NOVOVESKÁ KYSELKA (Neudorfer Sauerbrunn)
k.ú.
Nová Ves u Sokolova (Slavkovský les / Hornoslavkovsko)
Komerčně využité vývěry kyselky, původně nazývané
Rybniční (Teichsäuerling) či také Bečovská
(Petschauer Sauerbrunn -
podle panství, na němž se nachází) a stopy bývalé stáčírny v prostoru zrušeného
rybníka na potoce Kyselka. Na dně bývalého rybníka se nachází tři jímací vrty
zakryté dřevěnými stavbičkami. Při západní straně bývalého rybníka základy
budov (v jedné dnes dřevěný altán pro turisty) a historická kamenná studna.
Žádný pramen není veřejnosti dostupný.
Vývěr minerálky nedaleko
hájovny zvané Petschauer-Sauerbrunn-Jaghütte (Hájenka u Bečovské
kyselky) byl známý odpradávna; první chemické rozbory byly provedeny již
počátkem 19. stol. Využívat ho začal v polovině 19. stol. hajný August Trötscher, který
zde osadil pumpu. Nejprve pro vlastní potřebu, ale zvěsti o lahodné vodě se
brzy rozšířily, takže si pro ní začali chodit i lidé z nedaleké Nové Vsi. V
roce 1893 nechal majitel bečovského panství vévoda Beaufort-Spontini udělat nové
rozbory, které ukázaly, že se jedná o kvalitní kyselku s vysokým obsahem
hořčíku a uhličitanů, použitelnou v širším měřítku (tvrdilo se, že jde o
nejlepší minerálku v kraji). Rozhodl se pro její komerční využití, nechal proto
vyhloubit 17 m hlubokou studnu až na samé kamenné podloží, ze kterého prýštil pramen,
její stěny zpevnit žulovými tesanými bloky a nad ní postavit osmiboký pavilón.
Její přeliv (v hloubce 3 m) byl vyveden do sousedního sklípku, který sloužil ke
stáčení vody do lahví. V sousedství vyrostly správní budova s ubytovnou
správce, kanceláře, sklad a stáje pro koně. Pro účely stáčení kyselky byla
přestavěna i sousední hájovna. Pracovalo zde na 30 zaměstnanců a denní produkce
byla několik tisíc lahví. Místo se stalo též oblíbeným výletním cílem. Za 2.
sv. války, kdy byla pro svojí vysokou kvalitu a trvanlivost zdejší voda (stejně
jako nedaleká Grünská kyselka) posílána jednotkám wehrmachtu
na frontu do Afriky, zde pracovali francouzští zajatci, ubytovaní v zajateckém
táboře poblíž Grünské kyselky (v té době
používali obě minerálky společné označení Sudettenquell).
Stáčírna přečkala i poválečný odsun původních obyvatel, ještě v roce 1948 došlo
k modernizaci budou. V době, kdy bylo okolí vojenským prostorem
(1949-1954) využívala minerálku pro vlastní potřebu armáda, po jejím odchodu
však již stáčení nebylo obnoveno a budovy začaly chátrat. V roce 1969 zde byl
vybudován (obnoven) rybník, zvaný Kyselka, a všechny prameny (kromě jímací
studny je zde uváděna ještě fošnami roubená studánka a několik mofet s výrony oxidu uhličitého) byly zaplaveny. Tento
stav trval (s krátkou přestávkou v 70. letech, kdy byl rybník dočasně vypuštěn
a prováděly se zde průzkumné vrty) až do první poloviny 90. let, kdy se obnovil
komerční zájem o zdejší kyselku. Nyní jsou zdejší prameny využívány jako jeden
ze zdrojů minerální vody, prodávané pod obchodním názvem Magnesia. Na podzim
2010 byla obnovena historická kamenná studna a její okolí upraveno.
Po hrázi bývalého rybníka
vede turistická značka; zastávka naučné stezky Mnichovské hadce.
Součást CHKO Slavkovský
les a evropsky významné lokality Upolínová louka –
Křížky.
areál stáčírny minerálních vod
zřejmě na počátku 20. stol. (www.zanikleobce.cz)
ruiny stavby při západním konci
hráze, zřejmě bývalá hájovna
plocha bývalého rybníku
s jímacími objekty minerální vody
další jímací objekt přímo na
hrázi bývalého rybníka
obnovená historická studna (www.krajzivychvod.cz)
Zajímavosti:
Ø
Server slavkovsky-les.cz uvádí, že zde původně stála panská hájovna na okraji
Černého rybníka, po několik generací obývaná rodinou Trötscherů.
Katastrální mapa z roku 1841 ani jiné mapy z té doby však ještě
žádnou hájovnu na tomto místě malovanou nemají, musela tedy vzniknout až někdy
po polovině 19. stol. Velký rybník zde prokazatelně existoval ještě ve 2. pol. 18. stol., v první polovině 19. stol. však již
byl zrušen.
Ø
Novoveská kyselka
měla v 1. pol. 20. stol. velkou oblibu a byla
zasílána dokonce až do Japonska. Za obou světových válek byla voda exportována
do nemocnic a lazaretů pro lékařské využití.
Ø
Spolu s minerálkou vyvěral i oxid uhličitý, který
se hromadil ve sklípku, kde byla voda stáčena. Zejména za nízkého tlaku často
ohrožoval zaměstnance i případné návštěvníky. Životu nebezpečný plyn uniká z
vrtů i dnes (údajně jeden z důvodů, proč jsou pro veřejnost všechny uzavřeny).
Ø
Průzkumných vrtů v polovině 70. let se zde
účastnil i Emil Zátopek, který se v té době
nemohl z politických důvodů věnovat sportu.
Literatura:
- Jaromír Bartoš: Krajem živých vod (Velká Hleďsebe 2011)
Web:
- Kraj živých vod - http://www.krajzivychvod.cz/index.php?option=com_content&view=article&id=105&Itemid=119
- Slavkovský les - http://www.slavkovsky-les.cz/zajimava-mista-slavkovskeho-lesa/novoveska-kyselka/
- Turistický portál Karlovarského kraje - http://cestovani.kr-karlovarsky.cz/cz/pronavstevniky/Priroda/Prirodnizajimavosti/Stranky/Novoveskakyselka.aspx
- Zaniklé obce - http://www.zanikleobce.cz/index.php?obec=13291
- Databáze studánek a pramenů - http://www.estudanky.cz/4743-studanka-novoveska-kyselka
Okolí: Dominova skalka / Grünská kyselka / Pluhův bor / Křížky
Západočeská lázeňská oblast / rejstříky
březen 2007 (2011 aktualizováno dle zpráv z tisku)