ÚVALY
k.ú. Úvaly u Prahy (Pražská
plošina / Úvalsko)
Město při potoku Výmola (253 m n. m.). Historické jádro na
mírné vyvýšenině v meandru potoka kolem obdélného náměstí. Severovýchodně od
něj, na okraji zástavby mimo plochu náměstí, kostel Zvěstování Panně Marii. Na
jižní a západní straně je jádro ohraničeno železniční tratí, která překračuje
údolí Výmoly vysokým viaduktem, zvaným „Devět kanálů″. Za železnicí
západně od historického jádra leží novější část města zvaná Vinohrady s vilovou
čtvrtí a některými budovami veřejné vybavenosti (úřady, lékař, pošta), která
však nemá žádné centrum (Náměstí Svobody, vyčleněné v nově vznikající vilové
čtvrti západně od nádraží, nikdy charakter náměstí nezískalo a koncem 20. stol.
bylo z větší části zastavěno); osou této části města je ulice Pražská. Na
ni pak ještě západněji navazují čtvrtě Homolka, Výpustek (jméno nemá nic společného
se stejnojmenným zaniklým rybníkem na Výmole) a Pařezina. Na severu města při
silnici do Jiren se rozkládají nové čtvrti Zálesí (kolem bývalé hájovny na východním
okraji Vydrholce) a V Setých. Na jihu města se nacházejí směrem ke dvoru Hostín čtvrť Na Slovanech a od ostatní zástavby poněkud
izolovaná Radlická Ćtvrť (v místech bývalé Skeříkovy cihelny, proto místními
někdy označované jako Skeříkov). Na Výmole dva rybníky, které v minulosti
sloužily pro potřeby mlýnů, několik dalších rybníků na přítocích (Přišimaském a
Škvoreckém potoce).
Nejstarší doložené zmínky
o Úvalech (původně Úval, později též Auwal, Ouvaly) jsou kolem roku 1300 v tzv.
Svatopavelském formuláři.V 1. pol. 15. stol. již uváděny jako městečko, třebaže
zde nebyla fara ani panské sídlo; možná tvořilo městské zázemí nedaleké tvrzi Hostyně. Úvaly vesměs patřily příslušníkům pražského
patriciátu, mnohdy byly rozděleny i mezi více majitelů. 1560 se natrvalo
stávají součástí škvoreckého panství. Těžce byly
postiženy za 30tileté války, ještě roku 1654 zde byl obydlený jen jediný dům.
Rozvoj obce nastává po roce 1845, kdy byla zprovozněna železniční trať Olomouc
- Praha, a zejména pak ve 20. a 30. letech 20. stol., kdy zde kromě založení
řady drobnějších podniků především proběhla přičiněním stavebních družstev
masivní bytová výstavba (za prvních třicet let 20. stol. se počet domů v
Úvalech zvýšil více jak pětinásobně, počet obyvatel téměř čtyřnásobně). Roku
1969 byly povýšeny na město. Dnes rozsáhlá nová výstavba zejména na jižním a severním
až severozápadním okraji města.
znak Úval – prvně doložený na
pečeti z 18. stol., v 19. a 20. stol. někdy malován navíc se zlatou
cestou k tvrzi
lípa a žulový pamětní kámen k
700. výročí Úval z roku 2000 v parčíku před hasičskou zbrojnicí (srpen 2009,
září 2006)
č.p. 91 - honosná secesní budova
s nárožní věží proti úvalskému nádraží, postavená roku 1914 Janem Křovákem a
tvořící jednu z dominant Úval; původně hotel Křovák, později podle dalších
majitelů Smetana a Budka, ve 2. pol. 20. stol. hotel Sport a po restituci opět
Budka (září 2006, červenec 2013)
kamenná plastika před budovou
polikliniky (září 2006)
bývalá parní pila, známá pod označením
„parketárna″ - původně strojní kolářství Jana Netušila - ve východní
části města v 20. letech 20. stol. (ad Úvaly jindy a nyní, foto J.
Myslivec) a dnes (září 2009)
kamenný mostek císařské silnice
přes Výmolu (srpen 2009)
pamětní kameny, připomínající
rekonstrukce dopravní infrastruktury města po povodních v roce 2002
z fondů Evropské unie (září 2006)
dnes již zaniklý dřevěný kříž v
Pražské ulici na fotografii z roku 1964 (ad Drobné památky v Úvalech a okolí)
bývalá císařská silnice od Prahy
na západním okraji města (září 2006)
nová výstavba na jižním okraji
města, u dvora Hostín (říjen 2013)
náměstí Arnošta z
Pardubic
Ústřední prostor
historického jádra města nálevkovitého tvaru, rozšiřující se k východu. Ze
západního a jihovýchodního cípu vycházela důležitá dálková komunikace z Prahy
do Kolína, Jihlavy a dále na Vídeň, zatímco severovýchodní roh umožňoval
přístup ke kostelu, jinak byl „slepý″. Na náměstí dochováno několik
zajímavých budov, nejnápadnější je skupina škol v severozápadní části.
trojice školních budov
v severním rohu náměstí – vlevo č.p. 8, uprostřed č.p. 7 a vpravo
nejstarší úvalská škola č.p. 44 (září 2013)
nejstarší školní budova č.p. 44 z
doby kol. roku 1783, vysunutá mimo vlastní náměstí proti kostelu (září 2013)
Obecná škola č.p. 7 - původně
historizující stavba z roku 1884, vybudovaná stavitelem Tomášem Molkem, dnes v
podobě, kdy veškeré slohové detaily setřeny (ad Úvaly jindy a nyní, foto J.
Jánský; září 2013)
východní strana náměstí se
starou a novou budovou školy č.p. 8 (říjen 2013)
č.p. 8 - novorenesanční budova
pův. Měšťanské školy se secesními prvky z let 1911-12 dle návrhu architekta
Otakara Poláka na místě staré kovárny, připomínané již roku 1713 (říjen 2013)
architektonické detaily
novorenesanční školy č.p. 8 – štít, sgrafita a portál (září 2006, říjen 2013)
bývalá Praktická škola z 90. let
20. stol., stojící na místě hospodářských budov zbořeného hotelu U českého lva
(září 2006, říjen 2013)
čtyřmetrový žulový pomník padlým
v 1. světové válce z roku 1924 s citáty K. H. Borovského, A. E. Mužíka a T. G.
Masaryka ve východní části náměstí (září 2006)
Panská hospoda č.p. 6 na severní
straně náměstí, přestavěná roku 1841 po požáru předchozího roku - viz datace na
bráně; nemovitá kulturní památka (červenec 2013, září 2009)
Sokolský dům, dnes hotl
Sokolovna č.p. 164 (ad Úvaly jindy a nyní, foto J. Jánský; červenec 2013);
objekt koupen roku 1922 místním Sokolem a bývalá stodola (za dnešní restaurací)
přebudována na sokolovnu
dům č.p. 62 na severní straně
náměstí (září 2009, červenec 2013)
„lípa podpory″
v západní části náměstí, vysazená roku 2009 jako symbol podpory úvalských
občanů boji proti přeměně Klánovického lesa na golfové hřiště (červenec 2013)
jižní strana náměstí při pohled
od západu – č.p. 634, fara č.p. 45, č.p. 18. č.p. 95… (září 2006)
fara č.p. 45 z přelomu 50. a 60.
let 19. stol. s pamětní deskou děkana, spisovatele a vlastivědného badatele
Aloise Dostála, který zde působil od roku 1906 až do své smrti v roce 1934, z
roku 1936 s bustou od akademického sochaře Josefa Čermáka (září 2013, září
2006)
rodný dům spisovatelky Marie
Majerové č.p. 18 ve 20.letech 20. stol. (ad Úvaly jindy a nyní) a dnes (září
2006); v letech 1958 - 1997 nemovitá kulturní památka
pamětní deska Marie Majerové na
domě č.p. 18 (září 2006)
dům č.p. 95 na jižní straně
náměstí, původně úvalská radnice, od roku 2007 opět postupně rekonstruovaný pro
potřeby města; údajně se zde uvažuje i se zřízením výstavní síně a malého městského
muzea (září 2013, říjen 2013)
parková zahrada za domem č.p. 95,
pro veřejnost otevřená v roce 2013 (říjen 2013)
dřevěné plastiky od Josefa
Cypriána z roku 2013 v parkové zahradě (říjen 2013)
východní část jižní strany
náměstí počátkem 20. stol., ještě se sochou sv. Jana Nepomuckého před č.p. 88
(z infotabule) a dnes (říjen 2013)
hotel U lva č.p.
9
Čtyřkřídlý
barokní objekt se dvěma vjezdy, uzavírající východní stranu náměstí. Též hotel
U bílého, později českého lva, dříve Dolejší či Dominikální hospoda. Postaven –
či spíše možná rozšířen – byl v 1. pol. 18. stol. nákladem vévodkyně Marie
Teresie Savojské (která se zde dle pověstí později zjevovala v podobě bílé
paní). Od roku 1754 sloužil jako poštovní a přepřahací stanice na trase z Prahy
do Vídně. Zbořen byl (někdy uváděno, že navzdory památkové ochraně, byť jsem ho
nikde v seznamu bývalých nemovitých kulturních památek nenalezl)
v letech 1987-88. Jizva po něm v podobě náměstí není dodnes zacelena.
areál zájezdního hostince a
navazující část historického jádra Úval v roce 1892 (ad Úvaly Jindy a
nyní)
hostinec U lva v roce 1904,
ještě s navazující budovou kovárny, později zbořenou kvůli výstavbě
měšťanské školy (ad Úvaly jindy a nyní)
hotel U českého lva ve 20.
letech 20. stol., již s vestavěnými podkrovními pokoji (ad Úvaly jindy a
nyní, foto J. Myslivec)
severozápadní nároží objektu ve
druhé polovině 20. stol. (ad obecní kronika)
pomník Arnošta z
Pardubic (nemovitá kulturní památka)
Pískovcová socha
domnělého úvalského rodáka v nadživotní velikosti od sochaře Jindřicha Čapka,
dnes umístěná na náměstí, původně v lesíku na východním okraji Úval při
železniční trati. Myšlenka na vybudování pomníku v Úvalech vznikla při oslavách
pětistého výročí arcibiskupovy smrti v roce 1864. Ještě téhož roku byla na
postavení pomníku vyhlášena veřejná sbírka. Socha měla být původně kovová, ale
jelikož získané finance nestačily, byla nakonec vytvořená levnější socha
kamenná. Roku 1867 byl ze třech návrhů vybrán tento a o dva roky později se
konalo její slavnostní odhalení. Kolem sochy vznikl malý sad, zvaný „Háj Arnošta
z Pardubic“. Ten však postupem času zpustl a socha byla opakovaně
povětrnostními vlivy i vandaly poškozována. Roku 1997 byla proto přemístěna na
její současné místo na náměstí.
pomník Arnošta z Pardubic
v původním umístění v hájku u železniční trati (ad Drobné památky v Úvalech a okolí)
pomník Arnošta z Pardubic
v dnešním umístění na náměstí (říjen 2013)
heraldická výzdoba soklu
památníku (září 2006)
kostel Zvěstování
Páně (nemovitá kulturní památka)
Barokní jednolodní kostel
s průčelní věží leží na okraji historické zástavby Úval, mimo náměstí za jeho
severním koutem. Byl postaven roku 1724 na místě staršího, gotického, dle
tradice založeného samotným arcibiskupem Arnoštem z Pardubic (kostel zde
zmiňován prvně roku 1385, tehdy spadal pod faru Horky, později Tuklaty a
Hradešín; farní od roku 1856). Do roku 1894 se kolem kostela i pohřbívalo.
kostel Zvěstování Páně, jinak
též Zvěstování Panně Marii (červenec 2013, listopad 2011)
půdorys kostela (ad Soupis památek historických a uměleckých
v Království Českém)
interiér kostela (září 2009)
portálový hlavní oltář se
sochami sv. Josefa a sv. Jáchyma po stranách a s plastickou výzdobou nástavce
zobrazující Nejsvětější Trojici s anděly ze školy M. B. Brauna, hodnotná
barokní práce z roku 1720; dnes uprostřed umístěn obraz Zvěstování Páně
z konce 17. stol., snad z původního hlavního oltáře, dříve zde socha
Panny Marie (říjen 2013; ad Soupis
památek historických a uměleckých v Království Českém)
socha Panny Marie, původně umístěna
v nice hlavního oltáře, dnes na jižní straně vítězného oblouku (říjen
2013)
pseudobarokní kazatelna (říjen
2013)
další vybavení interiéru kostela
– socha sv. Václava a kamenný krucifix (říjen 2013)
podvěží (říjen 2013)
zajímavý kovový kříž
v podvěží (říjen 2013)
pamětní tabulka v podvěží
(září 2009)
dřevěný misijní kříž při kostele
z roku 1889, kdy nahradil starší, zničený vichřicí, z roku 1878 (září 2006,
červenec 2013)
socha sv. Jana Nepomuckého
(nemovitá kulturní památka)
Pískovcová socha sv. Jana
Nepomuckého je dnes umístěna v malém parčíku u kostela. Tvarově a ikonograficky
socha odvozena od bronzové sochy z Karlova mostu v Praze. Postavená byla roku
1701 (28 let před kanonizací světce) nákladem vrchního rychtáře v Úvalech
a Tuklatech Jiřího Doubravy. Do roku 1919 stála na náměstí, před domem č.p. 88,
který právě patřil Jiřímu Doubravovi.Po převratu hrozilo soše zničení, neb byla
považována za „symbol habsburské monarchie″. Zásluhou faráře. P. Aloise
Dostála byla zachráněna a přemístěna na dnešní místo ke kostelu. Při tom se
„ztratil″ vysoký sokl, na němž socha stála. tento sokl, považovaný za
ničení, byl k velkému překvapení všech při restauraci sochy roku 2010 zakopaný
pod sochou; následně byla tedy socha obnovena ve své původní podobě.
socha před a po rekonstrukci
původního soklu (září 2009, červenec 2013)
detail sochy (listopad 2011)
železniční trať
Severní státní dráha
čili Dráha Olomoucko – pražská byla
vybudována v letech 1844 - 45. Obkroužila jádro města po jeho jižní a
jihozápadní straně a dodnes tak tvoří bariéru, rozdělující město na dvě části.
Údolí Výmoly překonala po devítiobloukovém kamenném viaduktu, zvaném „Devět
kanálů″, považovaném v době vzniku za nejvelkolepější stavbu celé
trati. Nádraží bylo zřízeno na západní straně města.
původní tříoblouková kamenný
železniční viadukt přes silnici z Úval do Škvorce, tzv. „Škvorecký viadukt″
(www.ouvaly.cz) a jeho podoba dnes (říjen 2013)
devítiobloukový železniční
viadukt „Devět kanálů″ z roku 1844, vysoký 13 m, dlouhý cca 135 m, vedený
do mírného oblouku; nemovitá kulturní památka (říjen 2013, září 2006)
„dvojmost″ Devět kanálů –
souběžně s původním kamenným mostem byl v 1. pol. 50. let 20. stol.
postaven druhý železobetonový most pro položení třetí koleje; mezera mezi mosty
je 1,5 m (září 2006)
pohled na „Devět kanálů″
ze severní strany, tedy na mladší z mostů (listopad 2011, září 2006, září
2013)
nádražní budova č.p. 287 z roku
1913, přestavěná 1959; na druhém snímku je v pozadí vidět starší nádražní
budova č.p. 90 (listopad 2012, září 2006)
perón úvalského nádraží
z 50. let 20. stol. (září 2006, červen 2008)
pamětní deska místního rodáka
Olega Reifa na nové budově nádraží, odhalená v roce 2012 (listopad 2012)
severní a jižní zhlaví nádraží
(září 2006)
viadukt „Tři kanály″
severně od nádraží (květen 2006)
synagoga
Židovská synagoga se
školní učebnou a domkem duchovního stávala v západní části města na roku ulic
5. května a Dvořákova, na místě dnešního domu č.p. 40. Byla zřízena roku 1850 adaptací bývalé
vrchnostenské sýpky a mýtnice, zbořená roku 1905.
exteriér a interiér židovské
synagogy (ad Úvaly jindy a nyní)
rybníky Výpustek,
Fabrák a mlýn č.p. 12
Bývalý panský mlýn,
označovaný jako Hořejší, stál na jižním okraji historického jádra, při silnici
do Škvorce. Budova údajně nesla letopočet 1772. Z mlýnu pocházela Barbora
Jarošová, matka spisovatelky Marie Majerové. Počátkem 20. stol. patřil k cukrovaru,
po pol. 20. stol. zde družstevní konzervárna, dnes areál využíván firmou Zeta
Biopharma. Mlýn byl poháněn pravobřežním náhonem Výmoly, vedoucím
z rybníka Výpustek. Tento rybník ležel výše, než současný rybník Fabrák,
jeho bývalá hráz tvoří západní stranu Fabráku a vede po ní dnes ulice
Komenského. Rybník Fabrák (ojediněle označován též jako Malý Úvalský rybník) vznikl
na mlýnském náhonu až po zrušení Výpustku, někdy v 70. letech 19. stol.,
jako zdroj vody též pro přilehlý (dnes již zaniklý) cukrovar; proto
původně nazýván Cukrovarský rybník. Dodnes má charakter obtočného rybníka, byť
z něj již mlýnský náhon nevychází a voda se bezprostředně pod rybníkem
vrací do Výmoly. Náhon je dosud v terénu patrný pod bývalým mlýnem (za
silnicí).
celková situace vodního díla a
mlýnu na katastrální mapě z roku 1841 (archivnimapy.cuzk.cz), na 3.
vojenském mapování z 2. pol. 19. stol. (oldmaps.geolab.cz) a dnes
(www.mapy.cz); mlýn je areál v pravém horním rohu, areál bývalého
cukrovaru vpravo od rybníku
dnes převážně rodinnými domky
zastavěná plocha bývalého rybníku Výpustek (říjen 2013)
bývalá hráz rybníku Výpustek
s tůní – sedimentačním rybníčkem - na přítoku do rybníku Fabrák (říjen
2013)
rybník Fabrák (září 2006)
areál bývalého cukrovaru na
břehu Fabráku (říjen 2013)
hráz Fabráku, zvaná též „Nábřeží
Josefa Krejcárka″ (říjen 2013)
výpustné zařízení Fabráku (říjen
2013)
přepad Fabráku (říjen 2013)
odtokový kanál Fabráku před
rekonstrukcí a dnes (listopad 2011, říjen 2013)
radikálně přestavěná budova
bývalého mlýna č.p. 12 (září 2009)
cukrovar
Úvalský cukrovar, nejstarší
průmyslový podnik v Úvalech, stával v jižním sousedství železniční
trati mezi Výmolou a silnici do Škvorce. Byl založený místními rolníky začátkem
70. let 19. stol. místními rolníky. Zrušen a částečně zbořen byl roku 1929. Do
současné doby dochovány některé budovy v severní a západní části areálu a
zejména rybníky, které s cukrovarem souvisely (Fabrák, Kalák, Jámy).
cukrovar ve 2. pol. 20. let 20.
stol. (ad Úvaly jindy a nyní, foto J. Myslivec)
dochované budovy cukrovaru
(říjen 2013)
chráněná lípa malolistá
s vícekmennou korunou u bývalého cukrovaru; zasazena v 70. letech 19.
stol. členy Štěpařského a okrašlovacího spolku v Ouvalech (listopad 2011, říjen
2013)
rybníky na
Přišimaském potoce
Na Přišimaském potoce,
pravostranném přítoku Výmoly, leží na území Úval dva rybníky. Pravděpodobně oba
vznikly někdy ve druhé pol. 19. stol. v souvislosti s provozem
přilehlého cukrovaru. Na východní straně silnice do Škvorce, pod zalesněným
pahorkem, na němž původně stál památník Arnošta z Pardubic, leží rybníček
Kalák (původně kalová nádrž cukrovaru; odtud jméno). Na jeho břehu při silnici
býval křížek (od roku 1867 dřevěný, roku 1933 nahrazený kovovým, v průběhu
30. let o něm veškeré zprávy mizí). Původně odtud tekl směrem k mlýnu, kde
se vléval do mlýnského náhonu. Současný průběh podél železniční trati, kde se
nachází úzká dlouhá nádržka zvaný Jámy či Jáma, vznikl zřejmě právě
v rámci úprav souvisejících s cukrovarem. Cca 160 m dlouhý úsek mezi
Kalákem a Jámami veden pod zemí. Pod přepadem nádržky Jámy býval krásný
vodopád, roku 2013 výrazně snížený vybudováním nového přepadu.
rybník Kalák (říjen 2013)
přepad Kaláku, nově vybudovaný
roku 2013 (říjen 2013)
ústí podzemní části Přišimaského
potoka do rybníku Jámy; stav při vypuštění rybníku (říjen 2013)
„rybník″ - či spíše
nádržka – Jámy, toho času téměř bez vody (listopad 2011)
odpočinkové místo u hráze Jam;
v pozadí viadukt „Devět kanálů″ (říjen 2013)
vodopád pod přepadem nádrže
Jáma, těsně před soutokem Přišimaského potoka s Výmolou (listopad 2011,
červenec 2013)
Prokůpkův mlýn
č.p. 36 + č.p. 329
Malebný, velmi dobře
dochovaný objekt mlýna pod hrází Mlýnského rybníka (v 1. pol. 19. stol. nazýván
na mapách Nad okrajkem, lidově podle mlýna Prokopčák či Prokůpčák) severně od
centra Úval pod strmými stráněmi Vinice. Existence mlýna doložena již
v Josefinském katastru k roku 1783. Na mapě stabilního katastru
z roku 1841 je značen jako zděná stavba o dvou mlýnských kolech, rybník má
mnohem větší rozlohu, než dnes. Mlynářskému rodu Prokůpků, po nichž dnes nese
jméno, patří mlýn od roku 1910. Fungoval do 60. let. 20. stol.
mlýn a rybník na katastrální
mapě z roku 1841 (archivnimapy.cuzk.cz) a dnes (www.mapy.cz)
budova mlýna - obytné křídlo
č.p. 329 a mlýnice č.p. 36
místo bývalé lednice s mlýnskými
kameny
Mlýnský rybník
přepad z Mlýnského rybníka
koupaliště
Původní koupaliště zřídil
úvalský Sokol roku 1927 na jižním okraji města, na Škvoreckém potoku těsně před
jeho soutokem s Výmolou. Betonovou hráz lze dosud vidět, přístupná je
z konce ulice U starého koupadla. Nové koupaliště, napájené přímo Výmolou,
vzniklo roku 1940 na opačném konci města, v údolí pod Vinicí.
sokolské koupaliště (ad Úvaly
jindy a nyní, foto J. Myslivec)
zbytky sokolského koupaliště na
Škvoreckém potoce (listopad 2013)
„nové″ koupaliště na
Výmole pod městem - www.koupaliste-uvaly.cz
(září 2013)
„masokombinát″
č.p. 331 + 804
Areál továrny
s nápadnou hodinovou věžičkou, známý mezi místními jako „masokombinát″,
leží při železniční trati v západní části Úval. Továrnu VEGA na výrobu umělých tuků a sladových
výtažků založil roku 1913 Jan Kubín. Roku 1925 byla továrna výrazně rozšířena,
po roce 1948 areál využíval Středočeský průmysl masný. Potravinářským účelům
slouží objekty dodnes, avšak již jen jako sklady.
továrna VEGA koncem 20. let 20.
stol. (ad Úvaly jindy a nyní)
areál továrny dnes (září 2006)
Hanušův kříž
Kříž mezi dvěma lipami
stojí v Purkyňově ulici na západním okraji města, před areálem bývalé továrny
VEGA. Na pískovcovém soklu z roku 1818 je umístěn novodobý litinový křížek.
Kříž nechal zřídit
hostinský Joseph B. Hanusch, jak připomíná poškozený nápis na soklu. Kříž byl v
té době zřejmě celý kamenný, podobný kříži v Horoušanech. Původně stával v dnešní
Husově ulici před č.p. 77 (tehdy však ještě mimo zástavbu města), kde nahradil
starší dřevěný kříž. Roku 1870 byl kříž kvůli zástavbě v okolí rozebrán. Na
dnešním místě, při staré cestě do Jiren, opět na místě staršího dřevěného, byl
postaven zásluhou hostinského a toho času starosty Bedřicha Micka a jeho ženy
Josefy (připomínají je monogramy BM a JM na soklu kříže) až někdy v 80. či poč.
90. let 19. stol. Protože horní část kříže byla zničena, byl na sokl osazen
kříž litinový. Tehdy byly vysazeny i lípy, tehdy čtyři. Kříž byl obnoven po 1.
světové válce a vážně poničen v 70. letech 20. stol., kdy byl krucifix odcizen.
Nový kříž byl na historický sokl umístěn roku 2008 zásluhou občanského sdružení
Otevřené Úvaly.
Hanušův kříž před opravou a po
ní (září 2006, srpen 2009)
nápisy na soklu kříže; význam
monogramu JB neznám (září 2006, srpen 2009)
lípy u kříže (srpen 2009)
hřbitov
Na východním okraji Úval,
mezi silnicemi do Tuklat a do Tlustovous. Zřízen 1894, rozšířen v letech 1911 a
1933. Ještě před zřízením hřbitova, od roku 1867, stával na křižovatce silnic
dřevěný kříž; zanikl pravděpodobně někdy v době 1. republiky.
centrální hřbitovní kříž -
litinový na žulovém soklu - z roku 1894 (září 2009)
hrob obětem II. světové války z roku
1947 od strihařovského kameníka Antonína Štěpánka, roku 1973 doplněný pamětní
deskou „památce dukelských hrdinů″ (září 2009)
pomník sovětského vojáka I. I.
Sadovoje, který v Úvalech zemřel 30. 10. 1945 (září 2009)
památník třem obětem II. světové
války, zastřeleným na tomto místě 6. května 1945, ve vnější zdi hřbitova (září
2009)
Zajímavosti:
Ø
Podle pověsti
se ve starém zájezdním hostinci U lva, který stával na dolním konci náměstí,
zjevoval duch jeho zakladatelky, lidumilné vévodkyně Marie Teresie Savojské,
lidmi zvané Cafojka.
Ø
Tzv. Chaloupky
- skupina domků pod železničním viaduktem (ulice Komenského a Hálkova) - jsou
často považovány za nejstarší osídlení Úval; počty domů až do poloviny 18.
stol. však nenasvědčují tomu, že by zde mohlo existovat nějaké osídlení mimo
prostor náměstí, spíše se zdá, že tento shluk domů vznikl až ve 2. pol. 18.
stol.
Ø
Dosud nedořešenou otázkou je vedení tzv. Trstenické stezky, hlavní
středověké komunikace mezi Čechami a Moravou, v prostoru východně od
Prahy. Dnes převažuje názor, že původní trasa vedla jižněji než pozdější Zemská
silnice (dodnes více méně využívaná jako silnice č. 12), tedy přes Koloděje a Škvorec. Tomu by odpovídal i půdorys Úval, kde se na
náměstí cesta prudce lomí, což spíše odpovídá situaci, kdy se cesta musela
přizpůsobit již existujícímu urbanistickému řešení, než že by náměstí vzniklo
podél cesty; cesta vycházející z jižního rohu náměstí spíše primárně
směřovala do centra feudální správy, tedy ke Škvorci, respektive Hostyni (?), než k Českému Brodu a dále na
východ. Do severnější trasy se cesta přesunula nejpozději ve 2. pol. 15. stol.,
kdy Heřman Hostyňský ze Stěžova, pán na Hostyni, staví z nařízení krále
Vladislava II most přes Výmolu, na němž má od roku 1481 právo vybírat clo.
Badatelé však nejsou jednotni v tom, zda tento most lokalizovat do Úval a
nebo výše po proudu Výmoly. Ještě ani v té době tedy nelze s jistotou
říct, že cesta vedla přes Úvaly, byť je to pravděpodobné; Heřman vlastnil i
část Úval a tak by byl sám proti sobě, kdyby se takto důležitou komunikací –
měl-li možnost nějak ovlivnit její trasu - městu vyhnul. Prokazatelná je trasa
zemské silnice přes Úvaly až od počátku 18. stol., kdy je takto již zachycena
na mapách, kdy je zde poprvé doložena kovárna a následně zájezdní hostinec.
Ø
Roku 1508 se uvádí zničení „hradu Úvaly″ Jiřím Kopidlanským. Je to jediná zmínka o
údajném úvalském hradu. Jednou z teorií je ztotožnění tohoto hradu
s nedalekým hrádkem, zvaným dnes Skara; dle
jiných badatelů však tento hrádek zanikl mnohem dříve. Otázka „hradu Úvaly″
tak stále zůstává jednou z historických záhad.
Ø
V 19 stol. je v Úvalech doložena těžba železné rudy. Bylo zde 8 šachet.
První zmínky jsou z roku 1841, roku 1871 byla těžba ukončena, znovu se těžilo v
letech 1881-92 a jakési pokusy o obnovu těžby údajně konala firma Škoda ještě
kolem roku 1920. Střediskem těžby byl důl, který ležel západně od Úval v lesíku
při Pražské ulici před odbočkou silnice na Jirny; zde bývala ještě počátkem 20.
stol. patrná okrouhlá jáma o průměru 10 m a hloubce cca 8 m (1914 „ohražený
důl, nyní vodou zatopený″), později zavezená. Stopy těžby se pak táhnou k
západu až na temeno návrší Kostelík. Patrné, avšak
nikde neuváděné stopy těžby, které snad souvisí taktéž s těžbou železné rudy,
jsou i na opačné straně Úval, na Vinici.
Ø
Alois dostál zaznamenal tuto „pověst″ (?) o železničním viaduktu: „O mostě tom koluje
tato pověst. Dráha měla býti vlastně vedena na Květnici,
ale zde by byla šla knížecími pozemky. Proti tomu se bránili jako i jinde při
stavbách drah. a také direktor panství tu pohromu chtěl od žirné půdy
odvrátiti. Navštěvoval ho a o ruku dcery jeho ucházel se inženýr, jenž měl co
dělati při stavbě a ten svým vlivem vymohl, aby dráha byla vedena přes
Ouvaly a nákladný most byl postaven.″
Ø
K úvalským rodákům
patří mimo výše uvedené i hydrobiolog doc. MUDr. ing. Dr. Tech. Antonín
Schönfeld (* 1869), herec Jiří Steimar (* 1887) a akademická malířka
Ivanka Slavíčková-Burzanovská (* 1932).
Literatura:
- Karel Kuča: Města a městečka v Čechách, na Moravě a
ve Slezsku - 7. díl (Praha 2008)
- Jan Psota a kol.: Drobné památky v Úvalech a
okolí (Úvaly 2009)
- Emanuel Poche a kol.: Umělecké památky Čech 4 - T/Ž
(Praha 1982)
- Alois Dostál: Ouvaly. Popis městyse a okolí a
náčrtek historický (Praha 1914)
- Otakar Brož, Václav Sommer a kol.: Úvaly jindy a
nyní (Úvaly 1929)
- J. Bedrna: Úvaly – stručné výpisy
z historických zápisů (Úvaly 1968) – viz http://www.uvaly.cz/uvaly68.php
- Antonín Podlaha: Soupis památek historických a
uměleckých v Království Českém – sv. XXVI, politický okres Českobrodský (Praha
1907)
- Jiří Čarek: Městské znaky v Českých zemích (Praha
1985)
Web:
- oficiální stránky obce - http://www.mestouvaly.cz
- nezávislé úvalské stránky - http://www.uvaly.cz
- jiné neoficiální stránky Úval - http://www.ouvaly.cz
- wikipedie - http://cs.wikipedia.org/wiki/Úvaly
- historické fotografie - http://www.fotohistorie.cz/Stredocesky/Praha-vychod/Uvaly/Default.aspx
- farnost Úvaly - http://www.farnost-uvaly.cz/clanky/kostel.html
- hrady.cz; kostel - http://www.hrady.cz/?OID=3637
- turistika.cz - http://www.turistika.cz/mista/viadukt-devet-kanalu-v-uvalech
Okolí: U
třech svatých / Horoušánky / Hostín / Úvalské rybníky
/ Škvorec / Králičina / Kostelík
říjen 2013