VYŠEHOŘOVICE

k.ú. Vyšehořovice (Středolabská tabule / Čelákovicko)

Ves na terase nad levým břehem Výmoly (239 m.n.m.). Prvně zmiňována 1178. Centrem obdélná náves s pomníkem padlým v I. světové válce, sochou sv. Jana Nepomuckého z roku 1777 (nemovitá kulturní památka - restaurovaná 1998 Jiřím Fialou) a požární nádrží. Na severní straně návsi areál dvora se zříceninami tvrze. V jihovýchodním rohu návsi bývalá fara z 2. pol. 18. stol. (č.p. 23 - nemovitá kulturní památka, dnes místní úřad), nedaleko ní na hřbitově kostel sv. Martina. Na západním okraji vsi pozdně secesní budova školy (dnes školka), v parčíku před ní kamenný kříž na pseudogotickém osmibokém soklu z 2. pol. 19. stol. (na místě staršího), pískovcový pamětní kámen, osazený místním Okrašlovacím spolkem v roce 1933 k 15. výročí vzniku republiky a Lípa svobody (přesazená sem spolu s pamětním kamenem - původně zasazena v roce 1919 ve školním parku).

Vyšehořovice prvně zmiňovány roku 1178, kdy jeden jejich poplužní dvůr získala kapitula vyšehradská. Majetkové poměry zde byly vždy komplikované, často drželi jednotlivé dvory ve vsi různí majitelé, většinou vysocí církevní hodnostáři či církevní instituce. V 15. stol. se někteří majitelé dokonce píší „z Vyšehořovic“. Roku 1524 byly Vyšehořovice (či přinejmenším část s tvrzí) připojeny k Přerovu nad Labem a 1611 k panství Kounice.

       

Tvrz (nemovitá kulturní památka)

Rozlehlý obdélný areál stojí v západní části dvora. Obvodová zeď (původně hradba) se zbytky renesanční atiky a sgrafit dochována v téměř celé délce s výjimkou zborceného jihovýchodního nároží, kde býval původní vstup (klenutí brány částečně dochováno). Mladší vstup raně renesanční branou v severní části východní zdi. Vstup dnes též od jihu (zřejmě až z doby, kdy objekt fungoval jako sýpka). K západní obvodové zdi přiléhá obdélný palác 19 x 9 m s dobře zachovaným přízemím a suterénem (vstupní chodba a dvě přízemní místnosti s řadou dochovaných půlkruhových gotických portálů, jedna suterénní místnost s pozůstatky studny a odtokového žlábku). Ostatní zdi uvnitř areálu jsou renesanční či mladší a pocházejí vesměs až z doby využití jako sýpka. Po věži, která stávala východně od paláce, dnes nedochovány žádné stopy (doložena pouze rytinou z pol. 19. stol.).

V historii tvrze panuje poměrně nejasno. Pochází zřejmě z počátku 15. stol. Za jejího stavebníka bývá považován Vilém z Rožmitálu, jehož erb býval kdysi na tvrzi umístěn (třebaže nikde není jako majitel Vyšehořovic zmiňován). Jiná teorie však mluví o raně gotické věžové tvrzi z 2. pol. 13. stol., která byla počátkem 15. stol. pouze rozšířena (jednoznačně doložit či vyvrátit by mohl zřejmě pouze archeologický průzkum oné věže). Každopádně četné užití velice kvalitních kamenických detailů lze odvodit buď od osoby stavitele (Vilém z Rožmitálu byl významným církevním hodnostářem) či od faktu, že okolní lomy dodávali kámen na nejvýznamnější pražské stavby a tak byli zdejší stavitelé v osobním kontaktu s nejpřednějšími kameníky země.

Výslovně je tvrz zmiňována od poloviny 15. stol., kdy často měnila majitele. Pravděpodobně ve druhé pol. 16. stol. byl celý areál přestavěn na renesanční sýpku. Z této přestavby pochází mimo jiné atiky, objekty měly dovnitř ukloněné pultové střechy a celý objekt připomínal tradiční italské stavby (přestavba zřejmě ovlivněna působením italských dvorních stavitelů M. Borgorellise a H. Vaccaniho na přerovském panství). Během 18. a 19. stol. postupně všechny objekty opuštěny, již v pol. 19. stol. zříceninou. Jihovýchodní nároží se zřítilo roku 1991.

Areál tvrze vesměs volně přístupný.

               

Kostel sv. Martina (nemovitá kulturní památka)

Na hřbitově zříceniny staršího románskogotického kostela v sousedství mladšího barokního. Ze staršího chrámu dochován především presbytář s řadou pozoruhodných architektonických prvků - obloučkový vlys, úzké hrotité okénko na východní straně s tesaným reliéfem vinných listů, křížová klenba bez žeber, hrotitý triumfální oblouk, mladší (gotické) bohatě zdobené sanktusarium, kamenná deska s otvorem ve tvaru kříže ve vrcholu štítu... - a věž (na venek nejevící žádné stopy starobylosti). Dnešní stavba má severojižní orientaci. Na východní straně lodi z vnější strany zazděna drobná zajímavá náhrobní deska s polychromovaným reliéfem Krista na kříži z roku 1825. Na hřbitově několik zajímavých kamenných náhrobků. Přímo v presbytáři starého kostela hrob vyšehořovického faráře Jana Houdka (+ 1939). Ke kostelu vede z návsi lipová alej.

Původní kostel postaven pravděpodobně v poslední čtvrtině 13. stol. (zprávy o vysvěcení roku 1329 se zřejmě vztahují k nějaké přestavbě - vlastní stavba je prokazatelně starší). Ve 2. pol. 14. či na poč. 15. stol. byla k jižní straně jeho lodi přistavěna věž. K drobné přestavbě došlo ještě ve 2. pol. 15. stol. (hrotité okno v jižní straně presbytáře). Roku 1677 vyhořel. V 60. letech 18. stol. byl z větší části rozbořen a v letech 1769-70 byl postaven zcela nový kostel stejného zasvěcení, využívající původní věž.

Hřbitov i zřícenina volně přístupné, kostel uzavřen.

               

Zvonice (nemovitá kulturní památka)

Zřícenina mohutné kamenné pozdně gotické zvonice s hrotitými zvukovými okny (2. pol. 15. stol.) a k nárožím se zvyšující renesanční atikou (2. pol. 16. stol.) stojí ve dvoře při bývalé faře severozápadně od kostela. Na stěnách zbytky renesančních sgrafit. Jde o jedinou atikovou zvonici v Čechách. V literatuře vyslovená domněnka, že šlo původně o druhou vyšehořovickou tvrz, podrobným stavebně historickým průzkumem popřen - stavba od počátku sloužila jako zvonice (velká zvonová okna náleží první stavební fázi, polosuterénní sklípek, který zejména dával podnět k této hypotéza, je renesanční a původně byl přízemím). Předpokládá se, že zvonice byla spojena s farou, která ve středověku stávala pravděpodobně v prostoru mezi zvonicí a kostelem. Roku 1677 zvonice spolu s kostelem vyhořela a již neobnovena. Dnes ve špatném stavebním stavu. Přístup omezen.

Zajímavosti:

Ø        V okolí odedávna těženy cenomanské jílovce jako surovina pro keramickou výrobu. Těžba probíhala mělkými šachticemi i krátkými štolami zejména v prostoru mezi Vyšehořovicemi a Kozovazy (19. stol. - období První republiky), východně od obce v lokalitě „Na kratinách“ (1925-27 malá štola) a v lokalitě U skal západně od vsi. Dnes je schválený dobývací prostor jílovců severozápadně od vsi (viz Nehvizdské lomy) a chráněné dobývací území všude kolem (i pod vsí!)

Literatura:

-     kol.: Encyklopedie českých tvrzí III - S-Ž (Praha 2005)

-     Michael Rykl: Proměny a souvislosti středověkých staveb ve Vyšehořovicích u Českého Brodu - ad Castellologica bohemica 4 (Praha 1994)

-     Karel Kuča: České, Moravské a Slezské zvonice (Praha 1995)

-     Jaroslav Špaček, Ludvík Skružný: Kříže, boží muka, kapličky a jiné drobné historické stavby a plastiky v Čelákovicích a jejich okolí - ad: 100 let městského muzea v Čelákovicích (Čelákovice 2004)

-     František Holec a kol.: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII - Praha a okolí (Praha 1988)

-     Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 4. - T/Ž (Praha 1982)

-     Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV - Š-Ž (Praha 2004)

Web:

-     oficiální stránky obce

-     hrady.cz: tvrz, kostel, zvonice

-     Památky Kolínska: tvrz, starý kostel, zvonice, nový kostel, drobné památky

-     Wikipedie

-     Turistika.cz: ves, tvrz, starý kostel, nový kostel, zvonice

-     turistik.cz

-     válečné památky

Okolí: Kounice / Černíky / Chrástnice / Břežany II / Tuklaty / Horoušany / Nehvizdské lomy / Nehvizdy

Střední Polabí / rejstříky

únor 2008