VYŠEHOŘOVICE
k.ú. Vyšehořovice (Středolabská
tabule / Čelákovicko)
Ves na terase nad levým břehem Výmoly (239 m.n.m.). Prvně
zmiňována 1178. Centrem obdélná náves s pomníkem
padlým v I. světové válce, sochou
sv. Jana Nepomuckého z roku 1777 (nemovitá kulturní památka - restaurovaná
1998 Jiřím Fialou) a požární nádrží. Na severní straně návsi areál dvora se
zříceninami tvrze. V jihovýchodním rohu návsi bývalá fara z 2. pol. 18. stol. (č.p. 23 - nemovitá kulturní památka, dnes
místní úřad), nedaleko ní na hřbitově kostel sv. Martina. Na západním okraji
vsi pozdně secesní budova školy
(dnes školka), v parčíku před ní kamenný kříž
na pseudogotickém osmibokém soklu z 2. pol. 19. stol. (na místě staršího),
pískovcový pamětní kámen, osazený
místním Okrašlovacím spolkem v roce 1933 k 15. výročí vzniku republiky a Lípa svobody (přesazená sem spolu s
pamětním kamenem - původně zasazena v roce 1919 ve školním parku).
Vyšehořovice prvně
zmiňovány roku 1178, kdy jeden jejich poplužní dvůr získala kapitula
vyšehradská. Majetkové poměry zde byly vždy komplikované, často drželi
jednotlivé dvory ve vsi různí majitelé, většinou vysocí církevní hodnostáři či
církevní instituce. V 15. stol. se někteří majitelé dokonce píší „z
Vyšehořovic“. Roku 1524 byly Vyšehořovice (či přinejmenším část s tvrzí)
připojeny k Přerovu nad Labem a 1611 k panství Kounice.
Tvrz (nemovitá kulturní památka)
Rozlehlý obdélný areál
stojí v západní části dvora. Obvodová zeď (původně hradba) se zbytky renesanční
atiky a sgrafit dochována v téměř celé délce s výjimkou zborceného
jihovýchodního nároží, kde býval původní vstup (klenutí brány částečně
dochováno). Mladší vstup raně renesanční branou v severní části východní zdi.
Vstup dnes též od jihu (zřejmě až z doby, kdy objekt fungoval jako sýpka). K
západní obvodové zdi přiléhá obdélný palác 19 x 9 m s dobře zachovaným přízemím
a suterénem (vstupní chodba a dvě přízemní místnosti s řadou dochovaných
půlkruhových gotických portálů, jedna suterénní místnost s pozůstatky studny a
odtokového žlábku). Ostatní zdi uvnitř areálu jsou renesanční či mladší a
pocházejí vesměs až z doby využití jako sýpka. Po věži, která stávala východně
od paláce, dnes nedochovány žádné stopy (doložena pouze rytinou z pol. 19.
stol.).
V historii tvrze panuje
poměrně nejasno. Pochází zřejmě z počátku 15. stol. Za jejího stavebníka bývá
považován Vilém z Rožmitálu, jehož erb býval kdysi na tvrzi umístěn (třebaže
nikde není jako majitel Vyšehořovic zmiňován). Jiná teorie však mluví o raně
gotické věžové tvrzi z 2. pol. 13. stol., která byla počátkem 15. stol. pouze
rozšířena (jednoznačně doložit či vyvrátit by mohl zřejmě pouze archeologický
průzkum oné věže). Každopádně četné užití velice kvalitních kamenických detailů
lze odvodit buď od osoby stavitele (Vilém z Rožmitálu byl významným církevním
hodnostářem) či od faktu, že okolní lomy dodávali kámen na nejvýznamnější
pražské stavby a tak byli zdejší stavitelé v osobním kontaktu s nejpřednějšími
kameníky země.
Výslovně je tvrz
zmiňována od poloviny 15. stol., kdy často měnila majitele. Pravděpodobně ve
druhé pol. 16. stol. byl celý areál přestavěn na renesanční sýpku. Z této
přestavby pochází mimo jiné atiky, objekty měly dovnitř ukloněné pultové
střechy a celý objekt připomínal tradiční italské stavby (přestavba zřejmě
ovlivněna působením italských dvorních stavitelů M. Borgorellise a H. Vaccaniho
na přerovském panství). Během 18. a 19. stol. postupně všechny objekty
opuštěny, již v pol. 19. stol. zříceninou. Jihovýchodní nároží se zřítilo roku
1991.
Areál tvrze vesměs volně
přístupný.
Kostel sv. Martina (nemovitá kulturní
památka)
Na hřbitově zříceniny
staršího románskogotického kostela v sousedství mladšího barokního. Ze staršího chrámu dochován především
presbytář s řadou pozoruhodných architektonických prvků - obloučkový vlys, úzké
hrotité okénko na východní straně s tesaným reliéfem vinných listů, křížová
klenba bez žeber, hrotitý triumfální oblouk, mladší (gotické) bohatě zdobené
sanktusarium, kamenná deska s otvorem ve tvaru kříže ve vrcholu štítu... - a
věž (na venek nejevící žádné stopy starobylosti). Dnešní stavba má severojižní orientaci. Na východní straně lodi z
vnější strany zazděna drobná zajímavá náhrobní deska s polychromovaným reliéfem
Krista na kříži z roku 1825. Na hřbitově
několik zajímavých kamenných náhrobků. Přímo v presbytáři starého kostela hrob
vyšehořovického faráře Jana Houdka (+ 1939). Ke kostelu vede z návsi lipová alej.
Původní kostel postaven
pravděpodobně v poslední čtvrtině 13. stol. (zprávy o vysvěcení roku 1329 se
zřejmě vztahují k nějaké přestavbě - vlastní stavba je prokazatelně starší). Ve
2. pol. 14. či na poč. 15. stol. byla k jižní straně jeho lodi přistavěna věž.
K drobné přestavbě došlo ještě ve 2. pol. 15. stol. (hrotité okno v jižní
straně presbytáře). Roku 1677 vyhořel. V 60. letech 18. stol. byl z větší části
rozbořen a v letech 1769-70 byl postaven zcela nový kostel stejného zasvěcení,
využívající původní věž.
Hřbitov i zřícenina volně
přístupné, kostel uzavřen.
Zvonice (nemovitá kulturní památka)
Zřícenina mohutné kamenné
pozdně gotické zvonice s hrotitými zvukovými okny (2. pol. 15. stol.) a k
nárožím se zvyšující renesanční atikou (2. pol. 16. stol.) stojí ve dvoře při
bývalé faře severozápadně od kostela. Na stěnách zbytky renesančních sgrafit.
Jde o jedinou atikovou zvonici v Čechách. V literatuře vyslovená domněnka, že
šlo původně o druhou vyšehořovickou tvrz, podrobným stavebně historickým
průzkumem popřen - stavba od počátku sloužila jako zvonice (velká zvonová okna
náleží první stavební fázi, polosuterénní sklípek, který zejména dával podnět k
této hypotéza, je renesanční a původně byl přízemím). Předpokládá se, že
zvonice byla spojena s farou, která ve středověku stávala pravděpodobně v
prostoru mezi zvonicí a kostelem. Roku 1677 zvonice spolu s kostelem vyhořela a
již neobnovena. Dnes ve špatném stavebním stavu. Přístup omezen.
Zajímavosti:
Ø
V okolí odedávna těženy cenomanské jílovce jako
surovina pro keramickou výrobu. Těžba probíhala mělkými šachticemi i krátkými
štolami zejména v prostoru mezi Vyšehořovicemi a Kozovazy (19. stol. - období První
republiky), východně od obce v lokalitě „Na kratinách“ (1925-27 malá štola) a v
lokalitě U skal západně od vsi. Dnes je
schválený dobývací prostor jílovců severozápadně od vsi (viz Nehvizdské lomy) a chráněné dobývací
území všude kolem (i pod vsí!)
Literatura:
- kol.: Encyklopedie českých tvrzí III - S-Ž (Praha
2005)
- Michael Rykl: Proměny a souvislosti středověkých staveb
ve Vyšehořovicích u Českého Brodu - ad Castellologica bohemica 4 (Praha 1994)
- Karel Kuča: České, Moravské a Slezské zvonice
(Praha 1995)
- Jaroslav Špaček, Ludvík Skružný: Kříže, boží muka,
kapličky a jiné drobné historické stavby a plastiky v Čelákovicích a jejich
okolí - ad: 100 let městského muzea v Čelákovicích (Čelákovice 2004)
- František Holec a kol.: Hrady, zámky a tvrze v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku VII - Praha a okolí (Praha 1988)
- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 4. -
T/Ž (Praha 1982)
- Hana Hlušičková a kol.: Technické památky v
Čechách, na Moravě a ve Slezsku IV - Š-Ž (Praha 2004)
Web:
- hrady.cz: tvrz, kostel, zvonice
- Památky Kolínska: tvrz, starý kostel, zvonice, nový kostel, drobné památky
- Turistika.cz: ves, tvrz, starý kostel,
nový kostel,
zvonice
Okolí: Kounice / Černíky / Chrástnice / Břežany II / Tuklaty / Horoušany / Nehvizdské lomy / Nehvizdy
únor 2008