BAVORSKO

PASSAU (Pasov)

Bavorsko - Niederbayern - Stadt Passau

Město na soutoku tří řek – Dunaje, Innu a mnohem menšího Ilzu (303 m n. m.), při hranicích s Rakouskem. Vlastní historické jádro (Altstadt, Staré město) leží na úzkém mírně vyvýšeném jazyku mezi Dunajem a Innem. Jeho středem je monumentální dóm sv. Štěpána (St.-Stephans-Dom). Západně od dómu se nachází Dómské náměstí (Domplatz), jižně a jihovýchodně Stará a Nová biskupská rezidence. Východně od dómu leží komplex jezuitské koleje s kostelem sv. Michala a ještě východněji bývalý benediktinský klášter Niedernburg. Severozápadně pak farní kostel sv. Pavla (Pfarkirche St. Paul). Na severním okraji Starého města při Dunaji stojí Stará radnice s další dominantní věží. Staré město protíná řada úzkých uliček a průchodů, na obvodu jsou zachovány zbytky středověkého opevnění. Mosty je spojeno jak s dunajským levobřežním, kde se mimo jiné nacházejí dva pasovské hrady, tak s předměstím Innstadt na pravém břehu Innu. Z rozlehlé pasovské aglomerace je dále zpracována ještě čtvrť Ilzstadt a poutní areál Mariahilf.

V místech dnešního Pasova je doložena již významná osada v době laténské. Od 1. století pak důležité pohraniční centrum římské provincie Raetia - Castra Batava (z toho se vyvinulo dnešní pojmenování Passau). Přímo na území Starého města tehdy vznikly postupně tři pevnosti. Nejstarší z nich se nacházela v místech pozdějšího kláštera Niedernburg; založená byla snad již kolem roku 50 jako celní stanice. O něco mladší (kolem pol. 2. stol.) a mnohem větší opevněný vojenský tábor se pak rozkládal v prostoru svatoštěpánského dómu a Dómského náměstí. Kolem roku 270 byl tento tábor zničen a vojenské aktivity se vrátily na východní cíp poloostrova, kde bylo za tím účelem postaveno nová opevnění. Žádné viditelné stopy se však po římských fortifikacích na území Starého města nezachovaly. Římané opustili Batavu v druhé polovině 5. století. Území poté obsadili Bavoři, kteří si v místech dnešního kláštera Niedernburg vybudovali dvorec. Před polovinou 8. stol. (většinou se uvádí rok 739) bylo irským benediktinským mnichem Bonifácem založeno pasovské biskupství a ženský benediktinský klášter. V nejstarších dobách bylo město rozděleno na tři jurisdikce – na západě biskupská část s katedrálou, střední řemeslnická část, podřízená přímo císaři, a na východě okrsek benediktinského kláštera Niedernburg. Roku 999 získal pasovský biskup od císaře Oty III. světskou moc nad městem a zároveň řadu důležitých práv; mimo tržního a celního třeba i právo ražby vlastních mincí. Snad již v té době vznikla i nová část Starého Města zvaná Neumarkt západně od biskupského areálu. Roku 1217 získali pasovští biskupové titul říšských knížat a Pasov se tak stal centrem jednoho z nejvýznamnějších knížectví v říši. 1225 získal Pasov městská práva. Zároveň se však měšťané počali bouřit proti biskupské vládě nad městem a požadovat větší míru samosprávy; tyto vzpoury trvaly až do 2. poloviny 14. stol. a často měly charakter vyloženě vojenských konfliktů (biskupská pevnost Veste Oberhaus nad městem byla opevňována nejen proti vnějšímu nepříteli, ale právě i proti pasovským měšťanům). Od konce 16. stol. byl biskupský stolec obsazován takřka výhradně příslušníky Rakouské či České šlechty, Pasov tak měl daleko užší vazby na Rakousko, než na Německo. Roku 1662 a 1680 zničily město dva veliké požáry; obnova mu dala dnešní více méně jednotnou barokní podobu. Samostatnost pasovského knížectví skončila roku 1803, kdy byl Pasov připojen k Bavorsku. Od roku 1978 je Pasov universitním městem; universita však leží mimo Staré město.

znak Pasova

pohled na Staré Město s jezuitským kostelem sv. Michaela, Starou radnicí, dómem sv. Štěpána a farním chrámem sv. Pavla z Georgsbergu

centrum Pasova v noci

východní část dunajského nábřeží

Staré město přes řeku Inn

v uličkách Starého města

chráněné stromořadí na nábřeží Innu

opevnění města

Z opevnění Starého města se dodnes zachovalo poměrně velká část včetně mnoha zajímavých prvků. Chybí fakticky jen na severní straně (kde není značeno ani na starých mapách, takže je otázka, do jaké míry bylo Staré město ze strany pevnosti Oberhaus vůbec chráněno). Na severozápadě města při farním kostelu sv. Pavla se nachází brána Paulusbogen. Jižně od ní by mělo být zachována pravděpodobně nejstarší městská hradba, tzv. Römerwehr z 10. stol., vnitřní západní linie chránící jádro Starého města před vybudováním Neumarktu, který pak měl na západní straně vlastní opevnění; k této na mapách značené zdi se mi však nepovedlo najít přístup. Zajímavé a dobře přístupné fragmenty hradeb se nacházejí na jižním okraji města, podél břehu Innu. Objektem Staré biskupské rezidence zde prochází brána Innbrucktor. směřující, jak již jméno napovídá, k mostu přes Inn. Východně od ní lze v zástavbě rozeznat několik hranolových věží, které zřejmě taktéž souvisely s opevněním. Nejnápadnějším prvkem fortifikace Starého města je válcová bašta Schaiblingsturm z doby kolem roku 1250, vystupující až do toku Innu. Krátká dobře dochovaná hradba včetně jakési bašty uzavírá město na východě, na soutoku Innu a Dunaje.

Paulusbogen – nejstarší z dochovaných bran Pasova, původně jediný vstup do města, nově vystavěna roku 1263, v dnešní podobě barokní; spojuje Staré město se čtvrtí Neumarkt

brána Innbrucktor z poloviny 12. stol., kdy byl postaven i první most přes Inn; dnes součást Staré biskupské rezidence

interiér brány Innbrucktor

opevnění východně od Innbrucktor s hranolovou věží

hradby na nábřeží Innu

Schaiblingsturm z doby kolem roku 1250, postavená pro ochranu solného přístavu; přístupná po krytém mostku ze sousedního areálu Leopoldina

věžovitý rizalit domu na jihovýchodním okraji města je snad také původně hradební věží

hradba uzavírající východní stranu města

bašta v severovýchodním rohu městského opevnění

Niedernburg

Starobylý, byť navenek poměrně nevýrazný areál bývalého kláštera benediktinek vyplňuje velkou část východního konce Starého města. Dominantou je dvouvěžový kostel sv. Kříže (Zum Heiligen Kreuz) s hrobkou blahoslavené Gisely – trojlodní bazilika z poloviny 11. stol. dnes převážně v barokní podobě. Jižně od ní se rozkládají kolem rajského dvora vlastní klášterní budovy. Severovýchodně od kostela sv. Kříže jsou v mladší zástavbě ukryty pozůstatky románského kostela Panny Marie z poloviny 12. stol. s cennými pozdně románskými freskami.

Klášter byl založen v polovině 8. století. Pravděpodobně koncem 10 století přijaly místní řeholnice řeholi sv. Benedikta. Od roku 1042 byla abatyší kláštera sestra císaře Jindřicha II. a manželka zemřelého uherského krále Štěpána I. Gisela Bavorská (+ 1060). Roku 1161 byl klášter i s rozsáhlými pozemky darován Fridrichem I. Barbarosou pasovskému biskupovi, což vedlo k četným sporům a k úpadku řeholního života. K rozsáhlejším přestavbám areálu dochází v 15. století, mimo jiné v souvislosti s rostoucí oblibou poutá k hrobu blahoslavené Gisely (zejména mezi Maďary). Požáry ve 2. pol. 17. stol. klášter silně poškodily, nicméně rychle byl obnoven s výjimkou chrámu Panny Marie, který již po roce 1662 zůstal ve zřícenině, později byla část zbořena a část pojata do mladších staveb. Na obnově se podílel zejména architekt Peter Paneck. Roku 1780 byla v klášteře zřízena dívčí škola. Klášter byl zrušen roku 1806 během sekularizace. Budovy byly poté využívány pro potřeby policie, duševně nemocných či neslyšících. Roku 1836 obnoven klášter (řád Anglických panen) i škola. Škola zde s přerušením v době 2. sv. války, kdy zde byla vojenská nemocnice, existuje dodnes, řád Anglických panen zde působil do roku 2013.

průčelní věže chrámu sv. Kříže

pamětní deska na vnější zdi chrámu, připomínající, že je zde pochována blahoslavená Gisela

střední loď chrámu sv. Kříže

z interiéru lodi - kříž z roku 1508 a socha Panny Marie

jižní transept chrámu s hrobem blahoslavené Gisely

hrob blahoslavené Gisely z roku 1408 nad románskou náhrobní deskou

další funerální památky v jižním transeptu

presbytář jižní lodi se sochou Panny Marie

barokní klášterní budova

nad bránou do klášterního areálu od severu

budova ukrývající dochovanou předsíň chrámu Panny Marie s románskými freskami, patřícími mezi nejcennější románské nástěnné malby v jihoněmeckém kulturním okruhu (www.zi.fotothek.org/objekte/19003926)

plánek dochovaných částí kostela Panny Marie

průhled do zastřešené části románských pozůstatků kostela

dva dochované románské sloupy zaniklého chrámu Panny Marie

dóm sv. Štěpána (St.-Stephans-Dom)

Barokní trojlodní katedrála středověkého původu na nejvyšším místě Starého Města je se svými třemi věžemi jednou z jeho dominant (je největší barokní katedrálou severně od Alp – 102 m dlouhá, 33,5 m široká, v klenbě 29 m vysoká). V bohatě zdobeném barokním interiéru (štuková výzdoba od Giovanniho Battisty Carloneho, alby od Johanna Michaela Rottmayra) mimo jiné největší chrámové varhany na světě (a třetí největší vůbec) s 17 974 píšťalami a 233 rejstříky. Ze severní strany k chrámu přiléhá nádvoří (Domhof) se zbytky gotického ambitu, v němž umístěno velké množství historických náhrobníků různého stáří, a třemi dochovanými gotickými kaplemi.

Předpokládá se, že právě v těchto místech stál již v 5. století nejstarší pasovský kostel. Jako rok založení současného kostela se uvádí rok 985. Ve 13 stol. proběhla přestavba na raně gotickou katedrálu, v letech 1407-1560 byla východní část přestavěna a přistavěna pozdně goticky. Kostel byl zničen požárem 1662. Současná podoba je výsledkem jeho obnovy v letech 1668-1693 dle projektu Carla Luragga. Ze staršího kostela zachováno obvodové zdivo východní pozdně gotické části včetně presbytáře a věže a gotické interiéry dvou bočních kaplí. Katedrální klášter byl založen již v 8. stol., současné budovy byly postaveny v 15. stol. Zrušen byl roku 1812. Dnešní podoba nádvoří pochází z let 1978-9.

Dóm sv. Štěpána je hlavním chrámem pasovského biskupství. Interiér chrámu i dómské nádvoří volně přístupné.

celkový pohled na svatoštěpánský dóm od severovýchodu; věž v popředí patří radnici

plánek dúomu s přilehlým ambitem a kaplemi (z www.sueddeutscher-barock.ch – ke stažení s legendou)

barokní průčelí chrámu

takhle vypadalo průčelí chrámu ještě v roce 1893 (www.sueddeutscher-barock.ch); současné osmiboké horní části průčelních věží s typickými báněmi byly dostavěny po vzoru salcburské katedrály až roku 1898 dle plánů architekta Heinricha von Schmidta

detaily pozdně gotické, barokně upravené části chrámu

jižní strana chrámu s průchodem uličky Zengergasse jižní věží

střední chrámová loď

největší chrámové varhany na světě

zlacená kazatelna z roku 1726, vyrobená ve Vídni

v jižní lodi

Panna Maria

kříž

„chrámové nádvoří‟ s bývalým ambitem

gotické portály v bývalém ambitu

detaily hlavic bývalé křížové chodby

bývalý ambit s lapidáriem náhrobních kamenů

dva z náhrobníků; první patří pasovskému biskupu Johannesu Brennerovi († 1629)

(foto dalších náhrobních kamenů)

severní strana „chrámového nádvoří‟ se slunečními hodinami

Dómské náměstí (Domplatz)

Hlavní náměstí Starého města (0,6 ha), na východě uzavřen dómem, na ostatních stranách především barokními paláci, sloužícími původně jako kanovnické domy. V ploše náměstí socha prvního bavorského krále Maxmiliana I. Josefa. Na náměstí se od roku 2004 pořádají tradiční adventní trhy (Weihnachtsmarkt).

portál Lambergského paláce (Lamberg-Palais) na západní straně náměstí, v dnešní podobě z roku 1724

biskupský seminář (Bischöfliche Priesterseminar St. Stephan) v jihozápadním rohu náměstí, založený roku 1828

kruhové okénko s reliéfem na budově proboštství (Barbarahof) na jižní straně náměstí

radnice (Rathaus)

Reprezentativní budova s hranolovou věží na tzv. Radničním náměstí na břehu Dunaje. Dva reprezentativní radniční sály - - turisticky zpřístupněny. Na věži zvonkohra o 23 zvonech.

Radnice pochází z roku 1298 a je výsledek povstání pasovských měšťanů proti biskupovi. Dnešní budovy vznikaly postupně od konce 14. stol. Současná podoba 38 m vysoké věže je novogotická z konce 19. stol.; vznikla jako náhrada za starší věž, zničenou roku 1811. Nejreprezentativnější prostory radnice - Velký a Malý radniční sál - jsou v dnešní podobě barokní, vytvořené architektem Carlem Luragem a štukatérem Giovannim Battistou Carlonim koncem 17. stol., malířská výzdoba je dílem Ferdinanda Wagnera z konce 19. stol.

radnice při pohledu z Radničního náměstí; fresky na fasádě z roku 1922

portál v průčelí radnice, dnes restaurace

detail výzdoby průčelního portálu

kamenná deska se znakem Pasova na průčelí radnice

radniční věž

vstup do podvěží, dnes turistické infocentrum

výšky povodní vyznačené na věži radnice; ta nejvyšší je z roku 1501, hned pod ní 2013

reliéfy na věži – první připomíná návštěvu rakouská císařovny Alžběty při svatební cestě v roce 1854, na druhém je erb Bavorska

portál z ulice Schrottgasse, který je dnes hlavním vstupem do areálu radnice, pochází z roku 1470

klenba z roku 1446 se znaky Pasova na svornících na schodišti v předsíni radnice

Velký radniční sál; architektura barokní, novogotická okna jsou z roku 1890, malby z 1. pol. 90. let 19. stol.

obraz Svatba císaře Leopolda I. a princezny Eleonory od Ferdinanda Wagnera z roku 1993 ve Velkém radničním sálu

Malý radniční sál; barokní štukatura byla pozlacena až v 19. stol.

nástropní malba Malého radničního sálu od Ferdinanda Wagnera z roku 1888 je alegorií tří řek stékajících se v Pasovu

vyobrazení Pasova na jiném obrazu Ferdinanda Wagnera v Malém radničním sálu

kachlová kamna v Malém radničním sálu

portály radničních sálů

bývalé jezuitské kolegium

Komplex raně barokních budov s kostelem Sv. Michala (St. Michaela) se nachází mezi biskupským okrskem a klášterem Niedenburg, poblíž břehu Innu. Založen byl roku 1612 arcivévodou-biskupem Leopoldem V. Rakouským, proto je též nazýváno Leopoldinum. Od počátku složilo jako škola, též kněžský seminář. Roku 1662 vyhořelo. Při následné rekonstrukci roku 1664 byly budovy zvýšeny o patro a dostaly dnešní podobu. Kostel byl znovu vystavěn roku 1677. Ke školním účelům sloužil areál i po zrušení jezuitského řádu roku 1773, gymnázium (považované za nejstarší střední školu v Bavorku) je zde dodnes.

celkový pohled na jezuitskou kolej a kostel sv. Michaela od jihozápadu; v popředí Inn

mezi budovami východní části areálu se ukrývá původně volně stojící hodinová věž s astronomickou observatoří, pocházející z nejstarší fáze výstavby koleje

věž Latrinenturm z roku 1612 ve východní části areálu Leopoldina

další zajímavé stavby Starého města

Stará biskupská rezidence (Alte Residenz) - komplex budov v jižním sousedství dómu sv. Štěpána, v jádru ze 13. století, rozšířený v 15. a 16. století, obnovený po požárech ve 2. pol. 17. stol.

Nová biskupská rezidence (Neue Residenz) z počátku 18. stol. ve stylu vídeňského pozdního baroka

náměstí Residenzplatz s kašnou Wittelsbacherbrunen z let 1904-6 dle návrhu Jakoba Bradla, vybudovanou u příležitosti 100. výročí sloučení Pasova s Bavorskem (ve vánoční úpravě)

Lukas-Kern-Waisenhaus v nejvýchodnější části města - bývalý sirotčinec, vybudovaný z odkazu velitel plavby Lukase Kerna († 1749) v letech 1750-55 dle projektu Johanna Michaela Schneitmanna, nyní dětský domov

zajímavý portál v ulici Schrottgasse

patricijský dům „Wilder Mann‟ (dle divého muže s datem 1676 na vývěsním štítu), dnes zde hotel a muzeum skla s největší sbírkou evropského skla na světě; jádro domu z 15. století, v minulosti zde býval mimo jiné městský soud

zajímavý dům v Pfaffengasse

novogotický sloup od sochaře sochař Anselma Sickingera z roku 1844 na nábřeží Innu připomíná bavorského státního radu Ignaze Rittera von Rudhart, který též krátkou dobu působil v Pasovu

socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1718 na Römerplatz

busta bavorské lidové básnířky Emerenz Meier od Christine Wagner z roku 2008 na břehu Dunaje; v pozadí oba pasovské hrady

Luipoldův most (Prinzregent-luitpold-brücke)

208 m dlouhý visutý most přes Dunaj z roku 1910.

visutý most přes Dunaj

Ortspitze

Parkově upravený nejvýchodnější cíp poloostrova mezi Dunajem a Innem. Na mapě z roku 1824 ještě není, poloostrov zde končí městskými hradbami. Osázen topoly byl na počátku 20. stol. Nejzazší pice poloostrova se nazývá Dreiflüseeck (Cíp tří řek).