LITOŽNICE
k.ú.
Dubeč (Pražská plošina / Praha)
Zaniklá
středověká osada, dnes soustava rybníků a přilehlý les mezi Dubčí a Běchovicemi. V zalesněném svahu nad pravým břehem
údolí zvané Mulda s drobnou vodotečí. Lesní porosty částečně nepůvodního
složení - borovice černá, dub, zachovávající však i fragmenty přirozené
černýšové dubohabřiny. V severní části tohoto svahu
též zbytky starých ovocných sadů. Při pravém břehu Říčanského
potoka pod rybníky přírodně hodnotná vlhká louka. V poli na levém břehu rybníků
křovinami zarostlé zříceniny „Samoty
na Lukách″ – původně hájovny knížecí bažantnice, která zde existovala
v 1. pol. 19. stol., roku 1868 přeměněna na
obydlí hlídače luk.
Komplex rybníků, lesa,
vlhkých luk a břehového porostu podél Říčanského
potoka chráněn jako přírodní památka Lítožnice (28,55
ha; na rozdíl od původního jména vsi psána s dlouhým í). Význam území zejména
ornitologický - důležité stanoviště na tahu vodního ptactva i jako hnízdiště
(hnízdí zde mimo jiné moták pochop, strnad rákosní, rákosník velký, krahujec obecný, moudivláček lužní či
potápky, pravidelně sem zaletují i velmi vzácné druhy jako pisík
obecný, lžičák pestrý, morčák velký, hohol severní či volavka bílá, z dřívější
doby je zaznamenáno i pozorování slavíka modráčka).
Bohatá lokalita obojživelníků (silná populace zelených skokanů, skokan štíhlý,
ropucha obecná i zelená, čolek obecný...). Na mokřadních stanovištích objeven vzácný měkkýš vrkoč
útlý. Též výskyt zajímavé květeny (nejvzácnější
krtičník křídlatý) a hub (muchomůrka slámožlutá,
muchomůrka šiškovitá, bedla vyniklá). Přírodovědně momentálně zřejmě
nejcennější ze zdejších luk – při pravém břehu potoka pod rybníky – však
součástí přírodní památky není!
Součást přírodního parku
Říčanka.
postupný vývoj Litožnice – na první mapě z 2. pol.
18. stol. je ještě původní Litožnický rybník, na
druhé mapě z 1. pol. 19. stol. je již tento
rybník vysušen, na jeho místě jsou louky a v lesíku vlevo je dobře patrná
hájovna knížecí bažantnice, na třetí mapě z konce 19. stol. je dobře
patrná hráz zrušeného ryvbníka i kompletní odlesnění
celého prostoru v té době, čtvrtá mapa pak ukazuje současný stav se třemi
novými rybníky, obnoveným lesem (v několika etapách od roku 1914 do 60. let 20.
stol.) a mokřady (oldmaps.geolab.cz, nahlizenidokn.cuzk.cz)
pohled na Lítožnici
od jihozápadu; rybníky jsou v popředí, byť na fotce nejsou vidět, pod
topoly na levém okraji snímku se nachází tvrziště (září 2007)
dva snímky z okraje Lítožnického lesa (září 2007)
v „Muldě″ (září 2007)
zbytky třešňového sadu ve svahu
nad rybníky (září 2007)
hrušeň v lese, zřejmě
taktéž zbytek nějakého starého sadu (září 2007)
fragment přírodě blízké doubravy
na svahu nad Mysliveckým rybníkem (září 2007)
brod a lávka přes Říčanský potok nedaleko tvrziště (září 2007)
studny při levém břehu potoka,
jihozápadně od rybníků (září 2007)
břehový porost Říčanského potoka a rákosiny jižně od rybníků (září 2007)
zaniklá
středověká osada
Ves Litožnice
s kostelem sv. Gotharda se rozkládala na levém břehu
potoka po obou stranách hráze dnešního rybníka na oválné ploše maximálně 300 x
200 m. Patřila k poměrně velkým a významným vsím. V severní části areálu (pod
hrází rybníka) byly ještě v 60. letech 20. stol patrné pahrbky po jednotlivých
budovách, dnes již nezřetelné. Orientačními archeologickými průzkumy 1968
(S.Vencl, Z.Smetánka) a 1975 (P.Sommer) prokázán rozsah a vnitřní členění vsi,
nedaleko pod hrází odkryty pozůstatky kostela a několika domů. Jediným
viditelným pozůstatkem dnes tvrziště na levém břehu Říčanského
potoka asi 50 m pod hrází rybníka. Na vrcholu uměle navršeného pahorku
zarostlého hustě křovím jsou patrné nevelké zbytky 1,3 m silného obvodového
zdiva obdélné stavby cca 6 x 8 m (zbytek severovýchodního nároží
suterénní místnosti věžové stavby, zastřešené původně trámovým stropem). V
literatuře uváděné zbytky příkopu východně a jižně od tvrziště neznatelné.
Vznikla pravděpodobně již
ve 30. letech 12. století (podle archeologických nálezů a zasvěcení kostela).
První zmínka však až z roku 1351. 1358 je zde zmiňována fara, 1417 tvrz
(vzniklá pravděpodobně již během 14. stol.). Majitelé Litožnice
- vesměs pražští měšťané - se často střídali; několik z nich se psalo „z Litožnice″, jejich případný vzájemný vztah však není
jasný. Ves zanikla za neznámých okolností pravděpodobně na přelomu 15. a 16.
stol. (ještě 1487 se soudila Ludmila Lítožnická s
Janem Dubečským, 1508 je již pustá tvrz Litožnice uváděná v testamentu Jana Dubečského
jako součást dubečského panství - o vsi se zde
nemluví, což lze interpretovat tak, že patřila někomu jinému, nebo že již
neexistovala, přičemž druhá varianta je pravděpodobnější, každopádně 1542 je
již uváděna výslovně - taktéž jako součást dubečského
panství - pustá ves Litožnice). Kostel pravděpodobně
existoval déle, protože je uváděn (byť tou dobou též již jako pustý) ještě roku
1713.
pravděpodobný prostor zaniklé středověké
vsi (vymezen čárkovaně) – 897/5 je dosud zachovaná hráz starého rybníka,
severně od ní místo kostela (dnes již v terénu neznatelné stejně jako naznačené
pahrbky domů v severní části prostoru), při pravém okraji prostoru tvrziště
(ad Archeologické rozhledy XXI/3)
plán tvrziště (ad Encyklopedie
českých tvrzí)
tvrziště od západu (září 2007,
duben 2008)
zdivo tvrze (září 2007)
zlomky gotických reliéfních
kachlů, nalezených v prostoru tvrze (ad Archeologické rozhledy XXI/3)
Litožnické rybníky
Skupina tří obtočných rybníků při Říčanském
potoce – dva na pravém břehu potoka (V Mejtě - 1,44
ha - a Myslivecký - 2,54 ha), jeden na břehu levém (Nový, též Litožnický - 3,18 ha). Do nejjižnějšího z rybníků se vlévá
od jihovýchodě nevelký přítok z „Muldy″. Břehy rybníků lemovány
rákosinami, přecházejícími do společenstev vysokých ostřic a blatouchových luk.
„Násadový rybník u Litožnic″ zmiňován již 1542 v zápise o dělení
dědictví mezi Oldřichem a Adamem Zapským. Není však
jisté, zda je možné tento rybník ztotožnit s pozdějším velkým Litožnickým rybníkem, který zabíral ještě koncem 18. stol.
plochu všech tří dnešních rybníků a který překryl část zaniklé středověké vsi.
Mohutná hráz tohoto rybníka, zrušeného začátkem 19. stol., dosud zachována jako
hráz dvou dnešních spodních rybníků. Severovýchodní rybník byl vybudován
místním mysliveckým sdružením r. 1953, zbývající dva zřízeny v letech 1969 -
1970.
bezpečnostní přeliv (?) ve staré
hrázi (duben 2008)
na leteckém snímku je patrné
dnes již zaniklé pokračování staré hráze původního rybníka k severozápadu;
z toho je patrné, že původní Litožnický rybník
zabíral mnohem větší plochu než dnešní tři rybníky dohromady (www.mapy.cz)
Lítožnický čili Nový rybník (srpen 2006, září 2007)
pohled k hrázi Litožnického rybníka (září 2007, duben 2008)
rybník V Mejtě (září 2007)
Myslivecký rybník při pohledu od
východu (září 2007)
Zajímavosti:
Ø
V Litožnici odkryty
železářské pece a zbytky strusky ze starší doby římské (z čehož lze
s jistou mírou pravděpodobnosti usuzovat, že se v té době někde
v blízkém okolí těžila železná ruda). V blízkém okolí řada nálezů
intenzivního germánského osídlení (chaty, jámy...). Kromě toho zde i nálezy řivnáčské kultury z pozdní doby kamenné (polozemnice a asi 20 zahloubených objektů) a dva sídlištní
objekty z období laténu, při jižním okraji Lítožnického
lesa i nálezy ze střední a mladší doby bronzové.
Ø
Někdy nazýváno toto území též Mýto; jméno připomíná
vymýcení zdejšího lesního porostu koncem 19. stol.
Ø
Na přelomu 60. a 70. let 20. stol. měla být celé Litožnice zavezena popílkem z malešické teplárny; nedošlo k
tomu jen díky silnému odporu Dubečských obyvatel.
Ø
Ve jménech rybníků je poněkud zmatek – rybník
Myslivecký nese své jméno podle toho, že byl vybudován místním mysliveckým
sdružením. Tím byl však vybudován rybník severovýchodní, jak dosvědčují
vzpomínky pamětníků i fakt, že dodnes má jiného vlastníka než zbývající dva,
nikoli rybník jižní, který je jako „Myslivecký″ označován
v současném plánu péče o přírodní památku a (pravděpodobně) z něj se šíří
i do dalších materiálů.
Literatura:
- Jarmila Kubíková, Vojen Ložek,
Pavel Špryňar a kol.: Chráněná území ČR XII. - Praha
(Brno, Praha 2005)
- Jan Němec, Vojen Ložek a
kol.: Chráněná území ČR 2 - Praha (Praha 1997)
- František Roubík: Soupis a mapa
zaniklých osad v Čechách (Praha 1959)
- František Holec a kol.: Hrady, zámky a tvrze v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII - Praha a okolí (Praha 1988)
- kol.: Encyklopedie českých tvrzí II - K-R (Praha
2000)
- Slavomil Vencl,
Zdeněk Smetánka: Zaniklá
středověká osada Litožnice -
Archeologické rozhledy XXI/3 (Praha 1969)
- Petr Sommer: Dvě středověká sídliště na východním
okraji Prahy – Archaeologie historice
2 (Brno 1977)
- Cyril Merhout:
Některé zaniklé osady u Prahy
- Památky archeologické XX/1
(Praha 1902)
- V.T.: Zaniklé vsi Mračenice a Litožnice -
Památky-listy pro archeologii a historii IX (Praha 1874)
- kol.: Popis obcí školního okresu Říčanského (Říčny 1938)
- Josef Moravec: O popílku v Lítožnici
- Rohožník 2010/3
- Josef Moravec: Soupis zeleně Dubeč (rukopis 1976)
- Petr Petřík: Plán péče o přírodní památku Lítožnice na období 2010 – 2022 – viz http://envis.praha-mesto.cz/planypece_ozchu/PP_Litoznice_2010_2022
Web:
- hrady.cz - http://www.hrady.cz/?OID=3119
- wikipedie, zaniklá ves - http://cs.wikipedia.org/wiki/Litožnice
- wikipedie, přírodní památka - http://cs.wikipedia.org/wiki/Lítožnice
- oficiální stránky MČ Praha-Běchovice - http://www.praha-bechovice.cz/Historie/Litoznice
- chréněná území Prahy - http://envis.praha-mesto.cz/rocenky/chruzemi/cr2_cztx/chu32.htm
- ochrana přírody a krajiny v Hlavním městě
Praze - http://www.wmap.cz/opk/vmp/htm/pp_litoznice.htm
- Praha zelená - http://www.prahazelena.cz/pp-litoznice.html
Okolí: Tábor /
Jankov / Rohožník / Dubeč
/ Slatiny
aktualizováno duben 2008