly a roku 2009, respektive 2010 byla jejich ochrana zrušena). Součástí parku bývala i oranžerie a skleníky při silnici do Zábřehu, které dnes tvoří samostatný areál. Severovýchodně od zámku částečně dochované objekty bývalého Dolního dvora (kočárovna, konírna, správní dům, bývalý ovčín…).

Roku 1613 se při Dolním dvoře připomíná tvrz. Postavena byla pravděpodobně v 70. či 80. letech 16. stol., za Jana z Boskovic, neboť roku 1568 ještě prokazatelně nestála a Žerotínové, kteří Bludov získali roku 1589, sídlili v Šumperku, a tak sídlo v Bludově nepotřebovali. Předpokládá se, že tvrz tvoří dnešní jižní dvoutraktové křídlo zámku, jde však spíše o spekulaci na základě nepravidelnosti v půdorysu zámku a odlišnosti v jeho struktuře; přímé důkazy pro toto tvrzení neexistují. Zámek začal být stavěn roku 1624, za Kryštofa Karla z Lichtensteinu-Kostelkornu, výstavba se však dosti táhla. Počátkem 18. stol., snad roku 1708, proběhly raně barokní úpravy (někdy tvrzeno, že až tehdy bylo přistavěno severní křídlo). Od roku 1710 drželi Bludov opět Žerotínové. Ve 2. pol. 18. stol. za Josefa Karla hraběte ze Žerotína pozdně barokní přestavba, při níž získal zámek dnešní podobu (např. vznikly nárožní věžičky či zanikla hodinová věžička nad vstupním křídlem). Pravděpodobně tehdy vznikl při zámku i barokní okrasný park, během 19. století upraven v přírodně krajinářském stylu a doplněn a oranžérii a skleníky. Od roku 1802, kdy prodali Žerotínové Velké Losiny, byl Bludov hlavním sídlem rodu; byla sem přesunuta rodová přenesena žerotínská knihovna, obrazárna, sbírka zbraní a archiv. Roku 1934 zemřel „poslední moravský Žerotín″ Karel Emanuel a zámek zdědily jeho dcery. Ty se během války přihlásily k německé národnosti, proto jim byl majetek po válce konfiskován. Roku 1950 však přiznal soud Heleně české občanství, což umožnilo koncem 90. let polovinu zámku, v němž ve druhé polovině 20. stol. sídlil bludovský místní národní výbor, restituovat. Roku 2007 došlo k dohodě o výměně majetku mezi Heleniným synem Karlem Mornstein-Zierotinem a obcí, díky čemuž je dnes opět celý zámek a park v rukou potomků Žerotínů.

Zámek dnes slouží k bydlení a veřejnosti je přístupný pouze výjimečně v rámci občasných kulturních akcí (www.zamekbludov.cz/zamek-bludov-kultura). Park je z větší části veřejnosti volně přístupný, pouze jeho severovýchodní část je uzavřena. Zámecká oranžerie a skleníky dnes slouží jako zahradnictví Obecních lesů Bludov, s.r.o., možno navštívit v rámci prodejní doby (www.lesybludov.cz/zamecka_oranzerie.html). Na západním okraji parku parkoviště, kde začíná naučná stezka Bludovská stráň (průchod skrz park neznačený).

průčelí zámku; nad vstupem erb hraběcí (losinsko-bludovské) větvě Žerotínů

nárožní věžičky z 2. pol. 18. stol.

jižní křídlo zámku, považované za původní tvrz

pravděpodobně nejstarší zobrazení zámku s Dolním dvorem, kresba K. Glaubitsena z r. 1741, ještě bez nárožních vížek, naopak s hodinovou věžičkou nad průčelím (www.bludov.cz)

půdorys zámku bez rozlišení stavebních fází (Umělecké památky Moravy a Slezska)

parková úprava parteru před zámkem

terasa západně od zámku

tzv. Bludovská či Zámecká lípa při severozápadním nároží zámku; stáří dříve uváděno až 600 let, v současné době přehodnoceno na zhruba 300 let; obvod kmene přes 7,5 m

veřejně přístupná část přírodně krajinářského parku jižně od zámku

památný dub letní v severní části parku, stáří cca 450 let, obvod kmene 450 cm; chráněn je nelogicky pouze jeden z dvojice stromů, třebaže jejichž kmeny tvoří jeden celek se vzájemně zapojeným kořenovým systémem a jejich stabilita i další vývoj jsou podmíněny dobrým stavem obou těchto stromů

památný dub letní při východní ohradní zdi parku, stáří cca 350 let, obvod kmene cca 640 cm

památná lípa velkolistá (strom vzadu) ve východní části parku, stáří cca 350 let, obvod kmene 460 cm

veřejnosti bepřístupná část parku v údolí potůčku, přitékajícímu z Grynglete

zámecká oranžerie a skleníky z počátku 19. stol.

lázně

Bludovské lázně tvoří samostatnou enklávu při severozápadním okraji Bludova. Lázeňské budovy jsou obklopeny třičtvrtěhektarovým lázeňským parkem. Před lázeňskými budovami sochařsky upravený vývěr silně alkalická, avšak jen slabě mineralizované termální vody sírano-chlorido-sodného typu se zvýšeným obsahem fluoru o teplotě 23,3 °C, nazývaný na památku dětí z Fatimy „František a Hyacinta″. V parku rozmístěno několik dřevěných plastik. Na jihovýchodním okraji parku výklenková kaplička Panny Marie Fatimské. Se silnicí Bludov – Chromeč je areál propojen 200 metrů dlouhou kdysi topolovou, dnes nově vysázenou alejí Zdeňka Pospíšila.

Teplý minerální pramen u Bludova znám „odnepaměti″. Již kdysi zde existovaly menší lázně, jak dokládá archeologický nález primitivního zděného bazénu, pravděpodobně ze 16. stol. V 17. století zde vybudován Chromečský rybník, který údajně díky teplým pramenům nikdy nezamrzal. Rybník byl zrušen někdy na přelomu 18. a 19. stol. V roce 1924 zakoupil pozemky s pramenem v rámci pozemkové reformy bývalý hospodářský správce bludovského velkostatku František Pospíšil. Jeho syn Zdeněk zde roku 1929 oficiálně otevřel lázně. Tehdy zde byl krytý bazén 5 x 15 n a 4 vany v dřevěných kabinách. Roku 1933 byl vyhlouben 83 m hluboký hydrogeologický vrt. Z něj byla získávána 30 ° C teplá voda s obsahem sirovodíku a díky přítomnosti radonu s poměrně vysokou radioaktivitou; v reakci na to byly lázně pojmenovány Radioaktivní a sirné lázně Bludov. Postupně byly stavěny další lázeňské budovy, roku 1934 byl zahájen celoroční provoz se zaměřením na léčbu revmatických chorob, léčila se zde však i různé záněty, dna či otylost. V té době vznikl i lázeňský park a také dnes již neexistující topolová alej. Od roku 1943 sloužily lázně jako německý vojenský lazaret. Navzdory tomu se právě zde v listopadu 1944 ustavil ilegální šumperský okresní národní výbor, jehož se stal Zdeněk Pospíšil předsedou. Po zestátnění, ve 2. pol. 20. stol. byly lázně přeměněny na dětskou léčebnu pro děti ve věku 3 – 14 let, zaměřovaly se na léčení srdečních a revmatických onemocnění. V 70. letech byl vyhlouben nový 1E30 m hluboký vrt. Voda vystupuje po puklinách v granodioritovém masivu z hloubek asi 500 – 600 m. Současná podoba lázeňského pramene je z roku 2004, kdy došlo i k jeho požehnání a k posvěcení základního kamene kaple Panny Marie Fatimské. Dnes jsou lázně známé zejména úspěchy při léčbě dětské obezity.

Park je v denních hodinách volně přístupný veřejnosti, v areálu funguje kavárna.

mapa 1. vojenského mapování z 2. pol. 18. stol., na níž je vidět v místech dnešních lázní Krumpischer Teich (Chromečský rybník); rybníky nebyly nenapájeny z řeky Moravy, ale potoky přitékajícími od severu (oldmaps.geolab.cz)

původní podoba lázní kolem roku 1930 (www.lazne-bludov.cz, www.fotohistorie.cz)

podoba lázní po dostavbě, roku 1936 (www.fotohistorie.cz)

vstup do areálu lázní

hlavní lázeňská budova

socha anděla při hlavním vstupu do lázeňské budovy

lázeňský pramen „František a Hyacinta“; koule mezi modlícíma se rukama, mající představovat zeměkouli, je vyrobena z místní horniny bludovitu

nejbližší okolí lázeňského pramene; jelikož v lázních neprobíhají pitné kůry, vývěr není uzpůsoben nabírání vody

lázeňský park

„bonsaje″ v parku

dřevěné plastiky v lázeňském parku, výstup z několika ročníků Lázeňského dřevosochání

pomocné budovy lázeňského areálu

pingpongové hřiště

Zajímavosti, poznámky:

Ø K objevu minerálního pramene se údajně váže legenda o lovu, kdy postřelený jelen neomylně zamířil k prameni, kde si ránu omyl a napil se, načež posílený léčivými účinky vody lovcům unikl. Vzhledem k podobnosti s pověstí karlovarskou předpokládám, že nejde o tradiční místní legendu, ale nějaký novodobější import, dost možná až po vzniku lázní.

Ø Rozhodně místní legendou, vážící se k prameni však je příběh „hanáckého obra″ Josefa Drásala, narozeného v roce 1841 v nedaleké Chromči. Prý každé ráno chodil k prameni, napil se a omyl se, díky čemuž dorostl výšky 242 centimetrů (je považován za nejvyššího Čecha).

Ø V Bludově se narodili mimo jiné přírodovědec, spoluzakladatel olomouckého vlasteneckého muzea Rudolf Kašpar (1821), politik, poslanec říšské rady a poslední moravský místodržící Karel Emanuel ze Žerotína, (1850), středoškolský pedagog a regionální historik  Jan Březina (1877), malíř a ilustrátor Adolf Kašpar (1877), hudebník František Pavlů (1889), sběratel lidových písní Bohuslav Indra (1891), hrdinů druhé světové války z východní fronty František pazour (1902), politik, diplomat a odbojář Josef Cyril Kotrlý (1903), malíř Josef Václav Barnet - Směšný (1907), účastník zahraničního protinacistického odboje, plukovník in memoriam Karel Hlásný (1911) či teolog, redemptorista, Jarolím Adámek alias otec Jarým (1915)

Ø Někdy se tvrdí, že bludovské lázně vznikly až v 1. polovině 20. století proto, že využití bludovských minerálních pramenů k lázeňským účelům blokovali Žerotínové, kteří nechtěli konkurenci pro své lázně ve Velkých Losinách. Osobně mi to přijde nepravděpodobné. Minimálně po roce 1802, kdy Žerotínové losinské panství prodali, nebyl k takové blokaci důvod, spíše naopak.

Ø Byť tvrzení, že rod Žerotínů z Bludova vzešel a na Bludově i smrtí Karla Emanuela ze Žerotína roku 1934 po meči vymřel, je působivé, není pravdivé. Ve skutečnosti rod vymřel po meči až úmrtím vnuka Karlova bratra Přemyslava IV. Františka ze Žerotína, Ladislava Petra Pavla Zierotina, roku 1985 v tyrolském Wörglu. Vzhledem k tomu, že Přemyslav byl po svém přestupu na protestantskou víru vyděděn a jeho rod žil nadále v Uhrách a v Rakousku, je tato větev rodu často opomíjena.

Ø Dnešní železniční zastávka Bludov-lázně se dříve nazývala Chromeč.

Ø Podle Bludova je pojmenována hornina bludovit. Jde o kontaktní horninu vzniklou na styku šumperského granodioritu s krystalickými vápenci „hrabenovského ostrova“. Název bludovit použil poprvé roku 1884 místní rodák Rudosl Kašpat. I když dnes nemá toto pojmenování oficiální platnost (jde o erlán, vápenatosilikátový rohovec), je běžně používáno.

Ø Jako bludovský zlom je označován Výrazný zlom směru severoseverozápad-jihojihovýchod, probíhající z Bludova do východního okolí Hrabenova.

Literatura:

- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku 1 (Praha 1996)

- Bohumil Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska, 1. svazek A / I (Praha 1994)

- Miroslav Plaček: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku (Praha 1996)

- Martin Janoška: Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 2011)

- Karel Hieke: Moravské zámecké parky a jejich zahrady (Praha 1985)

- Božena Pacáková-Hošťálková, Jaroslav Petrů, Dušan Riedl, Antonín Marián Svoboda: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 1999)

Web:

- oficiální stránky obce - https://www.bludov.cz

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Bludov_(okres_Šumperk)

- památkový katalog - https://www.pamatkovykatalog.cz/soupis/podle-relevance/1/seznam/?lokalizaceZahranici=0&katOblast=Bludov

- soupis památek - http://www.soupispamatek.com/okres_sumperk/foto/bludov/bludov.htm

- drobné památky - https://www.drobnepamatky.cz/taxonomy/term/18169

- hrady.cz; zámek - https://www.hrady.cz/zamek-bludov

- hrady.cz; kostel - https://www.hrady.cz/kostel-sv-jiri-bludov

- hrady.cz; lázně - https://www.hrady.cz/lazne-bludov

- ústřední seznam ochrany přírody - https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=6880, https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=6914

- Turistika.cz; Bludovská lípa - https://www.turistika.cz/mista/staleta-lipa-v-srdci-bludova/detail

- oficiální stránky lázní Bludov - https://www.lazne-bludov.cz

- Český rozhlas; lázně - https://olomouc.rozhlas.cz/povest-tvrdi-ze-po-bludovske-mineralce-vyrostl-i-hanacky-obr-drasal-6387141

- kauza „restituce lázní Bludov“ - https://www.lazne.bludov.cz

- Atlas Česka; lázně - https://www.atlasceska.cz/pamatky/lazne-bludov-19203

- fotohistorie - http://www.fotohistorie.cz/Olomoucky/Sumperk/Bludov/Default.aspx

další místa v okolí (mapa) / Východní Sudety / rejstříky

srpen 2021