JIRNY
k.ú. Jirny (Středolabská tabule
/ Úvalsko)
Velká ves na
severovýchodním okraji Prahy, při horním toku Jirenského potoka. Historickým
centrem prostor kolem kostela a školy (nemá charakter návsi), kde i několik obytných
budov statků s honosně zdobenými, v současné době obnovenými fasádami (č.p. 7,
č.p. 27). Severně od něj ve střední části Brandýské ulice obecní úřad (č.p. 9), sokolovna, hostinec U Antošů (č.p. 98) a další významnější budovy. Ještě
severněji v prostoru mezi Brandýskou a Pražskou ulicí park. Západně od kostela
pod školou menší rybník s bývalým mlýnem. Na severozápadním okraji areál zámku
s parkem a přilehlým dvorem. Na jihovýchodním okraji vsi hřbitov. Severně od
obce podél dálnice masivní výstavba velkoskladů a logistických center.
Ve středověku dvě vsi -
Jireň (Jirna, později Velké/Horní Jirny) a Jiřenec (později Malé/Dolní Jirny).
První zmínka o Jiřenu je 1350, o Jiřenci 1397. V letech 1458-1593 doložena tvrz, která stávala zřejmě v těsném
sousedství dnešního kostela (kde bylo na přelomu 19. a 20. stol. vykopáno
mohutné zdivo). Ve třicetileté válce obě vsi zpustly, po jejich obnově se již
používal pouze společný název Jirny a postupně zaniklo i povědomí o poloze
původních vsí (Jiřen se nacházel pravděpodobně v okolí kostela, Jiřenec snad
blíže k dnešnímu zámku).
kostel sv. Petra a Pavla (nemovitá kulturní
památka)
Velice působivý areál
kostela a zvonice v dominantní poloze na již zrušeném hřbitově, doplněný ještě
nedalekou farou.
Jednolodní kostel barokního vzezření, ukončený
gotickým presbytářem s křížovou paprsčitou klenbou, dvoudílnými sediliemi a
gotickým lomeným portálem do sakristie. Neobvyklá půlkruhová barokní sakristie
při severní straně kostela. V jižní stěně lodi zazděný hrotitý bohatě
profilovaný gotický portál. V bohatě zdobeném barokním průčelí niky se sochami
sv. Petra, sv. Pavla a s železným křížem. Na bocích atikového štítu sochy
poprsí biskupů. Kamenná křtitelnice ze 16. stol., hlavní oltář z 2. pol. 18.
stol., ostatní vybavení mladší. Před vstupem do kostela náhrobní kámen místního faráře z roku 1871.
Kostel původně gotický z
pol. 14. stol. (první zmínka 1350), barokně přestavěn 1728-1734. V literatuře
se obecně tvrdí, že k původní gotické stavbě byla přistavěna barokní loď, což
ovšem popírá gotický portál v lodi (nejde-li o jeho druhotné osazení)
Zděná hranolová patrová zvonice stojí severozápadně od kostela.
Postavena byla roku 1711 na místě starší, patrně dřevěné. Na zvonici dva cenné
zvony od zvonaře Brikcí z Cymperka - sv. Petr z roku 1562 (460 kg, spodní
průměr 920 mm, nárazový tón A´) a sv. Pavel z roku 1563 (380 kg, spodní průměr
870 mm, nárazový tón B´, bohatá reliéfní výzdoba). V I. světové válce byly oba
zvony zabaveny, ale zásluhou profesora
J. V. Práška, který prokázal
jejich historickou hodnotu, byly
zachráněny před roztavením. Zvon Pavel měl na mále i za 2. sv. války,
kdy již byl odvezen do skladu v Praze na
Maninách, ale tam byl zachráněn zásluhou občana z Klánovic, který v tomto
skladu pracoval.
Před kostelem litinový kříž s polychromovaným Kristem na
stupňovitém polosoklu, přistavěném ke sloupku oplocení, a socha sv. Judy Tadeáše na vysokém pískovcovém soklu s
chronogramem. Socha byla provedena roku 1896 kameníkem panem Novotným. Socha
byla několikrát poškozena (1919 levicovými radikály, 1945). Až do roku 1969
stávala před hřbitovem, poté přemístěna na dnešní místo. Kříž pochází z roku
1900. Nechal ho postavit jirenský farář P. V. Brabec “památce našich milých
osadníků, kteří na starém hřbitově odpočívají“.
Další kříž, drobný kamenný na soklu zdobeném
pseudorománskými motivy, připomínající spíše náhrobek, stojí při západní straně
zvonice. Kříž věnovali „ke cti a chvále Boží“ manželé Agatius a Anna
Hillbergovi roku 1900. Na kříži býval korpus Krista, dnes odstraněn. Stojí na
místě staršího dřevěného kříže s Kristem a Semibolestnou Pannou Marií na plechu
(z roku 1876), který sešel věkem.
fara (č.p. 44)
Patrová obdélná budova s
valbovou střechou z roku 1902 východně od kostela. Jihovýchodní stranu farní
zahrady uzavírá typická průjezdní stodola. Dřívější
fara stávala jižně od kostela (dnešní č.p. 46). Fara je v Jirnech připomínána
již v roce 1350.
škola (č.p. 45)
Školní budova s výraznými
secesními prvky stojí v sousedství kostela a tvoří jednu z dominant obce. Byla
postavena roku 1861. Předtím v těchto místech v mapách značen kříž (při stavbě
školy zřejmě zanikl).
pomník padlým
Monumentální pomník
obětem 1. sv. války (s později doplněnou tabulkou obětem 2. sv. války) stojí v prostoru
mezi školou a kostelem. Jeho stavitelem byl Josef Sak, kovové reliéfy dodal
František Anýž z Prahy. Slavnostní odhalení pomníku se uskutečnilo 69. července
1923.
sokolovna (č.p. 147)
Přízemní budova se
secesními prvky v centru vsi, „schovaná“ ve dvoře za obecním úřadem. Otevřena
1921. Na průčelí pamětní deska členům Sokola, padlým v 1. a 2. sv. válce.
Návesní rybník
Leží na Jirenském potoku
na okraji vsi, západně od kostela (navzdory jménu rozhodně ne na návsi, když už
tak pod návsí). Hráz i jižní břeh lemovány asi 130 let starými lipami (památné stromy). V rybníku se
zrcadlí hlavní dominanty Jiren - škola a kostel. Velice malebné místo.
Pod hrází rybníka bývalý mlýn (č.p. 52) – dnes nevýrazná
nepříliš udržovaná budova. Mlýn je v Jirnech uváděn již ve smlouvě z roku 1350.
Další zpráva o mlýnu je až z roku 1544, kdy
se uvádí jako pustý. Roku 1587 byl již opraven nebo možná dokonce znovu
postaven. V 17. stol. měl jedno mlýnské kolo. Roku 1721 byl pro nedostatek vody
zrušen, ale o 16 let později vrchnost mlýn opět obnovila. Definitivně měl být
dle listin zrušen roku 1780, ale jiné listiny dokazují, že v průběhu 19. stol.
prokazatelně fungoval. Později byl bytem porybného.
Pod mlýnem býval další,
dnes již neexistující rybník (Bechyňský), v mlýnské zahradě počátkem 20. stol.
sádky.
Od rybníka směrem k zámku
jde stromořadí starých jírovců.
park
Parkově upravený trojúhelníkový
prostor mezi Brandýskou a Pražskou ulicí s menším dětským hřištěm a řadou
zajímavých stromů.
zámek (č.p. 1 - nemovitá kulturní památka)
Zámecký areál, vesměs v
novogotickém slohu, s přírodně krajinářským parkem leží na západním okraji
Jiren. Skládá se ze dvou v podstatě samostatných, byť propojených budov -
Starého zámku, v němž jsou zachovány i pozůstatky starší stavby, a tzv. Nového
zámku s výraznými novorenesančními prvky. V interiérech (Rytířský sál a Alpský
pokoj ve Starém zámku, knihovna a sala terrena v Novém zámku) cenné fresky od
Josefa Navrátila z poloviny 19. stol. Při zámku po obou březích Jirenského
potoka dvanáctihektarový park s
několika menšími rybníčky a zbytky romantických staveb. V parku uváděno cca 80
druhů dřevin - mimo jiné plodné exempláře jinanu, různé kultivary zeravu
západního, převislá douglaska, červenolistý buk, převislý jasan, dřezovec
trojtrnný, tulipánovník, dub velkokvětý či jerlín japonský.
Původ zámku není zcela
jasný - pozůstatky starší budovy v přízemí Starého zámku byly až donedávna
považovány některými badateli za renesanční, většinou však až za barokní z pol.
17. stol., nejnovější výzkumy však naznačují, že by dokonce mohly být pozůstatkem
jakéhosi dosud neznámého hrádku, snad z předhusitského období. Z řady
majitelů držel Jirny delší dobu pouze ženský dominikánský klášter u sv. Anny
(1707-1781). Roku 1805 koupil zámek velkostatkář Jakub Veith a daroval ho věnem
své dceři Kláře, provdané za pražského měšťana Martina Wagnera. Wagnerovi pak v
letech 1844-1847 nechali zámek přestavět v duchu rytířské novogotiky. Současně
založili rozsáhlý park, v němž bylo mnoho cizokrajných stromů, klece a brlohy
pro zvěř, tři rybníky (z nichž největší měl malý ostrůvek s „čínským
pavilonem“) a zimní zahrada. Jejich dcera Rosalie Wagnerová pak nechává roku
1855 přistavět stavitelem Ignácem Vojtěchem Ulmannem jižní křídlo („Nový
zámek”) s knihovnou a sala terrenou, v jehož architektuře se mísí romantická
gotika s romantickou renesancí. Roku
1940 zámek vyhořel, Navrátilovy nástěnné malby poté restaurovány
konzervátorskou školou profesora B. Slánského. Ve 2. pol. 20. stol. zde umístěn
depositář Akademie věd ČR, objekt neudržován a značně zdevastován. Od počátku 21.
století probíhá kompletní rekonstrukce (nejvýraznější změnou přestavba věže) za
účelem vytvoření luxusního bytového komplexu.
Při zámku existoval i pivovar, v němž se vařilo pivo po
bavorském způsobu, zrušený kolem roku 1870 a přestavěný na byty (budova č.p. 2
vlevo od příjezdové cesty). V parku údajně dochován ležácký sklep „Bavorák“
(dle jiných informací již zasypaný a tudíž nepřístupný - pro nepřístupnost
parku nelze ověřit).
V západním sousedství
zámku rozlehlý hospodářský dvůr. I
zde připravována přestavba a dostavba na luxusní byty.
Celý areál včetně parku
uzavřen, vlastní zámek pouze částečně vidět ze silnice Jirny - Šestajovice.
Park obehnán vysokou zdí.
kaplička sv. Jana
Výklenková kaplička
stávala na křižovatce ulic Zámecké a Brandýské v centru vsi. Kaplička byla
starší než okolní zástavba, původně stála na rozcestí v polích. Až později k ní
byla přistavěna usedlost č.p. 89.
Kaplička která byla zničena levicovými radikály v červenci 1919. Dřevěnou sochu
sv. Jana zachránil před zničením místní kovář František Novák, dnes je umístěna
v muzeu v Brandýse nad Labem. Památkou na tuto kapličku je pravděpodobně dodnes
nelogicky „vykouslý” roh této usedlosti.
boží muka „U Isidora“
Skoro tři metry vysoká
zděná boží muka se sedlovou stříškou, obklopená třemi nádhernými lipami starými 160 - 180 let (památné
stromy), leží na vyvýšeném místě nad rozcestím při silnici z Jiren do
Šestajovic (již na k.ú. Šestajovice).
Místo nazýváno „U Isidora“ podle sochy, která sem byla přenesena z jiného místa
Šestajovického katastru někdy kolem roku 1940, krátce nato rozbita a roku 1943
nahrazena současnými božími muky. V nice bývala soška sv. Jana Nepomuckého.
hřbitov
Leží na jihovýchodním
okraji vsi při rozcestí silnice do Nových Jiren a polní silničky do Horoušan. Stará
část s hodnotnou zelení obehnána zdí, z jihu k ní přiléhá nový hřbitov. Na
starám hřbitově řada zajímavých honosných hrobek.
Též zde hrob sovětského vojáka G. S.
S. Borona, padlého 9. 5. 1945. Centrální hřbitovní kříž železný z roku 1885.
Před hřbitovem stojí
litinový kříž na nízkém soklu, na
němž nápis připomínající obnovu kříže roku 1998. Kříž pochází z Dobříše a stojí
na místě, kde až do roku 1969 stávala socha sv. Tadeáše (poté přesunutá ke
kostelu - místu se však stále říká „U svatého Tadeáše“).
další kříže
Litinový kříž na kamenném soklu, na němž je z jedné strany
chronogram datovaný do roku 1765 (pravděpodobně vznik původního kříže, z něhož
pochází sokl), zatímco na druhé straně letopočet 1818 (snad osazení současného
litinového kříže). Kříž stojí při plotu skladového areálu severovýchodně od
vsi. Na současné místo byl přesunut a rekonstruován nákladem firmy REWE
(investora skladového areálu) v roce 1997 v souvislosti s budováním skladového
areálu (dříve zde zemědělský areál - kříž stával u kravína).
Další litinový kříž stojí severně od vsi při
silnici do Mstětic bezprostředně za dálničním mostem. Kříž v těchto místech dle
starých map stával již koncem 18. stol. - je pravděpodobné, že současný sokl
pochází z původního kříže. V roce 1923 byl kříž rozbit a znovu opraven Františkem
Skálou z Jiren.
Zajímavosti:
Ø
Roku 2006 proběhl severozápadně od panského dvora
záchranný archeologický výzkum,
který odkryl na 130 různě velkých pravěkých objektů, dokládajících intenzivní
osídlení tohoto prostoru v mladší době bronzové až starší době železné (cca 12.
– 6. století př. Kr.). Převážně se jednalo o obytné objekty.
Literatura:
- František Holec a kol.: Hrady, zámky a tvrze v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII - Praha a okolí (Praha 1988)
- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 1. -
A/J (Praha 1977)
- Karel Kuča: České, Moravské a Slezské zvonice
(Praha 1995)
- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku II - H-O (Praha 2002)
- Jan Němec a kol.: Chráněná území ČR 1 - Střední
Čechy (Praha 1996)
- Pavel Jákl: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a
Slezska I - Střední Čechy (Praha 2004)
- Jaroslav Špaček, Ludvík Skružný: Kříže, boží muka,
kapličky a jiné drobné historické stavby a plastiky v Čelákovicích a jejich
okolí - ad: 100 let městského muzea v Čelákovicích (Čelákovice 2004)
- Pavel Vlček: Encyklopedie českých zámků (Praha
1994)
- Karel Hieke: České zámecké parky a jejich dřeviny
(Praha 1984)
Web:
- developerský
projekt Zámek Jirny
- Muzeum Čelákovice
(archeologický průzkum v Jirnech)
Okolí: Nehvizdy / Nehvizdské lomy / Horoušany / Nové Jirny / Šestajovice
říjen 2007