KDYNĚ

k.ú. . Kdyně (Všerubská vrchovina / Kdyňsko)

Město při Kojetickém (Kdyňském) potoce, na pomezí Všerubské a Švihovské vrchoviny (458 m n. m.), v kotlině ohraničené ze severu pásmem zalesněných vrchů Rýzmberk, Škarman, Kravař, Hora a Koráb. Asymetricky umístěné obdélné náměstí v jižní části města. Severně a severovýchodně od něj historická maloměstská a předměstská zástavba, severozápadně malé sídliště. Na severozápadním okraji města na hřbitově kostel sv. Mikuláše, pod ním fara a tzv. Zámečku; tato část města je nazývána Starou Kdyní. Západně od náměstí synagoga (malý židovský okrsek, čítající šest domů, nebyl bezprostředně u ní, ale severněji, za dnešním domem č.p. 612 v Americké ulici; byl zbořen 1979). Jižně od náměstí především rozsáhlý průmyslový areál bývalých přádelen a strojíren. Na západním okraji města, jižně od ulice Mlýnská, dochován Vondáškův mlýn (č.p. 36, dnes areál Technických služeb města Kdyně).

První zmínky o Kdyni je roku 1369, kdy je zde již zmiňována fara. Předpokládá se však, že Kdyně je mnohem starší. Vzhledem k tomu, že kdesi v blízkosti dnešního kostela sv. Mikuláše (postavený pravděpodobně počátkem 14. stol) stával ještě druhý kostel, sv. Petra (a Pavla?), který je s ohledem na starobylé patrocinium považován za starší (v polovině 17. stol. pustý, později beze stopy zanikl), lze vznik Kdyně předpokládat již ve 13 stol. Dosud není zodpovězena otázka, zda vznik vsi souvisel se založením nedalekého hradu Rýzmberk, s nímž po celou dobu jeho existence sdílela osudy (založen pravděpodobně v 60. letech 13. stol.), nebo je dokonce starší (mnozí autoři kladou vznik – bez bližšího zdůvodnění – do počátků 13. stol). Tehdejší ves, počátkem 16. stol. označována i jako městečkem a později nazývána Stará Kdyně, se rozkládala v severozápadní části dnešního města, kolem kostela a snad v údolí pod ním, v prostoru dnešní Starokdyňské ulice, což by odpovídalo jejímu jménu (Kdyně = vlhké místo, mokřina). Někteří autoři soudí, že její polohu ovlivnila v té době důležitá komunikace přecházející sedlo mezi Novým Herštejnem a Horou a právě tímto údolím sestupující do Kdyňské kotliny (práce zabývající se podrobně středověkými komunikacemi na Domažlicku však tuto hypotetickou cestu nezmiňují, předpokládají, že cesty z oblasti Plzeňska do Všerubského průsmyku vrchovinu obcházely přes Tuhošť / Domažlice). Ve 2. pol. 16. stol. Stará Kdyně zanikla (údajně požárem), za její pozůstatek jsou považovány vedle kostela objekty fary a tzv. Zámečku.

Nová Kdyně, založená zhruba tři čtvrtě kilometru jihozápadně od Kdyně Staré, je nepřímo doložena k roku 1581, kdy je poprvé výslovně zmiňována Stará Kdyně (z čehož logicky vyplývá, že musela být už i nějaká „Nová“). Je otázka, která Kdyni byl vlastně roku 1570 udělen Maxmiliánem II znak; nabízí se teorie, že udělení znaku právě může souviset se vznikem nového městečka. Přesunu Kdyně na nové místo snad souvisí se  zásadní změnou komunikačního schématu, kdy ztratila význam cesta přes Herštejnské sedlo (ve stejné době jako Stará Kdyně zaniká i nedaleká, výše v údolí položená ves Kojetice a již v první polovině století pustne i hrad Nový Herštejn), naopak na významu získává spojnice Domažlice – Klatovy, která Starou Kdyni míjela. Zajímavý je však v této souvislosti fakt, že ani nová poloha městečka nezachytila dříve důležitou komunikaci z Domažlic přes Všerubský průsmyk do Bavorska, tzv. Řezenskou stezku, která z cesty do Klatov odbočuje asi kilometr západně od města; možným důvodem je to, že i tato cesta v té době již ztrácela význam, neboť roli hlavní spojnice českého vnitrozemí a Bavorska získávala západněji situovaná cesta přes Klenčí pod Čerchovem.

Přesto, že již v 17. století je (Nová) Kdyně někdy nazývána městem, k oficiálnímu povýšení na město došlo až roku 1840. Opevnění v pravém slova smyslu Kdyně nikdy neměla. Sice jsou zde doložena pomístní jména U brány (na jihovýchodním konci města), respektive V bráně (na straně opačné), avšak tyto „brány″ byly pravděpodobně prostými průjezdy. Koncem 17. století byla ve Kdyni založena textilní manufaktura, která se postupně rozrostla v největší průmyslový podnik západních Čech a zásadním způsobem ovlivnila další vývoj městečka. Až do roku 1765 byl ve Kdyni hrdelní soud IV. stupně. K postupnému rozšiřování zástavby, do té doby soustředěné jen kolem náměstí, dochází od konce 18. století. Zatímco severně a severovýchodně, posléze i západně a jihovýchodně se šíří obytná výstavba, jižním směrem se rozšiřují průmyslové závody. Zásadní změnu podoby města v té době podpořil i rozsáhlý požár, který postihl Kdyni roku 1781. Éra největšího rozvoje, kdy Kdyně získává skutečně městský charakter s řadou zajímavých secesních i funkcionalistických budov, však probíhá zhruba od konce 19. do 30. let 20. stol.

znak města, udělaný roku 1570 císařem Maxmiliánem II.

 

pohled na Kdyni od severu; výrazná dvojvrchol za městem jsou kóty Bezný a Čepice

pohled z rozhledny Koráb, tedy od východu; na obzoru masiv Českého lesa

  

pomník mistra světa v letecké akrobacii a posléze válečného letce ve Francii a Británii Josefa Hubáčka (* 1909 ve Kdyni, † 1988 tamtéž) ve vnitrobloku severně od Náměstí má připomínat rozlomenou vrtuli; autorem Václav Fiala, odhalen byl roku 2016

ulice Masarykova při pohledu od Náměstí; v popředí č.p. 11, o dva domy dál je patrná synagoga

 

dům č.p. 112 v ulici Komenského s fragmentem portálu z roku 1843

dům č.p. 182 v ulici Vodní

  

ulice Komenského; v popředí dům č.p. 276 se dvěma medailóny mezi okny prvního patra

dům č.p. 171 na nároží ulic Komenského a Školní

  

Masarykova škola č.p. 134 na nároží ulic Komenského a Farní v proměnách času – první fotka pravděpodobně z 30. let (www.sumava.cz), druhá z 2. pol. 20. stol. (www.kdyne.cz), třetí současná

 kříž na rozcestí ulic Kostelní a Sirkova

Náměstí

Obdélné náměstí (pojmenované lapidárně Náměstí) 210 x 50 m se nalézá v jižní části města, na mírném hřebínku mezi Kojetickým a Zahořanským potokem, který je zároveň sedlem mezi návrším U kobyly a Kněžskou horou. Svou delší stranou respektuje důležitou historickou komunikaci z Domažlic do Klatov (Nýrska), při které vzniklo. Tato komunikace procházela (a dodnes prochází) po jižní straně náměstí. Cesta vycházející ze severovýchodního rohu náměstí propojovala Novou a Starou Kdyni. Cesta ze severovýchodního rohu náměstí směřuje k hradu Rýzmberk, pod nějž město v době svého vzniku spadalo. Ulice na jih (Nádražní) je novodobá, byla do původně souvislé jižní strany náměstí proražena až ve druhé polovině 19. století, v souvislosti s vybudování kdyňského nádraží jižně od města (1888); hlavní cesta k jihu do Všerubského průsmyku se odpojovala (a dodnes odpojuje) od cesty na Domažlice mimo město.

V celé délce náměstí probíhají čtyři lipová stromořadí, každé po 24 stromech. Lípy byly zasazeny roku 1902, některé stromy byly od té doby kvůli jejich uschnutí či velmi špatnému zdravotnímu stavu vyměněny. Lípy jsou od počátku sadovnicky upravovány do nízké, „hranaté″ podoby. Východní část plochy Náměstí tvoří parkoviště, západní část, s pomníky padlým a kašnou, parkově upravena. Po obvodu Náměstí dochována řada budou v podobě z přelomu 19. a 20. stol. (zejména se secesními prvky), pozdější přestavby či necitlivé úpravy fasád však jednotný ráz náměstí značně narušují.

Ještě začátkem 19. století stávaly budovy i v ploše náměstí. Jednou z nich byla stará kdyňská škola, zmiňovaná již roku 1670 (později nahrazená novostavbou). V jihovýchodní části náměstí stála až do roku 1873 drobná kaple, v níž byla umístěna socha sv. Jana Nepomuckého (dnes ve výklenkové kapličce v Komenského ulici) a jejímž zvonkem bylo oznamováno poledne a klekání. Pro velkou vzdálenost farního kostela od města byly záměry vybudovat na náměstí nový kostel Nejsvětější Trojice (poprvé již kolem roku 1660, znovu na přelomu 19. a 20. stol), plán však nebyl realizován. Až do počátku 20. století bylo náměstí dějištěm vyhlášených dobytčích trhů, čítajících někdy až 1000 kusů dobytka.

  

prostor Náměstí se čtyřmi řadami lip; ve východní části parkoviště, v západní parková úprava s pomníky a kašnou

 

podoba Náměstí počátkem 20. stol., těsně po výsadbě lip (zajímavá je dnes neexistující druhá kašna uprostřed náměstí a krásný domek s polovalbovou střechou na pravé straně, v místech, kde dnes stojí typické socialistické nákupní středisko) a pravděpodobně v době 1. republiky (uprostřed je již patrná lípa svobody a pomník padlým) ,kdy již v ploše náměstí založena parková úprava (www.kdyne.cz)

 

radnice č.p. 1 s pamětní deskou osvobození města 9. pěším plukem druhé divise americké armády dne 5. května 1945; dnešní stavba z roku 1852 (vížka dostavěna 1871) na místě starší, jejíž historie sahá až do 17. stol.; pro stavbu současné radnice však bylo ke staveništi radnice původní přikoupen ještě sousední dům č.p. 2

 

pomník od V. Bretschneidera z roku 1924 je věnován památce obětí 1. světové války, speciálně pak Jiřímu Šléglovi (Schleglovi), který v květnu 1918 vstoupil do italských legií, v září 1918 rakouským stanným soudem odsouzen a popraven

  

pomník národní a rasové perzekuce v době německého nacismu „Lidé bděte″ z roku 1952 od Karla Kuneše mladšího

lípa svobody z roku 1918

kamenná empírová kašna v západní části náměstí

jihozápadní část náměstí

 

tatáž část náměstí na historických fotografiích (www.kdyne.cz) – podstatnou změnu doznal zejména dům č.p. 9 (uprostřed), který sice dodnes stojí, ale přišel o svojí krásnou historickou fasádu, o osazení nevhodných oken nemluvě

 

domy č.p. 8 a 10 (308) v jihozápadní části Náměstí s dochovanými historickými fasádami

na tomto historickém snímku vpravo je vidět původní podoba domu č.p. 8 (www.kdyne.cz)

škola č.p. 6 na jižní straně Náměstí; původně měšťanská škola z roku 1896

 

bývalý hotel Modrá hvězda, dnes Městské kulturní středisko, č.p. 136 na severní straně náměstí s pamětní deskou z roku 2018, připomínající komunistickou provokační „akci Kámen″, kdy byla vytvořena falešná státní hranice, po jejímž překročení byli občané, kteří se snažili odejít do svobodného světa, vyslýcháni falešnými „americkými vojáky″ a následně perzekuováni; právě v tomto hotelu oběti provokace před marným pokusem o přechod státní hranice přespávali

  

hotel Bílý lev č.p. 138, původně spořitelna a záložna z roku 1939 dle plánů architekta B. Holého, se sochami u vstupu v severovýchodní části náměstí; hotel míval i vlastní salónní orchestr

původní podoba dnešního hotelu Bílý lev; již tehdy občanská záložna a hostinec (www.kdyne.cz)

secesní budova pošty č.p. 139 v severovýchodní části náměstí

dům č.p. 141, uzavírající náměstí na východní straně

přádelna

Rozlehlý areál bývalých přádelen v jižní části města se skládá ze dvou zcela odlišných částí: na severu je to památkově chráněný soubor budov č.p. 3, 313 a 314 kolem parkově upraveného prostranství, otevřeného historickou branou s ležícím lvem do náměstí, na jihu pak průmyslový areál, obsahující také historické objekty (zejména tzv. starou přádelnu č.p. 319 se štíhlou věžičkou, ale i č.p. 316 a další), avšak dodnes sloužící průmyslové výrobě, byť již nikoliv textilní. V objektu č.p. 314 Muzeum příhraničí s moderně udělanou expozicí a Turistické informační centrum; přilehlý parčík volně přístupný. U vjezdu do jižní části areálu pomník čtyř mužů zavražděných nacisty (vesměs v koncentračních táborech).

Manufaktura ve Kdyni byla založena majitelem koutsko-trhanovského panství Wolfem Maxmiliánem Lamingenem někdy před koncem 17. století (někdy je uváděn rok 1678). Výslovně je doložena ve smlouvě z roku 1697, kterou po smrti W. M. Lamingena kupují panství Stadionové (je tak nejstarší doloženou textilní manufakturou v Čechách).  Manufaktura byla v té době umístěna v tzv. panském domě (č.p. 3), který stál na jižní straně Náměstí v místech dnešní vjezdové brány památkového areálu. Roku 1743 byla manufaktura zřejmě rozšířena; toto datum bylo poté uváděno jako rok vzniku továrny na starých obchodních papírech a reklamách. Stále však nijak zásadně nevybočovala z půdorysu města, jak vyplývá z mapy 1. vojenského mapování z 2, poloviny 18. století. Manufaktura se poté skládá ze dvou samostatných částí – punčochářské manufaktury a manufaktury na sukno a pytle. Manufaktura však příliš nevydělávala a budovy chátraly, proto ji roku 1769 vrchnost prodává vídeňskému obchodníkovi Jakubu Matyáši Schmidtovi. Ten získává právo nazývat závod „C.k. privilegovaná továrna na vlněné zboží v Nové Kdyni v Čechách″, zejména ji však výrazně rozšiřuje a modernizuje.  Některé objekty z té doby jsou snad dodnes v jádru v jižní části areálu zachovány. Roku 1812 navštěvuje továrnu sám císař František Josef I. V té době zde již pracuje několik stovek zaměstnanců, v polovině století je považována za největší továrnu v Plzeňském kraji. K přestavbě areálu dochází ve 30. letech 19. století, kde je zásadním způsobem upraven prostor závodu otočený do náměstí; na konci 30. let je mimo jiné zbořen původní „panský dům″ a na jeho místě postavena dodnes dochovaná brána se dvěma strážními domky (z nichž jeden převzal jeho číslo popisné). Roku 1859 větší část továrny i jejího zařízení lehla popelem. Roky nejistoty, zda továrna vůbec bude pokračovat, ukončil v roce 1870 prodej novým majitelům, kteří výrobu obnovují. Po 1. světové válce přebírají továrnu Francouzi, za 2. světové války zde krom textilní výroby i výroba zbrojní, po 2, světové válce znárodnění. V roce 1952 se osamostatňuje údržbářské oddělení přádelen, ze kterých vznikají Kdyňské strojírny a posléze slévárny přesného lití, zabírající prostor mezi původními přádelnami a kdyňským nádražím.

V roce 2007 bylo otevřeno Muzeum příhraničí; zřejmě v téže době bylo přilehlé nádvoří parkově upraveno.

celkový pohled na areál přádelen koncem 19. století (www.kdyne.cz)

 památkově chráněná část areálu – vjezdová brána, empírové strážní domky (vrátnice) č.p. 3 a 313 a patrová budova č.p. 314

 

vstupní brána areálu se sochou ležícího lva

historická fotografie vstupní brány s původním názvem továrny (www.sumava.cz)

 

č.p. 314, údajně z roku 1834, v němž se nacházely byty zaměstnanců přádelny; dnes Muzeum příhraničí a turistické informační centrum

 

parkově upravené nádvoří památkově chráněné části textilky; v otvíracích hodinách muzea volně přístupné

empírová kašna na nádvoří; součást památkově chráněného areálu

 

křížek, umístěný do parku na nádvoří v roce 2019; původní umístění soklu z roku 1872 není známo, křížen byl osazen pro účely zdejší instalace; kříž je zároveň vzpomínkou na Václava Fritze, který v kraji spolu s Vojtěchem Hánou renovoval na pět desítek křížů, tento byl jeho poslední

ústřední budova jižní části areálu – tzv. stará přádelna č.p. 319, původem údajně z konce 18. stol.

synagoga č.p. 12 (nemovitá kulturní památka)

Dvojdomek na jižní straně Masarykovy ulice západně od Náměstí, kde půlku tvoří novorománská synagoga, ve druhé půli bývala židovská škola a obydlí rabína. V synagoze mimořádně dochovaný interiér z doby stavby. V suterénu synagogy unikátně dochovaná mikve (rituální lázeň). V objektech nainstalována expozice věnována židovskému osídlení na Kdyňsku (prohlídku nutno domluvit v turistickém informačním centru).

Synagoga vyla postavena roku 1862. zasvěcena v lednu 1863. Za první světové války v ní byli ubytováni uprchlíci. Židovské bohoslužby se zde konaly do roku 1936. Období nacistické okupace přežila synagoga zřejmě jako skladiště. Od roku 1946 využívána jako modlitebna a farní dům Církve československé husitské. 1994 prodána církví soukromému vlastníkovi, který ji chtěl změnit na pivnici. Nakonec synagogu po dlouhých jednáních vykoupilo roku 1997 město. Téhož roku byla prohlášena za kulturní památku.

 

synagoga s přilehlou židovskou školou

kaplička sv. Jana Nepomuckého (nemovitá kulturní památka)

Drobná pozdně barokní výklenková kaple na půlkruhovém půdorysu, patrně z 2. pol. 18. stol., stojí v ulici Komenského. V ní umístěná dřevěná socha sv. Jana Nepomuckého byla původně umístěna v dnes již neexistující kapli na Náměstí.

 

výklenková kaple se sochou sv. Jana Nepomuckého; socha byla podle místní tradice původně umístěna v kapli na Náměstí

umístění kaple v ulici Komenského, mezi domy č.p. 229 (v popředí) a č.p. 250 (v pozadí; bývalý Jirouskův parní mlýn)

kaple Panny Marie Bolestné (nemovitá kulturní památka)

Empírová kaplička čtvercového půdorysu stojí v Kostelní ulici, nedaleko vstupu na hřbitov u kostel sv. Mikuláše. Uvádí se, že byla postavena počátkem 19. stol., nějaká kaplička zhruba v těchto místech je však již značena na mapě 1. vojenského mapování ve 2. pol. 18. století. V kapli bývala umístěna dřevěná socha Piety z konce 14. stol.

 

kaple v lipové aleji před kostelem sv. Mikuláše

 

interiér kaple v současnosti a na konci 19. stol. (kaplicky.cesty.in)

kostel sv. Mikuláše (nemovitá kulturní památka)

Původně goticky, barokně přestavěný kostel stojí na severovýchodním okraji města, na vyvýšenině, vybíhající z masivu Škarmnu. K jižní straně obdélné lodi je přistavěna mohutná hranolová věž.

Kostel vznikl v první polovině 14. století. Z té doby dochován především pětiboký presbytář s křížovou žebrovou klenbou a hrotitými okny se zbytky kružeb, a také část zdiva lodi. Věž pravděpodobně až pozdně gotická, z roku 1555. Roku 1734 byla věž zvýšena a opatřena charakteristickou bání. V 60. letech 18. stol. byl kostel obnoven a rozšířen o boční kaple.

 

pohled na kostel z dálky; od východu a jihozápadu

kostel – tehdy zcela o samotě a nezarostlý – a pod ním areál fary (č.p. 90) kolem roku 1800 (www.kdyne.cz)

 

celkový pohled na kostel od severu, respektive severovýchodu

průčelí kostela

 

socha sv. Mikuláše a znak Stadionů na průčelí kostela

gotický portál v přízemí věže

interiér kostela s gotickou klenbou v presbytáři; hlavní oltář s obrazem sv. Mikuláše od Ignáce Raaba pravděpodobně z dílny F. Riengelhahna

náhrobní kámen se znaky Jindřich Buriana z Gutštejna na Rýzmberku († 1619) a jeho manželky Sibyle, rozené ze Švamberka († 1620); původně kryl hrobku v kostele, později sloužil jako schod před sakristií, dnes umístěn před kostelem

hřbitov

Hřbitov složen ze tří částí – starý (bezprostředně kolem kostela sv. Mikuláše), nový a urnový. Východně od kostela domek hrobníka č.p. 160. V nejsevernější části hřbitova smuteční síň č.p. 752. Na hřbitově pochováno mnoho obětí 2. světové války včetně několik německých a ukrajinských vojáků. V urnovém háji odpočívají mimo jiné akademický malíř Jaromír Hlavsa, spisovatelka Zdena Frýbová či letec Josef Hubáček.

Do prostoru dnešního hřbitova severně od kostela sv. Mikuláše bývá lokalizován i zaniklý, údajně dřevěný, kostel sv. Petra (a Pavla?).

centrální hřbitovní kříž; dřevěný s plechovým korpusem Krista

hrob Josefa Wrbaty, rytíře řádu Františka Josefa, ústředního správce všech stadionských velkostatků, významného českého lesníka, autor spisku Lesnická kázání († 1893) při jižní stěně kostela

  

hrobka rodiny Macenauerovy a Kavale z roku 1873, přistavěná k jižní straně kostela

 

hrobnický domek č.p. 160 za kostelem

 

smuteční síň č.p. 752 z 80. let 20. stol.

Zámeček - č.p. 91 a 706

Obdélné patrové stavení v zástavbě jihovýchodně pod kostelem. Jižní budova (č.p. 706) mívala věžičku, dnes již odstraněna.

Objekt byl vystavěn v prostotu středověkého kdyńského dvora, který je jako příslušenství hradu Rýzmberk výslovně připomínán roku 1543 a který byl později, spolu s nedalekou farou, nazýván Starou Kdyní. Po roce 1623 snad zdejší panský dům sloužil jako přechodné sídlo Kateřiny SybylyGutštejna. Od 2. poloviny 17. století sloužil dvůr jako sídlo předních úředníků koutsko-trhanovského panství. Od koncem 18. století je objekt nazýván zámečkem. Jeho barokní podoba se středním rizalitem, mansardovou střechou a vížkou je zachycena ikonografickým materiálem. Po požáru v 80. letech 19. stol. obnoven. Roku 1903 objekt koupil Čeněk Rendl a přebudoval ho na vyhlášený penzion Zámeček. Restaurace zde fungovala po celé 20. století, zanikla někdy v prvním desetiletí století následujícího.

  

Zámeček v proměnách času – 1822, 1904 a 2. polovina 20. století (www.kdyne.cz); zarazit může označení Nová Kdyně na druhém obrázku, když fakticky šlo o Starou Kdyni, jenže Nová Kdyně bylo tehdy oficiální jméno celého města

Starokdyňská ulice

Zásatvba ve východní části města, podél Kojetického potoka (který je v dolní části ulice dnes zatrubněn), pod návrším s kostelem. Je pravděpodobné, že právě zde se rozkládalo středověké městečko (Stará) Kdyně, současná urbanistická struktura však vznikla až koncem 18. stol. se středoběkou zásatvbou nemá žádnou kntinuitu.

Nejzajímavějším objektem v ulici je tzv. Dům v kožichu č.p. 89. Jde o roubný dům „omítaný″ mazaninou, postavený někdy kolem roku 1780 (určeno dendrochronologicky). Je považován za nejstarší dochovaný obytný dům v Kdyni. V interiéru mimo jiné docchována černá kuchyně. Koncem 20. stol. hrozil obektu zánik, zachránilo ho odkoupení městem. V letech 2016-15 proběhla celková rekonstrukce objektu, předpokládá se jeho zahrnutí do expozic Muzea příhraničí. Vedle stavdomu býval údajně drobný obilný mlýn, poháněný slabým potůčkem vytékajícícm nad stavením, s jehož pohonnem pomáhali i koně.

pohled ulicí Starokdyňská k západu; na obzoru zalesněný vrch Koráb

 

č.p. 87, 263 a 195 v ulici Starokdyňské

obdobné místo – vlevo č.p. 195 a 89 – ještě před zatrubněním potoka (www.sumava.cz)

 

„Dům v kožichu″ č.p. 89

Husův kámen

Pomník Mistra Jana Husa se nachází v lesíku na severním okraji města, na jižním úbočí hory Škarman. Byl vybudován u příležitosti 500. výročí Husova upálení.

 

pomník

dnes je pomník v lese, v minulosti však byl od pomníku pěkný výhled na město; foto z roku 1928 (www.sumava.cz)

naučná stezka Za poznáním místních zajímavostí Kdyňska

Okružní stezka je cca 11 km, má tři odbočky a 8 zastavení. Začíná v parku bývalé přádelny v centru Kdyně (u infocentra). Byla vybudována v roce 2014. Nemá speciální značení, jde vesměs po turisticky značených cestách. jedinou výjimkou je zastavění č. 7, které se nachází mimo turisticky značené stezky, v Kostelní ulici proti kapli Panny Marie Bolestné (toto umístění je vůbec zvláštní, protože neodpovídá ani zákresu na plánku stezky a z trasy stezky se k němu bez průchodu hřbitovem fakticky nedá jednoduše dojít). Stezka spojuje Kdyni s nejzajímavějšími místy v kopcích severně nad městem, tedy s Rýzmberkem, Podzámčím, Příkopy, Novým Herštejnem a Korábem.

plán naučné stezky (z infotabule) – chybně jsou zde zakresleny zastávky 5 (neleží pod hradem, ale na odbočce, na vlastním hradě) a 7 (viz výše).

Zajímavosti, poznámky:

Ø        Kdyňské strojírny (Elitex) vyráběly v 60. – 80. letech mimo jiné proplétací stroj Arachne. Malíř František Šlegl, zaměstnaný v propagačním oddělení podniku, vymyslel využití tohoto stroje pro výrobu netkaných tapisérií. Metoda se nazývá aradecor a byla patentována roku 1967. Dnes tradici této metody udržuje zejména kdyňský ateliér Šleglovy žačky Milady Hyklové, která po rozpadu Elitexu zachránila jeden ze strojů Arachne.

Literatura:

-     Zdeněk Procházka: Domažlicko a Kdyňsko – historicko-turistický průvodce č. 5 (Domažlice 1996)

-     Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, 2. díl (Praha 1977)

-     kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku – II. díl (Praha 2002)

-     Rudolf Šlajer: Kostel sv. Mikuláše ve Kdyni – Kdyňsko 2013/6 + 2024/1

Web:

-     oficiální stránky města - www.kdyne.cz

-     wikipedie - https://cs.wikipedia.org/wiki/Kdyně

-     památkový katalog - https://www.pamatkovykatalog.cz/soupis/podle-relevance/1/seznam/?lokalizaceZahranici=0&katOblast=Kdyn%C4%9B

-     současné sochařství v České republice; pomník obětem II. světové války http://www.socharstvi.info/realizace/pomnik-ii-odboje-ve-kdyni/

-     současné sochařství v České republice; pomník J. Hubáčka - http://socharstvi.info/realizace/pomnik-letce-plk-josefa-hubacka-ve-kdyni/

-     Spolek pro vojenská pietní místa - https://www.vets.cz/vpm/mista/obec/2193-kdyne/

-     základní škola Kdyně - http://www.zs-kdyne.cz/index.php/nase-skola/historie-skoly

-     fotohistorie - http://www.fotohistorie.cz/Plzensky/Domazlice/Kdyne/Default.aspx

-     Šumava.cz; historické fotografie - http://www.sumava.cz/galerie_sekce/664-kdyne-historicke/

-     PamátkoPin - https://www.pamatkopin.cz/oblasti/oblast/152-plzensky-kraj/okres-domazlice/kdyne/111-kdyne

-     Domažlický deník; odhalení kříže v parku přádelny - https://domazlicky.denik.cz/zpravy_region/v-parku-u-muzea-nasel-sve-misto-i-kriz-20190916.html

-     Domažlický deník; aradecor - https://domazlicky.denik.cz/kultura_region/unikatni-technika-aradekor-se-20110426.html

-     kostely a kaple v západních Čechách - http://kaplicky.cesty.in/doku.php?id=kdyne

-     vodní mlýny; Dům v kožichu - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/8335-u-mariku-zahradniku

-     vodní mlýny; Vondráškův mlýn - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/7856-vondraskovic-holubuv-mlyn

-     vodní mlýny; parní mlýn - http://vodnimlyny.cz/mlyny/objekty/detail/8337-jirouskuv-parni-mlyn  

další místa v okolí (mapa) / Český les / rejstříky

září 2020