ČESKÝ BROD
k.ú. Český Brod (Středolabská
tabule / Českobrodsko)
Město na říčce Šembeře (220 m.n.m.). Středověkém jádro
rozloženo kolem náměstí s radnicí a kostelem sv. Gotharda, jež bylo záhy vestavbou
bloku domů rozděleno na dvě menší. Kolem dochovány zbytky opevnění. Ráz města
tvoří především stavby z konce 19. a začátku 20. stol. (např. novorenesanční
sokolovna, Nová radnice, spořitelna, Podlipanské
muzeum z roku 1930 dle návrhu A. Balšánka - nemovitá kulturní památka - v
Žitomiřské ulici, hostinec U černého
koně (č.p. 105) proti býv.
Kouřimské bráně či sousední Lidový dům,
svépomocný dělnický podnik z roku 1918). V ulici Jungmannova na jižním okraji
historického jádra pamětní deska na
rodním domě Bedřicha Nezavdy (*1889) - legionáře, jež padl v roce 1918 ve
Francii. Jihozápadně od náměstí na levém břehu Šembery Jiráskovy sady s
evangelickým kostelem. Na protějším břehu areál bývalého pivovaru.
Severovýchodně od náměstí železniční
nádraží (dnešní budova vystavěna architektem Františkem
Jilemnickým z Prahy podle skic Jana Evangelisty Kouly v letech 1927-29), proti
němu stával cukrovar. Zejména v západní části města panelová výstavba (Sídliště Jahodiště). V této části
města též nemocnice, přebudovaná
roku 1874 ze starých kasáren, důkladně přestavěná a zmodernizovaná 1931
(architekt K. Ossendorf). Na jižním okraji města při Šembeře sportoviště
(tenisové kurty, koupaliště...), v jejichž areálu pomník M. Tyrše.
Osada vznikla na
strategicky významném místě při brodu důležité obchodní stezky z Čech na Moravu
a dále do východní a jižní Evropy (tzv. Trstenické stezky) přes Šemberu. Dle
zasvěcení kostela sv. Gothardovi se soudí, že vznikla ve 30. letech 12. stol.
za biskupa Jan I. Snad zde již v té době byl i biskupský dvorec. Založení
městečka se někdy přisuzuje biskupu Janu II. z Dražic (po pol. 13. stol.) či
jeho následníku Janu III. z Dražic (kolem 1268), nejčastěji však až biskupu
Tobiášovi z Bechyně (1279-90). Pravděpodobně v té době byla poblíž náměstí
vybudována i kamenná tvrz jako správní středisko biskupských statků východně od
Prahy - “brodského distriktu“. Dle některých pramenů se město původně jmenovalo
Biskupský Brod (Broda Episcopalis), ovšem například publikace Města a městečka
v Čechách, na Moravě a ve Slezsku (v těchto věcech jinak důsledná) tuto
alternativu vůbec nezmiňuje. Každopádně nejpozději od počátku 14. stol. (první
písemný doklad 1315) se používá dnešní přídomek „Český“, snad pro odlišení od
druhého Brodu na téže stezce - zvaného Německý (dnes Havlíčkův). Již ve 14.
stol. je v Brodu doložena i škola. 17. dubna 1421 dobyto město Husity, kteří
mimo jiné zbavili českobrodské měšťany poddanské závislosti na pražských
arcibiskupech, dosadili městskou radu a uznali tak správní a politickou
autonomii města. Roku 1437 povýšen Brod císařem Zikmundem na město královské
(tehdy mu také udělen znak). Od 15. do poč. 17. století jedno z
nejvýznamnějších pivovarnických měst v Čechách. 1639 vypleněn Brod Švédy, pustý
byl až do roku 1648, kdy se zde usadilo nových 24 rodin - svého
předbělohorského významu již nikdy nedosáhl. V letech 1850 - 1960 okresní
město. Od roku 1990 městská památková zóna.
Náměstí Arnošta z Pardubic
Ústřední prostor celého
města tvaru nepravidelného lichoběžníku (jižní část púvodního většího
středověkého náměstí). Budovou Staré radnice rozděleno na dvě v podstatě
samostatné části - východní s kostelem sv. Gotharda a zvonicí a západní s
parkem, v němž stojí barokní sousoší sv.
Rodiny (nemovitá kulturní památka - dílo pravděpodobně z dílny F. M.
Brokoffa, dnes však na místěn kopie z 90. let 20. stol od sochaře Váni,
originál uložen v Podlipanském muzeu). Před kostelem stával ve 2. pol. 20.
stol. pomník Rudé armády s dělem. V severní části parku pamětní kámen, upozorňující na „lípu Slovinsko-Českého přátelství“
z roku 2001, bohužel však bez oné lípy!
Z objektů lemujících
náměstí zajímavý především tzv. Lorencovský
dům (č.p. 46 - nemovitá kulturní
památka) v západní části jižní
strany s nádherným renesančním portálem z doby kolem roku 1580, novorenesanční
budova spořitelny dominující východní
straně z roku 1930 se sgrafity Ládi Nováka, připomínajícími bitvu u Lipan a masné krámy (nemovitá kulturní památka) s dochovanou bránou s kamenným znakem
řeznického cechu ze 2. pol. 18. stol. do úzké uličky uprostřed severní strany
náměstí. Západní stranu náměstí, kde dříve stávala hospoda, v níž nocoval 28.
ledna 1800 maršál Suvorov, uzavírá budova bývalého okresního úřadu (č.p. 56),
využívaná dnes jako městský úřad. V
severozápadním rohu náměstí hostinec
Modrá hvězda (č.p. 60) se zajímavým nárožím. V jihovýchodním rohu náměstí
objekt bývalého kapucínského špitálu
se zrušeným (a značně přestavěným) kostelem sv. Máří Magdaleny.
Pod budovami
obklopujícími náměstí (i pod samotným náměstím) dochována řada středověkých sklepů spojených podzemním chodbovým systémem.
Původně měly pravděpodobně obraný účel, později sloužily jako sklady. V letech
1991 - 1996 byla díky Spolku pro ochranu kulturních a historických památek
Města Český Brod menší část chodeb mezi budovami č.p. 1 a č.p. 12 včetně
několika místností zpřístupněna veřejnosti (viz Stará radnice).
kostel sv. Gotharda (nemovitá kulturní
památka)
Trojlodní gotický kostel
bazilikálního typu, původně téměř jistě opevněný. Vnější podoba barokní. V
sakristie při severním boku presbytáře zachováno zdivo lodi původního
románského kostelíka (při rekonstrukci roku 1992 údajně objeven zazděný
portálek na tribunu). Hodnotný rokokový hlavní oltář z roku 1781 podle návrhu
I. F. Platzera se sochami sv. Petra
Pavla z téže dílny a s obrazem od J. Hellicha z roku 1858. V interiéru
několik náhrobníků, vesměs z konce 16. stol. Podvěží s možností nahlédnutí do
lodě volně přístupné, zbytek interiéru pouze v době bohoslužeb.
V sousedství kostela 40 m
vysoká kamenná neomítaná pozdně gotická zvonice
z let 1578-80 - dominanta města. V přízemí renesanční portálek (dle některých
autorů nepůvodní). Na věži údajně zvon z roku 1688 od Jeremiáše Schröttera a
dva zvony z roku 1689. Jedna z nejcennějších pozdně gotických zvonic v Čechách.
Při kostele kříž, proti průčelí kostela ve zdi nika se sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1900. V parčíku mezi zvonicí a
kostelem jakási bohatě zdobená mříž
- snad z nějaké kašny (??).
Kostel raně středověkého
založení, snad ze 30. let 12. stol., do současné podoby rozšířen za arcibiskupa
Arnošta z Pardubic (pol. 14. stol.). V letech 1578-80 vybudována kameníkem
Pavlem zvonice. 1421 po dobytí města husity se v kostele a ve zvonici
ukryli němečtí žoldnéří – následně husity založený požár obě stavby silně
poškozeny. Do pol. 16. stol. býval kolem kostela hřbitov. Přestavba v 17. stol.
a radikální barokizace v letech 1765-72 (J. J. Wirch), kdy bylo sneseno původní
dvouvěží do výše lodi a vybudováno současné průčelí s jednou věží v ose.
Stará radnice č.p. 1 (nemovitá kulturní
památka)
Budova stojící uprostřed
náměstí Arnošta z Pardubic. Z venčí poměrně nevýrazná patrová stavba ukrývá
středověké jádro (včetně gotického sklepení).
Podle nalezené kachle se
znakem arcibiskupa Jana z Jenštejna se soudí, že byla postavena již koncem 14.
stol, každopádně bezpečně doložena je k roku 1402, čímž se řadí mezi nejstarší
radnice v českých městech (a pravděpodobně vůbec nejstarší ve městě
poddanském). Objekt však prodělal řadu přestaveb. Jako radnice sloužil až do
roku 1849, kdy byl uvolněn pro potřeby nově zřízeného okresního soudu.
V současné době v budově
sídlí Městské kulturní a informační centrum, v bývalém městském vězení (funkční
do poloviny minulého století) je galerie Šatlava. Ze radnice je též vstup do
zpřístupněné části městského podzemí.
Vstupní prostor podzemí upraven na alternativní svatební síň.
Husovo náměstí
Nepravidelný prostor v
severním sousedství Náměstí Arnošta z Pardubic - severní část původního většího
středověkého náměstí. Na severozápadní straně novorenesanční budova Nové radnice (č.p. 70 - původně
občanská záložna, jako radnice slouží od roku 1948, když tu již předtím měla
některé úřadovny) dle návrhu architekta Antonína Turka, s obrazy od Otakara
Moravce a Jaromíra Seidla v interiéru. Před ní monumentální secesní pomník Prokopa Holého hledícího k
lipanskému bojišti od Karla Opatrného z roku 1910 (základní kámen položen již v
květnu 1908 - údajně vůbec první pomník Prokopa Holého v českých městech), v
němž později uložena prsť z bojišť 1. sv. války (Zborov, Doss Alto, Vouziers),
z Dukly, z Lidic a z Osvětimi. V těsném sousedství pomníku zasazena v zemi pamětní deska obětem nacistické okupace.
Při severní straně náměstí stávala budova středověké tvrze, v polovině 17. stol. přestavěné na městský pivovar (v provozu až do zřízení nového pivovaru pod
městem, poté ještě do roku 1933 sladovna, 1972 zchátralé objekty zbořeny!).
Zhruba uprostřed náměstí při jeho jižní straně budova školy (č.p. 19) s novogotickými prvky.
městské opevnění (nemovitá kulturní památka)
Z původních tří bran
(Pražská na západně, Liblická na východně a Kouřimská na jihu) dochováno pouze
pozdně renesanční předbraní Kouřimské
brány s bohatě zdobenou atikou ze 17. století. Na něm kamenná deska se
dvěma znaky (císařský + městský) a korunkou s iniciálaou L I., datující
vznik desky do doby panování Leopolda I. (2. pol. 17. stol.). Z Pražské brány údajně dochován
fragment jižní zdi, ukrytý však pod omítkou přilehlého domu..
Opevnění tvořily dvě
linie hradebních zdí. Vnější linie hradeb byla doplněná pravděpodobně třinácti
(vesměs) polokruhovými dovnitř otevřenými baštami. Před vnější hradbou býval
příkop, v prostoru mezi oběma hradbami až 4 m vysoký násep, zesilující
opevnění proti případnému útoku palných zbraní a snad i nahrazující hradební
ochozy, umožňující přístup obránců ke střílnám (v 15. století zcela unikátní a
ojedinělé řešení). Hradby byly vystavěny z místního červeného pískovce (či
spíše prachovce), původně byly omítané.
Z vnitřní linie hradeb snad zachovány
drobné fragmenty uvnitř zahrad či ve zdivu přilehlých objektů. Vnější hradba, která byla 6 - 7 m
vysoká a cca 1,5 m silná, je nejlépe dochována v jihovýchodní části města, kde
je souvisle zachovaná značná část hradební zdi včetně tří bašt (nejsevernější z nich schovaná za současnou zástavbou, naopak
zbývající dvě velice dobře viditelné), originální výpadní branka s vpadlinou po padacím mostu přes příkop
severně od nárožní jihovýchodní bašty a dolní části střílen (někdy mylně
považovány za cimbuří). Zřetelná (včetně jedné bašty) je i pokračování vnější
linie opevnění v zahradách západně od Kouřimské brány při ulici Jungmannova.
Údajně velmi dobře zachovalý (avšak téměř nepřístupný a z ulice velmi
špatně viditelný) je i úsek při ul. Želivského a Havlíčkova v západní části
hradebního obvodu – ze dvou bašt zde údajně dochovaných je jedna (severně od
bývalé Pražské brány) dokonce zcela netypicky hranolová. Zbytky hradebního příkopu jsou uváděny na
západní, východní a severní straně města.
Pozdější vnitřní linie
opevnění Českého Brodu byla vybudováno za arcibiskupa Arnošta z Pardubic kolem
roku 1360, pravděpodobně na místě opevnění staršího, snad dřevohlinitého
charakteru (existuje listina biskupa Jana IV. z Dražic z roku 1303, povolující
opevnění „městečka“, jehož ztotožnění s Českým Brodem je sice pravděpodobné,
nikoli však jisté). Pravděpodobně v téže době byly postaveny i tři městské
brány, byť toto nelze doložit (zmiňovány jsou až mnohem později, byly však
logickou součástí vnitřního pásma hradeb). Ve druhé polovině 15. stol. (dle
nápisové desky umístěné původně na Kouřimské bráně, dnes uložené v muzeu,
v letech 1451 - 1487), zřejmě na základě strategického významu Brodu za
husitských válek a v souvislosti s povýšením na královské město, vybudováno
zcela nové opevnění – dnešní vnější linie hradeb, zesílené řadou půlkruhových
bašt. Současně však začala být rozprodávána a rozebírána původní (nyní vnitřní)
městská zeď, z čehož vyplývá, že tato nová hradba starší opevnění
nedoplňovala, ale nahrazovala. Ve druhé polovině 16. století došlo
k zásadní přestavbě městských bran. V 17. století bylo opevnění
několikrát silně poškozeno, následně sice opravováno, ale postupně ztrácelo
svojí funkci a zanikalo. Kouřimská brána byla stržena již roku 1783, ve 40.
letech 19. stol. byla zbořena Liblická a roku 1867 pak i Pražská brána. Přesto
jde o jedno z nejlépe dochovaných opevnění pohusitské doby u nás a
významný doklad vyspělosti fortifikační architektury té doby.
sokolovna (č.p. 314)
Rozlehlá novorenesanční
budova z roku 1884 podle projektu místního rodáka prof. Jana Kouly na východní
straně Tyršovy ulice. Na vnitřní výzdobě spolupracoval Koulův žák Josef Poselt,
plastická výzdoba pochází od F. Anderse (kolem r. 1900). Na budově mimo jiné
znak města. U vchodu pamětní deska památce
umučených Sokolů za doby nacistického a komunistického útlaku.
Sokolovna bývala
střediskem českobrodského kulturního života - vystupovali zde herci Národního
divadla, koncertoval Antonín Dvořák a přednášel T.G. Masaryk.
kostel Nejsvětější Trojice (nemovitá
kulturní památka)
Renesanční, původně
hřbitovní, kostel v jižní části města. Vlastní stavba až na pěkný goticko-renesanční
vstupní portál celkem nevýrazná, unikátní je však venkovní kamenná kazatelna ve stylu saské renesance s reliéfy Kalvárie,
Zmrtvýchvstání a holubice představující Ducha svatého (pod ní byl původně ještě
kalich s hostií, otlučený po Bílé Hoře) od W. Schulthesse z roku 1585,
vybudovaná na náklady bohaté českobrodské pivovarnice Marty Valšové. Před
kostelem stojí prostý kamenný oltářní stůl neznámého stáří (renesanční původ
nelze vyloučit).
V sousedství kostela
hranolová zvonice s bedněným (dříve
hrázděným) patrem. Nově osazená okna zvonového patra (se skleněnými tabulkami)
působí poněkud rušivě. Na zvonici údajně dva zvony - jeden asi ze 16. stol.,
druhý z roku 1724.
Symbolický vstup do
areálu kostela tvoří novodobá brána,
sloužící zároveň jako zvonička. Z bývalého hřbitova zachováno pouze torzo kamenné plastiky anděla, nově byl
v prostoru mezi bránou a zvonicí osazen též renesanční náhrobek (jediný, který se dochoval z původního
renesančního hřbitova) Evy Valšové (†1582), předčasně zemřelé dcery oné
pivovarnice, která financovala stavbu kazatelny.
O přenesení hřbitova od
kostela sv. Gotharda mimo tehdejší město rozhodla městská rada v polovině
16. stol. Kostel byl postaven v letech 1560-62, následně byl hřbitov vysvěcen (1565) a o několik let
později (1571 ?) doplněn ještě o zvonici (původně údajně stavěná jako márnice).
V roce 1613 byl kostel zvýšen do dnešní podoby. Na hřbitově se pohřbívalo
do roku 1898, z nichž nejzajímavější. Roku 1953 přestavba pro potřeby
Českobratrské církve evangelické, při té příležitosti postavena i vstupní
brána.
Jiráskovy sady
Park na levém břehu
Šembery, obklopující areál kostela Nejsvětější Trojice, založený roku 1910
v místech bývalého hřbitova a jeho okolí. V parku tzv Husův kámen (nemovitá kulturní památka) – 280 kg těžký žulový
balvan z vrchu Klepec s bronzovým reliéfem M. J. Husa od Ladislava
Šalouna z roku1921, kolem něhož rozmístěno sedm menších kamenů pojmenovaných po
významných osobnostech husitského hnutí (Žižka, Prokop, Roháč, Jeroným,
Chelčický, Štítný a Milíč) - , pamětní
„kámen republiky“ z r.1928 s reliéfem Masaryka a státním znakem,
připomínající kromě 10. výročí samostatnosti též rekonstrukci parku, a jakýsi
kamenný fragment s novogotickými prvky.
Městský pivovar
Rozlehlý areál zahrnující
veškeré pivovarské provozy, dnes již nefunkční, avšak údajně dosud s kompletním
zařízením. Při Tuchorazské ulici dominantní budova sladovny s typickým
hvozdovým párníkem z roku 1933 - nejmladší budova celého areálu. Na Šembeře při
mostu silnice na Tuchoraz stavidla, napájející Pivovarský rybník pod areálem.
Pivovar na tomto místě,
zvaném „u Skály“, postaven roku 1885, když již předtím zde vybudován sklep a
snad i nějaké další pomocné provozy staršího českobrodského pivovaru,
fungujícího na bývalé tvrzi u náměstí. V letech 1910 - 1930 jeden z
nejvýznamnějších pivovarů ve středních Čechách. Historie pivovaru je spojena
zejména se jmény sládků Františka Řeháka, Františka Duška, Roberta Holečka, ale
také Antonína Klusáčka, který přestěhování pivovaru na toto místo inicioval,
byť se ho již nedožil. Po znárodnění začleněn do svazku Středočeských pivovarů
(krátkou domu též Polabských pivovarů). Provoz zastaven v roce 1968, dále v činnosti
(do konce 80. let) jen sladovna, pracující pro pivovar ve Velkých Popovicích.
Nad areálem pivovaru
starý lom typických místních červených pískovců (prachovců), z nichž bylo
stavěno českobrodské opevnění i řada dalších staveb ve městě.
cukrovar
Cukrovar byl na východním
okraji města postaven roku 1868. V současné době objekty z větší
části demolovány, dochována pouze správní budova (č.p. 214) proti železničnímu
nádraží a skromný zbytky technologických budov ve východní části areálu.
Literatura:
- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku - 1. díl (Praha 1996)
- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 1. -
A/J (Praha 1977)
- Tomáš Šimek a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku VI - Východní Čechy (Praha 1989)
- Karel Kuča: České, Moravské a Slezské zvonice
(Praha 1995)
- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku I - A-G (Praha 2002)
- Pavel Jákl: Encyklopedie pivovarů Čech, Moravy a
Slezska I - Střední Čechy (Praha 2004)
- Lubomír Hlaváč: Českobrodsko a Kolínsko - Oblastní
turistický průvodce 19 (Praha 1957)
- Martin Ebel, Jan Frolík, Vladislav Razím: Opevnění
města Českého Brodu - ad: Průzkumy památek II/1998 – web
Web:
- Městské
kulturní a informační centrum
- farní sbor
církve evangelické
- Hrady.cz: městské opevnění, zvonice, kostel Nejsvětější Trojice, hospic kapucínů s býv. kostelem
sv. Máří Magdaleny, Stará
radnice, pomník Prokopa
Holého, Husův kámen
- Prostor
Okolí: Zálužník
/ Přistoupim / Podviňák / Břežany
II / Chrástnice / Černíky / Cihelna
říjen 2007