HOSTIVAŘ

k.ú. Hostivař (Pražská plošina / Praha)

Původně ves při Botiči, dnes část Prahy (součást Městské části Praha 15). Historické jádro při Botiči, zejména na jeho levém břehu kolem kostela sv. Jana Křtitele (tzv. Stará Hostivař). Novější výstavba (konec 19. a především první pol. 20. stol.) pak severně a západně od této nejstarší části. V nejsevernější části katastru (severně od železniční trati) rozlehlá průmyslová zóna, pokračující na sousední území Malešic a Dolních Měcholup. Panelová sídliště především na jihozápadním (Na Košíku) a východním (Hornoměcholupská) okraji, menší též na severozápadě (Na Groši), kde stavebně spojeno se Zahradním Městem. Na západním okraji Staré Hostivaře (Kozinovo náměstí) nevzhledný školní komplex z 80. let 20. stol., nad ním Toulcův dvůr (původní hostivařská tvrz).

Hostivař prvně zmiňována již v Kosmově kronice k roku 1068. Obvykle se soudí, že prvotní osídlení bylo na nedalekém Hostivařském hradišti, ale z této doby již není osídlení na hradišti archeologicky doloženo, takže se zmínka spíše vztahuje již skutečně ke vsi v údolí Botiče, kde mohl být nějaký dvorec při románském kostelu či v místech nynějšího Toulcova dvora (na druhou stranu nutno přiznat, že i odtud jsou nejstarší sídelní nálezy až z 12. stol. – z mladší doby hradištní, odpovídající nejstarší zprávě, odpovídají pouze kostrové hroby, odkryté roku 1906  na Trhanovském náměstí). Roku 1132 je Hostivař odkázána Přibyslavou, vdovou po velmoži Hroznatovi, špitálu Sázavského kláštera. Později je zde zmiňován i samostatný vladycký statek v držení pražské měšťanské rodiny Rostů, nějaký majetek zde měla i kaple sv. Vavřince na Vyšehradě. Po pol. 14. stol. byla v areálu dvora nad vsí vybudována tvrz, která byla sídlem zástavních držitelů a rychtářů klášterní části Hostivaře (viz Toulcův dvůr). Za husitských válek přešla i klášterní část vsi do šlechtických rukou (sázavský klášter byl však nadále držitelem práv k hostivařskému chrámu), ale až roku 1541se podařilo Janu Koutskému z Kostelce (píšícímu se poté jako Hostivařský z Kostelce) sloučit ve svých rukou všechny části majetkově rozdělené vsi. Od roku 1577 byla Hostivař majetkem pražského purkrabství. Hostivař byla bohatá selská ves, jak dodnes dosvědčuje dochovaná zástavba Staré Hostivaře. 1922 Hostivař připojena k Praze. V té době probíhá rychlá přeměna ze zemědělské obce v průmyslovou. 1954 zavedena tramvajová linka (v té době končila na Náměstí J. Marata, pod nádraží protažena až počátkem 80. let). V 70. a 80. letech výstavba panelových sídlišť.

V Hostivaři zřízena „Naučná stezka historií Hostivaře″, upozorňující na nejzajímavější historické objekty Staré Hostivaře a také na četné archeologické nálezy na hostivařském území.

pohled na Hostivař od Toulcova dvora – vpravo stará škola a kostel (červenec 2010)

nová škola na Kozinově náměstí (www.zshostivar.cz - červenec 2010)

 

Naučná stezka historií Hostivaře – informační tabule jsou ovšem pouze na zastaveních na plánku zakroužkovaných, ta ostatní místa nejsou v terénu nijak označená

Stará Hostivař

Nejstarší jádro Hostivaře na levém břehu Botiče, kolem ulic K Horkám, Selská, Domkářská a Chalupnická. Centrem je kostel sv. Jana Křtitele. Nejcennějším urbanistickým celkem soubor starých selských statků a mlýnů při ulici K horkám (Koukalův statek č.p. 47 - dnes hotel Selský dvůr; statek Černých č.p.46 s pěknou, dnes zazděnou, branou; Švehlův statek a mlýn - viz dál; Dolejší mlýn - viz dál; Dvořákův statek č.p. 19, dnes značně přestavěný, na němž se 1858 narodil a žil katolický básník a spisovatel František Xaver Dvořák), bohužel znehodnocený ohromným dopravním provozem na této ulici. Původ minimálně některých z nich lze hledat již ve 14. stol., jejich dnešní podoba pochází vesměs z přelomu 18. a 19. či z 1. pol. 19. stol. Zajímavý též dům č.p. 39 v Chalupnické ulici s fasádou z 2. pol. 19. stol. a medailónkem místního kaplana, spisovatele Václava Beneše Třebízského (nemovitá kulturní památka), sousední venkovská usedlost s branou č.p. 50, drobná chaloupka č.p. 18 na břehu Botiče pod farou či č.p. 420 v Přibíkově ulici z roku 1927 s mravoučnými reliéfy Quido Rosenheima. V sousedství areálu kostela stará hostivařská škola č.p. 84 z roku 1840 (nahradila starší dřevěnou z roku 1702, která stávala naproti a byla zbořena roku 1839; sloužila do roku 1895, kdy byla nahrazena novou školou na Trhanovském náměstí). Roku 1993 prohlášena Stará Hostivař, představující na území Prahy ojediněle zachovalý soubor zlidovělé architektury venkovského charakteru, památkovou zónou (zahrnující i část zástavby na pravém břehu Botiče – viz Hostivařské náměstí – a přilehlý areál Toulcova dvora).

vymezení památkové zóny Stará Hostivař

partie při Botiči – v pozadí kostel (březen 1998)

Koukalův statek č.p. 47 – nemovitá kulturní památka (červen 2010)

 

statek Černých č.p. 46 s bývalou branou - nemovitá kulturní památka (červen 2010, březen 1998)

 

Dvořákův statek č.p. 19 (červen 2010)

č.p. 79 (červenec 2010)

 

č.p. 39 (červen 2010)

usedlost č.p. 50 (červen 2010)

 

stará hostivařská škola č.p. 84 (červen 2010) a křížek proti ní (září 2005)

chaloupka č.p. 18 při Botiči (červenec 2010)

 

západní část Selské ulice – č.p. 22 a č.p. 35 (červenec 2010)

č.p. 420 v Přibíkově ulici s reliéfy Quido Rosenheima (červenec 2010)

Švehlův statek a mlýn (nemovité kulturní památky)

Švehlův statek č.p. 45 je největší z hostivařských usedlostí. Nachází se při ulici K Horkám na jihovýchodním okraji historické zástavby. K areálu patří i Švehlův (Hořejší, či podle posledního mlynáře Zavadilův) mlýn č.p. 44 a dříve k němu patřily ještě dnes zbořené domy č.p. 43 a 134. Mlýn byl poháněn dosud částečně v terénu patrným náhonem z Botiče, který pak dále pokračoval k sousednímu Dolejšímu mlýnu.

Historie statku sahá pravděpodobně do 2. pol. 14. stol. Mlýn založen někdy mezi roky 1623 a 1638. Ze 17. stol. pochází i hospodářská budova, obytná budova statku byla postavena v pravděpodobně ve stol. 18., byť dnešní vnější podoba je výsledkem pozdějších úprav. Roku 1881 koupil statek Antonín Švehla starší. Jeho syn Antonín Švehla mladší, významný prvorepublikový politik, předseda agrární strany a ministerský předseda několika vlád, zde žil a hospodařil až do své smrti roku 1933, často se zde scházel i s prezidentem T. G. Masarykem. V 70. letech 20. stol. byla při budování nové silnice K Horkám část areálu (č.p. 43 a 134) zbořena. 

Na zahradě mohutný dub letní (památný strom), pod nímž Antonín Švehla s prezidentem Masarykem sedávali.

Švehlův statek a mlýn ještě před zbořením č.p. 134 (infotabule NS)

 

Švehlův statek dnes (červen 2010)

 

Švehlův mlýn (březen 1998, červen 2010)

Švehlův mlýn kdysi (infotabule NS) – jak vidno, moc se nezměnil, jen místo vstupu přímo z ulice je dnes okno

  

mlýnský náhon (listopad 2010)

 

Švehlův mlýn – vpravo - a Dolejší mlýn – vlevo - na mapě z 1. pol. 19. stol. (archivnimapy.cuzk.cz) a dnes (www.mapy.cz)

Dolejší mlýn (nemovitá kulturní památka)

Statek č.p. 16 se nachází na levém břehu Botiče, na západní straně ulice K Horkám. Podle posledních nájemců je zvaný též Blažkův. Mlýn byl poháněn náhonem na jižní straně, vedoucím od Hořejšího mlýna. Podél bývalého náhonu stojí obytná část, k níž kolmo přiléhá bývalá mlýnice. Krytým průchodem v úrovni prvního patra je s mlýnicí spojena severněji samostatně stojící sýpka.

Dolejší mlýn je pravděpodobně nejstarší z hostivařských mlýnů - právě k němu bývá vztahován zápis z roku 1434 o Jírovi, mlynáři z Hostivaře. Pravděpodobně znovu byl vybudován v pol. 16. stol. za Jana Koutského z Kostelce. Dnešní podoba objektů pochází z 19. stol, vstupní průčelí má klasicistní ráz. Sýpka je na štítě datována 1904. Celý areál prošel kompletní rekonstrukcí v roce 2004.

  

Dolní mlýn po rekonstrukci (červen 2010)

 

stodola Dolního mlýna kdysi, ještě s typickými cihelnými větracími okny (infotabule NS), a dnes po rekonstrukci (červen 2010)

stodola během rekonstrukce (září 2005) – jak vidno, cihelné výplně oken existovaly ještě donedávna

kostel Stětí sv. Jana Křtitele s farou (nemovité kulturní památky)

Drobný kostelík raně středověkého původu s půlkruhovou apsidou na bývalém hřbitově. V severní stěně lodi zazděný pozdně gotický portál (respektive jeho ne zcela přesná replika z 19. stol.), v němž vsazen nádherný renesanční reliéfní náhrobek jakési „urozené paní Anny″, zřejmě z 2. pol. 16. stol. V interiéru nedávno objeveny a zrestaurovány cenné nástěnné malby z konce 13. stol., které svým rozsahem, námětem ani kvalitou nemají dle odborníků v Čechách obdoby. Jižně od kostela dřevěná hranolová zvonice na zděné podezdívce, v jejím sousedství zděná brána bývalého hřbitova. Severně od kostela stojí patrová fara (č.p. 21).

Dnešní kostelík pochází z pol. 13. stol., někteří badatelé však předpokládají, že by apsida mohla být pozůstatkem starší svatyně, snad až z 11. stol. (jakékoli archeologické doklady pro takovéto tvrzení chybí, existenci staršího kostela by však nasvědčovaly nález dvou hrobů starších než současný kostel při jeho jižní stěně). První písemný doklad je k roku 1352, kdy zde byla fara (po třicetileté válce zanikla, 1702 obnovena). Dnešní podoba kostela je výsledkem úprav v 19. stol. Hřbitov byl zrušen poč. 19. stol. Zvonice, označovaná za jednu z nejstarších dochovaných v Čechách, pochází pravděpodobně ze 16. stol. V současné době na ní 2 zvony z roku 1957 (sv. Václava a Panny Marie).

Kostel bohužel není mimo bohoslužby přístupný, a to ani jeho exteriér (nedá se dostat k renesančnímu náhrobku).

 

kostel (duben 1998, červen 2010)

replika gotického portálu s renesančním náhrobním kamenem (březen 2000)

bývalý hřbitov kolem kostela (září 2005)

 

ohrazení bývalého hřbitova (září 2005)

 

zvonice (červen 2010, září 2005)

fara č.p. 21 (červen 2010)

hřbitov

Na jižním okraji Hostivaře se nachází hřbitov, založený poč. 19. stol. kdy nahradil starší hřbitov u kostela. Na hřbitově řada zajímavých funerálních plastik, zejména secesních z přelomu 19. a 20. stol. Ve střední části hřbitova je mimo jiné hrob rodiny Dvořákovy se sochou Obětování Panny Marie od Františka Bílka (v němž je pochován i katolický básník F. X. Dvořák) či hrobka ministerského předsedy Antonína Švehly, na níž se podílel architekt Josip Plečnik. Je zde též hrob spisovatele a kritika F. X. Šaldy (nemovitá kulturní památka). Při severní zdi staré části hřbitova márnice z roku 1879, vpravo od ní zazděn druhotně v ohradní zdi nejstarší dochovaný náhrobek z r. 1847.

centrální hřbitovní kříž (červen 2010)

 

nejstarší dochovaný náhrobek (červen 2010)

hrobka Švehlova rodu (červen 2010)

 

hrob Antonína Švehly ve 30. letech (infotabule NS) a dnes (červen 2010)

  

hrobka rodiny Dvořákovy (červen 2010)

  

další zajímavé náhrobky hostivařského hřbitova (červen 2010)

márnice (červen 2010)

čestné pohřebiště

Ohrazený parkově upravený pietní areál v severním sousedství hřbitova, na němž se nachází pomník obětem 1. sv. války, památník obětem 2. sv. války od ing. arch. Zadáka se sousoším dvou vojáků kladoucích věnec dle modelu Vendelína Zrůbeckého z roku 1958 a 7 hrobů, mezi nimi i pilota 312. stíhací perutě RAF, plk. Bohuslava Mráze. Na pomníku obětem 2. sv. války dodatečně osazena pamětní deska obětem květnového povstání, přemístěná sem roku 2008 z areálu firmy Auto Štěpánek.

 

pomník obětem 1. sv. války (červen 2010)

 

pomník obětem 2. sv. války (červen 2010)

detail sousoší od V. Zrůbeckého (červen 2010)

přemístěná pamětní deska (červen 2010)

 

hroby padlým – hrob plk. Mráze úplně vpravo (červen 2010)

Hostivařské náměstí

Spolu s navazující Pražskou ulicí kdysi druhé historické jádro Hostivaře na pravém břehu Botiče, vzniklé snad v souvislosti s majetkovým rozdělením vsi. Dnes však demolicemi a výstavbou panelového sídliště zcela rozvrácené, nemá ani urbanisticky charakter náměstí. Zajímavé zde snad jen keramické plastiky před administrativní budovou č.p. 92 a v jejím nároží v jihovýchodní části „náměstí″.

Zde stával mimo jiné i rodný statek ministerského předsedy Antonína Švehly č.p. 2 (později zvaný Lustigův statek), na který se rod Švehlů přiženil již roku 1812, zbořený kvůli výstavbě sídliště v 70. letech 20. stol. V letech 1940-1945 neslo náměstí Švehlovo jméno. Zbytky původní zástavby na jižní a jihozápadní straně součástí památkové zóny Stará Hostivař.

 

Hostivařské náměstí v 1. pol. 20. stol. (archivnimapy.cuzk.cz) a dnes (www.mapy.cz)

 

Hostivařské náměstí (červen 2010)

 

keramické plastiky v jihovýchodní části „náměstí″ (červen 2010)

Meandry Botiče

Hostivaří protéká Botič v relativně zachovalém přírodním stavu s hodnotnými břehovými porosty (olše lepkavá, vrba bílá, jasan, topoly, jilm drsný). Nejlépe zachován veliký dosud aktivní meandr (včetně ostrova v řečišti) zhruba proti restauraci Rybářská bašta. Níže pak přirozený charakter narušuje jez s rybníčkem (při rekonstrukci jezu v roce 2006 zde vybudován rybochod – jako první v Praze, o jeho funkčnosti a smysluplnosti však lze mít oprávněné pochyby). Pěkné přirozené partie i pod Hostivaří (pod areálem Toulcova dvora). Bohatý výskyt ptáků (evidováno zde na 50 druhů).

V roce 1968 vyhlášen chráněný přírodní výtvor Meandr Botiče (dnes přírodní památka; název „Meandr“ vznikl chybou ve vyhlášce, ve většině literatury je uváděn jako Meandry Botiče), zahrnující tok Botiče od hráze Hostivařské přehrady až po Práče – celková výměra přírodní památky je 6,7 ha. Přírodní ráz však i přesto čím dál více zejména v úseku nad Hostivaří narušován (zpevňování přilehlé ulice, výstavba parkoviště...).

Součást přírodního parku Hostivař – Záběhlice. V horní části zastávka naučné stezky Povodím Botiče a cyklotrasy Greenway Botič.

 

Botič nad Hostivaří (září 2005)

jez s „rybochodem″ (září 2010)

 

Botič pod jezem, takřka v centru vsi (září 2005)

 

Botič pod Hostivaří (říjen 2009)

školní areál na Plískavě

Areál školních budov na návrší mezi historickým centrem Hostivaře a dnešní Švehlovou ulicí. Nejstarší z budov (č.p. 129), postavená podle plánů F. Sallera roku 1895, stojí v dominantní poloze na severní straně Trhanovského náměstí. Objekt postupně dostavován a přistavován až do současné podoby. 1923 postavena v sousedství budova měšťanské školy (č.p. 179) dle návrhu arch. Bohumila Hypšmana. Pro učitele škol byl severně od nich vystavěn v letech 1925-27 tzv. Učitelský dům (č.p. 371) – významný objekt pražské avantgardní architektury dle projektu Evžena Linharta. V letech 1926-29 doplnila celý areál v sousedství Učitelského domu „Dětská zahrádka“ - mateřská škola.

Od roku 1928 fungoval v obecní škole útulek pro děti zaměstnaných rodičů (družina), první v celé Praze. Od roku 1930 probíhalo v obou školách ověřování reforem školství (Pokusná reformní obecná škola a Pokusná diferenciovaná měšťanská škola) až do zániku 1. republiky. Dnes zde mimo jiné základní umělecká škola, soukromé střední odborné učiliště a gymnázium. Školka slouží dodnes svému účelu.

 

č.p. 129 (červen 2010)

č.p. 179 (červen 2010)

„Učitelský dům″ č.p. 371 (červen 2010)

park Na Plískavě

Nevelký pěkný parčík mezi ulicemi a Švehlova a Pod Plískavou, při dolním toku Měcholupského potoka. V západní části parku pomník Antonína Švehly s jeho bustou.

 

pomník Antonína Švehly (červen 2010)

 

z parku (červen 2010)

hřiště (červen 2010)

bývalé Maratovo náměstí

Též Náměstí J. Marata. Rozlehlý prostor na styku ulic Švehlova, Průmyslová, Hostivařská a Hornoměcholupská, které však nemá urbanisticky vůbec charakter náměstí, nýbrž ohromné křižovatky (proto bylo jméno v roce 1991 oficiálně zrušeno, mezi lidmi však používáno nadále). Odpradávna komunikačně důležité místo při brodu přes Měcholupský potok (dnes v tomto úseku zatrubněný), kde se cesta od Hostivaře na Štěrboholy křížila s tzv. Horáckou stezkou, vedoucí od Prahy na Horní Měcholupy a dále do Posázaví. Stávala zde samota Brejchovna (Na brejchovně), kdysi snad zájezdní hostinec. Dnešní ulice Švehlova (původně Komarovova) byla vybudována v roce 1953, průmyslová pak v pol. 70. let, čímž byla původní podoba tohoto místa zcela rozbita. Na Maratovo náměstí (podle průkopníka dělnického hnutí v Hostivaři Josefa Marata) byl prostor pojmenován v roce 1960.

 

Prostor tzv. Maratova náměstí v 1. pol. 20. stol. (archivnimapy.cuzk.cz) a dnes (www.mapy.cz). Uprostřed historické mapy je patrná usedlost Brejchovna, historická Horácká stezka vede z levého horního rohu (tato část dnes neexistuje) směrem vpravo dolů (v trase dnešní ulice Hornoměcholupská).

Brejchovna (uprostřed) – pohled od západu (ad Hlasatel 8/2005)

prostor tzv. Maratova náměstí – pohled od jihovýchodu (červen 2010)

železniční nádraží

Nádraží na trati Praha - České Budějovice (pův. Dráha císaře Františka Josefa z Prahy do Vídně) leží severovýchodně od centra Hostivaře, na výrazné terase nad pravým břehem Měcholupského potoka. Bylo zřízeno až roku 1882, předtím zde od zprovoznění tratě 1871 pouze zastávka. Současná staniční budova č.p. 165 pochází z roku 1905 (je zcela totožná s o deset let mladší staniční budovou v Uhřiněvsi). Původní staniční budova (č.p. 102) stojí dodnes o asi 250 m západněji, v sousedství pěší lávky přes kolejiště. Část kolejiště nádraží východně od staniční budovy se nachází od 1. pol. 70. let na mostě nad ulicí „Průmyslovou″.

stará staniční budova č.p. 102 (červen 2010)

 

současné staniční budova (červen 2010)

 

kolejiště hostivařského nádraží – na prvním snímku prostor před staniční budovou, na druhém západní zhlaví (červen 2010)

 

lávka přes kolejiště mezi ulicemi Hostivařské a Štěrboholská z 1. pol. 70. let. (červen 2010)

most přes ulici Průmyslová, na němž leží východní část kolejiště nádraží (červen 2010)

Sídliště Kozmíkova

Malé sídliště v jižním sousedství hostivařského nádraží.

 

socha dívky na sídlišti (červen 2010)

Švehlova sokolovna č.p. 674 (nemovitá kulturní památka)

Významná funkcionalistická stavba dle projektu Ladislava Machoně z let 1931-32 stojí severně od železničního nádraží. Kromě vlastní sokolovny je zde též divadelní sál. Na přelomu milénia celý areál zrekonstruován do původní podoby. (www.tjhostivar.net)

 

sokolovna s divadlem (červen 2010)

 

pomník padlým a umučeným členům Sokola během 2. sv. války na hřišti v sousedství sokolovny (červen 2010)

průmyslová zóna

Hostivařská průmyslová zóna začala vznikat severovýchodně od nádraží již začátkem 20. stol. Ještě před 1. sv. válkou zde vznikla strojírna ing. Otakara Podhajského (později TOS Hostivař), po válce přibyl parní mlýn a pekárna, Pražské sklárny, továrna na úzkorozchodné dráhy a vozíky Káš a Werner (svého času nejvýznamnější podnik toho oboru v zemi), Pražská továrna na káble (později Kablo, dnes Prakab) a další. Autorem řady z nich byl architekt Bohumil Hypšman. Nejzajímavějším z těchto objektů je bývalý parní mlýn a pekárna č.p. 674, postavené podle Hypšmanova  projektu v letech 1919 - 1922 (poč. 30. let adaptováno pro potřeby filmových ateliérů, které v bývalé pekárně dodnes, ve mlýnu koncem 40. let pracoviště nově zřízeného Ústavu jaderné fyziky, kde byl umístěn první jaderný urychlovač v Československu). Posléze (především v 1. pol. 70. let) se průmyslová zóna rozšířila k severu do ohromné plochy, zasahující i na území sousedních Dolních Měcholup a Malešic. Průmyslová zóna byla v minulosti obsluhována rozsáhlým kolejištěm železničních vleček, vycházejících z východního zhlaví hostivařského nádraží, jejichž délka přesahuje 10 km (hlavní část vybudována 1975, dnes již využívány pouze omezeně).

nejstarší část průmyslového areálu dle projektu Bohumila Hypšmana – v popředí strojírny O. Podhajského, za nimi vlevo Pražské sklárny, vpravo pak parní mlýn a pekárna (vcpd.cvut.cz)

 

bývalý parní mlýn a pekárna – nemovitá kulturní památka (červen 2010)

objekty bývalých skláren, později Kovohutí, taktéž dle projektu Bohumila Hypšmana (červen 2010)

 

již nepoužívané železniční vlečka do stará části průmyslové zóny (červen 2010) – na pravém snímku v pozadí opět areál bývalých skláren

nová část průmyslové zóny – Barvy-Laky (březen 1998)

Nové Domky

Malá čtvrť družstevních domů severně od sokolovny. Dvojdomy v ulici ulice V Nových Domcích postaveny ve 20. letech 20. století podle návrhu architekta Bohumila Hypšmana v souvislosti se vznikem přilehlé průmyslové zóny jako byty dělníků a úředníků.

 

Hypšmanovy dvojdomky v ulici V Nových Domcích (červen 2010)

Zajímavosti:

Ø        Prostor dnešní Hostivaře, zejména polohy podél Botiče, byl osídlen téměř kontinuálně od mladší doby kamenné, jak dokládají četné archeologické nálezy. Nejvýznamnějším nalezištěm poloha „Mezi potoky“ na jihovýchodním okraji Staré Hostivaře, kde nalezeny pozůstatky osídlení v mladší i pozdní době kamenné, starší a střední doby bronzové, období halštatu, laténu i stěhování národů (velmi bohatě vybavený hrob ze 6. stol.). Další pravěké nálezy např. v ulici V Nové Hostivaři (zlomky keramiky z mladší a pozdní doby bronzové) či v přilehlém okolí – viz Košík, Na Groši, Kozinec, Toulcův dvůr, Hostivařská přehrada.

Ø        Jako majetek pražského purkrabství patřila Hostivař až do správní reformy 1849 k Rakovnickému kraji, zatímco široké okolí bylo součástí kraje Kouřimského.

Ø        Na erbu Městské části Praha 15 reprezentuje Hostivař pravá horní čtvrť - modrá zeď symbolizující tvrz  (modrá barva připomíná přehradu) a červená rožmberská růže, představující „nejvýznamnějšího vlastníka Hostivaře“ (Vilém z Rožmberka jako osoba však nikdy Hostivař nevlastnil, byl držitelem Hostivaře z titulu svého úřadu nejvyššího purkrabího pražského).

Ø        Golfové hřiště, nazývané bůhvíproč „Golf Hostivař“, neleží vůbec v Hostivaři, ale komplet na katastru sousedních Horních Měcholup.

Ø        Taktéž „Depo Hostivař“ (vozovna a konečná stanice trasy A Metra) neleží v Hostivaři, nýbrž na katastru Strašnic (na hostivařský katastr zasahuje areál depa pouze malou nevýznamnou částí).

Literatura:

-     Pavel Augusta a kol.: Kniha o Praze 15 - Hostivař, Horní Měcholupy a okolí (Praha 1998)

-     Jan Němec, Vojen Ložek a kol.: Chráněná území ČR 2 - Praha (Praha 1997)

-     Jarmila Kubíková, Vojen Ložek, Pavel Špryňar a kol.: Chráněná území ČR XII. - Praha (Brno, Praha 2005)

-     Milan Polák: Praha a železnice (Praha 2005)

-     Josef Klempera: Vodní mlýny v Čechách III (Praha 2001)

-     Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku III - P-S (Praha 2003)

-     Karel Kuča: České, Moravské a Slezské zvonice (Praha 1995)

-     Jaroslav Chudomel: Postřehy z Hostivaře – ad Hlasatel 6/2005 – 2/2006

Web:

-     Wikipedie, Hostivař - http://cs.wikipedia.org/wiki/Hostivař

-     Wikipedie, Menadry Botiče - http://cs.wikipedia.org/wiki/Meandry_Botiče

-     hrady.cz - http://www.hrady.cz/index.php?OID=1956

-     Pražská nádraží - http://prahamhd.vhd.cz/Draha/hostivar.htm

-     památky Hostivaře na stránkách Prahy 15 - http://www.praha15.cz/mestska-cast-praha15/pametihodnosti/pametihodnosti.html

-     studentské stránky o Hostivaři - http://hostivar.cz  

-     magazín Místní kultura, objevení fresek v kostele - http://www.mistnikultura.cz/hostivarsky-zazrak

-     chráněná území Prahy - http://envis.praha-mesto.cz/rocenky/CHRUZEMI/cr2_cztx/chu34.htm

-     naučná stezka Povodím Botiče - http://www.prazskestezky.cz/botic/b02.html

-     pražské vodní toky - http://www.lesypraha.cz/?cat=30401

-     iHNed.cz cestování - http://cestovani.ihned.cz/c1-42622950-pod-obilnym-silem-v-hostivari-si-budete-pripadat-jako-pod-toskanskou-zvonici

-     Výzkumné centrum průmyslového dědictví - http://vcpd.cvut.cz/UserFiles/File/praha_hostivar_hypsman.pdf, http://vcpd.cvut.cz/UserFiles/File/praha_mlyn_hostivar.pdf  

Okolí: Horní Měcholupy / Kozinec / Hostivařská přehrada / Lesopark Háje / Košík / Toulcův dvůr / Práče

Praha / rejstříky

 aktualizováno září 2010