IVANČICE (Eibenschitz)
k.ú.
Ivančice, Kounické Předměstí (Boskovická brázda /
Ivančicko)
Město v kotlině při soutoku Jihlavy s Oslavou a Rokytnou (209 m n. m.). Nepravidelně okrouhlé historické
jádro poměrně složité urbanistické struktury s několika náměstími (Žerotínovo náměstí čili Dobytčí trh je považováno za
pozůstatek historického větvení cesty od Brna do Oslavan a Znojma), kostelem a
řadou dosud dochovaných renesančních domů bylo obehnáno kamennými hradbami,
dosud částečně dochovanými. Uvnitř hradem ležela i židovská čtvrť a vodní mlýn.
Západně od historického jádra rozlehlé Oslavanské předměstí (které vzhledem k
uliční síti, navazující na uliční síť jádra pravděpodobně tvořilo s pozdějším
jádrem města jeden urbanistický celek ještě před vznikem městského opevnění),
východně Kounické předměstí (které má vlastní
katastrální území) s kaplí Nejsvětější trojice, na
jihovýchodě byla později samostatným předměstím Rybářská ulice. Na jižním
okraji historického jádra (již mimo hradby) zbytky českobratrského areálu s
kostelem a školou.
Ivančice vznikly
pravděpodobně počátkem 13. stol. jako náhrada zaniklého správního hradiště na Réně. Vznik v 1. pol. 13. stol.
dokládají i archeologické nálezy (ze starší doby zde nebyly nalezeny). Roku
1221 je jako svědek uveden jistý Matyáš z Ivančic (snad místní farář), což je
první písemná zmínka o Ivančicích. 1239 je zde doložen farní kostel. Původně
šlo zřejmě o zeměpanskou tržní osadu, založení města lze předpokládat někdy v
70. letech 13. stol. (první výslovná zmínka roku 1288; Ivančice patří k
nejstarším městům na Moravě). Roku 1304 bylo město vypleněno Kumány; jejich obnova roku 1311 bývá často označována jako
nové založení. V 1. pol. 14. stol. zde připomínán
markraběcí hrad (bývá kladen do míst pozdějšího Pírkova
domu či do prostoru někdejší farní zahrady severně od Palackého náměstí za
Starou radnicí, fakticky je však jeho poloha dosud neznámá). Původně město
královské, od konce 15. stol. poddanské jako součást panství Moravský Krumlov.
Významná Židovská komunita, existující pravděpodobně od počátku města; Ivančice
jsou jedním z mála moravských měst, odkud Židé nebyli nikdy vypovězeni a
nejpozději od 15. stol. mohli žít dokonce uvnitř hrazeného města. V 16. stol.
významné centrum Jednoty bratrské, město převážně luterské. Během třicetileté
války a bezprostředně po ní zpustla více jak polovina domů. Od vzniku obecní
správy v pol. 19. stol. až do roku 1919 zde
existovaly dvě samostatné obce - vlastní Ivančice a Ivančice - Obec židovská.
1912 zavedena železnice. Od roku 1990 městská památková zóna.
symbol tří pohárů v městském
erbu pochází z pečetě, doložené již roku 1382; pravděpodobně původně kádě,
související se zdejším vinařstvím (dnes používán znak bez klenotu)
Ivančice s dominantní
kostelní věží od jihu
kino Réna
č.p. 1013 z počátku 30.let 20. stol.
poklona z 18. stol. s dřevěnou sochou
Krista u kůlu (nemovitá kulturní památka) na nároží ulic Kounická
a Jana Fibicha
Panský dům č.p. 282+366
(nemovitá kulturní památka) v Široké ulici z let 1597-1607 (stavebník Šimon
Pírko), upravený v 19. a 20. stol.
Mariazellská kaplička (nemovitá kulturní památka) v Krumlovské
ulici z roku 1758
dům č.p. 199 na Tesařově náměstí
dům č.p. 1018 se znakem města na
průčelí v Chřestové ulici
železobetonový most přes Jihlavu
do Němčic z roku 1923,
přestavěn 2008, a jeho starší dřevěný předchůdce (ad Zrcadlo)
Palackého náměstí
Centrální prostor města.
Řada více či méně dochovaných renesančních domů, z nichž nejvýznamnější Pírkův dům a Stará radnice na západním konci; fasády vesměs
výsledkem historizujících úprav 2. pol. 19. stol. Na
jižní straně kostel Nanebevzetí Panny Marie. V ploše náměstí Mariánský („Morový″)
sloup a kašna sv. Floriana; oboje barokní z 18. stol. Na východním konci se na
náměstí pravoúhle připojuje Komenského náměstí.
Původně zván Velký trh.
Tradičně se předpokládá jeho vytyčení v souvislosti se založením města. Tuto
teorii však zpochybňuje jeho vazba na kostel, který stál prokazatelně již před
založením města.
Mariánský sloup (nemovitá
kulturní památka) z roku 1726 od Štěpána Pagana s
kopiemi soch sv. Rocha, sv. Barbory, sv. Jana Nepomuckého, sv. Šebestiána a sv. Karla Boromejského
(originály v arkádové chodbě Pírkova domu)
barokní kašna z poč. 18. stol. na místě starší se sochou sv. Floriána z
roku 1763 (nemovitá kulturní památka); současná kašna je kopie z roku 2004
dům č.p. 16 s pozdně renesančním
portálem z roku 1603 - vnější podoba z 19. stol. (nemovitá kulturní památka)
č.p. 10, č.p. 11 (hotel Černý
lev) a č.p. 12 (nemovitá kulturní památka) na severní straně námestí
secesní měšťanský dům č.p. 87 na
východní straně náměstí (nemovitá kulturní památka)
Stará radnice
č.p. 4 (nemovitá kulturní památka)
Renesanční stavba s
nárožním arkýřem, datovaná 1544, v severozápadní části Palackého náměstí. V
interiéru různé renesanční klenby; sklípkové nejstarší na Moravě. Od pol. 19. stol. okresní soud, dnes zde informační středisko
a památník Alfonse Muchy (s expozicí věnovanou též Vladimíru Menšíkovi).
Stará radnice počátkem 40. let
20. stol. (www.ivancice.cz)
a dnes
pamětní deska A. Muchy na budově
Pírkův dům č.p. 196 (nemovitá
kulturní památka)
Renesanční palác, zvaný též
Dům Pánů z Lipé, na západním konci Palackého náměstí,
sloužící dnes jako městský úřad. Mladší dvorní k hradbě přistavěné křídlo
vytváří s hlavní budovou dvorek dnes parkově upraven (v době otevření radnice
volně přístupné).
Dům byl postaven Antoniem
Valdim v letech 1607-11 pro ivančického primátora,
provazníka Šimona Pírka (traduje se, že přestavbou původního středověkého
zeměpanského hrádku, objevené středověké sklepy pod objektem však jsou
v současné době interpretovány jako zbytky několika měšťanských obytných
domů z 15. – 16. stol., což umístění hrádku v této poloze téměř
vylučuje). Někdy před rokem 1622 jej údajně získal a dostavěl majitel
ivančického panství Pertold Bohosud
z Lipé; někdy jsou však znaky pánů z Lipé ve výzdobě budovy vysvětlovány pouze jako důkaz Pírkovy loajality k vrchnosti. Patrně na přelomu 17. a
18. stol. získalo palác město. Případná účast Pertolda
z Lipé na dostavbě paláce je jedním z mnoha
otazníků kolem této budovy, je však velmi pravděpodobná. Do roku 1883 v něm
byla kasárna, později škola, od roku 1945 zde radnice.
současná podoba průčelí domu a
původní vzhled s renesanční atikou, snesenou roku 1873 (ad Zrcadlo)
renesanční portál, zřejmě
z dílny sochaře J. Gialdiho; nad oknem znak Pertolda z Lipé a jeho manželky
Marie Zárubové z Hustiřan
heraldická výzdoba portálu –
v levém rohu později upravený znak Šimona Pírka, respektive provaznického
cechu (?), uprostřed znak pánů z Lipé (v pravém
rohu portálu – nevyfotografován – znak města Ivančic)
hlavy na bocích portálu údajně
symbolizují tehdy aktuální boj křesťanů (na pravé straně, straně „dobra″)
proti Turkům (na levé straně, straně „zla″); dívčí hlavy jsou
vysvětlovány jako symbol islámu (s půlměsícem) a křesťanství (se sluncem), také
by to však mohly být noc a den…
nárožní arkýř „držený″
atlantem, taktéž s manýristickou výzdobou
pamětní deska padlým v 1.
sv. válce na budově
vstupní mázhaus,
zaklenutý do toskánského sloupu
znak Šimona Pírka, někdy uváděný
též jako znak provaznického cechu (zkřížené šípy / napínáky ? a provaznický
hák, překryté srdcem) na středním sloupu mázhausu
pomník v mázhausu, připomínající zemřelé v boji, při náletech i
v koncentračních táborech během 2. sv. války
dvorní (jižní) křídlo
s arkádou, v níž uloženy originály barokních soch z Mariánského
sloupu na náměstí
originály soch sv. Jana Nepomuckého, sv. Karla Boromejského,
sv. Barbory a sv. Šebestiána z Mariánského sloupu na náměstí, vytvořené v 1. pol. 18. stol. Štěpánem Paganem z
mušličkového vápence od Neziderského jezera
parkově upravený dvůr Pírkova domu
Frušauerův dům č.p. 195
(nemovitá kulturní památka)
Též „Na poště″.
Další z dochovaných renesančních domů na Palackého náměstí,
v sousedství Pírkova domu. Pochází z 2. pol. 16. stol., do dnešní podoby upraven koncem 19.
stol. Dochován bohatě zdobený portál, dvoulodní síň s toskánskými sloupy a
další prostory s renesančními klenbami. Domem možný průchod z náměstí
do Mlýnské ulice
dům č.p. 195 v popředí;
v pozadí věž kostela Nanebevzetí Panny Marie
bohatě zdobený renesanční portál
z roku 1583
průjezd do dvora s renesančními
klenbami
dvorní fasáda a dvorní trakt Frušauerova domu
kostel
Nanebevzetí Panny Marie (nemovitá kulturní památka)
Monumentální trojlodní
gotická stavba v jižní části města. Při jižní straně barokní pohřební kaple,
někdy zvána též kaplí Božího hrobu. V západním průčelí stojí 53 m vysoká
hranolová věž, zakončená renesanční helmicí, která sloužila též jako městská
hláska (v 5. patře je byt věžného). Na věži dva
historické zvony - z let 1498 (tón G1) a 1707 (tón A1).
Kostel doložen roku 1239,
pravděpodobně však ještě starší. Z této románské stavby, vypálené (i s
obyvatelstvem v ní ukrytým) roku 1304, zachována ve zdivu střední loď a dle
některých badatelů spodní dvě patra věže (jinými datovány až do následující
stavební fáze kolem čtvrtiny 14. stol.). Po roce 1312 začala stavba nového
presbytáře, ve 2. pol. 14. stol. postaveno 3. a 4.
patro věže. Nové trojlodí stavěno fakticky po celé 15. stol. Ve 2. pol. 16. stol. byla věž zvýšena o obytné patro a následně
završena ochozem a helmicí. Roku 1639 přistavěna pohřební kaple Komínků z Engelhausu. Po požáru 1763 barokní přestavba, další úpravy
dle projektu K. Madlmayera v letech 1946-50.
celkový pohled na kostel
kostel v 16. stol., před
dostavbou helmice věže (ad Zrcadlo)
plán kostela s odlišením
hlavních stavebních fází (šedě 13. stol., zeleně 14. stol., oranžově 15. stol.,
žlutě 18. ? stol.)
mohutná hranolová zvonice; nelze
vyloučit, že původně měla fortifikační funkci
presbytář hlavní lodi
boční oltáře v hlavní lodi
vzdušník a hlava muže v kápi na
stropě hlavní lodi
renesanční kruchta ze 16. stol.;
dle jiných až po roce 1600
pohled k jižní boční lodi
východní část severní lodi
kostela
západní část severní lodi -
kaple sv. Anny
klenební svorník v kapli sv.
Anny s erbem města (na druhém, vzdálenějším svorníku erb pánů z Lipé)
mlýn č.p. 190
Areál vodního mlýna, napájeného
náhonem z Oslavy (který byl s velkou pravděpodobností vybudován úpravou jednoho
z původních ramen řeky), se nalézá při vnitřní straně jižní hradby města, v
jižním sousedství kostela. Mlýn je velmi starého původu; uvádí se 2. pol. 14. stol., avšak vzhledem k velmi atypické situaci,
kdy mlýnský náhon proniká opevněním dovnitř města, nelze vyloučit ani jeho
vznik ještě před založením města.
areál mlýna v 1. pol. 19. stol. (archivnimapy.cuzk.cz) a dnes (www.mapy.cz); v pravém dolním rohu část opevnění města s baštou
průčelí mlýna
nádvoří
mlýnice
západní část areálu
areál mlýnu na leteckém pohledu
(www.mapy.cz)
Komenského
náměstí
Dříve Rynková ulice.
Severojižní prostor v centru historického jádra. Zástavba vesměs z 19. stol. Na
západní straně bývalá škola. Na jižním konci na něj pravoúhle navazuje
Palackého náměstí. Některé urbanistické teorie ho považují za pozůstatek
původního předlokačního trojúhelníkového tržiště
(vymezeného na východě ulicemi Růžová a Jana Schwarze), později zastavěného
bloky domů, vymezujícími dnes náměstí na východní straně (což by vysvětlovalo
jednu z mnoha urbanistických „nelogičností″ Ivančic - neexistenci přímého
spojení mezi Horní a Dolní bránou). V pozdější době byla severní část náměstí
součástí židovského ghetta (hranice byla až do roku 1968 vyznačena v dlažbě;
někdy uváděná separační zeď s brankou není doložena, spíše šlo jen o
nerealizovaný záměr).
pamětní deska rodiny Novotných
na budově bývalé školy č.p. 20 na západní straně náměstí
renesanční Pretznerův
(též Kletzlův) dům č.p. 74 (nemovitá kulturní
památka) na severním konci náměstí, který býval též radnicí židovské čtvrti,
dnes a na historickém snímku, kde před ním ještě tzv. židovská kašna, zničená
roku 1968 (ad Zrcadlo)
detail arkýře Pretznerova domu se znakem pánů z Lipé
pamětní deska hudebního vědce Guido Adlera na Pretznerově domě
ulice Josefa
Vávry
Dříve Židovská ulice.
Západovýchodní ulice v severní části historického jádra tvoří osu bývalé
židovské čtvrti. Severně od ní synagoga, na východním konci výstavný renesanční
dům č.p. 74. (viz Komenského náměstí). V přestavěné podobě dochována
většina domů židovské čtvrti.
Ulice je pravděpodobně
původní (ještě před vznikem města) trasou cesty od Brna na Oslavany. Kdysi
ústila na západním konci do Židovské brány, roku 1690 zrušené (v té době již
cesta na Oslavany vedla zjevně mimo jádro města, po severním obvodu jeho
hradeb; zazdění možná souviselo se snahou omezit židovskou konkurenci
křesťanských kupců, soustředěných v jižní části města). Pravděpodobně koncem
15. stol. se stala centrem židovského osídlení v Oslavanech; od poč. 17. stol. zde doloženo ghetto (které kromě ulice J.
Vávry zahrnovalo ještě ulice J. Schwarze, Ve Fortně a severní část dnešního
náměstí Komenského, později i východní část Žerotínova
náměstí). Ulice se znovu stala průjezdnou až po zboření bývalé brány roku 1848.
ulice Josefa Vávry
s pomníkem Jana Fibicha, zastřeleného zde gestapem
synagoga
(nemovitá kulturní památka)
Rozlehlá empírová budova
(31,5 x 15,8 m) v nejsevernější části historického jádra, severně od ulice J.
Vávry. Postavena v letech 1851-53 dle návrhu vídeňského architekta Lorenze
Wagnera na místě starší, údajně z 15. stol. Roku 1941 uzavřena. Po 2. sv. válce
využívána jako skladiště, v současné době se uvažuje o její obnově pro kulturní
účely.
pohled na synagogu od jihu dnes
a v roce 1853 (www.ivancice.cz;
vlevo štít dnes již neexistujícího domu rabína)
hebrejský nápis na jižní fasádě;
v překladu „Vstupte do jeho bran s díkuvzdáním, do nádvoří jeho s chvalozpěvem″
západní průčelí synagogy
opevnění
(nemovitá kulturní památka)
Město obklopovaly kamenné
hradby s údajně šesti půlkruhovými baštami a čtyřmi branami - na východě
Dolní (Kounickou), na západě Horní (Oslavanskou), na
severozápadě Židovskou a na jihu Novou. Průběh opevnění dosud v půdorysu města
dobře patrný, v bývalém parkánu dnes ulice Horní a Dolní Hlinky, Dr. V.
Novotného (dříve Malé Hlinky), Tesařovo náměstí (Neslovická
ul.), Ve Sboru, Chřestová a Fibichova (dříve Nová). Hradba nejlépe dochována v
jižní části při areálu mlýna (kde i jedna bašta) a následně podél Mlýnské
ulice. Další bašta částečně dochována v sousedství Pírkova
domu. Další fragmenty hradby včetně bašty v severovýchodním nároží ukryty v
zahradách či pozdější zástavbě. Z bran dochováno pouze torzo Nové brány (?).
Dnešní kamenné hradby
pocházejí až z konce 15. či poč. 16. stol.; podoba
staršího opevnění není známa, často se soudí, že bylo pouze valové. Původně
mělo město zřejmě jen tři brány, Nová brána byla postavena údajně až roku 1572
v souvislosti s nově vzniklým předměstím - Rybářskou ulicí. Židovská brána byla
již roku 1690 zazděna a nahrazena brankou pro pěší na severní straně. Horní
brána byla zbořena 1829, bývalá Židovská brána 1848, Nová brána 1856 a Dolní brána
1861.
zvláštní objekt, považovaný za
torzo Nové brány, spíše však jde o přilehlý úsek hradby, k níž byl později
přistavěn obytný dům
torzo hradby v Mlýnské
ulici
dochovaný úsek opevnění ve dvoře
mlýna
dochovaná střílna
v mlýnském dvoře
bašta v mlýnském dvoře
interiér bašty v mlýnském
dvoře
bašta ve dvoře Pírkova domu
úsek hradby na západní straně
města, k němuž bylo přistavěno jižní křídlo Pírkova
domu
bašta v severovýchodním
rohu opevnění (www.mapy.cz)
areál jednoty bratrské
Bratrský sbor a škola se
nacházely při jihozápadním okraji historického jádra, vně hradeb (náměstí Ve
Sboru, Krumlovská ulice). Budovy č.p. 360 Na východním konci jižní strany
náměstí Ve Sboru stojí budova bývalé fary a špitálu č.p. 360, radikálně
přestavěná roku 1910. Z modlitebny, přiléhající k budově fary na východní
straně, dochována pouze věž, archeologické vykopávky lodi a presbytáře jsou
odkryté na přilehlém pozemku. Na severní straně náměstí dominantní budova
bratrské školy č.p. 272 z konce 16. stol. Jihozápadně od sboru, na
protilehlé straně ulice Krumlovské, se nachází dům č.p. 298, původně dům pánů
z Náchoda, který byl roku 1577 věnován sboru pro
rozšíření bratrské akademie; po vyhnání bratří přeměněn na hostinec, proto dnes
objekt známý zejména pod jménem Nová Hospoda.
Ivančice byly významným
centrem Jednoty bratrské. Sbor byl založen zřejmě koncem 15. stol. (první
písemná zpráva o jeho působení je z roku 1505). Areál na předměstí byl pro jeho
potřeby zakoupen roku 1535, 1539 postavena modlitebna. Od roku 1558 zde působil
biskup Jednoty Jan Blahoslav (+ 1571, pravděpodobně zde i pochován), který zde
založil školu pro výchovu kněžského dorostu a roku 1562 sem přesunul tajnou
bratrskou tiskárnu, kde se tiskly významné náboženské spisy, mimo jiné Blahoslavův překlad Nového zákona, pojatý později do Bible
kralické, či Blahoslavův kancionál. Tiskárna zde
fungovala do roku 1578, poté převezena do Kralic. V letech 1576-1620 zde
působila bratrská akademie (gymnázium), jejímž rektorem byl mimo jiné Esrom Rüdinger, profesor
univerzity ve Wittembergu. Biskupové jednoty bratrské
zde působily až do uzavření sboru po Bílé hoře, posledním byl Jiří Erastus. Již roku 1623 zbořen presbytář modlitebny, po
požáru roku 1756 pak i loď. Vykopávky modlitebny odkryty v roce 1980.
vykopávky bratrské modlitebny
(nemovitá kulturní památka)
studna při kněžišti modlitebny
věž modlitebny, přistavěná k
budově bývalé fary
bývalá bratrská škola č.p. 272
(nemovitá kulturní památka)
pomník biskupa Jednoty bratrské
Jana Blahoslava z roku 1931 dle návrhu ivančického
tiskaře Miloše Navrátila v parčíku před bývalou farou
tzv. Nová hospoda č.p. 198
(nemovitá kulturní památka) s portálem z roku 1615, na němž latinský
verše, v překladu „Země je vyhnanství, smrt je brána, vlast je nebe. Vše pomine
kromě Boha.″
kaple Nejsvětější Trojice (nemovitá kulturní památka)
Renesanční kaple s mladší
věží v malém parčíku na křižovatce ulic Jana Fibicha a Novohorská;
na Kounickém předměstí při severovýchodním rohu
historického jádra města.
Původně hřbitovní.
Založená údajně spolu s přilehlým hřbitovem roku 1560 (ten nahradil původní
hřbitov při kostele Panny Marie). V letech 1581-1622 sloužila německým
kalvinistům. Věž přistavěna roku 1838. Hřbitov 1837 zrušen a 1866 upraven na
park (později částečně zastavěn). Několik původních náhrobních kamenů vsazeno
do zdiva kaple.
kaple Nejsvětější
Trojice
deska nad vstupem do kaple
renesanční portál z podvěží do lodi
barokní náhrobníky (18. stol. ?)
vsazené do vnější zdi kaple
kříž u kaple
pomník padlým v 1. sv.
válce z roku 1923
hřbitov
Hřbitov se rozkládá na
východním okraji města. Hřbitov byl zřízen roku 1837, kdy nahradil starší
pohřebiště u nedalekého kostela Nejsvětější Trojice.
U hřbitova začíná křížová cesta, vedoucí ke sv.
Jakubu.
obřadní síň
centrální hřbitovní kříž
hrob rodiny Zozuli
do Salino s benátským lvem, připomínajícím původ rodu (deska z konce
18. stol. však nebyla od počátku součástí náhrobku, původně byla umístěna na
domě a na hrob byla umístěna až roku 1932 učitelem a vlastivědným pracovníkem
Josefem Vávrou, který zde byl o čtyři roky později též pohřben)
hrob majora Jana Nováka,
velitele čs. jednotek na Dukle, který tragicky zahynul dva měsíce po skončení
války
společný hrob ivančických kněží,
mimo jiné i symbolický hrob hrdiny odboje Adolfa Tesaře, popraveného
v červnu 1942 (uprostřed)
hrob rodiny Muchovy; zda je zde
nějaký vztah k ivančickému rodáku, malíři Alfonsu Muchovi netuším
hrob rodiny Kaplerovy
se zajímavým kovovým křížem
hrob s dřevěnou náhrobní
deskou
novodobé kované náhrobky
židovský hřbitov
(nemovitá kulturní památka)
Rozlehlý židovský hřbitov
(třetí největší v ČR po pražském a kolínském; 1,25 ha, dochováno téměř 1800
náhrobků) se nalézá na severním okraji města, ve svahu nad pravým břehem Mřenkovského potoka při ulici Mřenková.
Neznámého stáří (snad z 15. stol.), s nejstarším náhrobkem z roku 1552, již v
17. stol. dvakrát rozšiřován. Na hřbitově pochována řada významných osobností,
mimo jiné rabíni Josef Rakower († 6. 1. 1707) a Beer Oppenheim († 26.12. 1859),
průmyslník Aron Bauer († 1844), brněnský
velkoobchodník textilem Samuel Kern († 4.5.1854) či
lékař Dr. Joachim
Adler († 1856). Při vstupu eklektická obřadní síň z roku 1902. Počátkem 80.
letech plánována na jeho místě výstavba panelového sídliště; záměr naštěstí
nebyl realizován. Hřbitov není veřejnosti přístupný.
Někdy se uvádí, že starší
židovský hřbitov, snad již ze 13. stol. měl být na levém břehu Mřenkovského potoka naproti hřbitovu stávajícímu.
nová obřadní síň; nad vstupem
deska s hebrejským nápisem, datovaná do let 1806-7, přenesená ze staré
márnice
střední část hřbitova
s desítkami dochovaných starých náhrobních kamenů
staré náhrobní kameny
severní část hřbitova,
vybudovaná po roce 1825
hroby 45 zemřelých
z ivančického internačního tábora
Zajímavosti:
Ø
Město vzniklo tzv. Libické
cestě, v ranném středověku důležité spojnici Podunají s Čechami.
Ø
Podle záznamu kronikáře Petra Žitavského začala
v roce 1312 v místním kostele, údajně proto, že jeden z přijímajících
zapochyboval o svátosti hostie (jindy interpretováno jako připomínka obyvatel
upálených v kostele při kumánském vpádu), krvácet
hostie; na zázrak se dle pramenů přijela
podívat osobně i královna Eliška, která hostii získala a odvezla do
Zbraslavského kláštera.
Ø
V 13.-16. stol. Ivančice proslulé vinařstvím, na
konci 19. stol. pak pěstováním chřestu.
Ø
13. - 19. dubna 1608 se na staré radnici v Ivančicích
konal zemský sněm, na kterém se zástupci moravských, rakouských a uherských
stavů rozhodly sesadit Rudolfa II a dosadit jeho bratra Matyáše na císařský
trůn.
Ø
Kromě výše v souvislosti s pamětními deskami
zmíněných Alfonse Muchy, Václava Novotného a Guido
Adlera jsou Ivančice též rodištěm varhaníka a hudebního pedagoga Václava Ignáce
Dusíka (1899), spisovatele Karla Elgarta
Sokola (1874), muzejního pracovníka Josefa Husáka (1906), dirigenta Jožky
Charváta (1884), paleontologa Oldřicha Kaplera (1915),
historika Augustiána Kratochvíla (1924), zakladatele
oboru netkaných textilií Radko Krčmy (1917), divadelního ochotníka Filipa J. Kubery (1858), spisovatele a sběratele moravských pohádek
Beneše Metoda Kuldy (1820), vojenského lékaře amerického námořnictva Ervina L. Lobpreise (1924), herce
Vladimíra Menšíka (1929), historik Silvestra Nováčka (1916), scénáristy a
novináře Jana Procházky (1929), národního buditele, kněze Tomáše Procházky
(1803), ředitele slepeckého ústavu v Brně Jana Schwarze (1822), malíře Hanuše
Svobody (1878), naivního malíře, hudebníka a fotografa Jakuba Svobody (1875),
hudebního skladatele a dirigenta Hugo Davida Weisgalla
(1912)...
Literatura:
- Karel Kuča: Města a
městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 2. díl (Praha 1997)
- Bohumil Samek: Umělecké památky Moravy a Slezska 1
- A/I (Praha 1994)
- Zdeněk Fišera: Encyklopedie městských věží
v Čechách, na Moravě a v Slezsku (Praha 2006)
- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku II - H-O (Praha 2002)
- kol.: Ivančice - průvodce městem a okolím (Ivančice
2008)
- Karel Figer: 780 let
Ivančic (Ivančice 1992)
- Vladimír Voborný: Pod ivančickou věží – ad Zrcadlo
2006/6 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/43expedice06_06.pdf
- Vladimír Voborný: Jednota bratrská
v Ivančicích – ad Zrcadlo 2006/10 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/47expedice10_06.pdf
- Jiří Široký: Kde byl v Ivančicích hrad? – ad
Zrcadlo 2007/18 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/76expedice18_07.pdf
- Jiří Široký: Mariánský sloup v Ivančicích – ad
Zrcadlo 2007/20 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/78expedice20_07.pdf
- Jiří Široký: Dům pánů z Lipé
– ad Zrcadlo 2007/21 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/79expedice21_07.pdf
- Jiří Široký: Zázrak v Ivančicích v roce
1312 – ad Zrcadlo 2007/22 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/80expedice22_07.pdf
- Jiří Široký: Farní kostel v Ivančicích – ad
Zrcadlo 2008/3 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/83expedice03_08.pdf
- Jiří Široký: Historie jedné slavné budovy – ad Zrcadlo
2008/13 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/93expedice13_08.pdf
- Jiří Široký: Zvony farního kostela
v Ivančicích – ad Zrcadlo 2008/16 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/96expedice16_08.pdf
- Jiří Široký: Nový měst přes Jihlavu u Ivančic – ad Zrcadlo
2008/17 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/97expedice17_08.pdf
- Jiří Široký: Ivančické hřbitovy – ad Zrcadla
2008/20 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/100expedice20_08.pdf
- Jiří Široký: Židovský internační tábor
v Ivančicích – ad Zrcadlo2009/1 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/103expedice01_09.pdf
- Jiří Široký: Židovský hřbitov v Ivančicích –
ad Zrcadlo 2009/11 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/113expedice11_09.pdf
- Jiří Široký: Ivančice na starých mapách – ad
Zrcadlo 2009/13 – viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/115expedice13_09.pdf
- Jiří Široký: Ivančické kašny – ad Zrcadlo 2009/21 –
viz http://archiv.zrcadlo.info/expedice/123expedice21_09.pdf
-
Web:
- oficiální stránky města - http://www.ivancice.cz
- wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Ivančice
- hrady.cz - http://www.hrady.cz/index.php?OID=3129 (+ „místa v okolí″)
- farnost Ivančice - http://www.farnostivancice.cz/historie-farniho-kostela/
- holocaust.cz - http://www.holocaust.cz/cz/resources/jcom/fiedler/ivancice
- vojenská pietní místa - http://www.vets.estranky.cz/clanky/vpm-okres-brno-venkov/ivancice.html
Okolí: Svatý Jakub /
Stříbrský Mlýn / Němčice / Pancíře
/ Oslavany / Zaklášteří (Kukla)
březen 2013