BLUDOV (Blauda)
k.ú. Bludov (Mohelnická brázda, Hanušovická vrchovina / Šumpersko)
Obec rozložená podél Bludovského
potoka (306 m n. m.) na úpatí Hanušovické vrchoviny. V severojižní ose dlouhá
téměř 4 km, zhruba uprostřed (v místě, kde mělké údolí křížila prastará cesta
od Šumperka) kostel sv. Jiří s žerotínskou hrobkou a bývalá škola, dnes
obecní úřad. U kostela památkově chráněný sloup se sousoším Nejsvětější
Trojice (sám kostel s hrobkou památkově chráněné nejsou). V severní části
obce několik památkově chráněných venkovských usedlostí (č.p. 118, 120, 125,
126); vše v ulici Jana Žižky) a taktéž památkově chráněný sloup se sochou
sv. Floriána. V jižní části obce zámek s rozlehlým parkem. Před
zámkem a severozápadně od něj, kolem křižovatky severojižní komunikace a
silnice č. 11, urbanisticky nevyhraněné, částečně parkově upravené prostranství
(pomník Adolfa Kašpara, hodinový sloup, rybníček se sochou sv. Jana,
parkoviště…). V jižní části obce Muzeum kočárků, v centru mezi
kostelem a zámkem tzv. Pradědovo dětské muzeum (ve skutečnosti spíše zábavní
park, než muzeum). Při západním okraji Bludova,
v polích mimo intravilán, areál lázní. Nádraží
zcela mimo zástavbu, pod Bludovskou strání.
K obci patří i Habermanův (Bludovský)
Mlýn jižně od obce, Bludoveček (Zámeček, Blauda Höfel) severovýchodně na
úpatí hradního vrchu a poutní areál při kostele Božího Těla („U Kostelíčku″)
v lesích na samém severním okraji katastru. V obci Muzeum kočárků (v
jižní části) a tzv. Pradědovo dětské muzeum (v centru; jde však spíše o zábavní
areál, než o muzeum).
Nejstarší dějiny Bludova jsou spojeny s rodem Bludovců
z Bludova, předků pánů ze Žerotína.
Ti se v listinách objevují již od počátku 13. století. Vzhledem
k tomu, že vznik hrad stejného jména (na kopci severně od dnešního Bludova) je kladen až do poloviny 13. století, je tento
predikát považován za důkaz, že počátkem 13. století již existovala ves.
Výslovně zmiňována je však až roku 1371, kdy bylo panství markraběcím majetkem.
Předpokládá se, že původní ves stávala někde v okolí dnešního kostela, ale
jde pouze o hypotézu. Někdy koncem 13. či počátkem 14. století byla ves nově
vyměřena; tehdy získala dodnes v podstatě dochovaný půdorys typické
potoční lánové vsi kolem velmi dlouhé vřetenovité návsi. Pravděpodobně až
dodatečně, byť stále ještě v 1. polovině 14. století, byl do středu této
návsi vestavěn kostel. Koncem 15. století zanikl hrad a správa bludovského panství se přesunula do Šumperka. Do Bludova se vrátila koncem 16. století, kdy byla na
(tehdejším) jižním okraji vsi při tzv. Dolním dvoře postavena tvrz (v místech
dnešního zámku). Již předtím, pravděpodobně roku 1520, byl postaven zámeček i
při Horním dvoře (dnešní Bludoveček), sloužící však
pouze jako obytná budova dvora. Roku 1723 dala vrchnost vystavět západně od
kostela při jižní straně cesty do Chromče 33 domků, které byly původně
považovány za samostatnou obec pod jménem Neudorf,
Nová Ves (někdy též Nová Dědina). Později zcela splynula s Bludovem. Někdy před rokem 1732 byl Bludov
povýšen na městečko, urbanistický vývoj však byl nadále typicky vesnický, tedy
postupné zastavování návsi i nahrazování některých původních usedlostí
drobnější chalupnickou zástavbou. Výrazným zásahem do půdorysu městečka bylo
vybudování nové silnice od Šumperku, která překřížila zástavbu u zámku; podle
této silnice západním směrem se pak soustředila nová výstavba. Železniční
trať ze Zábřehu do Šumperku (v provozu od roku 1871) i tzv. Moravská pohraniční
dráha ze Šternberka do Dolní Lipky (v provozu od roku 1873) vlastní město
minuly; bludovské
nádraží, kde se obě tratě potkávají, se nachází kilometr jihovýchodně od
města. Roku 1929 byly západně od městečka otevřeny lázně. Přestože zde výrazně
převažovalo české obyvatelstvo (v roce 1930 z 2892 obyvatel jen 39 Němců),
stal se za 2. světové války Bludov součástí německého
záboru.
V Bludově a nejbližším okolí celá spleť naučných stezek.
Nejstarší a samostatná je naučná stezka Bludovská stráň, začínající u zámku a tvořící téměř
okruh přes lesopark Gryngle,
významný krajinný prvek Bludovská
stráň a návrší Brusná. Další čtyři interaktivní
„dětské“ naučné stezky - Vesnická, Zvířecí, Geologická a Řemeslná - na sebe
navazují a tvoří trasu z centra města přes lesy severně od Bludova až k lázním. Byly zprovozněny v roce
2014.
znak vycházející z erbu Žerotínů byl obci udělen až roku 1992 (navrhl Jiří Louda);
o případném starším znaku se informace rozcházejí, při povýšení na městečko Bludov žádný znak neobdržel, ale někdy je uváděn znak
s motivem srdce se třemi květinami, používaný údajně již od poloviny 17.
století, tedy sto let před povýšení na městečko
pohled na jádro Bludova s kostelem sv. Jiří od jihovýchodu,
z rozhledny Brusinka
novější „centrum″ Bludova při zámku s hodinovým sloupem a správními
objekty zemědělského družstva; dnes Bludovská a.s.
hodinový sloup se jmény bludovských starostů
správní budovy bývalého
jednotného zemědělského družstva Bludov
s dobovou freskou
„návesní“ rybník v jižní
části Bludova se sochou sv. Jana Nepomuckého
dům č.p. 350 v jižní části
obce
kříž v jižní části obce
nechali roku 1879 postavit Josef a Helena Maturovi
socha Panny Marie z roku
1896 v jižní části obce
socha sv. Jana Nepomuckého
(nemovitá kulturní památka)
Klasicistní pískovcová
socha sv. Jana Nepomuckého se zbytky polychromie
stojí dnes na břehu „návesního″ rybníčku proti zámku.
Socha pochází z roku
1818. Původně stávala na křižovatce naproti zámku. V 80. letech 20. stol.
byla restaurována a roku 1987 umístěna u kostela. Roku 2010 přemístěna na
současné místo.
socha sv. Jana Nepomuckého v dnešním umístění
socha sv. Jana Nepomuckého v původním umístění u zámku; v pozadí
dosud existující polygonální kiosek č.p. 988
(Památkový katalog)
zámek č. p. 81 (nemovitá kulturní památka)
Pozdě renesanční, barokně
upravená patrová trojkřídlá budova s okrouhlými věžemi v nároží
vstupního (západního) křídla stojí v jižní části obce, při křižovatce
silnic do Šumperku a Zábřehu. Zámek je obklopen cca 4,5 ha velkým přírodně krajinářským
parkem s rozlehlými travnatými plochami. V parku bylo v 80.
letech 20. stol. evidováno 14 druhů jehličnanů (ze zajímavějších druhů např.
jedle nikkoská, borovice limba či různé kultivary cypřišku hrachonosného) a 96
druhů listnáčů (mimo jiné dub celokrajný, nejrůznější pestrolisté kultivary či
mohutné exempláře dřezovce, nahovětvece a platanu javorolistého). Čtyři stromy v parku – skupina dvou dubů a
lípy pod souhrnným označením „Památné stromy v zámeckém parku″ a
tzv. Bludovská lípa při severozápadním nároží zámku –
byly vyhlášeny jako památné stromy (v minulosti zde bylo 6 památných stromů –
dva již uschly a roku 2009, respektive 2010 byla jejich ochrana zrušena).
Součástí parku bývala i oranžerie a skleníky při
silnici do Zábřehu, které dnes tvoří samostatný areál. Severovýchodně od zámku
částečně dochované objekty bývalého Dolního dvora (kočárovna,
konírna, správní dům, bývalý ovčín…).
Roku 1613 se při Dolním
dvoře připomíná tvrz. Postavena byla pravděpodobně v 70. či 80. letech 16.
stol., za Jana z Boskovic, neboť roku 1568 ještě prokazatelně nestála a Žerotínové, kteří Bludov získali
roku 1589, sídlili v Šumperku, a tak sídlo v Bludově
nepotřebovali. Předpokládá se, že tvrz tvoří dnešní jižní dvoutraktové křídlo
zámku, jde však spíše o spekulaci na základě nepravidelnosti v půdorysu
zámku a odlišnosti v jeho struktuře; přímé důkazy pro toto tvrzení
neexistují. Zámek začal být stavěn roku 1624, za Kryštofa Karla z Lichtensteinu-Kostelkornu,
výstavba se však dosti táhla. Počátkem 18. stol., snad roku 1708, proběhly raně
barokní úpravy (někdy tvrzeno, že až tehdy bylo přistavěno severní křídlo). Od
roku 1710 drželi Bludov opět Žerotínové.
Ve 2. pol. 18. stol. za Josefa Karla hraběte ze Žerotína pozdně barokní přestavba, při níž získal zámek
dnešní podobu (např. vznikly nárožní věžičky či zanikla hodinová věžička nad
vstupním křídlem). Pravděpodobně tehdy vznikl při zámku i barokní okrasný park,
během 19. století upraven v přírodně krajinářském stylu a doplněn a
oranžérii a skleníky. Od roku 1802, kdy prodali Žerotínové
Velké Losiny, byl Bludov hlavním sídlem rodu; byla
sem přesunuta rodová přenesena žerotínská knihovna, obrazárna, sbírka zbraní a
archiv. Roku 1934 zemřel „poslední moravský Žerotín″
Karel Emanuel a zámek zdědily jeho dcery. Ty se během války přihlásily
k německé národnosti, proto jim byl majetek po válce konfiskován. Roku
1950 však přiznal soud Heleně české občanství, což umožnilo koncem 90. let
polovinu zámku, v němž ve druhé polovině 20. stol. sídlil bludovský místní národní výbor, restituovat. Roku 2007
došlo k dohodě o výměně majetku mezi Heleniným synem Karlem Mornstein-Zierotinem a obcí, díky
čemuž je dnes opět celý zámek a park v rukou potomků Žerotínů.
Zámek dnes slouží
k bydlení a veřejnosti je přístupný pouze výjimečně v rámci občasných
kulturních akcí (www.zamekbludov.cz/zamek-bludov-kultura).
Park je z větší části veřejnosti volně přístupný, pouze jeho
severovýchodní část je uzavřena. Zámecká oranžerie a
skleníky dnes slouží jako zahradnictví Obecních lesů Bludov,
s.r.o., možno navštívit v rámci prodejní doby (www.lesybludov.cz/zamecka_oranzerie.html).
Na západním okraji parku parkoviště, kde začíná naučná stezka Bludovská stráň (průchod skrz park neznačený).
průčelí zámku; nad vstupem erb
hraběcí (losinsko-bludovské)
větvě Žerotínů
nárožní věžičky z 2. pol. 18. stol.
jižní křídlo zámku, považované
za původní tvrz
pravděpodobně nejstarší zobrazení
zámku s Dolním dvorem, kresba K. Glaubitsena z
r. 1741, ještě bez nárožních vížek, naopak s hodinovou věžičkou nad
průčelím (www.bludov.cz)
půdorys zámku bez rozlišení
stavebních fází (Umělecké památky Moravy a Slezska)
parková úprava parteru před
zámkem
terasa západně od zámku
tzv. Bludovská
či Zámecká lípa při severozápadním nároží zámku; stáří dříve uváděno až 600
let, v současné době přehodnoceno na zhruba 300 let; obvod kmene přes 7,5
m
veřejně přístupná část přírodně
krajinářského parku jižně od zámku
památný dub letní v severní
části parku, stáří cca 450 let, obvod kmene 450 cm; chráněn je nelogicky pouze
jeden z dvojice stromů, třebaže jejichž kmeny tvoří jeden celek se
vzájemně zapojeným kořenovým systémem a jejich stabilita i další vývoj jsou
podmíněny dobrým stavem obou těchto stromů
památný dub letní při východní
ohradní zdi parku, stáří cca 350 let, obvod kmene cca 640 cm
památná lípa velkolistá (strom
vzadu) ve východní části parku, stáří cca 350 let, obvod kmene 460 cm
veřejnosti bepřístupná
část parku v údolí potůčku, přitékajícímu z Grynglete
zámecká oranžerie
a skleníky z počátku 19. stol.
lázně
Bludovské lázně
tvoří samostatnou enklávu při severozápadním okraji Bludova.
Lázeňské budovy jsou obklopeny třičtvrtěhektarovým
lázeňským parkem. Před lázeňskými budovami sochařsky upravený vývěr silně
alkalická, avšak jen slabě mineralizované termální vody sírano-chlorido-sodného typu se zvýšeným obsahem fluoru o teplotě 23,3
°C, nazývaný na památku dětí z Fatimy „František
a Hyacinta″. V parku rozmístěno několik
dřevěných plastik. Na jihovýchodním okraji parku výklenková kaplička Panny
Marie Fatimské. Se silnicí Bludov
– Chromeč je areál propojen 200 metrů dlouhou kdysi topolovou,
dnes nově vysázenou alejí Zdeňka Pospíšila.
Teplý minerální pramen u Bludova znám „odnepaměti″. Již kdysi zde existovaly
menší lázně, jak dokládá archeologický nález primitivního zděného bazénu,
pravděpodobně ze 16. stol. V 17. století zde vybudován Chromečský
rybník, který údajně díky teplým pramenům nikdy nezamrzal. Rybník byl zrušen
někdy na přelomu 18. a 19. stol. V roce 1924 zakoupil pozemky
s pramenem v rámci pozemkové reformy bývalý hospodářský správce bludovského velkostatku František Pospíšil. Jeho syn Zdeněk
zde roku 1929 oficiálně otevřel lázně. Tehdy zde byl krytý bazén 5 x 15 n a 4
vany v dřevěných kabinách. Roku 1933 byl vyhlouben 83 m hluboký
hydrogeologický vrt. Z něj byla získávána 30 ° C teplá voda s obsahem
sirovodíku a díky přítomnosti radonu s poměrně vysokou radioaktivitou;
v reakci na to byly lázně pojmenovány Radioaktivní a sirné lázně Bludov. Postupně byly stavěny další lázeňské budovy, roku
1934 byl zahájen celoroční provoz se zaměřením na léčbu revmatických chorob,
léčila se zde však i různé záněty, dna či otylost. V té době vznikl i
lázeňský park a také dnes již neexistující topolová alej. Od roku 1943 sloužily
lázně jako německý vojenský lazaret. Navzdory tomu se právě zde
v listopadu 1944 ustavil ilegální šumperský
okresní národní výbor, jehož se stal Zdeněk Pospíšil předsedou. Po zestátnění, ve 2. pol.
20. stol. byly lázně přeměněny na dětskou léčebnu pro děti ve věku 3 – 14 let,
zaměřovaly se na léčení srdečních a revmatických onemocnění. V 70. letech
byl vyhlouben nový 1E30 m hluboký vrt. Voda vystupuje po puklinách v granodioritovém masivu z hloubek asi 500 – 600 m.
Současná podoba lázeňského pramene je z roku 2004, kdy došlo i k jeho
požehnání a k posvěcení základního kamene kaple Panny Marie Fatimské. Dnes jsou lázně známé zejména úspěchy při léčbě
dětské obezity.
Park je v denních
hodinách volně přístupný veřejnosti, v areálu funguje kavárna.
mapa 1. vojenského mapování
z 2. pol. 18. stol., na níž je vidět
v místech dnešních lázní Krumpischer Teich (Chromečský rybník);
rybníky nebyly nenapájeny z řeky Moravy, ale potoky přitékajícími od
severu (oldmaps.geolab.cz)
původní podoba lázní kolem roku
1930 (www.lazne-bludov.cz, www.fotohistorie.cz)
podoba lázní po dostavbě, roku
1936 (www.fotohistorie.cz)
vstup do areálu lázní
hlavní lázeňská budova
socha anděla při hlavním vstupu
do lázeňské budovy
lázeňský pramen „František a Hyacinta“; koule mezi modlícíma se rukama, mající
představovat zeměkouli, je vyrobena z místní horniny bludovitu
nejbližší okolí lázeňského
pramene; jelikož v lázních neprobíhají pitné kůry, vývěr není uzpůsoben
nabírání vody
lázeňský park
„bonsaje″ v parku
dřevěné plastiky
v lázeňském parku, výstup z několika ročníků Lázeňského dřevosochání
pomocné budovy lázeňského areálu
pingpongové hřiště
Zajímavosti, poznámky:
Ø
K objevu
minerálního pramene se údajně váže legenda o lovu, kdy postřelený jelen
neomylně zamířil k prameni, kde si ránu omyl a napil se, načež posílený
léčivými účinky vody lovcům unikl. Vzhledem k podobnosti s pověstí
karlovarskou předpokládám, že nejde o tradiční místní legendu, ale nějaký
novodobější import, dost možná až po vzniku lázní.
Ø
Rozhodně místní legendou, vážící se k prameni
však je příběh „hanáckého obra″ Josefa
Drásala, narozeného v roce 1841 v nedaleké Chromči.
Prý každé ráno chodil k prameni, napil se a omyl se, díky čemuž dorostl
výšky 242 centimetrů (je považován za nejvyššího Čecha).
Ø
V Bludově se narodili mimo jiné přírodovědec,
spoluzakladatel olomouckého vlasteneckého muzea Rudolf Kašpar (1821), politik, poslanec říšské rady a poslední
moravský místodržící Karel
Emanuel ze Žerotína, (1850), středoškolský
pedagog a regionální historik Jan
Březina (1877), malíř a ilustrátor Adolf Kašpar (1877), hudebník
František Pavlů (1889), sběratel lidových písní Bohuslav Indra (1891), hrdinů
druhé světové války z východní fronty František pazour (1902), politik,
diplomat a odbojář Josef Cyril Kotrlý (1903), malíř Josef Václav Barnet - Směšný (1907), účastník zahraničního
protinacistického odboje, plukovník in memoriam Karel Hlásný (1911) či teolog, redemptorista, Jarolím
Adámek alias otec
Jarým (1915)
Ø
Někdy se tvrdí, že bludovské lázně vznikly až v 1. polovině 20. století proto, že využití bludovských minerálních pramenů k lázeňským účelům
blokovali Žerotínové, kteří nechtěli konkurenci pro
své lázně ve Velkých Losinách. Osobně mi to přijde nepravděpodobné. Minimálně
po roce 1802, kdy Žerotínové losinské
panství prodali, nebyl k takové blokaci důvod, spíše naopak.
Ø
Byť tvrzení, že rod Žerotínů z Bludova
vzešel a na Bludově i smrtí Karla Emanuela ze Žerotína roku 1934 po meči vymřel, je působivé, není
pravdivé. Ve skutečnosti rod vymřel po meči až úmrtím vnuka Karlova bratra Přemyslava IV. Františka ze Žerotína,
Ladislava Petra Pavla Zierotina, roku 1985
v tyrolském Wörglu. Vzhledem k tomu,
že Přemyslav byl po svém přestupu na protestantskou
víru vyděděn a jeho rod žil nadále v Uhrách a v Rakousku, je tato
větev rodu často opomíjena.
Ø
Dnešní železniční
zastávka Bludov-lázně se dříve nazývala Chromeč.
Ø
Podle Bludova je
pojmenována hornina bludovit.
Jde o kontaktní horninu vzniklou na styku šumperského
granodioritu s krystalickými vápenci „hrabenovského ostrova“. Název bludovit
použil poprvé roku 1884 místní rodák Rudosl Kašpat. I když dnes nemá toto pojmenování oficiální
platnost (jde o erlán, vápenatosilikátový
rohovec), je běžně používáno.
Ø
Jako bludovský zlom je
označován Výrazný zlom směru severoseverozápad-jihojihovýchod, probíhající z Bludova do východního okolí Hrabenova.
Literatura:
-
Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve
Slezsku 1 (Praha 1996)
-
Bohumil
Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska, 1. svazek A / I (Praha 1994)
-
Miroslav
Plaček: Hrady a zámky na Moravě a ve Slezsku (Praha 1996)
-
Martin
Janoška: Minerální prameny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (Praha 2011)
-
Karel Hieke: Moravské zámecké parky a jejich zahrady (Praha 1985)
-
Božena
Pacáková-Hošťálková, Jaroslav Petrů, Dušan Riedl,
Antonín Marián Svoboda: Zahrady a parky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku
(Praha 1999)
Web:
-
oficiální
stránky obce - https://www.bludov.cz
-
wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Bludov_(okres_Šumperk)
-
památkový
katalog - https://www.pamatkovykatalog.cz/soupis/podle-relevance/1/seznam/?lokalizaceZahranici=0&katOblast=Bludov
-
soupis
památek - http://www.soupispamatek.com/okres_sumperk/foto/bludov/bludov.htm
-
drobné
památky - https://www.drobnepamatky.cz/taxonomy/term/18169
-
hrady.cz; zámek - https://www.hrady.cz/zamek-bludov
-
hrady.cz; kostel - https://www.hrady.cz/kostel-sv-jiri-bludov
-
hrady.cz; lázně - https://www.hrady.cz/lazne-bludov
-
ústřední
seznam ochrany přírody - https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=6880,
https://drusop.nature.cz/ost/chrobjekty/pstromy/index.php?SHOW_ONE=1&ID=6914
-
Turistika.cz; Bludovská lípa - https://www.turistika.cz/mista/staleta-lipa-v-srdci-bludova/detail
-
oficiální
stránky lázní Bludov - https://www.lazne-bludov.cz
-
Český
rozhlas; lázně - https://olomouc.rozhlas.cz/povest-tvrdi-ze-po-bludovske-mineralce-vyrostl-i-hanacky-obr-drasal-6387141
-
kauza
„restituce lázní Bludov“ - https://www.lazne.bludov.cz
-
Atlas
Česka; lázně - https://www.atlasceska.cz/pamatky/lazne-bludov-19203
-
fotohistorie - http://www.fotohistorie.cz/Olomoucky/Sumperk/Bludov/Default.aspx
další
místa v okolí (mapa) / Východní Sudety / rejstříky
srpen 2021