BUBOVICKÉ ÚDOLÍ

k.ú. Bubovice, Srbsko u Karlštejna, Budňany (Hořovická pahorkatina / Berounsko)

Zhruba 2 km dlouhé údolí Bubovického potoka mezi Bubovickými rybníčky a Kubrychtovou boudou, dále k Srbsku pak nazýváno Břesnice. Zprava je sevřeno Doutnáčem a východním výběžkem masivu Boubové, zleva pak Paní horou, Mokrým vrchem a Velkou horou. Zhruba půlkilometr úsek pod rybníčky lučinatý, zbytek údolí zalesněný. Nejkrásnější a nejdivočejší jsou partie kolem tzv. Bubovických vodopádů v dolní části údolí; zde i několik menších jeskyní.

Údolí bylo vždy více méně bezvodé. Potok se pod Bubovicemi ztrácel v suti, která dno údolí vyplňuje, a na povrchu se objevoval pouze v místě Bubovických vodopádů, kde potok překonává prahy z pevnějších spodnodevonských vápenců. V posledních letech však voda neteče ani přes vodopády; přestože přítok k Bubovickým rybníčkům se jeví jako normální, většinou mezi druhým a třetím rybníkem (někdy, při větším stavu vody, až pod třetím rybníkem) se voda ztratí, aby se na povrchu – přinejmenším v tomto údolí – již neobjevila. Do jaké míry jsou příčinou tohoto jevu suché roky a do jaké míry je nutné hledat příčiny jinde, není známo.

Dolní částí údolí vede červeně značená Cesta Vojty Náprstka, jedna z nejstarších značených tras u nás (souběžně s ní jde naučná stezka Srdcem Českého krasu), horní část údolí oficiálně nepřístupná (mimo turisticky značené cesty), byť zde vede široká běžně využívaná cesta.

Součást CHKO Český kras, evropsky významné lokality Karlštejn-Koda a národní přírodní rezervace Karlštejn.

údolí vyschlého potoka se spoustou mrtvých stromů (především jasanů) nad vodopády (červenec 2019, duben 2020)

šoupálek krátkoprstý, pochutnávající si na hmyzu v uschlých jasanech (únor 2020)

v údolí nad i pod vodopády je řada dřevěných lávek přes dnes vesměs vyschlé koryto (únor 2020, květen 2020)

partie pod Bubovickými vodopády (duben 2020)

pramen v pravém svahu údolí pod Bubovickými vodopády (duben 2020)

suťovisko na úpatí Velké hory, za Kubrychtovou boudou (květen 2020)

naučná stezka Srdcem Českého krasu, vybudovaná Českým svazem ochránců přírody v roce 2020; zastavení pojednávají o Bubovických vodopádech a o mrtvém dřevě (červenec 2020)

jeskyně Nad horním vodopádem (24-074)

Nevelká jeskyňka (výška cca 1 m, délka údajně 3-4 m, avšak z části neprůlezná puklina) v pravém svahu údolí cca 50 m před začátkem Bubovických vodopádů.

jeskyně (červenec 2019, duben 2020)

plánek jeskyně (geospeleos.com; autor Michal Kolčava, upraveno)

Bubovické vodopády

Též Karlštejnské vodopády (leží na katastru „Karlštejna“, tedy Budňan). Přes všeobecně používaný název nejde o vodopád(y) v pravém slova smyslu, ale kaskádu šesti skalních stupňů, z nichž voda nepadá, ale pouze po nich stéká (pokud tu nějaké je, což je v posledních letech velkou vzácností). První čtyři stupně na sebe bezprostředně navazují, další dva jsou izolované. Nejvyšší je pátý stupeň, mající výšku zhruba 4 metry, celá kaskáda má výškový gradient cca 10 metrů. Ze silně mineralizované vody se ve vodopádech sráží pěnovec, vytvářející mimo jiné typické hráze jezírek (dnes již z velké části zničené), ale i nárůsty na stěnách vlastních skalních stupňů (nejhezčí, dosud živý, na prvním stupni). Turisticky kdysi jedno z nejoblíbenějších míst Českého krasu. Průchod turistické cesty přes vodopády za pomoci technických prvků, jako je průkop skalním hřebínkem či jištění exponovaného úseku řetězem.

průhled dolů soutěskou vodopádů z horní hrany horního stupně (duben 2020, únor 2020)

celkový pohled na skupinu horních čtyř (na podlesní fotce tří) stupňů s jezírky při různém stavu vody (červen 2010, únor 2020, červen 2020)

horní travertinový stupeň kaskády (červen 2010, červen 2020)

detail současného stavu travertinových nárůstů prvního stupně; jde o jediný travertin ve vodopádech, který ještě není zcela „mrtvý″ (duben 2020)

druhý a třetí stupeň kaskády (duben 2020)

jištěná skalní stezka nad levým břehem horních stupňů (únor 2020)

tohle nejsou jeskyně, i když to tak na první pohled může vypadat; různých drobných skalních dutin je v soutěsce mnoho (duben 2020, únor 2020)

střední část soutěsky mezi čtvrtým a pátým stupněm, pod jeskyní Nad vodopády (červen 2020)

pátý skalní stupeň při pohledu shora a zespodu (únor 2020, červen 2010)

pátý stupeň vodopádu s vodou a bez vody (červen 2010, únor 2020)

šestý skalní stupeň při pohledu shora a zespodu (únor 2020)

drobné skalní dutiny pod pátým a pod šestým stupněm; na druhé fotce vlevo bezvodý travertinový splaz, poškozený lidmi, kteří tudy navzdory zákazu procházejí (duben 2020)

stezka obcházející skalami na pravém břehu šestý stupeň vodopádu (únor 2020, červenec 2019)

vzácná kapradina jelení jazyk celolistý; jeho výskyt ve skalách Bubovických vodopádů byl objeven roku 1986, původ výskytu je sporný (duben 2020)

další kapradiny ze soutěsky – puchýřník český a sleziník červený – patří mezi běžné druhy (červen 2020)

jeskyně Nad vodopády (24-004; nemovitá kulturní památka)

Výrazná tunelovitá jeskyně v pravém svahu soutěsky Bubovických vodopádů. Portál je 2,2 m široký a 1,2 m vysoký. Jeskyně je dlouhá 10 metrů, přičemž na vstupní prostor vysoký 2 – 2,5 metru a dlouhý 3,3 metru navazuje k západu pokračující šikmá chodba. Dno pokrývá červenohnědý jíl a balvany spadlé ze stropu. Právě tyto balvany považoval významný jeskynní badatel Jaroslav Perrbok za největší hodnotu jeskyně, hodnou ochrany, neboť jsou „krásným dokladem geologickým“. Předpokládá se, že jeskyně je pozůstatkem rozsáhlejšího jeskynního systému, který se rozkládal v místech dnešní soutěsky. Hypotéza se opírá o převislé a opracované stěny soutěsky.

Roku 1958 byla jeskyně jako „doklad osídlení v méně obvyklých přírodních podmínkách″, zejména v období paleolitu, vyhlášena nemovitou kulturní památkou. O paleolitickém osídlení této jeskyně se mi však nepodařilo v archeologické literatuře dohledat vůbec žádné informace. Jediná zmínka, kterou jsem nalezl je v soupise neolitických lokalit Českého krasu, kde jsou s odvoláním na výzkum v roce 1945 nálezy kultury s lineární keramikou, avšak lokalita je hodnocena jako „s neurčitelnou interpretací″, pro osídlení nevhodná, pouze místo náhodných návštěv. V turistické literatuře někdy zmiňovaný nález části neolitické misky s rytinou lidské postavy se mi nepodařilo potvrdit.

skála s jeskyní v soutěsce Bubovických vodopádů (únor 2020)

vstup do jeskyně (červen 2010)

interiér jeskyně s nakupenými balvany zříceného stropu (únor 2020, duben 2020)

plánek jeskyně (geospeleos.com)

starý javor u vstupu do jeskyně (únor 2020)

Kubrychtova bouda

Kubrychtovu boudu postavili manželé Josef a Anna Kubrychtovi ze Srbska. Josef získal po 1. světové válce jako válečný invalida oprávnění provozovat občerstvení, a tak si pronajal pozemek na lukrativním místě pod tehdy již turisticky velmi oblíbenými Vodopády a někdy začátkem 20. let zde vystavěl bufet, v podstatě jen přístřešek. Ten byl ještě v polovině 20. let přestaven na pension s občerstvením, postupně rozšiřovaný, v němž Kubrychtovi i bydleli. V přízemí byl lokál s výčepem a v poschodí ubytovací pokoje. Pension byl navštěvován tehdejší smetánkou (továrníci, lovci) i příslušníci uměleckých kruhů (mimo jiné se uvádí Ljuba Hermanová či Jan Werich), posléze čím dál častěji též přírodovědci, zajímající se o zdejší okolí. Provoz boudy se jim povedlo udržet i přes okupaci a díky vstupu do spotřebního družstva Jednota i po komunistickém převratu. Ve 2. pol. 20. stol. se bouda postupně stává Mekkou trampů. Třebaže do boudy nebyla nikdy zavedena elektřina, manželé Kubrychtovi zde žili až do své smrti (Josef † 1964, Anna, na sklonku života familiérně přezdívaná Bábinka, † 1983). Po roce 1983 zůstal objekt opuštěn a rychle byl vybydlen. Roku 1986 boudu koupila pro potřeby chráněné krajinné oblasti Český kras Krajské středisko státní památkové péče a ochrany přírody Středočeského kraje, plánovanou opravu však překazil v roce 1988 požár, který stavbu zcela zničil. Ve snaze zachovat ducha místa zde byla postavena počátkem 90. let bouda nová, avšak již mnohem strožejší. Příležitostně je využívána dětskými oddíly, po většinu času však uzavřená.

původní bufet, nejspíš v roce 1994 (z infotabule)

foto z roku 1925, kdy zde stála již menší bouda (z infotabule)

historická podoba Kubrychtovy boudy v plné kráse (brdy.info)

foto z doby kolem roku 1970, byť obložení kulatinou získala bouda údajně již začátkem 40. let (z infotabule)

Kubrychtova bouda dnes; na druhé fotce v pozadí Dřínová hora (červenec 2020, únor 2020)

pozůstatek jakési stavební konstrukce při patě Velké hory za Kubrychtovou boudou (květen 2020)

„Mločí lavička″, instalovaná u Kubrychtovy boudy v roce 2020 v rámci budování naučné stezky Srdcem Českého krasu; jejím autorem je řezbář Jan Viktora (červenec 2020)

Zajímavosti, poznámky:

Ø Na 1. vojenském mapování z 2. pol. 18. stol. vede údolím Bubovického potoka – vč. vodopádů – cesta. Považuji to spíše za chybu (mimo jiné i proto, že na mladších a přesnějších mapách stabilního katastru tato cesta vyznačena není), cesta asi vedla vždy výše ve svahu nad pravým břehem (po hranici katastru), kde existuje i dnes. Technické úpravy umožňující průchod vodopády pocházejí pravděpodobně až z doby turistického zpřístupňování území, tedy z 2. pol. 19. stol.

Ø V roce 2005 byl ukončen mnohaletý spor o novou výstavbu v Bubovicích, kde by v případě vypouštění odpadních vod do Bubovického potoka hrozilo výrazné navýšení průtoku a poškození Bubovických vodopádů. Toto, z dnešního pohledu vzhledem ke stavu vody v potoku paradoxně vypadající „nebezpečí″ bylo zažehnáno svedením odpadních vod z Bubovic do Kačáku (https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/bubovicke-vodopady-mimo-nebezpeci).

Literatura:

- Martin Janoška: Nejkrásnější vodopády České republiky (Praha 2009)

- Ivan Turovec: Krasové jevy povodí Bubovického potoka v Českém krasu – Československý kras 1964 – viz též https://www.geospeleos.com/Lokality/Literatura/LiteraturaB/B001-SoupisTurnovec.htm

- Vladimír Lysenko: Soupis jeskyní Českého krasu – oblast 24 (Ameriky, Mořina, Bubovice) – Český kras 3 (Beroun 1978) – viz též https://www.geospeleos.com/Lokality/Literatura/LiteraturaB/B002-SoupisLysenko.htm

- Renáta Kadlecová, Karel Žák: Krasové prameny Českého krasu – Český kras 24 (Beroun 1998)

- Irena Benková: K problematice neolitického osídlení Českého krasu – Archeologie ve Středních Čechách 2006/1

- Radovan Hendrych, Jiří Müller: Phyllitis scolopendrium, historie a současnost na území České republiky (Zprávy České botanické společnosti 42; Praha 2007)

Web:

- Brdy.info - http://www.brdy.info/kapitoly/bubovicke_vodopady.php

- vodopády ČR - http://www.vodopady.info/cz/berounka/Berounka.php?page=bubovicky

- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Bubovický_potok

- památkový katalog - https://pamatkovykatalog.cz/jeskyne-nad-vodopady-archeologicke-stopy-14533050

- soupis jeskyní - https://www.geospeleos.com/Lokality/Skupina24/SoupisJeskyni.htm

- plány jeskyní - https://www.geospeleos.com/Lokality/Literatura/LiteraturaG/G007-NoveMapy.htm

- Lomy Amerika; Kubrychťárna - https://www.lomy-amerika.cz/kubrychtarna/

- hrady.cz - https://www.hrady.cz/index.php?OID=10508

- Jaroslav Petrbok – Českým krasem - https://www.geospeleos.com/Lokality/Literatura/LiteraturaC/C001-24-PetrbokPruvodce.htm

další místa v okolí (mapa) / Podbrdsko / rejstříky

červenec 2020