KDYNĚ
k.ú.
Kdyně (Všerubská vrchovina / Kdyňsko)
Město při Kojetickém (Kdyňském)
potoce, na pomezí Všerubské a Švihovské vrchoviny
(458 m n. m.), v kotlině ohraničené ze severu pásmem zalesněných vrchů Rýzmberk, Škarman,
Kravař, Hora a Koráb.
Asymetricky umístěné obdélné náměstí v jižní části města. Severně a
severovýchodně od něj historická maloměstská a předměstská zástavba,
severozápadně malé sídliště. Na severozápadním okraji města na hřbitově kostel
sv. Mikuláše, pod ním fara a tzv. Zámečku; tato část města je nazývána Starou
Kdyní. Západně od náměstí synagoga (malý židovský okrsek, čítající šest domů,
nebyl bezprostředně u ní, ale severněji, za dnešním domem č.p. 612
v Americké ulici; byl zbořen 1979). Jižně od náměstí především rozsáhlý
průmyslový areál bývalých přádelen a strojíren. Na západním okraji města, jižně
od ulice Mlýnská, dochován Vondáškův mlýn (č.p. 36,
dnes areál Technických služeb města Kdyně).
První zmínky o Kdyni je
roku 1369, kdy je zde již zmiňována fara. Předpokládá se však, že Kdyně je
mnohem starší. Vzhledem k tomu, že kdesi v blízkosti dnešního kostela
sv. Mikuláše (postavený pravděpodobně počátkem 14. stol) stával ještě druhý
kostel, sv. Petra (a Pavla?), který je s ohledem na starobylé patrocinium považován za starší (v polovině 17. stol.
pustý, později beze stopy zanikl), lze vznik Kdyně předpokládat již ve 13 stol.
Dosud není zodpovězena otázka, zda vznik vsi souvisel se založením nedalekého
hradu Rýzmberk,
s nímž po celou dobu jeho existence sdílela osudy (založen pravděpodobně
v 60. letech 13. stol.), nebo je dokonce starší (mnozí autoři kladou vznik
– bez bližšího zdůvodnění – do počátků 13. stol). Tehdejší ves, počátkem 16.
stol. označována i jako městečkem a později nazývána Stará Kdyně, se rozkládala
v severozápadní části dnešního města, kolem kostela a snad v údolí
pod ním, v prostoru dnešní Starokdyňské ulice, což by
odpovídalo jejímu jménu (Kdyně = vlhké místo, mokřina). Někteří autoři soudí,
že její polohu ovlivnila v té době důležitá komunikace přecházející sedlo
mezi Novým Herštejnem
a Horou a právě tímto údolím sestupující do Kdyňské kotliny (práce zabývající
se podrobně středověkými komunikacemi na Domažlicku však tuto hypotetickou
cestu nezmiňují, předpokládají, že cesty z oblasti Plzeňska do Všerubského
průsmyku vrchovinu obcházely přes Tuhošť /
Domažlice). Ve 2. pol. 16. stol. Stará Kdyně zanikla
(údajně požárem), za její pozůstatek jsou považovány vedle kostela objekty fary
a tzv. Zámečku.
Nová Kdyně, založená
zhruba tři čtvrtě kilometru jihozápadně od Kdyně Staré, je nepřímo doložena
k roku 1581, kdy je poprvé výslovně zmiňována Stará Kdyně (z čehož logicky
vyplývá, že musela být už i nějaká „Nová“). Je otázka, která Kdyni byl vlastně
roku 1570 udělen Maxmiliánem II znak; nabízí se teorie, že udělení znaku právě
může souviset se vznikem nového městečka. Přesunu Kdyně na nové místo snad
souvisí se zásadní změnou komunikačního schématu, kdy ztratila význam
cesta přes Herštejnské sedlo (ve stejné době jako
Stará Kdyně zaniká i nedaleká, výše v údolí položená ves Kojetice a již v první polovině století pustne i hrad Nový Herštejn), naopak
na významu získává spojnice Domažlice – Klatovy, která Starou Kdyni míjela.
Zajímavý je však v této souvislosti fakt, že ani nová poloha městečka
nezachytila dříve důležitou komunikaci z Domažlic přes Všerubský průsmyk
do Bavorska, tzv. Řezenskou stezku, která z cesty do Klatov odbočuje asi
kilometr západně od města; možným důvodem je to, že i tato cesta v té době
již ztrácela význam, neboť roli hlavní spojnice českého vnitrozemí a Bavorska
získávala západněji situovaná cesta přes Klenčí
pod Čerchovem.
Přesto, že již v 17.
století je (Nová) Kdyně někdy nazývána městem, k oficiálnímu povýšení na
město došlo až roku 1840. Opevnění v pravém slova smyslu Kdyně nikdy
neměla. Sice jsou zde doložena pomístní jména U brány (na jihovýchodním
konci města), respektive V bráně (na straně opačné), avšak tyto „brány″
byly pravděpodobně prostými průjezdy. Koncem 17. století byla ve Kdyni založena
textilní manufaktura, která se postupně rozrostla v největší průmyslový
podnik západních Čech a zásadním způsobem ovlivnila další vývoj městečka. Až do
roku 1765 byl ve Kdyni hrdelní soud IV. stupně. K postupnému rozšiřování
zástavby, do té doby soustředěné jen kolem náměstí, dochází od konce 18.
století. Zatímco severně a severovýchodně, posléze i západně a jihovýchodně se
šíří obytná výstavba, jižním směrem se rozšiřují průmyslové závody. Zásadní
změnu podoby města v té době podpořil i rozsáhlý požár, který postihl
Kdyni roku 1781. Éra největšího rozvoje, kdy Kdyně získává skutečně městský
charakter s řadou zajímavých secesních i funkcionalistických budov, však
probíhá zhruba od konce 19. do 30. let 20. stol.
znak města, udělaný roku 1570
císařem Maxmiliánem II.
pohled na Kdyni od severu;
výrazná dvojvrchol za městem jsou kóty Bezný a Čepice
pohled z rozhledny Koráb, tedy od východu; na obzoru masiv Českého lesa
pomník mistra světa
v letecké akrobacii a posléze válečného letce ve Francii a Británii Josefa
Hubáčka (* 1909 ve Kdyni, † 1988 tamtéž) ve vnitrobloku severně od Náměstí má
připomínat rozlomenou vrtuli; autorem Václav Fiala, odhalen byl roku 2016
ulice Masarykova při pohledu od
Náměstí; v popředí č.p. 11, o dva domy dál je patrná synagoga
dům č.p. 112 v ulici
Komenského s fragmentem portálu z roku 1843
dům č.p. 182 v ulici Vodní
ulice Komenského; v popředí
dům č.p. 276 se dvěma medailóny mezi okny prvního patra
dům č.p. 171 na nároží ulic
Komenského a Školní
Masarykova škola č.p. 134 na
nároží ulic Komenského a Farní v proměnách času – první fotka
pravděpodobně z 30. let (www.sumava.cz), druhá z 2. pol. 20.
stol. (www.kdyne.cz), třetí
současná
kříž na rozcestí ulic Kostelní a Sirkova
Náměstí
Obdélné náměstí
(pojmenované lapidárně Náměstí) 210 x 50 m se nalézá v jižní části města,
na mírném hřebínku mezi Kojetickým a Zahořanským potokem, který je zároveň sedlem mezi návrším U
kobyly a Kněžskou horou. Svou delší stranou respektuje důležitou historickou
komunikaci z Domažlic do Klatov (Nýrska), při které vzniklo. Tato komunikace
procházela (a dodnes prochází) po jižní straně náměstí. Cesta vycházející ze
severovýchodního rohu náměstí propojovala Novou a Starou Kdyni. Cesta ze
severovýchodního rohu náměstí směřuje k hradu Rýzmberk, pod nějž město v době svého vzniku
spadalo. Ulice na jih (Nádražní) je novodobá, byla do původně souvislé jižní
strany náměstí proražena až ve druhé polovině 19. století, v souvislosti s
vybudování kdyňského nádraží jižně od města (1888); hlavní cesta k jihu do
Všerubského průsmyku se odpojovala (a dodnes odpojuje) od cesty na Domažlice
mimo město.
V celé délce náměstí
probíhají čtyři lipová stromořadí, každé po 24 stromech. Lípy byly zasazeny
roku 1902, některé stromy byly od té doby kvůli jejich uschnutí či velmi špatnému
zdravotnímu stavu vyměněny. Lípy jsou od počátku sadovnicky
upravovány do nízké, „hranaté″ podoby. Východní část plochy Náměstí tvoří
parkoviště, západní část, s pomníky padlým a kašnou, parkově upravena. Po
obvodu Náměstí dochována řada budou v podobě z přelomu 19. a 20.
stol. (zejména se secesními prvky), pozdější přestavby či necitlivé úpravy
fasád však jednotný ráz náměstí značně narušují.
Ještě začátkem 19.
století stávaly budovy i v ploše náměstí. Jednou z nich byla stará
kdyňská škola, zmiňovaná již roku 1670 (později nahrazená novostavbou).
V jihovýchodní části náměstí stála až do roku 1873 drobná kaple,
v níž byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého
(dnes ve výklenkové kapličce v Komenského ulici) a jejímž zvonkem bylo
oznamováno poledne a klekání. Pro velkou vzdálenost farního kostela od města
byly záměry vybudovat na náměstí nový kostel Nejsvětější
Trojice (poprvé již kolem roku 1660, znovu na přelomu 19. a 20. stol), plán
však nebyl realizován. Až do počátku 20. století bylo náměstí dějištěm vyhlášených
dobytčích trhů, čítajících někdy až 1000 kusů dobytka.
prostor Náměstí se čtyřmi řadami
lip; ve východní části parkoviště, v západní parková úprava s pomníky
a kašnou
podoba Náměstí počátkem 20.
stol., těsně po výsadbě lip (zajímavá je dnes neexistující druhá kašna
uprostřed náměstí a krásný domek s polovalbovou
střechou na pravé straně, v místech, kde dnes stojí typické socialistické
nákupní středisko) a pravděpodobně v době 1. republiky (uprostřed je již
patrná lípa svobody a pomník padlým) ,kdy již v ploše náměstí založena
parková úprava (www.kdyne.cz)
radnice č.p. 1 s pamětní
deskou osvobození města 9. pěším plukem druhé divize americké armády dne 5.
května 1945; dnešní stavba z roku 1852 (vížka dostavěna 1871) na místě
starší, jejíž historie sahá až do 17. stol.; pro stavbu současné radnice však
bylo ke staveništi radnice původní přikoupen ještě sousední dům č.p. 2
pomník od V. Bretschneidera
z roku 1924 je věnován památce obětí 1. světové války, speciálně pak
Jiřímu Šléglovi (Schleglovi),
který v květnu 1918 vstoupil do italských legií, v září 1918 rakouským
stanným soudem odsouzen a popraven
pomník národní a rasové
perzekuce v době německého nacismu „Lidé bděte″ z roku 1952 od Karla
Kuneše mladšího
lípa svobody z roku 1918
kamenná empírová kašna
v západní části náměstí
jihozápadní část náměstí
tatáž část náměstí na
historických fotografiích (www.kdyne.cz) – podstatnou změnu doznal zejména dům č.p. 9
(uprostřed), který sice dodnes stojí, ale přišel o svojí krásnou historickou
fasádu, o osazení nevhodných oken nemluvě
domy č.p. 8 a 10 (308)
v jihozápadní části Náměstí s dochovanými historickými fasádami
na tomto historickém snímku
vpravo je vidět původní podoba domu č.p. 8 (www.kdyne.cz)
škola č.p. 6 na jižní straně
Náměstí; původně měšťanská škola z roku 1896
bývalý hotel Modrá hvězda, dnes
Městské kulturní středisko, č.p. 136 na severní straně náměstí s pamětní
deskou z roku 2018, připomínající komunistickou provokační „akci Kámen″,
kdy byla vytvořena falešná státní hranice, po jejímž překročení byli občané,
kteří se snažili odejít do svobodného světa, vyslýcháni falešnými „americkými
vojáky″ a následně perzekuováni; právě v tomto hotelu oběti
provokace před marným pokusem o přechod státní hranice přespávali
hotel Bílý lev č.p. 138, původně
spořitelna a záložna z roku 1939 dle plánů architekta B. Holého, se
sochami u vstupu v severovýchodní části náměstí; hotel míval i vlastní
salónní orchestr
původní podoba dnešního hotelu
Bílý lev; již tehdy občanská záložna a hostinec (www.kdyne.cz)
secesní budova pošty č.p. 139
v severovýchodní části náměstí
dům č.p. 141, uzavírající
náměstí na východní straně
přádelna
Rozlehlý areál bývalých
přádelen v jižní části města se skládá ze dvou zcela odlišných částí: na
severu je to památkově chráněný soubor budov č.p. 3, 313 a 314 kolem parkově
upraveného prostranství, otevřeného historickou branou s ležícím lvem do
náměstí, na jihu pak průmyslový areál, obsahující také historické objekty
(zejména tzv. starou přádelnu č.p. 319 se štíhlou věžičkou, ale i č.p. 316 a
další), avšak dodnes sloužící průmyslové výrobě, byť již nikoliv textilní.
V objektu č.p. 314 Muzeum příhraničí s moderně udělanou expozicí a
Turistické informační centrum; přilehlý parčík volně přístupný. U vjezdu do
jižní části areálu pomník čtyř mužů zavražděných nacisty (vesměs
v koncentračních táborech).
Manufaktura ve Kdyni byla
založena majitelem koutsko-trhanovského
panství Wolfem Maxmiliánem Lamingenem někdy před
koncem 17. století (někdy je uváděn rok 1678). Výslovně je doložena ve smlouvě
z roku 1697, kterou po smrti W. M. Lamingena
kupují panství Stadionové (je tak nejstarší doloženou
textilní manufakturou v Čechách).
Manufaktura byla v té době umístěna v tzv. panském domě (č.p.
3), který stál na jižní straně Náměstí v místech dnešní vjezdové brány
památkového areálu. Roku 1743 byla manufaktura zřejmě rozšířena; toto datum
bylo poté uváděno jako rok vzniku továrny na starých obchodních papírech a
reklamách. Stále však nijak zásadně nevybočovala z půdorysu města, jak
vyplývá z mapy 1. vojenského mapování z 2, poloviny 18. století.
Manufaktura se poté skládá ze dvou samostatných částí – punčochářské
manufaktury a manufaktury na sukno a pytle. Manufaktura však příliš
nevydělávala a budovy chátraly, proto ji roku 1769 vrchnost prodává vídeňskému
obchodníkovi Jakubu Matyáši Schmidtovi. Ten získává právo nazývat závod „C.k.
privilegovaná továrna na vlněné zboží v Nové Kdyni v Čechách″,
zejména ji však výrazně rozšiřuje a modernizuje. Některé objekty z té doby jsou snad
dodnes v jádru v jižní části areálu zachovány. Roku 1812 navštěvuje
továrnu sám císař František Josef I. V té době zde již pracuje několik
stovek zaměstnanců, v polovině století je považována za největší továrnu
v Plzeňském kraji. K přestavbě areálu dochází ve 30. letech 19.
století, kde je zásadním způsobem upraven prostor závodu otočený do náměstí; na
konci 30. let je mimo jiné zbořen původní „panský dům″ a na jeho místě
postavena dodnes dochovaná brána se dvěma strážními domky (z nichž jeden
převzal jeho číslo popisné). Roku 1859 větší část továrny i jejího zařízení
lehla popelem. Roky nejistoty, zda továrna vůbec bude pokračovat, ukončil
v roce 1870 prodej novým majitelům, kteří výrobu obnovují. Po 1. světové
válce přebírají továrnu Francouzi, za 2. světové války zde krom textilní výroby
i výroba zbrojní, po 2, světové válce znárodnění. V roce 1952 se
osamostatňuje údržbářské oddělení přádelen, ze kterých vznikají Kdyňské strojírny
a posléze slévárny přesného lití, zabírající prostor mezi původními přádelnami
a kdyňským nádražím.
V roce 2007 bylo
otevřeno Muzeum příhraničí; zřejmě v téže době bylo přilehlé nádvoří
parkově upraveno.
celkový pohled na areál přádelen
koncem 19. století (www.kdyne.cz)
památkově chráněná část areálu – vjezdová
brána, empírové strážní domky (vrátnice) č.p. 3 a 313 a patrová budova č.p. 314
vstupní brána areálu se sochou
ležícího lva
historická fotografie vstupní
brány s původním názvem továrny (www.sumava.cz)
č.p. 314, údajně z roku
1834, v němž se nacházely byty zaměstnanců přádelny; dnes Muzeum
příhraničí a turistické informační centrum
parkově upravené nádvoří
památkově chráněné části textilky; v otvíracích hodinách muzea volně
přístupné
empírová kašna na nádvoří;
součást památkově chráněného areálu
křížek, umístěný do parku na
nádvoří v roce 2019; původní umístění soklu z roku 1872 není známo,
křížen byl osazen pro účely zdejší instalace; kříž je zároveň vzpomínkou na
Václava Fritze, který v kraji spolu
s Vojtěchem Hánou renovoval na pět desítek křížů, tento byl jeho poslední
ústřední budova jižní části
areálu – tzv. stará přádelna č.p. 319, původem údajně z konce 18. stol.
synagoga č.p. 12
(nemovitá kulturní památka)
Dvojdomek na jižní straně
Masarykovy ulice západně od Náměstí, kde půlku tvoří novorománská synagoga, ve
druhé půli bývala židovská škola a obydlí rabína. V synagoze mimořádně
dochovaný interiér z doby stavby. V suterénu synagogy unikátně dochovaná
mikve (rituální lázeň). V objektech
nainstalována expozice věnována židovskému osídlení na Kdyňsku
(prohlídku nutno domluvit v turistickém informačním centru).
Synagoga vyla postavena
roku 1862. zasvěcena v lednu 1863. Za první světové války v ní byli
ubytováni uprchlíci. Židovské bohoslužby se zde konaly do roku 1936. Období
nacistické okupace přežila synagoga zřejmě jako skladiště. Od roku 1946
využívána jako modlitebna a farní dům Církve československé husitské. 1994
prodána církví soukromému vlastníkovi, který ji chtěl změnit na pivnici.
Nakonec synagogu po dlouhých jednáních vykoupilo roku 1997 město. Téhož roku
byla prohlášena za kulturní památku.
synagoga s přilehlou
židovskou školou
kaplička sv. Jana
Nepomuckého (nemovitá kulturní památka)
Drobná pozdně barokní
výklenková kaple na půlkruhovém půdorysu, patrně z 2. pol.
18. stol., stojí v ulici Komenského. V ní umístěná dřevěná socha sv.
Jana Nepomuckého byla původně umístěna v dnes
již neexistující kapli na Náměstí.
výklenková kaple se sochou sv.
Jana Nepomuckého; socha byla podle místní tradice
původně umístěna v kapli na Náměstí
umístění kaple v ulici
Komenského, mezi domy č.p. 229 (v popředí) a č.p. 250 (v pozadí; bývalý Jirouskův parní mlýn)
kaple Panny Marie
Bolestné (nemovitá kulturní památka)
Empírová kaplička
čtvercového půdorysu stojí v Kostelní ulici, nedaleko vstupu na hřbitov u
kostel sv. Mikuláše. Uvádí se, že byla postavena počátkem 19. stol., nějaká
kaplička zhruba v těchto místech je však již značena na mapě 1. vojenského
mapování ve 2. pol. 18. století. V kapli bývala
umístěna dřevěná socha Piety z konce 14. stol., dnes je tam její fotografie.
kaple v lipové aleji před
kostelem sv. Mikuláše
interiér kaple na konci 19.
stol. (kaplicky.cesty.in) a v současnosti
kostel sv. Mikuláše
(nemovitá kulturní památka)
Původně goticky, barokně
přestavěný kostel stojí na severovýchodním okraji města, na vyvýšenině,
vybíhající z masivu Škarmnu. K jižní straně
obdélné lodi je přistavěna mohutná hranolová věž.
Kostel vznikl
v první polovině 14. století. Z té doby dochován především pětiboký
presbytář s křížovou žebrovou klenbou a hrotitými okny se zbytky kružeb, a
také část zdiva lodi. Věž pravděpodobně až pozdně gotická, z roku 1555.
Roku 1734 byla věž zvýšena a opatřena charakteristickou bání. V 60. letech
18. stol. byl kostel obnoven a rozšířen o boční kaple.
pohled na kostel z dálky;
od východu a jihozápadu
kostel – tehdy zcela o samotě a
nezarostlý – a pod ním areál fary (č.p. 90) kolem roku 1800 (www.kdyne.cz)
celkový pohled na kostel od
severu, respektive severovýchodu
průčelí kostela
socha sv. Mikuláše a znak
Stadionů na průčelí kostela
gotický portál v přízemí
věže
interiér kostela s gotickou
klenbou v presbytáři; hlavní oltář s obrazem sv. Mikuláše od Ignáce Raaba pravděpodobně z dílny F. Riengelhahna
náhrobní kámen se znaky Jindřich
Buriana z Gutštejna na Rýzmberku († 1619) a jeho manželky Sibyle, rozené ze Švamberka († 1620); původně kryl hrobku v kostele,
později sloužil jako schod před sakristií, dnes umístěn před kostelem
hřbitov
Hřbitov složen ze tří
částí – starý (bezprostředně kolem kostela sv. Mikuláše), nový a urnový. Východně od kostela domek hrobníka č.p. 160.
V nejsevernější části hřbitova smuteční síň č.p. 752. Na hřbitově pochováno
mnoho obětí 2. světové války včetně několik německých a ukrajinských vojáků. V urnovém háji odpočívají mimo jiné akademický malíř Jaromír
Hlavsa, spisovatelka Zdena Frýbová či letec Josef
Hubáček.
Do prostoru dnešního
hřbitova severně od kostela sv. Mikuláše bývá lokalizován i zaniklý, údajně
dřevěný, kostel sv. Petra (a Pavla?).
centrální hřbitovní kříž;
dřevěný s plechovým korpusem Krista
hrob Josefa Wrbaty,
rytíře řádu Františka Josefa, ústředního správce všech stadionských
velkostatků, významného českého lesníka, autor spisku Lesnická kázání († 1893)
při jižní stěně kostela
hrobka rodiny Macenauerovy a Kavale z roku
1873, přistavěná k jižní straně kostela
hrobnický domek č.p. 160 za
kostelem
smuteční síň č.p. 752 z 80.
let 20. stol.
Zámeček - č.p. 91
a 706
Obdélné patrové stavení
v zástavbě jihovýchodně pod kostelem. Jižní budova (č.p. 706) mívala
věžičku, dnes již odstraněna.
Objekt byl vystavěn
v prostotu středověkého kdyńského dvora, který
je jako příslušenství hradu Rýzmberk výslovně
připomínán roku 1543 a který byl později, spolu s nedalekou farou, nazýván
Starou Kdyní. Po roce 1623 snad zdejší panský dům sloužil jako přechodné sídlo
Kateřiny Sybyly z Gutštejna.
Od 2. poloviny 17. století sloužil dvůr jako sídlo předních úředníků koutsko-trhanovského panství. Od
koncem 18. století je objekt nazýván zámečkem. Jeho barokní podoba se středním rizalitem, mansardovou střechou a vížkou je zachycena
ikonografickým materiálem. Po požáru v 80. letech 19. stol. obnoven. Roku
1903 objekt koupil Čeněk Rendl a přebudoval ho na vyhlášený penzion Zámeček.
Restaurace zde fungovala po celé 20. století, zanikla někdy v prvním
desetiletí století následujícího.
Zámeček v proměnách času –
1822, 1904 a 2. polovina 20. století (www.kdyne.cz); zarazit může označení Nová Kdyně na druhém obrázku,
když fakticky šlo o Starou Kdyni, jenže Nová Kdyně bylo tehdy oficiální jméno
celého města
Starokdyňská ulice
Zástavba ve východní
části města, podél Kojetického potoka (který je
v dolní části ulice dnes zatrubněn), pod návrším
s kostelem. Je pravděpodobné, že právě zde se rozkládalo středověké
městečko (Stará) Kdyně, současná urbanistická struktura však vznikla až koncem
18. stol. se středověkou zástavbou nemá žádnou kontinuitu.
Nejzajímavějším objektem
v ulici je tzv. Dům v kožichu č.p. 89. Jde o roubený dům „omítaný″
mazaninou, postavený někdy kolem roku 1780 (určeno dendrochronologicky).
Je považován za nejstarší dochovaný obytný dům v Kdyni. V interiéru
mimo jiné dochována černá kuchyně. Koncem 20. stol. hrozil objektu zánik,
zachránilo ho odkoupení městem. V letech 2016-15 proběhla celková
rekonstrukce objektu, předpokládá se jeho zahrnutí do expozic Muzea příhraničí.
Vedle domu býval údajně drobný obilný mlýn, poháněný slabým potůčkem vytékajícím
nad stavením, s jehož pohonem pomáhali i koně.
pohled ulicí Starokdyňská
k západu; na obzoru zalesněný vrch Koráb
č.p. 87, 263 a 195 v ulici Starokdyňské
obdobné místo – vlevo č.p. 195 a
89 – ještě před zatrubněním potoka (www.sumava.cz)
„Dům v kožichu″ č.p.
89
Husův kámen
Pomník Mistra Jana Husa
se nachází v lesíku na severním okraji města, na jižním úbočí hory Škarman. Byl vybudován u příležitosti 500. výročí Husova
upálení.
pomník
dnes je pomník v lese,
v minulosti však byl od pomníku pěkný výhled na město; foto z roku
1928 (www.sumava.cz)
naučná stezka Za
poznáním místních zajímavostí Kdyňska
Okružní stezka je cca 11
km, má tři odbočky a 8 zastavení. Začíná v parku bývalé přádelny
v centru Kdyně (u infocentra). Byla vybudována
v roce 2014. Nemá speciální značení, jde vesměs po turisticky značených
cestách. jedinou výjimkou je zastavění č. 7, které se nachází mimo turisticky
značené stezky, v Kostelní ulici proti kapli Panny Marie Bolestné (toto
umístění je vůbec zvláštní, protože neodpovídá ani zákresu na plánku stezky a
z trasy stezky se k němu bez průchodu hřbitovem fakticky nedá
jednoduše dojít). Stezka spojuje Kdyni s nejzajímavějšími místy
v kopcích severně nad městem, tedy s Rýzmberkem, Podzámčím, Příkopy, Novým Herštejnem a Korábem.
plán naučné stezky (z infotabule) – chybně jsou zde zakresleny zastávky 5 (neleží
pod hradem, ale na odbočce, na vlastním hradě) a 7 (viz výše).
Zajímavosti, poznámky:
Ø
Kdyňské strojírny (Elitex)
vyráběly v 60. – 80. letech mimo jiné proplétací stroj Arachne.
Malíř František Šlegl, zaměstnaný v propagačním
oddělení podniku, vymyslel využití tohoto stroje pro výrobu netkaných
tapisérií. Metoda se nazývá aradecor a byla
patentována roku 1967. Dnes tradici této metody udržuje zejména kdyňský ateliér
Šleglovy žačky Milady Hyklové,
která po rozpadu Elitexu zachránila jeden ze strojů Arachne.
Literatura:
- Zdeněk Procházka: Domažlicko a Kdyňsko –
historicko-turistický průvodce č. 5 (Domažlice 1996)
- Karel Kuča: Města a
městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl (Praha 1977)
- kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku – II. díl (Praha 2002)
- Rudolf Šlajer: Kostel sv. Mikuláše ve Kdyni –
Kdyňsko 2013/6 + 2024/1
Web:
- oficiální stránky města - www.kdyne.cz
- wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Kdyně
- památkový katalog - https://www.pamatkovykatalog.cz/soupis/podle-relevance/1/seznam/?lokalizaceZahranici=0&katOblast=Kdyn%C4%9B
- současné sochařství v České republice; pomník
obětem II. světové války http://www.socharstvi.info/realizace/pomnik-ii-odboje-ve-kdyni/
- současné sochařství v České republice; pomník
J. Hubáčka - http://socharstvi.info/realizace/pomnik-letce-plk-josefa-hubacka-ve-kdyni/
- Spolek pro vojenská pietní místa - https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2193-kdyne/
- základní škola Kdyně - http://www.zs-kdyne.cz/index.php/nase-skola/historie-skoly
- fotohistorie - http://www.fotohistorie.cz/Plzensky/Domazlice/Kdyne/Default.aspx
- Šumava.cz; historické
fotografie - http://www.sumava.cz/galerie_sekce/664-kdyne-historicke/
- PamátkoPin - https://www.pamatkopin.cz/oblasti/oblast/152-plzensky-kraj/okres-domazlice/kdyne/111-kdyne
- Domažlický deník; odhalení kříže v parku
přádelny - https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/v-parku-u-muzea-nasel-sve-misto-i-kriz-20190916.html
- Domažlický deník; aradecor
- https://domazlicky.denik.cz/kultura_region/unikatni-technika-aradekor-se-20110426.html
- kostely a kaple v západních Čechách - http://kaplicky.cesty.in/doku.php?id=kdyne
- vodní mlýny; Dům v kožichu - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/8335-u-mariku-zahradniku
- vodní mlýny; Vondráškův mlýn - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/7856-vondraskovic-holubuv-mlyn
- vodní mlýny; parní mlýn - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/8337-jirouskuv-parni-mlyn
další
místa v okolí (mapa) / Český les / rejstříky
září 2020